PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (778)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.5.2026)
65% - M.Lang jako první našel takový způsob inscenování Shakespearova Zkrocení zlé ženy, který z mého pohledu tuto komedii učinil nejen snesitelnou, ale i vlastně zábavnou. Stačilo mu vrátit se k alžbětinskému způsobu uvádění, kdy hráli jen muži, a dopsat asi tři věty na závěr, které dodají pointu. Velký podíl na zábavnosti svižné a příjemné inscenace nesou herecké výkony - J.Albrecht i M.Lurie si své dámy patřičně užívají a mají je dokonale propracované, vynikající je O.Veselý, zaujmou ovšem všichni. Je škoda, že té legrace je občas přes míru, byť si s tím herci ve většině případů zvládají poradit a ustát se ctí i řachavější momenty a humor.
(zadáno: 4.5.2026)
Inscenace V.Bodóa staví na precizních hereckých výkonech, kterým dopřává zásadní prostor, nepřichází však s jasným myšlenkovým ukotvením, díky němuž by jednání postav při převodu k dnešku dávalo smysl. Heda v 19. století manipulovala a vybíjela si své frustrace z neuspokojeného života vcelku pochopitelně a srozumitelně. Proč se Heda v 21. století uzavírá do stejné pasti pozlátka a nespokojenosti, v níž kope kolem sebe a rozbíjí vše, co míří výš, inscenace neříká. Ne jinak než, že prostě sama chce, sama si tenhle způsob vybrala. Ale tím její charakter ochuzuje o značné množství odstínů, které by mu mohly dodat barevnosti i plastičnosti. (více v reflexi)
(zadáno: 28.4.2026)
55% - O tom, jak do sevřené komunity řešící si své problémy "po svém" dorazí cizinec, nový "šerif", který však neoplývá tak pevnými morálními zásadami, jak to u podobných postav ve westernech bývá, a po hladině bažiny nejprve zvolna klouže, než se ponoří. Westernově ubíjející pozvolné tempo bez ostrých zvratů a nedostatečně zdůrazněné zásadní momenty z minulosti ubližují "černé severské komedii", takže v ní řada momentů a situací nevyzní tak zásadně, humorně a absurdně, jak by asi měla. Výrazná stylizace řešení jednotlivých hospodských drobností propracovanějším situacím zbytečně krade pozornost.
(zadáno: 28.4.2026)
65% - Text, který se čím dál víc a víc cyklí v úvodní situaci, aby postupně jen blíž odhalil míru nesnesitelnosti slavného autora, který proslul jako známý misogyn, a útrpnosti takového předrozvodového setkání, mají šanci pozvednout zdařilé herecké výkony - dokud zejména T.Dočkalová a M.Lurie nezačnou sklouzávat k opakování svých hereckých manýr, mimo jiné snad ve snaze zdůraznit absurdně komickou rovinu celého večera a jedné nevydařené zkoušky. J.Teplý buduje po Hjalmarovi další podrobnou studii podobně nemocného charakteru, P.Gajdošíková přesvědčí jako drsná, místy trochu silácká, ale ve výhodách i nevýhodách toho samostatná žena.
(zadáno: 26.4.2026)
Proti poměrně časté tendenci vsadit milostný příběh o tragické lásce v souladu s jejím koncem a částečně i s průběhem a veronskou atmosférou do temné scénografie, Švandovo divadlo ovládá bílá, světlo a kontrasty. Vydařená, čistá inscenace s propracovanými hereckými výkony všech účinkujících zaujme okouzlující titulní mileneckou dvojicí, i využitím řady efektních prvků, od energické taneční hudby a rapu, přes kontrasty ve výpravě až po skvěle zvládnutý jazyk Williama Shakespeara v překladu Jiřího Joska. Je jednoduše trefou do černého. (více v reflexi)
(zadáno: 25.4.2026)
75% - Michalu Moravcovi se podařilo vystavět inscenaci o příběhu Joea Simpsona a Simona Yatese tak poutavě, že dokáže zaujmout i diváky horolezectví nijak nenakloněné. Jak důsledným budováním napětí, které neumenšuje znalost toho, jak příběh dopadl, tak díky efektním kostýmům, a zejména scénografii využívající (při převrácení pozic) vedle části jeviště, na němž sedí diváci, ke komornímu vyprávění i nápaditou konstrukci v hledišti pro epické zobrazení zbytku. Zaujme způsob práce s dotáčkami, využité live cinema a rovněž herecké výkony celé čtveřice.
(zadáno: 25.4.2026)
Rámovaná vyprávěním a vzpomínáním dvojice fanoušků v muzeu skupiny ABBA působí celá inscenace NDM jako kousek do a z muzea. P.Klusák za sebe řadí jednotlivé scény ze života slavné čtveřice v přímé časové posloupnosti a čtyři herci představující členy kapely a pátý jako jejich producent v režii J.Doležala diváky postupně seznámí se vznikem kapely, vzestupem, krizí i koncem, v nějž se změnila původně oznámená pauza. Nevyužívá dramatický potenciál k budování situací a konfliktů, ale nesnaží se být dokumentem, takže je ve výsledku trochu únavným dramatizovaným vyprávěním. Krátké hudební ukázky a prázdné otvírání úst výsledku rovněž nepomáhají.
(zadáno: 25.4.2026)
75% - Útěky z míst, kde bychom měli mít kořeny, nesnadné návraty do nich, a hlavně právě k těm kořenům a problémům, které za útěky stály - tolik známé pro mnohé z nás.
Inscenace v režii O.Štefaňáka staví autofikční příběh o dospívání (ne právě nový či ojedinělý) M.Torčíka v adaptaci O.Novotného na tom nejuniverzálnějším, co v sobě skrývá: řetězení rodinných traumat a křivd, šikana odlišujících se jedinců - zde queer - v už tak obtížném a náročném životním období, i zmatek a citová nejistota. Inscenace to vše navíc zobrazuje velmi zdařile a efektně, k čemuž jí napomáhají i vynikající herecké výkony, především S.Venclovské, S.Pekové a J.Sůry.
Inscenace v režii O.Štefaňáka staví autofikční příběh o dospívání (ne právě nový či ojedinělý) M.Torčíka v adaptaci O.Novotného na tom nejuniverzálnějším, co v sobě skrývá: řetězení rodinných traumat a křivd, šikana odlišujících se jedinců - zde queer - v už tak obtížném a náročném životním období, i zmatek a citová nejistota. Inscenace to vše navíc zobrazuje velmi zdařile a efektně, k čemuž jí napomáhají i vynikající herecké výkony, především S.Venclovské, S.Pekové a J.Sůry.
(zadáno: 25.4.2026)
45% - O společenství, jímž je manipulováno prostřednictvím strachu, hovoří tvůrci, V.Onheiserová a J.Klimsza, Satana v Goraji. Na jevišti však reálně probíhá defilé spasitelů, jednotlivých rebů, z nichž každý slibuje víc a čím dál lepší budoucnost bez závazků, v pozadí dýchá jen tušená minulost, strach přítomen není, a chybějící ukotvení tak vyvolává dojem prostého chaosu, v němž se stádo slepě žene za tím nejvýhodnějším. Jakkoli jde o téma znovu tak aktuální, chybějící kritická reflexe či pochybnost zevnitř příběhu, dělá z inscenace, vzdor některým zajímavým situacím a hereckým výkonům, chaotickou agitku bez výrazného a efektního vyznění.
(zadáno: 25.4.2026)
55% - Dokonale absurdní vstupní situace, kdy se v obýváku objeví živý slon, a dosavadní obyvatelé bytu řeší doslova co s ním, se v autorské inscenaci E.Balog žel rychle vyčerpá, a to i přes zajímavé propojení s problematikou odlišného pohledu a vnímání světa neuroatypických lidí, představovanému zde dcerou ústřední dvojice, rovněž tak odlišnou. Jejich kostýmy efektně odkazují k westernu a krocení divoké (zdivočelé) země, zaujme řada popkulturních odkazů, i ten nejvýraznější k Sebevraždě panen, ale celkový koncept se postupně cyklí a unavuje, jako nejprve iritující obrazovka uprostřed scény, spíš, než aby tvořil kýžený apel a výrazný dojem.
(zadáno: 20.4.2026)
85% - Působivá inscenace přináší silný, výrazně dnešní příběh, spojující v sobě rovinu politickou, hrozivě zaznamenávající společenské dění a krizi demokracie, s rovinou osobní. Skrze nemoc, nejen otcovu, sleduje pozvolné sbližování odcizených sourozenců podobně jako vzkříšení manželství. Na působivosti získává soustředěnými hereckými výkony, mezi nimiž se zaskví J.Hájek, zaujmou ovšem všichni, střídající se v dalších rolích, mezi nimiž "proplouvají" stejně plynule jako inscenace v jednotlivých prostředích; i odstupem, odcizením skrytým nejen v třetí vyprávěcí osobě, která emoce a prožitky halí do opatrného odstupu, v němž zasahují o to víc. (více v reflexi)
(zadáno: 15.4.2026)
65% - Příběh s detektivním rámcem, vnášejícím specifický osvěžující náhled, svou poetikou vychází z coolness dramatiky. Přináší však vedle tvrdosti a drsnosti spojených s životy dospívajících na samém okraji společnosti, lemovaných rvačkami i krádežemi, odkud se cesta ven hledá těžko, i překvapivou křehkost a něhu, zejména v pohledu na první lásku a prožitky spojené s ní. Zvolená tmavá stylizace i rap jako hudební doprovod v přesvědčivém provedení k němu skvěle sedí, byť při hostování v Komedii jsem měla problém plně rozumět rapovaným pasážím. Přesvědčí i herecké obsazení - čtveřice mladých hrdinů i dvojice do příběhu zasahujících dospělých.
(zadáno: 13.4.2026)
65% - Naprostá sebestřednost, zcela prostá sebereflexe i obecně kritického nahlížení světa, je vlastní hlavní postavě, Biedermannovi, tak urputně věřícímu vlastním konspiracím, až se sám stává strůjcem zániku. Nikoli aktivně, pasivně, tím, že žhářům dopřeje příležitost. Hlavně, aby on a jeho lidé nepřicházeli o svá nezadatelná práva. Inscenace L.Jeníčka pracuje s důrazem na grotesknost jednotlivých situací i postav, v kontrastu s nimiž skvěle vyniká Anna v podání V.Kupkové, a trefně zobrazuje rizika důvěry v podobné, od reality odtržené, populisty. Výrazně, symbolicky, barevná scéna a výběr hudby téma, děj i atmosféru vhodně doplňují.
(zadáno: 12.4.2026)
75% - F.Homola jako reportér komentuje veškeré dění, vytváří zvukové efekty a seznamuje diváky se slavným závodem. Nejvýraznější prvek scénografie tvoří staré běžky, vedle nich zaujme plátno, na nějž se promítají záběry z minulosti závodu, a sněhové peřiny (a polštáře). Účastní se čtyři závodníci - tři amatéři, jeden profesionál, o vše se starají dva organizátoři a kontrolor tratě. A závod může začít! Přináší s sebou řadu napínavých a ještě víc groteskních momentů. Blázniví organizátoři i trojice amatérských sportovců nabízejí svěží klauniádu (nejen) na běžkách, A.Kubišta jako Král dodává čistou krásu sportu. A děti se baví. A dospělí s nimi.
(zadáno: 10.4.2026)
Jevištní podoba příběh falešného kněze posouvá do nepřesně určené současnosti, čímž opouští "souboj" víry a režimu, a zabývá se jen otázkami víry a společnosti. Efektně vedle sebe staví podvodníka, jenž pokoru i víru nalézá v lásce a pochopení k bližním, a dav až fanaticky oddaných příznivců, kteří si nejprve staví modly a pak se v hněvu a strachu obracejí proti nim. Mikuláškova inscenace je hodně o lidskosti, v jejích nejlepších (lásce, obětavosti) i nejnižších (malosti, pokrytectví) podobách. Zaujme vtipem, až groteskností, veselou i trpkou, scénickou jednoduchostí a hereckými výkony, zejm. Š.Krupy a M.Poulové, či I.Orozoviče a J.Tesařové.
(zadáno: 10.4.2026)
Úzkoprsá maloměšťácká xenofobie vs. prospěchářství, homofobie, feminismus vs. šovinismus, ale i konzervatismus a společenská hyperkorektnost, opět leckdy užitečně skrývající mnohé další zájmy a záměry, a společně s nimi politický tlak na představitele kulturní obce, často vytvářený nejvíc těmi, kdo reálně netuší; to vše si hra (spoluautorka: O.Šubrtová) a inscenace M.Glasera bere trefně na paškál. V zábavné podobě využívající velmi vděčného divadla na divadle - hned na několika úrovních, zdobené nezapomenutelně jednoduchou, pestrobarevnou scénografií, umným využitím dotáček, kolektivně výbornými hereckými výkony, skvělým rytmem a načasováním.
(zadáno: 8.4.2026)
Poetické, magické, tajemné, drsné i veselé, a především milé vyprávění pohádek, legend, příběhů, které se staly - snad, za vůně připravovaného a pečeného štrůdlu předkládá JEDL v inscenaci vycházející z díla H.Pourrata. Scénografii tvoří kuchyň, stůl, u něhož se čtveřice vypravěčů schází, jako rekvizity jim slouží předměty denní potřeby a jejich herecké výkony, jimiž dokážou přesně vystihnout poetiku i magii svých příběhů, navíc v dokonalé a přirozené souhře, když příběhy i rozehrají, jsou nejvýraznějším dojmem z inscenace. Ta působí velmi mile a dopřává příjemný zážitek z hezkého večera. Víc, než tento pocit, však ve mně dlouho nezůstalo.
(zadáno: 8.4.2026)
Jeden svatební den, jedna rodina a celá řada problémů, které ovlivňují jednotlivé postavy i průběh nejšťastnějšího dne. Jak ty rodinné, tak ty společenské. Vlastně mimoděk tak na scénu vstupují i otázky nezaměstnanosti, imigrace, xenofobie. Problémy se projevují od počátku, nejprve v drobných náznacích, postupně však bobtnají až do nevyhnutelného výbuchu. Inscenace M.Amslera se nezříká lehkých, veselých a šťastných momentů, atmosféra houstne zvolna, nejvýrazněji kolem postav R.Matějíčkové a P.Konáše a kolem ženicha L.Bédiho. A závěrečný výbuch rozmetá vše.
Oceňuji vedle hereckých výkonů i sympaticky a trefně zvolený hudební doprovod.
Oceňuji vedle hereckých výkonů i sympaticky a trefně zvolený hudební doprovod.
(zadáno: 8.4.2026)
75% - Už typické znaky posledních Fričových děl se projevují i v Divoké kachně: využití mikroportů i live cinema, jež snímá děj za scénou a mimiku herců, umírněné herectví a odstup zdůrazněný úvodním zcizujícím vstupem. Doplňuje je expresivními, stylizovanými kostýmy, scénou asociující půdní prostor a soustředí se na postavy. I díky podstatnému krácení textu a jeho modernizaci inscenace zdůrazňuje zvrácenou vychýlenost zejm. těch mužských. Gregers V.Kuzníka vyniká nejistotou, kterou zahání svými absolutními nároky na ostatní, jimiž ničí vše, hlavně také nepoužitelného Hjalmara I.Dejmala. Vedle nich zaujmou I.Smečka, H.Bartoňová a K.Liďáková.
(zadáno: 8.4.2026)
55% - Střídavě jako v telenovele a v absurdním dramatu si divák připadá při sledování Služebnictva. Manipulace, přetvářka, zpochybňování rolí - společenských i divadelních - vystupování z nich tak časté, že místy není zcela jasné (a tedy herecky dotažené), kdy ještě jedná postava a kdy už herec - a proti tomu výrazné přehrávání, to vše se v průběhu mísí, místy působí osvěžujícím způsobem humorně, jindy nejistě až rozpačitě - až do závěru, silně připomínajícího Zlaté město, tak prvoplánovitě doslovného a urputného, až se člověk chtě nechtě vrací k tomu, že nemělo jít o absurditu, ale o telenovelu. Škoda, absurdní linie inscenaci slušela víc.
(zadáno: 8.4.2026)
45% - Ústecký, Spišákův, Sluha dvou pánů, je výrazný, výtvarně (ať jde o výstřední, komiksově stylizované kostýmy pracující s pestrými barvami a umělými materiály, či o papundeklovou scénu)) i herecky - jen zřídka silnou expresi vyvažuje nadhled a civilnost, s nimiž herci vystupují z rolí a doplňují ukřičený mumraj spojující Goldoniho s Hegelovými tezemi věcnými poznámkami. Až jsem si říkala, zda se nedívám na inscenaci M.Háby. Žel tenhle Sluha nedokáže jemně balancovat na tenké hraně mezi svébytným sdělováním a trapností. Topí se v uřvané polopatičnosti, četných vulgaritách a prvoplánovitosti - ve výtvarnu i ve sdělení. Baví, když se umírní.
(zadáno: 25.3.2026)
65% - Silný text a působivá inscenace, kterou zdobí soutředěné herecké výkony trojice herců v rolích postav, které o titulní hrdince jen vyprávějí, ze svého úhlu pohledu, aby tím působivěji vyjádřili útlak, násilí či očekávání okolí, s nimiž se potýkala. Jako manželka-služka, jako můza-objekt, jako sestra vzdalující se ideálům, představám, porozumění. Jakkoli však živé dotáčky vytvářejí za herci efektní, vlastně poetické obrazy, způsob jejich vzniku: live cinema, jehož základ si na jevišti konstruuje kameraman sám, mě, podobně jako čtvrtý herec, dlouho skrytý kdesi v šeru, neustále vytrhovaly ze soustředění a neumožnily mi nechat se pohltit.
(zadáno: 25.3.2026)
Milá komedie, nejpůsobivější v momentech setkávání pedantsky pořádného, čísel milujícího otce se synem, který se náhle střetává s otcovým ještě podivnějším chováním než obvykle a dospívá k závěru, že by jej nebylo od věci řešit. Tehdy inscenace nabízí komiku i dojetí a vážnější momenty, když dva již značně odcizení muži zvolna a v podstatě mimoděk znovu budují svůj vztah i vztahy k sobě samým a obecně ke zbytku světa, a to i za působení dvou ženských postav, které po setká(vá)ní s hlavním hrdinou rovněž nacházejí další směr svých životů. Je to milé, dojemné, veselé a inscenačně prostě klasické: nepřekvapivé, ale kvalitní.
(zadáno: 25.3.2026)
85% - Kreativně zpracovaný příběh výjimečné ženy nabízí B.Kaňokové výraznou hereckou příležitost, a ona ji plně využívá. Ať jde o úvodní entuziasmus, s nímž se její Vlasta jako superhrdinka vrhá do vysněného Bagdádu, postupné budování vztahu s budoucím manželem i následný návrat domů a setrvání v sužované vlasti, které jí přináší drtivou ztrátu, ve všech polohách je suverénní. Zaujme vedle ní i T.Weisser. M.Dočekalovi se s využitím hravé výpravy Z.Bambušek Krejzkové, jež sází na nejjednodušší rekvizity, stínohru, či písek a prach, podařilo vytvořit obdobně hravou inscenaci, v níž vyniká silný životní příběh i řada jevištně působivých scén.
