Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1157)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 7.11.2010)
Fialové, modré, zelené, puntíkaté i tečkované. Intelektuální sonda hledající souvtažnost mýtů s dneškem. Zběsile režírovaný dramaturgický dort ve stylu pejska a kočičky. Podobně jako Osobní anamnéza nesdělné, povrchní a neadekvátně dlouhé (v AVD se sedí bez opření!). (více v článku na blogu)
Pro všechny zábavná smršť a asi jenom pro mě nuda zdůrazněná amatérskou dramaturgií. (více v článku na blogu)
Slátanina, kterou ať se baví v Americe.
(zadáno: 27.12.2018)
Těžko hodnotit projekt, který s divadlem má společného pramálo, je to spíše laboratoř, v níž si mladí tvůrci zkoušejí postupy, zejména animační. Přihlížíme tedy audiovizuálnímu konceptu, kde obsluha monotónně variuje a technologicky zprostředkovává (animace, zvuk) apokalyptickou náladu inspiračního zdroje. Prostor pro vlastní imaginaci? Bez výkladu či divadelní akce v divadle se imaginace zkrátka u mě nenastartuje, což nutně neznamená, že jiní se „nenapojili“. Pro mě z divadelního hlediska to byl zbytečný večer.
(zadáno: 2.6.2018)
Nejvíce bych tomto monstrprojektu vytknul pramalou empatii vůči dětskému divákovi a režijně nezvládnuté vedení účinkujících. Režie sleduje jiný cíl - „vyrábět“ show. Vulgarity a neuhlídaná exprese jsou zřejmě součástí tvůrčího pocitu, že tak to má být. Neúnosná délka představení, pitomé aktualizační vsuvky, nevhodný prostor studené ratejny, nebo fotograf, co ho pořadatel nechal pobíhat v zorném poli, to jsou další drobnosti, které způsobují nejedno rozčarování v řadách diváků. Velmi dobře Emou Mikeškovou vedený orchestr nebo herecky světlejší okamžiky (L. Ondruš) nejspíše zůstanou zapomenuty.
(zadáno: 14.10.2017)
V teoretické rovině (viz odpovědi Vojtěcha Bárty ve zpravodaji NW) cítíme zdatnost a posedlost tématem, v praktické je to fiasko. Od zavádějící název přes nedůslednou dramaturgii až po režii, která nezná základy řemesla. Divák je ponechán v ustavičném tápání, není se čeho chytit. Téma (život a dílo šumavského umělce „s démony“ Josefa Váchala) by mohlo jistě být dostatečně nosné, kdyby scénář měl koncepčnější podobu a režie vedla Jakuba Folvarčného po cestě budování konkrétní nepřibližné postavy. Inscenace se po celou dobu zasekává v pokusech o abstraktní vyjadřování. Těžkopádnost nudila.
(zadáno: 8.7.2016)
Když se hovoří o nezvládnutém žánru, indicií většinou je sklouznutí úplně jinam. V případě této gangsterky do frašky. Ruku na srdce, hra Rogera Mortimera není žádný klenot a sáhnout po takové, tomu nerozumím. Právě v nekvalitě hry je příčina, proč ten jevištní zamotanec (samozřejmě dopředu tušený) tak dezertoval od proklamovaných anotací. S tvarem si neví rady ani školácká režie ani technicky nedobří herci. Když se na jevišti objeví Alexandr Minajev v epigonském výstupu a la inspektor Colubmo, zmar tohoto počinu je podtržen dokonale. Diváci se ovšem baví…
(zadáno: 12.9.2015)
Skladba čtyř mikrokomedií pro letní večery by mohla fungovat, kdyby každý z příběhů neměl tak jalové pointy. Protagonista mužských postav bohužel ty své figury opět modeloval stylem „ubavit diváka k smrti“. Vždyť je to nekoukatelné.
(zadáno: 8.3.2015)
Trapas festivalu Malá inventura. Punková performance (a také výtvarná instalace) jako by snad ani nechtěla, aby přihlížející porozuměl a nemyslel si snad, že je zřejmě o tom, co v NoDu vydrží pojistky. Výtvarně sošný Krusha existenciálně pádí chaosem, výtvarná působivost se záhy mění na bezradnost a v závěru trapnost. Krushovi rozhodně nepomohli ani „spoluautoři“ tohoto „divného divadla“. Alternativa pro alternativu je a bude něčím zcela zbytečným.
(zadáno: 11.11.2014)
Ve zpravodaji festivalu …příští vlna/next wave… se režisér projektu vymezil proti českému publiku chválou publika tvořeného zahraniční (turistickou) klientelou. Zůstanu v té skupině diváků, která předvedené, po mém soudu často přihlouplé skeče či fackovací způsob komunikace s divákem neadoruje. Kabaret zaštítěný velkým jménem se proměnil v nesourodou snůšku výstupů, které jen tu a tam a dejme tomu asociovaly existenciální nálady Kafkova díla. Nejzajímavější nakonec byla intermezza, jidiš písně v interpretaci Hany Frejkové, ty jediné totiž respektovaly pravidla žánru.
(zadáno: 11.9.2014)
Neuvrhovat postavy hry do sfér nejbanálnějšího trapna (jako v předchozích hrách) je hlavní devíza tohoto oddechového letního projektu. Inzitní divadelní styl arturovců však i nadále zůstává zážitkem svého druhu. +10 % za snahu představit text s poselstvím, -10 % za to, jak školený herec Braňo Polák nezvládá zahrát nadsázku.
(zadáno: 28.2.2013)
Programové odpoutání od taneční formy a přesnosti k jakoby ležérní banalitě ještě pořád může být tvůrčí. Deadline, bezesporu „velké téma“ odrážející, jak postupujeme životem, je však podáno s takovou dramaturgickou impotencí, prostorovou bezradností a choreografickou prázdnotou, že takové divadlo pozbývá jakéhokoli smyslu.
(zadáno: 10.7.2011)
Dobrá volba, strašné provedení. Dramaturgie měla zjevně dovolenou. Smetl mě uragán neuhlídané exprese a defilé rakví umořilo. (více v článku na blogu)
Minimalismus nezkoumající, ale rovnou ubíjející. Žáby se, na rozdíl např. od Mlejnku, nepovedly.