Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1254)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 9.7.2011)
(zadáno: 28.6.2011)
Tato misantropická inscenace nedosahuje síly předchozích, v Komedii dosud uváděných. Snad za to může melancholický náboj hry, jejíž obsah není složitý. Přesto Martin Finger opět válí, jak během své sólové „předehry“, tak ve ztišené interakci s přistoupivším druhým cestujícím. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.6.2011)
Řekl bych velmi zdařilé „zdivadelnění“ prozaického díla. Divadelní adaptace je „cool“, má švih...a dobré herce, kteří si to užívají. Trochu problém je v režii... (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.5.2011)
Podobenství, které nemusí být všem srozumitelné, s recyklovaným tématem. Režijně hravé, dramaturgicky poněkud nedotažené... „Moderní dramatika“ bez zásahu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.5.2011)
Drama svědčící o době, která rozemlela lidi. Jisté vzorce chování lidí „ze dvorků 50. let“ mají platnost i dnes. Inscenace úspěšně stupňuje syrovost tématu a i v rozkladu nachází naději v podobě vzdoru svéhlavé Tonky, celek však (možná záměrně) odbíhá od Hrubínova lyrického uchopení „drsného tématu“, inscenační klíč svou triviálností mě nezaujal, hercům by prospělo ještě tak dva týdny pilování replik a živé hudbě sladění s náladou děje. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.5.2011)
Ve světě „vratkých prken“ smích i pláč jedno jsou. Ubral bych na pitvavosti řezu do duše umělcovy, abychom tomu schizofrenickému a pošetilému divadelnímu vzorku porozuměli ještě více a mnohý vtip nezůstal trčet na cestě k divákovi. I přes hořký podtext velmi příjemná inscenace, která postupně graduje.. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.5.2011)
Rozumím nápadu demytizace a odidealizování, přesto obsazení Jany Synkové do role Babičky je mimořádným omylem. To není samo o sobě důvodem udělené „třicítky“, k té přispěl i jalový scénář. Nebo se jeho potenciál ztratil v přemíře i hodně odtažitého vtipkování? (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.5.2011)
Časozkumná elegie inspirovaná vším možným (Jarmuschův Dead Man a jiné?). Inscenace nabízí takovou severskou kovbojku, prožitky okamžiku, detaily, na něž by si jinde netroufli (protože by vyhnali diváka z divadla), a pozor – fikci, která s osudy českého polárníka mnoho společného nemá. (více v článku na blogu)