PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (811)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.6.2024)
55% - Neznalá jakékoli předlohy musím konstatovat, že je-li inscenace jejím věrným obrazem, představuje pro mě zásadní důvod, proč mě tenhle žánr prostě nebaví. Přes působivý a slibný začátek vzápětí sklouzává k naivitě až jednoduchosti, která už mě nedokázala zaujmout. Přes veškerou snahu po stránce hereckých výkonů i alespoň chvíli zajímavou výpravu.
(zadáno: 6.6.2024)
Fredy - Masopust 60 %
(zadáno: 6.6.2024)
65% - Dokud se inscenace tváří jako prostě komediální parafráze klasiky, v podstatě jako lehká, a zná-li divák alespoň jeden podobný asociální exemplář, vlastně i milá bulvární komedie, je v rámci tohoto žánru dobrá. Diváky baví, herci předvádějí, co v rámci žánru mohou. Na konci se nicméně pokouší dodat ještě nadstavbu, aktuální a snad i trochu filozofický komentář, a v té chvíli už bohužel působí spíš směšně. I tak alespoň na chvíli zanechává celkem milý dojem. Nic víc.
(zadáno: 6.6.2024)
55% - Gombárova inscenace Hamleta nabízí celou řadu drobných aktualizací, které neurazí, ani nenadchnou. Hlavně ale není jasně zřetelné, proč přesně zrovna tahle hra byla vybrána. A proč tenhle představitel hlavní role. Josef Trojan zřejmě disponuje hereckým talentem, představě rozervaného mladičkého prince typově odpovídá, charisma místy probleskuje, mnohem častěji ovšem, zejména v kontrastu se všemi kolegy, zaráží jeho slabý mluvený projev a tento deficit inscenace celá nemá čím vyvážit.
(zadáno: 6.6.2024)
Skvěle řešená scéna Jaromíra Vlčka vytváří Martině Schlegelové skvělý prostor pro inscenování jednoho z (alespoň pro mě) nejlepších Poirotových příběhů a ona jej naplno využívá k plynulému vyprávění ve dvou časových rovinách. Michal Štěrba pod jejím vedením vytváří Poirota mile po svém, zachovává jeho specifika a přitom nesklouzává k laciné podbízivosti. Vedle něj nejvíc herecky zaujali Matyáš Darnady a Eliška Vocelová.
(zadáno: 15.5.2024)
55% - Z Racka na Zábradlí zůstala kostra a ani ne kompletní. Kdyby k těm pozůstatkům kostry tvůrci dodali i nějakou hlubší myšlenku a výklad, snad bych se s tím dokázala vyrovnat lépe. Ale jiný, než ono přirovnání k potápějící se lodi, které je navíc naprosto jasné od první věty představení (jež zazní od zapojeného kontrabasisty), jsem nenašla. Herecké výkony nezklamou, mezi všemi výrazněji zaujali Jana Plodková, Kateřina Císařová a Vojtěch Vondráček, scéna je propracovaná a nabízí alespoň ten jeden výraznější prvek celé inscenace, ale i mezihry spojené s jejími pohyby mě ubíjely.
(zadáno: 15.5.2024)
65% - S Majlingovou dramatizací slibovalo ND zdůraznění motivu souboje s režimem a ideologií. Poplatně tomu došlo k vyškrtnutí jedné z linií - pochopitelně - a zvětšení prostoru pro ony představitele režimu. Přitom se ale neprojevil předpokládaný větší prostor pro dramatické situace a konflikty v linii, která zůstala: Vajdičkova inscenace plyne pozvolně, opatrně, často působí snově, dramatický potenciál se vytrácí. Z mého pohledu až tak, že téměř zaniklo, o čí příběh se jedná, jako by se hrálo "o jeptiškách bez jeptišek", tragikomičtí pohlaváři jsou výraznější. Škoda: hudba je krásná a stran hereckých výkonů by zjevně bylo kam sáhnout.
(zadáno: 15.5.2024)
55% - Dokud se 3testry drží hereckých nočních mur a snů a problémů, baví. Čím déle však představení pokračuje a čím víc krizí a obav a traumat se nabaluje, tím méně je to celé zajímavé a zábavné, nebo alespoň vypovídající. Vlastně dochází jen k omílání a opakování již sděleného, závěr je odhadnutelný, překvapení se nekoná, ani žádný další zajímavý efekt nepřináší. - Bez ohledu na to, jak komplexní a autentický herecký výkon Ladislava Jančíková podává.
(zadáno: 20.4.2024)
Amslerův Mefisto je výpravně opulentní záležitost, hlavně v druhé části. To je z něj žel nejzásadnější dojem. Zatímco první část ještě nabízí kresbu jednoho velmi zvolna se rozvíjejícího bezpáteřního charakteru, v druhé se pod nánosem slov (z portů) a projekcí divadlo jaksi ztrácí. V počátku je forma živě přenášených projekcí využívajících četně detailních záběrů, často se propojujících, společně s velkolepou a působivou scénou efektní, zábavná, zajímavá, posléze však zevšední a zážitek se ztrácí. Tak jako herecké výkony za kamerami a živé divadlo. O zboření čtvrté stěny se zjevně mluví proto, aby se postavila jiná, moderní, velkolepější.
(zadáno: 10.4.2024)
Oceňované Lettsovo drama bývá sázkou na jistotu, nabízí silný rodinný příběh, výtečné dialogy i celou řadu velkých hereckých příležitostí. Vinohradské divadlo s Petrem Svojtkou v pozici režiséra našlo pro hlavní roli skvělou představitelku a skvostný, jedinečný, herecký výkon Reginy Rázlové, jíž zdatně sekunduje nejen Andrea Elsnerová, ale ve vynikající souhře v podstatě celý herecký soubor, jsou právem hlavními lákadly. Jedná se ovšem současně o skvělý text a výbornou inscenaci, dlouhou, ale skvěle vygradovanou a nesmírně intenzivní, jíž nesmírně vypomáhá i efektní scénografie a nenápadná, byť působivá hudba.
(zadáno: 5.4.2024)
65% S vražedně pomalým tempem této inscenace jsem bojovala téměř od začátku, v první polovině ještě úspěšně, tam mě zaznamenaná témata rodiny, nemoci, ale hlavně závislosti a jejího vlivu na rodinu, její členy a na neodbytný rozklad všeho, velmi zaujala. V jakkoli staré hře, jakkoli daleko do historie se obrací, toto téma je stále aktuální a první část inscenace byla skvělá. Scéna terapie jakékoli naladění na realistické rodinné drama však naprosto podtrhla a znovu mě již inscenace nezasáhla. V druhé části jsem bojovala s tempem téměř neustále, porty mě iritovaly o to víc a ani S. Toman mě zde už herecky úplně nepřesvědčil.
(zadáno: 4.4.2024)
75% Jedna žena, dva někdejší přátelé, jeden zločin a podrazy, které i po letech stále probublávají skrze zdánlivě klidné vody jejich dnešních životů a dohání je a do toho další dvě postavy do všech jejich her a tahanic zapletené. Jeden z nich už řadu let, s vlastními stíny, a druhá nyní, náhle, v podstatě zcela náhodně. Inscenace dýchá noir poetikou a k noir stylu odkazuje mnoha aspekty, ať už jde o typy postav i jejich charaktery, téma pomsty, místy náročnou přehlednost či pomalé tempo. Prostor klubovny se k inscenaci dokonale hodí, přesvědčily mě i herecké výkony, vedle již zmiňovaného Jana Jankovského i Eliška Bašusová a Marek Pospíchal.
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Milá retro oddechovka plná zábavně přetextovaných písní, které pochopitelně nejdou z hlavy. Skvěle vystavěná role Martinem Matejkou, jemuž zdatně sekundují všichni ostatní herci i zdařilá hudební a pěvecká stránka inscenace. Vlastně mě překvapilo, jak pozitivně na tuto inscenaci stále reagují mladí diváci (z KMD i další).
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Skvělé herecké výkony a povedená první polovina inscenace, v níž se kabaretní forma velmi zdařile a efektně prolíná s historickými událostmi, které zasáhly nejen Lvov, ale celou Evropu, potažmo celý svět. Kabaretní formě pomáhá i muzikálnost herců, kteří se sami provázejí, a efektní, byť jednoduchá výprava. Druhá polovina trpí snahou zahrnout do inscenace co největší řadu historických osobností, jejichž spojení se Lvovem je ovšem diskutabilní, a propojení událostí Lvova a Prahy rovněž není dotažené tak, aby právě jejich vstup plně dával smysl. Za zhlédnutí nicméně inscenace určitě stojí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Psychologický thriller na divadelních prknech. Vedle zdařilých hereckých výkonů zaujme neotřelé využití prostoru a posunutí děje vedle jeviště i do hlediště složeného do podoby kavárničky.
(zadáno: 4.4.2024)
Když se divák zamýšlí nad logikou a realističností této hry a všech situací v ní, chtě nechtě naráží. Z logického pohledu se chování postav v ní pohybuje z extrému do extrému, nejen bez smysluplných, bez v podstatě jakýchkoli motivací, které by divákovi představila a bez pochopitelného vývoje. Zvraty jsou vždy maximální a zřejmě odůvodněné jen potřebou postavit postavy před další a další výzvy k řešení a dostat je do dalších a dalších dramatických situací odrážejících celospolečenská témata, nálady a problémy. Ve spojení s folklorem, který inscenace využívá ve značné míře, a s řadou efektních mizanscén mě to vše nicméně velmi bavilo sledovat.
(zadáno: 4.4.2024)
Koncept pro mě zajímavější než mnoha poetická převedení literární Kytice do jevištního tvaru - jen kdyby skutečně držel pohromadě a fungoval v každé baladě a každé scéně. Některé jsou nápadité, nadchnou provedením, žel v jiných trapnost a pocit až nezáměrné parodie získává navrch. Mnohdy dokonale rozpracované detaily (často na pozadí) se vzápětí (i v prvním sledu) ztrácejí, a to je velká škoda. Neporozuměla jsem výraznému a v závěru značně násilnému a zbytečnému propojení s liturgií - zvlášť když jsem jej ve výsledku vnímala až jako "na úkor" provedení všech balad, ani vynechání konkrétních JEN dvou.
(zadáno: 4.4.2024)
Text, jehož smysl mi zjevně unikl. Nerozuměla jsem důvodu, proč je do vedlejší role zrovna tohoto (nekomického, vlastně uměle dojímavého) příběhu obsazován pokaždé jiný, nezaškolený, ale profesionální herec. Na úrovni inscenace to nic nového nepřináší, z mého pohledu nefunguje ani systém nápovědy, již diváci chvíli slyší, chvíli ne. Nezaujal mě žel ani příběh, který se snaží předat.
(zadáno: 4.4.2024)
Inscenace postavená na principu montáže několika úrovní je komplikovanou záležitostí, pokud jde o její vyznění i následné čtení. Ústřední voiceband vytvořený herci Slováckého divadla je na skvělé úrovni, ovšem při spojení s dalšími částmi inscenace, věcnými titulky o životě a smrti a performance - proměny - to vše společně z mého pohledu nefungovalo. Stále stejná energie voicebandu, jakkoli jímavá, je rušená ostatními vjemy, a sama naopak ruší vnímání textu. Emoce se nedostavily.
(zadáno: 25.3.2024)
65% - Největší výhodu pražským Bídníkům poskytuje samotný lety prověřený muzikál: příběh, hudba, texty. Podařilo se i vybrat ideální obsazení, minimálně stran pěveckých výkonů, D.Uličník v hlavní roli dominuje, skvělé komplexní výkony podávají K.Herčíková a L.Randák. Bohužel po stránce scénografické, režijní i stran práce company a orchestru by se dalo najít značně množství prostoru pro zlepšení. Právě Bídníci si o něj vysloveně říkají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.3.2024)
Největší slabinou kladenské inscenace je špatný temporytmus. Hudba tohoto původně polského muzikálu mě nikdy příliš nezaujala, zde ale zpívané scény fungují nejlépe. Tam se J.Slánskému daří budovat působivé mizanscény (např. obě využívající v první polovině točnu), herci navíc pěvecky plně obstojí. Činoherní scény ovšem váznou, výstupy ďábla a anděla jsou svým na sílu tlačeným humorem poněkud otravné a celý značně statický a nedramatický model vyprávění si o hrdinovi je dle mého v této podobě přežitý. Zvlášť když o Jánošíkovi neříká v podstatě nic.
(zadáno: 24.3.2024)
75% - Gombárova adaptace a inscenace Bílé Vody v MdB je v první řadě velmi věrná předloze, a mě to jako čtenáře románu K.Tučkové značně potěšilo - včetně toho, že zachovala za mě zásadní postavy v obou propojených příbězích. Ano, na divadelní inscenaci je toho moc. Dokumentární pátrání Leny je místy zdlouhavé, živější detektivní a dramatičtější styl by mu nejspíš prospěl víc, případně celé inscenaci krácení a osekání části témat a úhlů pohledu. Oceňuji nicméně velmi herecké výkony (Janíková, Sedláčková, Coufalová) i hudební složku.
(zadáno: 24.3.2024)
75% - Sympatická tzv. jednohubka, která samozřejmě bude bližší každému více či méně pravidelně cestujícímu vlakem, ale domnívám se, že má potenciál okouzlit skutečně každého diváka. Kostru dodává titulní jídelní vůz jednoho vlaku, hlavní postavou je vrchní v něm a kolem něj se hromadí jednotlivé příběhy a scénky všech možných žánrů. Všechny s dokonalým načasováním, navíc s efektní scénou (krásný jídelní vůz), zvukovou složkou, ať jde o hudbu či rozhlasové záznamy, a ozdobené výbornými hereckými výkony všech.
