PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (811)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 8.12.2023)
55% Na opulentní a výtvarně výrazné scéně s efektní hudbou inscenuje SKUTR Hamleta v inscenaci, která za mě rezignovala na silné herecké výkony, předkládá jen obrazy a vlastní výklad dodává až v úplném finále. Velmi působivém, ale nestačilo mi. Výprava je krásná, ať jde o scénu s arénou nejprve připomínající kostel, později kabinety, konferenční sály či zemi požíranou divočinou kolem (snad), ale i o kostýmy, světla a hudbu. Několik mizanscén SKUTR buduje působivě včetně hereckých výkonů v nich. Ovšem byly to výjimky, komplexně mě z herců přesvědčili jen B.A.Mikeschová a F.Březina. Pro seznámení s textem snad dobrá varianta, mě nepřesvědčila.
(zadáno: 6.12.2023)
Silný herecký výkon Norberta Lichého v roli muže ztrácejícího vinou nemoci pevnou půdu pod nohama i jasný pojem o světě kolem táhne celé představení. Jeho kolegové mu zdatně sekundují a zejména Markéta Haroková v roli jeho dcery bojující s tím vším předvádí rovněž velmi silný výkon. Jde o inscenaci textu sympatického tím, jak nahlíží na Alzheimerovu chorobu, domnívám se ovšem, že by snesl víc. Přes počáteční obavy, je vlastně ještě krotká. Oceňuji však inscenaci i stran scénografie, která je sevřená jako inscenace celá a současně jednoduše a efektně ilustruje svět, jak se nemocnému mění před očima.
(zadáno: 6.12.2023)
75% Skvělé herecké výkony, nápaditá scéna fungující velmi symbolicky a využívající v podstatě jen rám, v němž se děj odehrává a který vytváří potřebné prostory bez velkých přestaveb a změn a slouží současně jako promítací plátno. Skvělá režie, která herce vede k výrazným výkonům a divákům nedává příliš prostor se zamýšlet, ani nad tím, jak se děj hry cyklí a cyklí. Téma, jakkoli dobře zpracované, mi prostě není blízké a trochu mě mrzelo poněkud rychlé (a vůči ostatním postavám vlastně jen částečné) odhalení toho nejzajímavějšího tajemství.
(zadáno: 6.12.2023)
65% Partnerský vztah plný povrchnosti, pokrytectví, sobectví, pozérství a manipulace inscenuje Pavel Gejduš v Ibsenově Noře. Jeho titulní hrdinka v podání K.Janovičové vstupuje na scénu jako zpodobnění okouzlující Marylin Monroe a dlouho je to primárně herecký výkon její a P.Panzenbergera v roli jejího muže, které táhnou celou inscenaci, v první polovině dost statickou a poněkud nezáživnou. Nora je povrchní, zpovykaná panenka, Torvald manipulátor se zatím skrývanými násilnickými sklony. Až v druhé polovině, když bortí se pozlátko, za nímž se skrývají, padá přetvářka, stoupá napětí i očekávání a inscenace získává skutečně na záživnosti.
(zadáno: 6.12.2023)
Sugestivní výkon Roberta Finty v roli Jidáše a jeho monologu o zradě, vině, lítosti, ale i o hrdosti, o zásadních rozhodnutích. Silný po stránce herecké i pohybové. A v inscenaci, který si sympaticky pohrává s jednoduchým prostorem a světly. Zamrzí slabé propojení s druhou polovinou, v níž se v Sartrově hře představují v silných hereckých výkonech M. Georgievová, M. Holcová a J. Fišar. Točí se okolo podobných témat - vina, přijetí zodpovědnosti, rozhodnutí, to ano, ale když už se obě formálně značně rozdílné části hrají spolu, možná by si zasloužily i výraznější propojení.
(zadáno: 6.12.2023)
65% - Výrazný herecký výkon Kamily Janovičové, která se stává středobodem inscenace, nicméně se domnívám, že až vedle vší hysterie vyvěrající ven přidá k roli i výraznější ztvárnění vnitřní bolesti, bude ještě silnější. Velmi efektní je scéna, tvořená prostou kostrou domu, v němž měl vzniknout domov a ono hnízdo lásky, ale který příznačně po odstranění šatních prvků demonstrujících předchozí život zůstává prázdný. Výrazný Michal Čapka jako útrpně čekající manžel a Renáta Klemensová jako matka.
(zadáno: 6.12.2023)
Vojtěch Štěpánek se svým týmem přidal do dramatizace dvě postavy navíc: autora a jeho druhou ženu, s jejichž osudem se pokusil příběh o Marii Antoinettě propojit. Fungují v inscenaci jako komentátoři neustále přítomní na jevišti, což má ze všeho nejvíc za následek značnou odtažitost. Kostýmní drama na pozadí funguje nejvíc jako série živých obrazů, emocí téměř až do konce zcela zbavená, navíc absurdně utopená v pološeru. Není to ani drama, ani dokument. Největší sílu inscenace získává až v závěru, kdy komentátoři ustupují a Sára Erlebachová v titulní roli konečně má prostor hrát.
(zadáno: 6.12.2023)
45% - V celé délce inscenovaná a do všech extrémů dohnaná fraška. Herci výrazně přehrávají, omlátí se o podlahu i o stěny, vtipy - zejména v první části - se neustále opakují. Větší rozehrání charakterů postav herců přitom chybí, zejména první část se usilovně soustředí pouze na jejich ztvárnění rolí v divadle na divadle. Jakkoli tato komedie zjevně mnohé diváky baví, mně chyběla nadsázka, krácení (místy je inscenace velmi zdlouhavá) a větší hravost a lehkost na místo doslovnosti a síly.
(zadáno: 6.12.2023)
85% - Pocta divadlu, pocta režisérovi, v které se umně kloubí komická stránka přitažlivě přibližující zejména divadelní, ale i novinářské zákulisí, se značně emotivními situacemi, které divákům vhání slzy do očí. Marek Cisovský divákům předkládá krásnou studii svérázného režiséra potýkajícího se při zkoušení Beckettovy hry se špatnými zprávami, urputnou redaktorkou i řadou vzpomínek na dětství. Jeho kolegové mu přitom výborně sekundují, zaujali zejm. Michal Čapka jako snaživý a poněkud otravný herec a Alena Sasínová-Polarczyk v roli oné redaktorky.
(zadáno: 6.12.2023)
Spíš než komedii mi to celé připomínalo špatný pokus o cirkus, ať už šlo o kostýmní, scénickou či hudební skrumáž, která se na scéně odehrávala, nebo o prostou myšlenku. Byť Marná lásky snaha není žádný poklad, zde šlo o takový pelmel nápadů bez jakékoli hlubší myšlenky, že se bohužel nedá pochválit v podstatě nic, ani jakýkoli silnější herecký výkon. Kde nic není... není co hrát.
(zadáno: 6.12.2023)
65% Nepříliš objevný text ve zručné a nápadité inscenaci Divadla Petra Bezruče, která zaujme iluzivní scénou připomínající tenisový kurt s diváky kolem dokola a antiiluzivními zbývajícími složkami: kostýmy, náležející spíš na společenský večírek než sportovní událost; choreografii, či hudbu. Vedle klasiky a dalších záznamů zaznívají živé bubny a v inscenování textu, v němž se na pozadí jednoho finálového zápasu odehrávají nejdůležitější momenty ze života dvou tenistů, má značnou úlohu i výrazné svícení. Herecky zaujmou všichni čtyři obsazení, bohužel i přes jejich výkony inscenace místy ztrácí na tempu a tehdy je poněkud zdlouhavá.
(zadáno: 1.12.2023)
75% - Úspěšná jevištní adaptace rozsáhlé knižní ságy se soustředí především na oblíbený příběh celoživotního přátelství dvou italských dívek, respektive žen. Marián Amsler jej inscenuje způsobem, který dává úspěšně zapomenout na značnou délku celého večera a divákům nedopřává příliš oddechu. Podařilo se mu obsadit ideální představitelky hlavních hrdinek a ve spojení s působivou hudbou, pohybovou složkou a efektní, byť na pohled jednoduchou, scénografií, vytvořil divákům silný zážitek, na němž se nemalou měrou pochopitelně podílí celé podařené obsazení. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.11.2023)
75% - Za mě jedna z nejvýraznějších a nejzábavnějších inscenací posledních let v Divadle Na zábradlí, která pochopitelně víc zasáhne a zaujme znalce divadelního prostředí a zákulisí a nejvíce pak přímo znalce Divadla Na zábradlí. Už prostor baru sám v tomto případě výrazně hraje a inscenaci napomáhá, byť fakt, že ne vše je odevšad stoprocentně vidět, trochu zamrzí. Měla jsem nicméně pocit, že tato divadelní jednohubka mi um a chuť místního hereckého souboru a snad i jeho náladu a poetiku přiblížila výrazně víc, než mnohé další, jakkoli řemeslně dobré výkony vedle na jevišti.
(zadáno: 23.11.2023)
Výrazná, zajímavá a nápaditá hra o ovlivňování a (ne)schopnosti udržet si vlastní osobnost, osobitost a postoje, i o vztazích, milostných i přátelských, hranicích v nich, o malých i velkých pomstách a hrách atd. Pavel Khek ji ve Studiu Beseda hradeckého divadla inscenuje na jednoduché scéně, s velmi výraznou hudbou, která hereckou akci a celou inscenaci skvěle doplňuje. Všichni čtyři představitelé pak přidávají vynikající a skvěle propracované herecké výkony.
(zadáno: 23.11.2023)
Jak už uvedli kolegové, Vzkříšení Jana Mikuláška může být pravděpodobně větším zážitkem pro někoho, kdo se s jeho prací setkává poprvé, nebo ji nevídá tak pravidelně. Pro mě to byla řada známých postupů, několik působivých mizanscén a silný herecký výkon Miloslava Königa. Vedle toho působila inscenace především povědomě - výrazně stylizovaně - a velmi chladně a sterilně. Z mého pohledu by navíc snesla i umeřenější hudební složku, hudba místy zastiňuje zbytek, zejména při finále obou polovin.
(zadáno: 22.11.2023)
Jako v jedné z detektivek A.Christie si divák připadá v úvodu Dianiškovy liberecké inscenace - tak výrazně odkazuje ke klasikám žánru, podobně jako ke klasickým rysům hororu. Další konkrétní filmové citace a odkazy pak vrší, jak už je u Dianišky zvykem, nápaditě je doplňuje odkazy hudebními i lokálními. Vše ve spojení s hravým příběhem v inscenaci, která vedle komediální linky udržuje i napětí a vytváří houstnoucí atmosféru. Mistrné dialogy plné vtipu s řadou podařených hlášek korunují herecké výkony celého obsazení, které na nastolenou poetiku bláznivé komedie zjevně slyší. Dohromady to vytváří velmi příjemnou inscenaci. Bavila jsem se moc.
(zadáno: 22.11.2023)
55% Nevím, zda boxerský zápas; za mě boj hlavních hrdinů tohoto příběhu výrazně připomínal spíš tanec, který střídavě tančí spolu a proti sobě, tedy víc v úvodu slibovanou báseň, než ring, byť odehrávající se v tak závratném tempu a s takovou kadencí všech promluv, jimž bylo přizpůsobeno i tempo jevištní akce, že zachytit nejen všechny významy, ale i všechny zvraty a dramatické situace považuji za značně složité, ne-li nemožné. Oceňuji nesmírně herecké výkony v čele se S. Tomanem, a okouzlily mě i otočné dveře, nepoužité v rámci scénografie (bohaté a za mě podobně bohaté až přeplácané jako text) pouze jako ilustrace v pozadí.
(zadáno: 22.11.2023)
Jakkoli podstatnému a podnětnému scénickému čtení o F.Peroutkovi, jeho době a známých, by prospěla výraznější a nápaditější režie a obecně jevištní práce. Zejména stran druhého hlasu, který zaznívá tak často, že by si zasloužil víc než zvukovou podobu ze záznamu. Bez ohledu na sympatické taneční výkony v doprovodu bych víc než tanečníky na jevišti ocenila právě jej. A vedle toho menší závislost na textu. Herecký výkon O.Kepky v podstatě "degraduje" na rozhlasový, přičemž zejména v humornějších pasážích a kontaktnějších částech je to škoda. Text tak místy těžce udržuje diváckou pozornost, dobová hudba a lehké světelné změny to samy nezachrání.
(zadáno: 22.11.2023)
Velmi příjemné překvapení v Divadle Kalich připravila lehká komedie Stefana Vögela: v podstatě klasický příběh o tom, jak starého nerudného dědka (v tomto případě) k obrazu svému a v milého společníka promění náhle se objevující partner/ka. V dobře rozehrané partii však S. Vögel tento model posouvá ještě o něco dál, nepřináší prostý, jasný a rychlý happyend. V současné chvíli velmi dobře vypointovaná komedie v režii L. Engelové přináší i tři výrazné, velmi expresivní herecké výkony Radka Holuba, Barbory Hrzánové a Antonína Holuba, vedle nichž se v kýženě klidnější poloze představuje Lukáš Jurek.
(zadáno: 22.11.2023)
Rozsáhlý román ve Švandově divadle adaptovali velice zdařile, inscenace je beze sporu dlouhá, nicméně z mého pohledu jí široké množství postav a jejich jednotlivých linek prospívá (titulní hrdinka k mým oblíbencům sama prostě nepatří). Díky nim a proplétání jejich osudů se inscenaci působivě daří držet pozornost. Povedla se i výprava, zejména pokud jde o způsoby, jakými se proměňuje scéna, jako by onen v příběhu zásadní vlak byl přítomen již od začátku. Oceňuji herecké výkony celého obsazení. Hana Briešťanská pochopitelně vládne největším prostorem, zcela suverénně, potěšily mě však i herecké výkony obou jejích mužů, A. Šťastné a J. Tvrdíka.
(zadáno: 22.11.2023)
65% - Z mého pohledu na velmi povedené - funkční a efektní scéně - vypráví MdB v režii Petra Gazdíka známý příběh - barevně (efektní scénografie, krásné kostýmy), mile a vcelku podařeně, ovšem bez zásadnějšího emocionálního dotčení diváka - tedy alespoň mě. To mě nezasáhlo ani v průběhu, ani na konci.
(zadáno: 8.11.2023)
Muzikál o oblíbené, dnes už všeobecně známé rodince se zvláštním morbidním vkusem a černočerným humorem je proti filmovým verzím, které ji proslavily, bohužel poněkud krotký a bezzubý a ani slibného nápadu, střetu dvou tak odlišných rodin, který by s sebou mohl přinést celou řadu komických i dramatických situací a konfliktů, nevyužívá. Příliš nezaujímá ani hudebně. V MdB z něj i tak dostali téměř vše, co šlo. V hlavních rolích zaujali zejm. A.Zelová, A.Kaňák a Š.Pekar, přesvědčili i R.Jícha, L.Janíková a I.Ondříček. Wednesday E.Mertové byla však až příliš něžná, a i pěvecky je role bohužel nad její možnosti.
(zadáno: 8.11.2023)
Inscenace Divadla Na zábradlí je kombinací dvou výborných hereckých výkonů, celé řady sympatických režijních a scénických nápadů a textu - korespondence dvou autorů, u nichž a u níž mě celou dobu nepřestala trápit otázka, proč právě tohle? Proč tihle autoři a tahle jejich konverzace v dopisech. Domnívám se, že do menšího prostoru určená pro znalce by fungovala přeci jen lépe, nic zvlášť objevného nepřinesla.
(zadáno: 8.11.2023)
55% Vyrypajev předkládá divákům řadu absurdit dneška v šíleném příběhu podivného setkání po letech. Neschopnost komunikovat, lpění na banalitách, obelhávání i ignoraci problémů světa, to vše jsem v textu našla. I jakýsi smysl související s koncem epochy. Hned po zhlédnutí inscenace, která mě bavila asi do půlky, mě však napadlo, a přečtení textu utvrdilo v tom, že by Višňový muž potřeboval střízlivější režii. Tam, kde je expresivita a přebujelost postav i situací tak výrazná, by to pro vyznění bylo vhodnější. Pak by nevadilo, že absurdita nevychází z nejobyčejnějšího, že jsou postavy přepálené, o to víc by vše vyniklo a snad bavilo déle.
(zadáno: 8.11.2023)
55% Ani druhá mnou viděná hra N.Raine mě nepřesvědčila, a v kvalitu jejích textů trochu přestávám doufat. V tomto případě dlouhý a neskutečně upovídaný text s nedynamickou režií, která se nedokázala oprostit od scénických klišé, zejména ve scénách umírání, bohužel netvoří nejpovedenější celek, a to ani přes velmi dobré herecké výkony. Sebastianovy rozpravy s manželkou Annou a spory se synem Karlem jsou nejsilnějšími momenty inscenace, právě díky nim. Podobně zaujala scéna, v níž se Bachovi hromadně setkávají s králem Bedřichem. Přidanou hodnotu žel ovšem inscenace nenabízí a i jako prosté "životopisné" dílo je příliš zdlouhavá a nezáživná. (více v článku na blogu)
