PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1254)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 9.4.2012)
Je zajímavé zjistit, že činoherní linka Divadla Kalich v této sezoně pracuje s dramaturgickou profilací, tedy něčím, co často nevystopujeme ani ve štědře dotovaných scénách. Promarněnost života je silné téma a rezonuje i v této hořké hře, v níž postavy obrazně uvíznou na mělčině, podobně jako vorvaň, který ztratil svůj kompas. Inscenaci by však prospělo větší tempo i razance, zejména v první polovině, která volá po úpravách i pevnější režisérské ruce. Sabina Remundová se sama poněkud diskvalifikuje tím, že napodobuje typickou komediální dikci maminky.
(zadáno: 9.4.2012)
Z této inscenace historické hry si nejvíce budu pamatovat hromady plastu :-/ Špinarova dekonstrukce se vyznačuje povrchností. Více než na plasty, nevhodnou hudbu a úmorné opakování německé věty „Du hast mich gefragt – Ty ses mě zeptala“ bych se ptal, k čemu moderní háv, když sledujeme vnitřně prázdné divadlo... Herci dělají, co mohou, ale slouží režisérovi. Vzešly z toho výkony velké i zploštělé.
(zadáno: 9.4.2012)
Laboratoř Jakuba Folvarčného je pro mě prototypem toho, jak asi má vypadat živé umění. Vzniká především z odpozorovaného. Reaguje bizarním i vtipným způsobem na dění kolem nás, pracuje s proměnami a nečekanými úhly pohledu. Snad jen větší soustředěnost na témata by nebyla od věci.
(zadáno: 28.3.2012)
Nevzpomínám si, kdy jsem viděl lepší travestii. Neznevažující, satirickou a v tak vzácné souhře zahranou. Parodické narážky vyžadují trochu znalost všelijakých konotací, rozpoznáte-li, budete se bavit ještě víc. Také „novodobé aranže“ Smetanovy hudby nepostrádají vtip :)
(zadáno: 27.3.2012)
Na cestě k vnímání tohoto příběhu z minulosti, který říká o nás víc, než si hodláme připustit, bylo nutné se oprostit od jeho faktické nepravděpodobnosti, ačkoli dramatizace je jinak velmi vydařená. Až pak se mi dostalo strhující inscenace, pro niž emoce je základním stavebním kamenem. Těžko někoho z herců vyzdvihovat, tak alespoň Jitku Smutnou, Evellyn Pacolákovou, Vasila Fridricha a Oldřicha Víznera. A Pavel Khek? Ejhle, režisér!!
(zadáno: 27.3.2012)
Projekt fascinující atmosféry. Oživlé exponáty jsou daleké panoptikální přehlídce, prezentují dynamické divadlo. Kouzla zkratek však pro mě byly silnější než podchycení příběhu. (Raději předejdu dotazům těch, kteří si všimli...jde jen o shodu jmen.)
(zadáno: 23.3.2012)
Kromě velmi dobrých, autentických hereckých výkonů neshledávám na této inscenaci (i hře samotné) nic výjimečného. Hledám a nenacházím opodstatnění pro přidané písně, které retardují a rozdrobují již tak dost zdlouhavý koncept večera. Problém je i v textu samotném, neboť pro množství slov, jimiž vykresluje absolutní vyprázděnost těch, kteří vyznávají tzv. „alternativní“ způsoby života, zcela postrádá tah na branku. Psalo se o muzikálu – muzikál to není ani náhodou a pokud se zpívalo, nazvučení bylo...špatné.
(zadáno: 23.3.2012)
Jemná režijní kresba víc než literární femme fatale modeluje znuděnou intrikánku chycenou do zlaté klece. Dan Špinar mírně upravenou podobou známého dramatu a minimalistickým pohledem na tragičnost postav výrazně přiblížil Ibsena dnešku.
(zadáno: 4.3.2012)
Holišová, Jícha, Novotný, Gazdíková, Němec, Horká... Za naprostý vrchol považuji režijní a interpretační uchopení písňových čísel „Samota, můj pán“ a „To jsem já“. Křehký muzikál, který vyzpívává stav nitra, a velký příběh z hlubin dávnověku, který se možná stal, možná je pouhou legendou. Někteří diváci zřejmě neshledají tento muzikál atraktivním, když místo okázalosti jen citlivě vypráví příběh a hudba jakoby se inspirovala tím, co se odehrává uvnitř postav, bez dalších ornamentů. Představitelé Jany a Gerolda předvedli obrovské výkony... Drobné výhrady tentokrát ke company a sborům.
(zadáno: 4.3.2012)
Co se stane, když někdo do zaostalého, ale životem spokojeného chléva začne zavádět tzv. politickou kulturu? Vznikne apokalypsa. Moudrá hra plná zaslouženého výsměchu by si v intencích tohoto nosného tématu zasloužila více razance, více emocí. Roztodivný příběh je vyprávěn režijně i herecky snaživě, rozpadá se však do barevného balábile jednotlivých obrazů. Pochvala za to, že nic neparodují a ctí autora, který ty destrukční vlivy politické sémiotiky na životy lidí nadčasově zaznamenal.
(zadáno: 4.3.2012)
Prostě krásná hra, s níž je jméno Květy Fialové navždy spojeno (tuto roli hraje již potřetí!). Na rozdíl od předchozích inscenací tato nesklouzla k exhibici obou hlavních hrdinů. Režie čte text v existenciálních souvislostech, k čemuž napomáhá autentický výkon Josefa Kubáníka i koneckonců výrazné komediální výstupy Jitky Joskové v trojroli seznámeníchtivých slečinek. Přidal bych se k těm, kterým se nezamlouvaly dekorace k této inscenaci. S nesouladnou scénickou hudbou taky nějak nevím...
(zadáno: 26.2.2012)
Transkripci příběhu podle lužickosrbské legendy, známého především díky hororovému animovanému filmu Karla Zemana (Čarodějův učeň), do pohybového interaktivního představení pro děti hodnotím vysoko. Libreto je citlivě zjednodušené a pochopí jej i malé děti. Možná se mohlo lépe pracovat s poselstvím příběhu, nezlehčovat to. Inscenaci jinak nechybí režijní, scénografická i choreografická kreativita ani empatie vůči dětskému divákovi. Na tomto strašidelném příběhu je nejstrašidelnější, že Mistr černé magie (Vojta Švejda v další netradiční roli) má (mimo jiné) v úmyslu vstoupit do politiky...
(zadáno: 26.2.2012)
Mám problém se složitým textem Jelinekové, který mě navíc nebavil. Přání nebýt...kdo to má hodinu poslouchat a hlavně proč. Vypnul jsem vnímání textu a soustředil se na svébytné herectví Ivany Uhlířové, imprese okamžiků, režijní práci a hlavně mě nepřestávala fascinovat ta „hrášková“ scénografie a ty vznášející se kmeny stromů (vše přitom mělo oporu v textu) či parádně nastavený light-design inscenace.
(zadáno: 26.2.2012)
Ideový koncept této akční choreografie končí obecným vykreslením několika řekněme příznačných ženských tužeb (je otázka, zdali i nejobvyklejších), téma žel nijak dále nerozvíjí, přešlapuje na místě už zcela bez dynamiky. Feministky si v tom svá jasná témata najdou bezpochyby :)
(zadáno: 26.2.2012)
Cirk La Putyka si dovolil malý úkrok stranou od své originální poetiky k vizuální show. Nepokládám to za šťastné, ale neprotestuji. Zjevná je inspirace dobou němé grotesky (parádní čísla s prkny) a projekt se nezřetelně pokouší o propojení s Mozartovou „Fraška sonátou“. Divadelní šťávu to téměř nemá, číslo střídá číslo bez příběhového konceptu, zato v invenčních variacích. Je to zábavné i plné hluchých míst, obrovské co do umění a schopností protagonistů i pouhá gymnastika, při níž aktérům (na premiéře) došel dech i jistota. Představení na Nové scéně po mém soudu také nebylo dobře nasvícené, snad v La Fabrice bude lépe.
(zadáno: 26.2.2012)
Vtipný pohled na hledání pravdy, která uniká, ulítává, padá, ztrácí se jako chiméra, i když ji máme doslova nahmátnutou. Aktéři nám ukazují, že problém obvykle je v absenci dialogu, vzájemné komunikace. Akrobatické prvky jsou prováděny s ohromující jistotou, drží téma, nepůsobí samoúčelně. Výborné zapojení hudebních nálad (David Synák). Seiline Vallée ukazuje, že není jen akrobatkou, ale je i skvělou herečkou. Drobná výhrada by snad směřovala k fragmentárnosti výstupů.
(zadáno: 26.2.2012)
(zadáno: 26.2.2012)
(Sedláčková, Uličník, Čížek, Ondříček, Vitázek...) Muzikál postavený na účinné metafoře toho, jak někdy stačí hodně málo, aby nás všechny něco sežralo zaživa. Z jednoduchého libreta se podařilo vystavět příjemnou hororovou komedii. Ocenit lze propracovanou loutku nebezpečné rostliny a její skvělé oživení „vodičem“ Petrem Neméthem, režijní nadhled a invenci či neodolatelnou komickou scénu s šíleným pacientem. Hudebně mě tento muzikál, přiznám se, nezaujal, někteří herci trochu zápasili s dialogy...
(zadáno: 26.2.2012)
Gogolovi Hráči jsou víceméně rozvitou anekdotou (ovšem ta její metafyzická konstrukce!!!), a právě proto se dají odvyprávět jen s dobře nakopnutou razancí, aby existenciální pointa zapůsobila jako rána mezi oči. Úprava Divadla v Dlouhé působí vzpříčeně, nečekaně vlažně, nedotaženě. O zcizení si říkala už jen mafiánská stylizace „hudebníků“, nebo „vypadávání ze hry“, když už je scéna řešena, tak jak je. Divadlo v Dlouhé tentokrát srdcové eso z rukávu bohužel nevytáhlo, je to jen taková kárová devítka.
(zadáno: 26.2.2012)
Je mi šum a fuk, jestli to je „nářezové“ divadlo či jenom inscenovaný koncert, hranice žánrů jsou neviditelné. Jak však hodnotit něco, v čem je obrovský potenciál (zejména hudební) a co zároveň je zmršené trestuhodnými kiksy, jež plně padají na hlavu zvukaře, ale i režie.
(zadáno: 26.2.2012)
Je mi šum a fuk, jestli to je „nářezové“ divadlo či jenom inscenovaný koncert, hranice žánrů jsou neviditelné. Jak však hodnotit něco, v čem je obrovský potenciál (zejména hudební) a co zároveň je zmršené trestuhodnými kiksy, jež plně padají na hlavu zvukaře, ale i režie.
(zadáno: 30.1.2012)
Třetí "kauza" stejně jako předchozí vrhá známou hrdinku z dramatické literatury do nemilosrdné současnosti. Maryša je frustrovanou „zelenou vdovou“ a vše dopadne, jak by asi dnes skutečně dopadlo, tedy nijak, bez gesta, bez principiální logiky. Spousta sympatických a vtipných rozehrávek baví diváky, avšak stejně jako u Salome pátráme po analýze a ptáme se, proč nám tvůrci opět předložili polotovar.
(zadáno: 30.1.2012)
Vděčná komedie se „záhrobní tematikou“ si sama komplikuje život tím, jak se křečovitě snaží kombinovat humor s přesahy do vážnějšího mudrování o životě. Mizérii hry Petra Novotného dokoná kiks s postavou, od které dle dosavadní stavby čekáme pointu a ne bloumání po jevišti. Inscenaci nectí ani pevná ruka režiséra. Herecké výkony v rámci žánru velmi dobré...i velmi špatné.
(zadáno: 12.1.2012)
