PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (778)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 27.5.2025)
Scénicky i režijně vlastně jednoduchá životopisná inscenace, pochopitelně divácky velmi vděčná, s ohledem na téma, život Evy Pilarové, jíž táhne především vynikající výkon Petry Králové v titulní roli, která vedle silného hereckého výkonu svou Evu opatřila jistotou pěveckou a podařilo se jí jak intonačně, tak dikcí Evě Pilarové výrazně přiblížit. Neméně výborně jí v řadě dalších rolí sekunduje Radovan Král, který v působivé zkratce vystihuje celou řadu mužů ze zpěvaččina okolí, od manželů přes činovníky až ke slavným kolegům.
(zadáno: 27.5.2025)
75% - Silnému a působivému příběhu Hany Andronikové by prospělo výrazně divadelnější provedení. Dramatizace Kataríny Koišové žel zůstává stále příliš literární, a jakkoli je vyprávění o osudech hlavních hrdinů "zajímavé", nejvýrazněji inscenace boduje tam, kde dává prostor Marku Příkazkému a Martě Bačíkové v rolích rodičů, s nimiž i Rostislav Marek získává prostor rozehrát jednotlivé situace, a to jakkoli je herecký výkon Jany Tomečkové (i všech ostatních i v dalších momentech) skvělý.
(zadáno: 27.5.2025)
65% - Farma zvířat Dodo Gombára je výtvarně velmi výraznou inscenací, od scénografie přes dokonale propracované, vysoce stylizované masky, které konkrétními prvky zvýrazňují zvířecí podstatu (společně s neméně vycizelovanou pohybovou a hereckou stránkou), aniž by zcela kryly herce a komplikovaly jim projev, i charaktery jednotlivých postav. Nabízí řadu zajímavých metafor, asociací - hlediště na pozadí, kostýmy a masky a jejich svlékání - a jednotlivých vrstev. Odhaluje je nicméně pomalu, navíc mnohdy opakovaně, což ji činí zbytečně a příliš dlouhou a rozvleklou.
(zadáno: 27.5.2025)
Zajímavý koncept opakování dějin v různých alternativách jednoho konkrétního příběhu a dějinného okamžiku od lepšího výsledku zdržela nedůslednost v groteskní rovině a přílišná fraškovitost, v níž nezískaly jednotlivé varianty dostatečně ostré hrany, aby dostatečně působivě vykontrastovaly kabaretní a groteskní roviny.
(zadáno: 27.5.2025)
65% - Až kulometná kadence a zběsilé tempo této inscenace z mého pohledu poněkud oslabily myšlenkové vyznění, které je jinak možné v Ošklivci najít. Ve výrazné stylizaci, která připomíná až komiks či sitkom tak vyniká především jako absurdní komedie a poněkud se oslabuje až hororový účinek, který je jinak v textu a jeho inscenacích možné najít.
(zadáno: 27.5.2025)
65% - Zlínský Racek je řadou velmi zdařile inscenovaných situací, v nichž vynikají charaktery jednotlivých postav i jejich všeobecný sklon k sebestřednosti a naprosté nevšímavosti vůči všemu a všem kolem, ale také změtí nevyrovnaných hereckých výkonů, kdy se výrazná, místy až přehnaná expresivita mísí s propracovanou realističností i naprostým minimalismem, zaujme však neotřelým a originálním závěrem (výrazně odlišný výklad) i pochmurně chladnou atmosférou, jíž místy protrhávají konkrétní komické či tragikomické momenty.
(zadáno: 27.5.2025)
Skvělé herecké výkony, klasický text vzdávající poctu divadlu, který nenadchne, ani neurazí.
(zadáno: 15.5.2025)
75% Důmyslně vystavěná scénografie představující kadeřnický salon, tzv. barbershop kvartet interpretující a cappella za doprovodu ukulele známé hity dokreslující děj i zábavné střídání trojice herců ve všech vedlejších postavách, jež vystihují v působivých zkratkách, pomáhají dotvářet hravou a lehkou atmosféru inscenace, kterou táhnou i výborné herecké výkony Vojtěcha Franců a zejména Dany Batulkové představujících ústřední dvojici postav v celých jejich životních poutích. Petru Haškovi se podařilo na prknech Divadla Rokoko stvořit milou a zábavně hravou inscenaci s řadou výrazných myšlenek o lidských životech a očekáváních s nimi spojených. (více v reflexi)
(zadáno: 12.5.2025)
75% - Bizarní. Poetická. Zvrhlá. Mrazivá, místy až děsivá a krutá. Křehká. Magická. Jindy groteskní. Především nesmírně obrazivá a výtvarně opulentní inscenace. Výprava E.Jiřikovské je nápaditá a snadno vyvolává neutuchající řadu asociací: od peří, přes oblaka, nevlídnou krajinu, lůno, klece, gril, knihovny či strohé umývárny; které všechny souzní s textem. Dámy pak předvádějí vynikající herecké výkony, od E.Salzmannové (konečně v ženské roli), až k P.Tenorové (neodolatelně křehká a okouzlující podoba Slípky). I.Uhlířová je klasicky výborná v pokřivené poloze a skvělý byl vývoj a přerod obou postav v podání D.Batulkové a M.Jindrové.
(zadáno: 12.5.2025)
65% - Libeňská inscenace Shawovy klasiky nabízí zdařilou verzi známého příběhu, v němž zaujme v hlavní roli Pavla Gajdošíková a vedle ní i Jan Teplý, Petr Reif, Igor Bareš či Marie Málková. Efektně působí steampunková stylizace, takže zážitkem je Pygmalion vcelku milým a příjemným, bohužel však nijak víc aktuálním, či aktualizovaným, bez jasného výkladu.
(zadáno: 12.5.2025)
Energická a vlastně zábavná levicová kritika pozdně kapitalistické společnosti v úvodu, která je prošpikovaná celou řadou věcných popkulturních odkazů a všeobecně známých hesel i nemenším množstvím brechtovských zcizení a výstupů z rolí, jíž svým (nejen velmi fyzicky náročným) výkonem dominuje M.K.Hochman, a vedle něho zaujme čistě po herecké stránce i K.Bartoš, se bohužel v druhé části mění v rozvleklou přednášku, cyklící se u již dříve mnohem efektněji rozehraných témat, negradujícího konfliktu a v nekonečném závěru, jenž zjevně měl být energickým vrcholem groteskní inscenace, nicméně za mě nefungoval.
(zadáno: 12.5.2025)
75% - Text, který na poměrně děsivém konstruktu setkání velmi nezkušené (a právě tím vlastně značně nevěrohodně zobrazené) postavy "učitele" s velmi problémovým teenagerem se speciálními potřebami a neodpovídajícím zázemím ukazuje, jak náročná setkání s podobnými mladistvými mohou být, a za mě hlavně, jak nezbytné je, aby se v nich angažovali lidé znalí a zkušení, protože amatérismus může v těchto případech být až životu nebezpečný. Inscenace sází na scénickou jednoduchost ilustrativní a jednoduše zařízeného prostoru a herecké výkony, boduje pak zejména skvělým hereckým výkonem Pavla Praise.
(zadáno: 12.5.2025)
Skvělý herecký výkon Martina Pechláta, který v až kabaretním provedení líčí životní úděl své postavy, Casanovy, po efektním úvodu na forbíně v jednotlivých etapách, kapitolách jeho života, z nichž zejména ty první, do dlouhého románku s markýzou d’Urfé, provází sympatická lehkost, hravost a svižné tempo. To zhruba od poloviny trochu zpomalí a inscenace ztěžkne, sice obdobně ke Casanovovu životnímu údělu, ale spíš ke škodě, než k užitku. Kritické připomínky a komentáře, které by měly potenciál dodat významněji na dramatičnosti, totiž zaznívají i v závěru jen letmo a nemají šanci vyvolat výraznější dojem či katarzi.
(zadáno: 12.5.2025)
Deníky a historky lidí, kteří se potkávají se zákazníky a následně se potýkají s jejich dotazy, připomínkami a reklamacemi, nabízejí obvykle velmi vtipný a tedy vděčný materiál - chtě nechtě v tom souhrnu všech dotazů prostě vždy vybublají i podivnosti. V Divadle Na zábradlí se takového námětu pochopitelně rozhodli využít a Fušeři zejména v úvodu fungují skvěle, když dokonale představují realitu takového prostředí i jistou míru bizarnosti, bohužel tempo krátce po úvodu zpomalí a jednotlivé historky se nabalují, aniž by inscenace nabídla nějakou katarzi či alespoň gradaci. Na jeden večer je to tedy zážitek hezký, víc ale nenabízí.
(zadáno: 12.5.2025)
55% - Jarkovský s Vašíčkem svou rodinnou inscenaci Golem uhnětli vlastně ze dvou legend, k té o Golemovi přiložili i legendu Faustovskou a vedle toho celou řadu odkazů, na starší české filmy i divadelní hry, židovskou kulturu, historii či divadlo obecně. Zejména loutkové divadlo získává výrazný prostor i v samotném ději, který se ovšem s promícháváním jednotlivých linií zamotává tak, že se ztrácí jeho přehlednost a v mém případě se po scéně s císařem Rudolfem ztratila i jakákoli touha se v tom ještě zorientovat. Výborným hereckým výkonům a v úvodu skvěle nastolenému tempu a hravosti navzdory.
(zadáno: 17.4.2025)
75% - Spojení Jana Mikuláška se Studiem PalmOFF, Barborou Kubátovou a Jakubem Albrechtem se povedlo. Ačkoli inscenace nabízí silnou satirickou linku a řadu černohumorných vsuvek, v nichž B. Kubátová a J. Albrecht skvěle zúročili zkušenosti z dlouholeté spolupráce a skvělou souhru, která se naposledy stejně brilantně projevila v Ženě filmového kritika, zůstala pro mě především značně hororovým varováním před všemožnými snahami, jak dosáhnout dlouhověkosti a dokonalosti. Se strhujícím závěrem.
(zadáno: 17.4.2025)
65% - Lehká komedie pro Janu Paulovou, která jí i všem dalším obsazeným dává vděčné herecké příležitosti, konverzační humor je příjemný, Romanu Venclovi se jej daří úspěšně vršit v neodpadávající tendenci, Marku Němcovi se podařilo stejně úspěšně nastavit a udržet i tempo inscenace, která je lehká, nikde nevázne. Jen takříkajíc nede o můj šálek čaje a zcela upřímně přiznávám, že řadě vtipů, při kterých se diváci zjevně skvěle bavili, jsem asi neporozuměla.
(zadáno: 17.4.2025)
55% - Otázky pravdy a lži, v čem je lepší žít, zda je vždy dobré všechny lži odhalovat a jaké následky se s tím pojí, patří k nikdy nestárnoucím a Ibsenova Divoká kachna tak nabízí stále aktuální témata, navíc dává tvůrcům poměrně široké možnosti toho, jak její inscenaci uchopit. Martin Františák se pustil cestou doslovného převedení textu na jeviště, nedošlo snad k jedinému škrtu, což výrazně ovlivnilo tempo i délku inscenace, a bohužel ani k žádnému výraznému režijnímu výkladu, a to ani stran psychologie jednotlivých postav, zejména ve vztahu ke Gregersovi. Divák tak chtě nechtě odchází s otázkou "Proč tedy vlastně?"
(zadáno: 17.4.2025)
65% - Inscenace začíná v podstatě jako legrácka s na první dobrou jasnými typy a charaktery, která vedle sebe společně s jednotlivými figurkami skládá i klišé a stereotypy a s nimi traumata a problémy dnešní doby a generace tvůrců. I řada z nich a způsob jejich interpretace místy působí až stereotypně, zprofanovaným stylem. Proklamované hodnoty a postoje si postavy očekávatelně a naštěstí shazují již mezi sebou. Takže se inscenaci a tvůrcům s lehkostí daří mezi vší tou legrací, shazováním a traumaty pozvolna dopracovat k zásadním otázkám o smyslu (i) války, vyhnout se přílišnému zjednodušení či moralizování, vše s vskutku působivým závěrem.
(zadáno: 17.4.2025)
Hudební inscenace, které na první pohled mají obrovský potenciál stát se hity, se za mě v poslední době MDP nedaří. Nejnovější počin je toho vedle Ježka druhým jasným důkazem. Tentokrát by se kostra příběhu dala shrnout do jedné nepříliš rozvité věty, kterou k nesnesení protahují didaktické vsuvky na téma architektury, o níž je to víc než o hudbě, i snaha rámovat celý děj obrazy němého filmu. Tempu obé jen ubližuje a inscenaci bohužel nepomáhá ani živá hudba, spíš než jazzem tvořená jeho českou "dechovkovitou" (dobovou) imitací. Ani nyní se tedy všechna snaha bez ohledu na skvělé herecké a pěvecké výkony, hlavně ústřední dvojice, nepropsala.
(zadáno: 9.4.2025)
75% - Rande s feministou je milá romantická komedie s lehkým přesahem ve smyslu komentáře k současným milostným vztahům i společenským stereotypům, postavená na podobném konceptu jako předchozí Dvojka: několik postav ztvárňují dva herci - jak ústřední pár, tak jejich rodiče či bývalé partnery. Zde je tento koncept ozvláštněn i řadou zábavných zcizovacích vstupů a popisných komentářů. Přesvědčivější střídání jednotlivých poloh v případě obou herců i překonání počáteční nervozity, která při premiéře byla ještě patrná, povede k dokonalosti v rámci žánru. (více v reflexi)
(zadáno: 4.4.2025)
Milá inscenace kombinující nejen činoherní divadlo s loutkovým, a v rámci něj s celou řadou postupů, jak tradičně českých, tak japonských, či s prvky objektového nebo stínového divadla a navíc s dokumentárními vsuvkami, ale i oba jazyky, češtinu a japonštinu v tak vyváženém poměru, že musí být stejně srozumitelná i trochu záhadná jak pro české, tak i pro japonské publikum a snad pro obě i stejně okouzlující. Příběh Věry Čáslavské a OH v Tokiu 1964 podává místy s pohádkovým nádechem, aniž by zapomínala na osten skrytý v pokračování, přehledně a pochopitelně pro děti a současně velmi působivě i pro dospělé.
(zadáno: 4.4.2025)
85% - V poslední době oblíbený koncept modernizace klasiky N.Segal výrazně obohatila, když nevytvořila pouhý přepis, ale k Ibsenově Hedě přidala nadstavbu příběhu, který se shodou okolností odehrává v uměleckém prostředí, platný by však byl kdekoli. Promícháváním jednotlivých rovin hry ve hře vytváří rafinovanou podívanou, v níž si na paškál bere manipulaci ve vztazích, faleš, potřebu a snahu obcházet všemožná pravidla bez ohledu na nesmyslnost takového konání. V plejádě nepříliš sympatických postav hraje prim M.Dancingerová s J.Hájkem a J.Grundmanem, J.Havelkovi se však povedlo vytvořit obecně silnou inscenaci s výbornými hereckými výkony.
(zadáno: 4.4.2025)
Inscenace jednoho z Dianiškových prvních textů si nese celou řadu prvotních neduhů, jež se v něm projevily, zejména pokud jde o pomalejší rozjezd a rozvleklejší dynamiku první poloviny, kterou naštěstí druhá část zdárně překonává. Už v ní vyniká Dianiškova schopnost propojit béčkový žánr s historií, jejím patosem a dojemností, obojí navíc proložené řadou kulturních odkazů a vtipů, to vše ve slušném tempu. Je škoda, že chemie souboru a jeho napojení na autora fungující v jeho libeňských i libereckých inscenacích, za mě v pardubické Kočičce nefungovala podobně silně, mohla by pozvednout i ty liknavější a volnější části v úvodu.
(zadáno: 4.4.2025)
Zeštíhlená a zhutněná varianta Shakespearovy komedie, kterou si absolventský ročník 23/24 KČD pražské DAMU přenesl do Peškovky, sází na mladistvou hravost, jednoduchost ve výpravě, výraznou hudební složku, energii a vtip a dodává tak klasice vítané osvěžení, čímž ji činí výrazně zajímavější a snesitelnější, než je tato z mého pohledu slabší Shakespearova komedie sama o sobě i v inscenacích mnoha dalších scén. Točení se trojice herců a trojice hereček ve všech rolích jí na komediálnosti velmi umně lavírující místy až k hraně rozjívenosti (za niž však nepadá), ještě přidává a činí tak z této "jednohubky" velmi příjemnou a zábavnou záležitost.
