Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1278)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 14.9.2026)
(zadáno: 14.9.2026)
(zadáno: 14.9.2026)
(zadáno: 14.9.2026)
(zadáno: 7.6.2026)
Autorská hříčka, v níž nacházíme inspirace Mrożkem, umisťuje tři postavy do velkoskladového mrazícího boxu. Jsou různých povah i pracovního postavení. Tu kooperují, tu si činí peklo, občas svým hašteřením připomenou politiky dneška. Místo absurdního spektáklu jsem viděl vršení situačních momentů a slovních přestřelek, a závěr to má nepřekvapivý. Podobenství o uvěznění, neschopnosti konat, místo toho mít plná ústa optimalizačního přesvědčení, funguje jen částečně. Provedení vrhá navíc podezření, že tvar byl dotvořen samotnými aktéry než režií. Souhra Václava Neužila, Jaroslava Plesla a Dominika Telekyho je ovšem k sežrání. Stačí to značce DD?
(zadáno: 7.6.2026)
(zadáno: 30.5.2026)
65 % Komorní muzikál, jehož libreto nepře původ v rozhlasové hře. Čerpá z dávné tragické historky, jejímž účastníkem byl představitel raného německého romantismu. Hra nachází stále platné vzorce, jako sobectví nebo nestálost nitra, tudíž i lásky. Proti tomu stojí manipulovaná žena v nesvobodném sevření. Probleskne i téma vzpoury. Minimalismus zápletky režie nabourává razantním uchopením vztahového tématu, stejně tak scénografické řešení. Hudba vše citlivě dokresluje, jen je trochu zle, když dojde na činoherní pasáže. Jozefu Hruškocimu polohy rozervanců sedí a Kateřina Marie Fialová vnesla do inscenace kromě pěvecké síly i neotřelou expresi.
(zadáno: 30.5.2026)
75 % Na divadelně ztvárněném příběhu z prostředí dětského oddělení nemocnice (stačí se praštit do hlavy a už vás tam chtějí) je nejvíce fascinující, z čeho a z jakého minimalistického základu je utkaná imaginace. Některé směry inscenaci dala dětská dramaturgická rada. Fantazie hlavní hrdinky Emy v emočně křehké situaci si stvoří průvodce „sterilním a nekompromisním“ světem, bubákovité i celkem normální, proměňuje se i personál. Antonie Rašilovová dává Emě notnou dávkou uvěřitelnosti, od prožívání nudy až po zaujetí pro nečekaná dobrodružství. Končí se nudným happy endem, jde se z nemocnice domů… Jan Borna by měl z této inscenace radost.
(zadáno: 14.5.2026)
Kabaret postavený na retrospekci několika vrcholných čísel a vůbec loutkařiny spojené s Divadlem S+H, i nepříliš známých východisek pro scénář – aneb kdo se i po sto letech cítí nejvíce zhrzený příchodem Hurvínka na scénu? Označení kabaret berte s rezervou a skoro se nabízí i otázka, nakolik je tato koláž vhodná pro děti pod sedm. I z Kašpárka (Jakub Šafránek) šel docela strach. Slabší kabaretní rámování si bohatě vynahradíme v okouzlujících výstupech, které žel mají jen hodinu a čtvrt trvající stopáž. Zároveň je radost vidět, jakého dřevění hrdinové dostali hlasového interpreta, neobyčejné improvizační pohotovosti i loutkářského umu k tomu.
(zadáno: 14.5.2026)
Podle názvu inscenace si vytvoříte projekci, že hra zřejmě něco připomene a bude i výpovědí o generaci X, nejisté a nepřipravené, dnes však (po všech zkušenostech) vyznačující se tvrdou pragmatičností. Chyba lávky. Hra předloží jen samorostlou, evidentně dramaturgicky nekorigovanou konstrukci a skečovité rozehrávky. Bavíme se, je to totiž parádní herecká jízda, ale jaký dává celý ten tvar a hlavně jeho obsah smysl, se odhalit nepodařilo. Ani ironický škleb to není, zabředává se i do nižších pater divadelní zábavy. Kromě toho vás tato hra i „udaviduje“, aniž by v tom byl nějaký diskurz směrem ke kolotočářskému popu sloužícího režimu.
(zadáno: 14.5.2026)
Mayenburg ve hře Ex neservíruje nic psychologicky hutného, situace drobí do manipulativních dialogů, z nichž hned zřetelně čteme již dávno započatý rozklad vztahu Sibille a Daniela. Vpád zmoklé a rozhozené Franzisky, Danielovy ex, co zrovna hledá únik a pomoc, okamžitě katalyzuje vývoj. S nabídkou na sklenku alkoholu pak přijde už totální demaskování, u jedné totiž nezůstane. Režie vede trojici herců k fokusu na nezáměrné, ale zraňující, nebo podstatou groteskní repliky a k autentickému provedení všech těch mikrosituací. Divácký pohled je držen v nejednoznačné perspektivě. Právě drobnokresebná herecká práce je velkou předností této inscenace.
(zadáno: 14.5.2026)
V komunitě připomínající Dogville uvízne idealistický, celkem racionální, zdánlivě skálopevný, ale také životem již otlučený policista Robert, toužící po klidu. Cesty zpět není, propadá se v téhle bažině k řádu, nastolenému místními obyvateli, kteří jsou zvyklí věci řešit „po svém“. Lze to číst jako podobenství, jak snadno a rychle může být zválcovaná rozumná, avšak unavená společnost. Dramatizace děj zasazuje do rámce černé komedie. Groteskní rozehrávky nejednou se jen tak sklouznou po situaci, aniž by se dotkly její absurdní podstaty, a vybudily tak větší emoci, u Roberta i u diváků. Ambice mohla být vyšší než se tomu jenom vysmát.
(zadáno: 14.5.2026)
75 % Sjezdovka na malém jevišti a míně hyperbolizovaná jízda, která je víc než pohádkou o Bankovi. Inscenace je poctou odhodlanému sportovci a možná drobným upozorněním, jakou náturu také může mít našinec. Važme si takových, i když „jen“ šlapal na paty těm úplně nejlepším a „proslul“ dramatickými pády. A kariéra začala v klapzubovských podmínkách! Inscenace se odpíchla od propracovaného (fakta, zapojení nadsázky) scénáře, který diváky provede přes úspěchy i neúspěchy, i co bylo dál. Nezapomíná se ani na příslušnost k regionu. S hravým nadhledem k postavám přistupují i herci, atmosféru dotvoří osvěžující hudební intermezza v jejich podání.
(zadáno: 24.4.2026)
Jedná správně, jen v jednu chvíli neodhadl podstatu volání malého dítěte. Střepinové hlasování o vyloučení je již dávno nahrazeno davovým úsudkem stvořeným hysterií, a tak hon na učitele Lucase začíná. Maloměstské společenství se ale postupem času zdá být daleko více vytočeno z jeho bytostné introverze nebo racionálního chování. Miloslavu Königovi byl svěřen jiný typ psychologické role a opět je velice přesvědčivý. Divadelní hra podle dánského filmu také pojmenuje, co snadno může ovlivňovat dětskou duši (holčičku vykresluje iluzivní typ Anny Kameníkové). Mikuláškova inscenace celé to děsivé téma umí i překvapivě odlehčit.
(zadáno: 23.4.2026)
45 % Inscenace o frekventantovi večerní školy angličtiny a jeho neméně osobitých spolužácích vstupuje už do několikáté řeky a od té zcela první podoby z ABC se tu a tam změnila. (Vzpomínáte…kontroverzní Vízner, skvostný Lipský, pěvecky a herecky suverénní Gajerová, Poláková, Písařík, Smutná?). Něco se pokrátilo či chybí, rytmus tak spíše již odpovídá pásmu skečů, byť dobře vystavěných na souhře. Některé individuální výstupy však pokulhávají, nebo jsou viditelně přizpůsobované schopnostem, nebo zůstalo u replikování interpretů z CD nahrávky. Výjimky naštěstí jsou, originální vycizelovanou podobu vtiskl Jaroslav Slánský profesoru Parkhillovi.
(zadáno: 23.4.2026)
Grandiózní finále „ukrajinské trilogie“ převádí na jeviště rozsahem mimořádný literární skvost (nedávno vydaný), hledající ztracené světy, podávající ve více než stoletém rozpětí kaskádu traumatizujících svědectví, jež tolik rezonují s aktuální otřesnou genocidní agresí. Je až s podivem, jaké minimum scénických prostředků opět stačí Pařízkovi k vytvoření silných obrazů. Vše jinak obstarají herci: v postihnutí paralyzujících emocí, tu v groteskně zcizující pasáži. Ukazují zmítanou identitu v boji, kolaboraci, nejistotě i veselé mysli. Sráží to jen neuseditelná délka. Vybavte se guaranou a dojděte si za intenzivním divadelním zážitkem.
(zadáno: 23.4.2026)
75 % Nový původní muzikál tria Schenk-Štěpán-Ondra překvapil velkolepou, ne však složitou příběhovou ságou inspirovanou severským bájeslovím. Obsahuje hravou (přiznanou) nadsázku nebo i groteskně zakomponuje ruský vliv. Hudba zcela jiného emotivního účinku než u Devíti křížů, a pěkně podkresluje příběh. Zato výpravnost je bez kompromisů (autentizující kostýmní stránka, na jevišti pluje loď, uvidíte draka…). Z mladých tváří na jevišti překvapí zejména výkon Karolíny Anny Měřínské v roli „vikingské teenagerky“ Heike. Muzikál o přátelství a nadčasové otázce, co to znamená hrdinství, má snad jen poněkud neúměrnou stopáž (na rodinnou inscenaci).
(zadáno: 23.4.2026)
75 % Pozoruhodné na tomto zdramatizovaném vyprávění o ženě, která se z ničeho nic přešla na tvrdé vegetariánství, vedeném v sevřeném a s diváky intenzivně propojeném tvaru, je, jak je dosaženo překlápění pohledu. Tři perspektivy, módy a fakta sdělení jsou nepochopeným až chimérickým viděním té, o níž vše je, ale její hlas chybí. Vyjeví se nakonec optika protestu, nesouhlasu se „zvyklostmi“ a ještě podivnějšími řády. Mohutný hlas vzdoru, který nikdo z jejích blízkých neslyší, divák uslyší díky soustředěné herecké drobnokresbě tří protagonistů. Vedle nedořečenosti a sugestivní atmosféry inscenace zapojuje do hry i snímání artefaktových detailů.
(zadáno: 22.4.2026)
Velká ambice bohužel zůstala nenaplněna, první česká verze muzikálové podoby slavného disneyovského animáku rozděluje publikum. Pomiňme, že se slevilo z mnohého. Karlínští tvůrci přehnaně tlačí na show, ne na vyprávění (za pomoci krásné hudby), které tolik cítíme z originální verze, a vůbec nepřibírají do hry tu typickou jemnou dynamiku stavby čísel. Obsazení typově jiné Evy Burešové do role Elsy neváhám označit za faux pas této produkce. Naopak potěšilo podání Anny Ines Ben Ahmed (je docela znát inspirace Annou z animáku) a když jeviště opanuje loutkářsko-herecká kreace Josefa Feča (přísně licencovaný Olaf), roztetelí se už vážně každý.
(zadáno: 20.4.2026)
Nepamatuji, kdy někdo a jestli vůbec inscenoval Kočku na kolejích s pauzou a v takové natažené stopáži. Topolův poetický dialog, vedený hovorovým jazykem, a za přítomnosti metafor (mimoběžné koleje, stav čekání, narušitelé…) se odehrává v reálném čase, přizývá diváka k nadechnutí, spoluprožití existenciální situace dvou mladých lidí a výdechu. V jednom časovém výseku se odehraje nic a všechno. I v tom je kouzlo hry, jež přes lyrickou stavbu nechá vybouřit podprahové emoce. Obsazení vsadilo na dva nesporné talenty, Bořivoje Čermáka a Emu Businskou, jsou v demonstraci vyhořelého pouta křehcí, snící, nedůvtipní, zranitelní, pravdiví.
(zadáno: 2.4.2026)
Další dramaturgické minutí s obtížným prostorem Nové Spirály. Tentokrát hostující produkce plane pro multižánrovou show s funky hudbou a mixem vynášených témat. To vše v konstrukci, neucelené v textech i stylu. Koho nezdrtí dvacet minut boxmatche, může to dokonat třeba holčina se zákeřně manipulativní enviromentalistickou zkratkou, nebo básnické výkřiky neurčitého významu, nakousnutí, ale nevyložení témat, i často nesrozumitelný(zanikající) projev a věčné koloběhání. V předložené opulenci a při těch režijních chybách těžko hledám klíč k tomu všemu… Iniciačně se zaryly jen dílčí body, jako např. výpověď Rostislava Nováka za tu starší generaci.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>