PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (811)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 24.3.2024)
85% - V průběhu sledování této inscenace mě několikrát napadlo, jak ráda jsem, že to volební období, které volbou zde zobrazenou teprve začalo, už je za námi, i bez tak "zásadních" osobních peripetií, jake prožívá hlavní hrdina (sledovalo se to takhle významně lehčeji a lépe). Zbytek už napsali kolegové: efektní scéna vytvářející hausbót, sehrané herecké výkony (vedle I.Trojana a ostatních zaujala i uvědomělá a současně tak živočišná a praktická Nina A.Fialové) a vtipný příběh ze života, se značně sarkastickým humorem a úhlem pohledu hlavního hrdiny. Doporučuji!
(zadáno: 22.3.2024)
75% - Fantasmagorický kousek kdesi mezi operou a operetou s příběhem, v němž jedna neuvěřitelná příhoda střídá druhou, postavy nepřestávají vstávat z mrtvých a objevovat se všude, kam se hlavní hrdina z jakkoli nepředstavitelných pohnutek a důvodů pohne. Vážně se to hrát snad nedá a tvůrcům plzeňské inscenace se přesně v tom smyslu inscenace podařila. Je barevná, hravě výpravná, roztančená množstvím efektních choreografií, podaná s potřebnou nadsázkou. Nejsem jen plně přesvědčená o postavě průvodce (ať se již vydává za kteroukoli postavu), respektive jeho pojetí - při srovnání s operními zpěváky to prostě za mě, nemá-li jen mluvit, nefunguje.
(zadáno: 22.3.2024)
Inscenace, která se obtížně hodnotí. Pokud jde o zvolenou režijní koncepci, ta je výborná. Moderní, originální, plná nápadů, zajímavých myšlenek, kreativní, nápaditá, promlouvá k dnešku. Byť s některými myšlenkami, nápady a vstupními situacemi plně nesouzním, rozhodně zaujmou. Dosud je to na 90%. Bohužel poté do výpočtu vstoupí obsazení a všechno se to zadrhne. Tedy možná: šance je 50:50; jednou se to zadrhne úplně, podruhé jen trochu. Ale tak jako tak P.Klečka v roli Piláta podává naprosto suverénní výkon jak pěvecky, tak herecky v obou verzích a je naprostou hvězdou představení, všichni ostatní se k němu jen více či méně úspěšně dotahují. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.3.2024)
Dianiškova inscenace vychází ze stejných principů jako např. nedávná Žena filmového kritika: prostý příběh o seznámení a počátku jednoho vztahu prokládá humorným základem. Ve Zlozvycích vychází z projektu stejného názvu, upozorňujícího na naše zlozvyky, a utahuje si z nich. Kde užívá standardní činoherní postupy, funguje povedeně jako předchozí inscenace tohoto stylu ve Studiu PalmOFF, problém nastává s cirkusovými vstupy: jen některé se podařilo do děje funkčně vtělit (scéna na lustru). Tam, kde tak nosné, funkční a logické nebyly, jsem s jejich využitím bojovala. Je to jako v muzikálu: píseň vložená jen proto, aby tam byla, nefunguje.
(zadáno: 19.3.2024)
55% - Od první scény Kehlmannovy hry je jasné, že tihle dva se nepotkali jen tak a soused sousedovi musí nějak změnit jeho dosavadní život. Bohužel přes veškerou snahu obsazených a sympatické herecké výkony Miroslava Hanuše, Martina Donutila i Dany Batulkové značnou dobu trvá, než osudy postav nebo i vývoj toho jednoho dne vůbec začne diváka zajímat. Alespoň mně tedy více než polovinu inscenace trvalo, než k tomu došlo; dramatickou stavbu této hry tedy nepovažuji za dobrou. Závěrečná třetina byla zajímavá, místy i s poměrně děsivými momenty, ale výsledný dojem už zachránit nedokázala.
(zadáno: 19.3.2024)
Milá inscenace, v první polovině velmi svěží, vtipná, v druhé o něco vážnější. Jak tvůrci sami uvádějí, o problémech a lidech, s nimiž se každý dokáže ztotožnit. To ano. Rovněž ovšem od první rozlučky se svobodou a tedy od prvních scén plně předvídatelná a odhadnutelná, takže tou největší devizou jsou v ní herecké výkony, které inscenaci také táhnou - v čele s Jakubem Burýškem. Potěšila mě i jednoduchá a přesto efektní scéna a myslím, že inscenaci dost prospělo zkrácení (20 minut).
(zadáno: 15.3.2024)
Muffatova hra by potřebovala víc sousedů a méně policistů, řečeno tak, aby člověk nevyzradil příliš. Svým příběhem se výrazně podobá známému britskému filmu, což je v tomto případě její značná nevýhoda. Inscenace P.Kheka zatím totiž nemá úplně zvládnutý temporytmus, v čemž proti onomu filmu, jejž tak připomíná, strašně vázne. Několik míst jak v první (za mě zejm. na začátku), tak ve druhé části (zde se vracím k postavě policisty a jeho výstupu) je zbytečně zdlouhavých. Obsazení T.Medvecké do okouzlující návštěvnice bylo ovšem skvělou volbou, nezapadají vedle ní ani další obsazení a inscenace je tak milou podívanou určenou pro nenáročný večer.
(zadáno: 15.3.2024)
85% - Velmi intenzivní inscenace, které za mě chybí větší propojení obou jejích částí. D.D.Pařízkovi se podařilo skvěle uchopit adaptaci Remarqua, vybírá z něj konkrétní střípky: monology, situace a inscenuje je v působivém tvaru po stránce výtvarné, hudební i herecké. V druhé části jej pak propojuje s hrou N.Vorožbyt a přináší s jejím textem i ženský pohled na válku, ze světa mimo bojovou linii, v exilu, a stejně tolik válkou ovlivněný. Podobně působivý, ač nemohu nepřiznat, že tam, kde se Koridory přímo propojovaly s Remarquem a čistě ten mě zasáhly víc. Být od počátku propojené důsledněji a intenzivněji byla bych ještě víc nadšená.
(zadáno: 15.3.2024)
85% - Nesmírně silná inscenace ve formě stand-upu spojující v osobní zpovědi humor, zejména černý, mnohdy hořký a cynický, plný velmi nekorektních poznámek a připomínek (vycházejících z vlastního života a směřujících do vlastních řad) s bolestnými vzpomínkami, či ohlédnutím za prožitými traumaty. Výkon Iris Kristekové je nesmírně sugestivní, místy až eruptivní v první části inscenace, kde se drží především humorné stránky, jakkoli i z té často mrazí, a prokládá ji i pěveckými (velmi zdařilými) výstupy, v dalších momentech pak odpovídajícím způsobem niterný a vždy podmanivý.
(zadáno: 15.3.2024)
55% - Obrazově pohybová inscenace vycházející z deníků Petra Lébla nabízí nejintenzivnější zážitky a nejlépe působí tam, kde se skutečně drží zmíněného - obrazu a pohybu. Scéna s výstupem odkazujícím k Léblově nastudování Cabaretu či scéna finálová patří k vrcholům. Zaměření na milostný trojúhelník mi ale nestačilo, to vnímám až jako degradaci námětu a nevyužitý potenciál. Pro zobrazení milostného trojúhelníku za mě nebyl nutný Petr Lébl. Když se zmiňuje on, čekala jsem víc.
(zadáno: 15.3.2024)
Climax - Pomezí 70 %
Potemnělé místnosti s když už barevnými a zpravidla bodovými světly, nápaditě zařízené; neony, kouř, hlasitá hudba a herci pohybující se neustále přímo mezi diváky. Tedy velmi výrazná výtvarná a hudební složka a vcelku jednoduchý děj. Po volnějším začátku inscenace získává na působivosti, jakmile začnou herci vedle diváků komunikovat i sami mezi sebou, a sledovat jejich příběhy a odhalovat propojení mezi nimi je v takto nekonvenčním prostoru velmi zábavné. Inscenace přináší i celou řadu vážných momentů, postavy řeší dávná traumata i vztahy, nejvýraznější dojem však zůstává především z dokonalé atmosféry, kterou se podařilo navodit.
(zadáno: 15.3.2024)
V anotaci inscenace slibuje horor, humornou nadsázku, hudbu a rovněž apel k dnešní společnosti. Výsledný produkt mi žel žádný z těchto slibů nevyplnil, forma využití diváků za mě působí spíš rušivě než zábavně, trhá atmosféru a apel k dnešku vyzněl uměle a prázdně.
(zadáno: 13.3.2024)
Jedna z inscenací, kterým bohužel věkové složení (shodná generace) studentů trochu ubližuje, z mého pohledu vlastně dost. Mezigenerační pnutí nemá šanci tolik vyniknout. Inscenaci se působivě daří vršit absurdity, jakých podobné slavnostní chvíle jako svatba nenabízejí málo, postavičky jsou zdařile vykreslené, obsáhnout kritiku maloměšťáctví se myslím celkem podařilo. Bohužel některé situace, momenty, postavy mi příliš evokovaly krátce před Maloměšťákovou svatbou zhlédnuté Chladné dítě - i obsazení některých herců do značně podobných rolí, jako v Dítěti, jehož poetika mě prostě oslovila víc.
(zadáno: 13.3.2024)
55% - Inscenaci se bohužel nepodařilo udržet tempo a styl první části, pořádaného konkurzu, který přinášel sympatické množství vykloubenosti a zábavy, aniž by stihl sklouznout k prosté trapnosti, výsměchu, nudě či k monotónnosti. Jistě i díky proložení hudebními a pěveckými vstupy. Když se však inscenace z konkurzu přesunula k rovině bláznovství jednoho z hudebních géniů, už se jen nabalovaly drobné poněkud psychedelické situace a obrazy a mě to prostě přestalo bavit. Nemám dojem, že by se mi dostalo humorného náhledu na hudební podivíny, ani bližšího, třeba i zajímavého pohledu na jednoho z nich. Zasekla jsem se kdesi mezi.
(zadáno: 13.3.2024)
65% - Milé hrátky s jazykem prokládané hudbou, pohádkou i řadou komentářů k aktuální celospolečenské situaci (někdy mezi řádky, jindy i krásně přímo v nich), ošperkované vtipnými a zdařilými hereckými výkony i velmi povedenými filmovými či audio dotáčkami a záznamy; to vše je další Kvidoule. Naneštěstí už tolik nepřekvapí a nenadchne.
(zadáno: 13.3.2024)
75% Studenti DAMU si s Mayenburgovou poetikou a humorem zjevně rozumí. Inscenace Chladné dítě toho pro mě byla jasným důkazem, hodnotím ji v posledních dvou letech jako nejlepší na repertoáru činoherní katedry v DISKU. Tomáši Rálišovi se podařilo vystavět celou řadu dokonale absurdních situací, kde se kousavý, absurdní, často až nepříjemný humor a nezbytná nadsázka kloubí s momenty, v nichž na povrch vyvěrá množství traumat, bolestí a ohavností. Tohle je můj šálek kávy a i sehrané herecké výkony napomohly intenzivnímu a pozitivnímu zážitku.
(zadáno: 13.3.2024)
Bohužel tentokrát netuším, co se mi inscenace a tvůrci snažili sdělit a proč právě takhle. Ani nevím, co to vlastně mělo být. Komornímu rodinnému dramatu o zmrzačené rodině a vztahu matky s dcerou neodpovídala rezignace na realistické herectví, propracované charaktery či vztahy mezi postavami. Komedie? Při pouhých několika nepříliš povedených a dost násilně roubovaných vtipech? Nekonala se ani tak jasná a zřejmá nadsázka či vykloubenost, které by odůvodnily Elvise a vaření, položky, jejichž smysl jsem vůbec nenašla. Herecké výkony zůstaly chycené v tom všem ničem, stejně nevýrazné, a inscenaci za mě neposloužil ani příliš velký prostor.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Hravá inscenace s výraznou stylizací výtvarnou i hereckou působí značnou dobu převážně komicky, zpočátku dokonce mile, místy až bláznivě, aby následně dodala tak osobité a vlastně drsné - krajně nepohádkové - vyznění závěru, že ještě hodnou dobu od zhlédnutí velmi rezonuje. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.3.2024)
65% - Hrát inscenaci o vnitrostranickém boji po smrti Stalina DNES ne jako grotesku s jasným vyzněním a se souvztažností k dnešku, ale primárně jako zábavu (jakkoli původně vychází z komiksu) je z mého pohledu prostě obrovsky nevyužitý potenciál. Zvlášť, když Michal Vajdička v programu uvádí, že inscenace má být o zmařeném pokusu o přiblížení Ruska po smrti Stalina o kousek blíž k demokracii, který snad, když ne tehdy, alespoň příště (brzy) vyjde. Těch hlubších a mrazivých momentů nabízí dejvická inscenace proklatě málo, takže jakkoli baví, není to pro komplexní zážitek dost. Bez ohledu na skvělý herecký výkon Jaroslava Plesla (i dalších).
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Román jsem nečetla. Nezažila jsem devadesátky (tedy ne v téhle podobě, ne v tom patřičném věku). - Zásadní problém: Topolova poetika v "hnusném" příběhu z nich mě neoslovila. Měla jsem pocit, jako by se hnus ani ne všedních dnů, hnus mnohem větší prostě jen snažil skrýt za krásná, velká, duchovní slova. Ocením herecké výkony i jednotlivé situace na cestě příběhem Potokova života a jejich zobrazení. Jako celek to ke mně žel nepromluvilo. A závěrečná fráze už celkový dojem nespravila.
(zadáno: 6.3.2024)
Bohužel s inscenací Tomáše Loužného jsem se opět nepotkala. Jakkoli působivě a obrazotvorně svou inscenaci buduje, opět jsem bojovala s temporytmem a ani v sebeabsurdnějších situacích, plných výsměchu lidstvu a jeho pochybnému pinožení jsem nedokázala udržet plnou pozornost. Výstup se vzpomínkou na někdejší utrpení mi bohužel nepomohl, z celkového kontextu spíš vytrhoval. Vzpomněla jsem si při sledování na předvánoční hostování Krajiny se sklady, jež na mě přes svou neuchopitelnost paradoxně působila mnohem intenzivněji a pochopitelněji.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Magická inscenace, v níž se osudy postav žijících proplétají s osudy postav dávno mrtvých, s ozvuky minulosti - to vše v západní pohraniční oblasti republiky, v kraji, na němž se dějiny 20.století podepsaly zvlášť urputně a nesmazatelně. Inscenaci se ponurou atmosféru mnoha míst v Sudetech, odtrženost těchto periferií - skladů, ubytoven a odpočivadel u silnic - a bezvýchodnost života v nich daří vykreslovat velmi působivě a za mě i věrně, a to i přes zmiňovanou magičnost a místy nepřehlednost danou jak množstvím postav, tak onou kombinací magičnosti a realističnosti. Na pozornost je inscenace náročnější, ale zaujala velmi.
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Boleslavské divadlo v Dokonalé svatbě jistě našlo vděčný divácký hit, který přivede řadu diváků. Na mě byla inscenace místy tlačená trochu moc na sílu, jak v některých situacích (úvodní pozdrav ženicha a svědka či vstupy matky), tak po stránce výtvarné. Rovněž režijní a herecká pojetí svědka (P. Mikeska) a nevěstiny matky (I. Nováčková) mě příliš nezaujala.
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Ledňáček zcela zjevně nebude patřit k mým oblíbeným textům. Už úvodní situace mi přišla tak nerealistická a za vlasy přitažená, že jsem pak obtížně přijímala i celý zbytek inscenace, poměrně vleklé a nepříliš záživné. Ta se z mého pohledu navíc úplně nepotkala ani s hereckým obsazením (anglická strohost a současně elegance se nedostavily), v němž mě jako jediný skutečně přesvědčil Jaromír Dulava, ani s prostorem. Komornější sál by jí slušel výrazně víc.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Působivá koláž obrazů, hudby, zpěvu, tance, divadelního herectví i filmů pro mě na jevišti ideálně zhmotnila poetický a surrealistický svět, jak jej vytvořil Nezval. Děj samotný se v té změti dojmů, scén a obrazů místy lehce ztrácí, ale tím dokonaleji dává vyniknout snové realitě.
Oceňuji výpravu i hudbu. Silné herecké, taneční i pěvecké výkony v individuálních rolích pak inscenaci ještě pozvedají.
Oceňuji výpravu i hudbu. Silné herecké, taneční i pěvecké výkony v individuálních rolích pak inscenaci ještě pozvedají.
