PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1254)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.12.2014)
Tato jízda v proudu tartuffovských asociací je bezesporu zábavná a tvoří kompaktní celek, zajímavé je i sledovat, které sekvence z Moliérovy hry tvůrci vzali jako východisko pro tuto nevázanou, z části jistě improvizační kompilaci. Odstup a glosy herců jsou motorem. Kde je problém? Až přílišné upřednostnění komiky nad obsahem, ale také tristní počet diváků v hledišti. Toto není dramaturgie pro Stavovské divadlo s více jak 600 místy.
(zadáno: 15.12.2014)
Když hapruje technika, je to u muzikálu obrovský problém. Jenže co když všechno ostatní je dechberoucí? Provokativní Rent je zjevením na české muzikálové scéně, která něco takového potřebovala jako prase drbání. Ne zrovna líbivé téma, pro interprety nic jednoduchého...a konečně také převod do češtiny na vysoké úrovni. Výborné výkony Tomáše Vaňka, Romana Tomeše, Michaely Doubravové, Laco Hudce, Lucie Bakešové. Off scéna to zase jednou natřela tzv. hlavnímu proudu. Držím palce, ať se trable s technikou vyřeší.
(zadáno: 15.12.2014)
(zadáno: 5.12.2014)
55 % Dulava, Bílá, Mertová, Löbl, Sobotka, Pazderková, Kotiš, Břínková, Noid... HDK má ve svém repertoáru vděčnou hudební komedii pro celou rodinu. Muzikálovou adaptaci jsem neznal, o to větší bylo zklamání, jak libretu vlastně o nic nejde a pohříchu se moc nevšímá některých z populárních postaviček. Addamsovi by přitom mohli svou jinakostí nastavit hodně ostré světlo na svět kolem... Režie nebláznivá, vkusná a s citem pro pointy. Ani herecky Addams family nezklame, výtečně stylizovaní představitelé Gomeze a Morticie, k tomu si připočtěme obrovský talent – Veroniku Mertovou.
(zadáno: 4.12.2014)
Ani použití moderních prvků nezlomí přesvědčení, že jsme viděli Othella příkladně učebnicového a takovou inscenaci známé tragédie, která je postavena na práci s hercem a rehabilitující slovo na jevišti. Ondřej Veselý a Jan Teplý odvádějí velké výkony! Záměru obsadit do role Desdemony mladičkou herečku jsem porozuměl, ale zabil to její kostým i nedobrá technika jevištní řeči. Problematická je i délka inscenace. Závěrečný Othellův monolog je useknutý a otočený do jiného vyznění (akcentování zbabělosti), zatímco jinde se moc neškrtá. Takové dramaturgii ne zcela rozumím.
(zadáno: 4.12.2014)
Hra je bezpochyby velmi zajímavý tematický kompilát, inscenovaná způsobem až strhujícím. Je to divadlo přísné stylizace, postavené na detailu a oscilování mezi vážným a komickým (až diváka fascinuje, kolik humoru tvůrci nacházejí v hodně morbidním tématu). Estetický požitek maximální úrovně. Ale také manýra, opakování stále téhož. Inscenace připomene i Havelkovo Šílenství. Pro mnohé z vás je to ještě nové, neokoukané, tak si to užívejte...
(zadáno: 4.12.2014)
Z inscenace, která vznikla v rámci cyklu Krátká Dlouhá, cítím až moc snahu mladé režisérky ilustrovat kdejakou větu ze scénáře nebo situaci. Je to přístup legitimní (co taky se sledem izolovaných obrazů), který ale časem přestane být divácky poutavý. Měl-li být rok 1913 rokem jistého přelomu, z této malé inscenace jsem se nedozvěděl, proč by tomu tak mělo být.
(zadáno: 26.11.2014)
Začíná to didakticky a pak projektu nelze upřít, že umí fascinovat surreálným okamžikem, výtvarnou invencí. Ne všechny obrazy(nápady) ale tak fungují. Inspirace "trasami vlasů" nebo předměty, které s vlasy jen mohou souviset, se poměrně rychle vyčerpá a odpověď na otázku, kam tento divadelní výzkum měl směřovat, jsem nenašel.
(zadáno: 16.11.2014)
Jiří Janouch je aranžérský mág. Co on a korepetitor spolu s herci připravili, se rovná malému divadelnímu zázraku. Důvod, proč V+W Revue navštívit, bychom tedy měli. Doporučení poněkud hatí fakt, že první polovina autorské koláže je bez pardonu bramboračka, kterou při životě udržují oslí můstky. Až s postupujícím děním revue dostane řád, nadsázka je konečně nadsázkou a autorské rejdy se svébytně propojí s poetikou a nekompromisností moudrých klaunů. Celku by prospělo méně didaktické urputnosti a upuštění přebytečné páry.
(zadáno: 11.11.2014)
Vitázek, Janotová, Herfortová, Jícha, Zedníček, Němec, Ondříček... Sladkobolnosti v libretu podle notoricky známého příběhu zůstalo i tak dost, hudebně to není trhák a inscenace MdB „nekouzlí“ za hranicí perplex údivu, jsou to však důvody k výtkám? Princip moudré pohádky, která popichuje zlo, zpřítomní absolutní lásku a řadou svých dialogů výtečně pobaví, je na celé inscenaci nejzajímavější. K tomu si připočtěme vysoký standard hereckých, pěveckých a tanečních výkonů, s jedním vyčnívajícím – opět v podání Svetlany Janotové.
(zadáno: 11.11.2014)
Od progresivního DPB bych čekal více než línou expozici (stav před bouří) a následné probuzení příběhu do poněkud přetažené exprese. Havlíčkův text, potažmo jeho slavná dramatizace, nabízí i jiný potenciál, jak jsme se mohli přesvědčit v provedení jiných divadel. I z hereckých výkonů byla patrná zvláštní odtažitost, daleká civilnosti i režijní stylizaci. Problém spatřuji především v nevýrazném uchopení role Štěpky.
(zadáno: 11.11.2014)
Gould - Divadlo D21 50 %
Gould - zvláštní zpráva o umělci z okraje, oběti sama sebe, ironický brut-artní škleb namířený proti zaklínadlům moderního umění (tak třeba nadužívané slovo „konceptuální“ si to zaslouží). Je tato divoká jízda výsledkem „geniálně“ promyšleného „kýča“ konceptu, nebo je urputně pospojována z barev, jejichž zběsilé odstíny přineslo až zkoušení? Ve výsledném tvaru těžko se hledá nějaký přesah (resp. práce dramaturga), neboť v paměti utkví samá vnějškovitá exprese, ne terč, na nějž asi mělo být groteskně zacíleno. Tomuto způsobu divadla ne zcela rozumím.
(zadáno: 11.11.2014)
Civilně sugestivní Pavel Z., bard českého undergroundu, v roli sama sebe, vyřvávající (vlivem zdravotní příčiny) své zdánlivě přímočaré texty a hudební nálož „dégéček“, která rozduněla Studio Hrdinů, jsou největšími devizami tohoto projektu. Zbývá Pustinu ještě nějak divadelně inscenovat. Podařilo se to napůl, zejména díky Miloslavu Mejzlíkovi, který nachází hereckou nadsázku pro postavu matky či posléze estébáka. Ostatní výstupy (obstarávají je Jiří Maryško a Halka Třešňáková) zůstávají izolované, divadelně nenaplněné, nebo vyžadují seznámení se soukromým životem Pavla Z.
(zadáno: 11.11.2014)
Nejcennějším na tomto projektu byl už samotný work in progress. U něj, i přes sympaticky snaživý výkon teenagerovských herců, mělo zůstat. Tato nevymezená a divadelně nepřesvědčivá zpráva o stavu závislosti na sociálních sítích, obávám se, překvapí jen některé učitelky.
(zadáno: 11.11.2014)
Na české divadelní scéně se zřejmě rodí nový fenomén. Během necelé hodiny je originálním způsobem odvyprávěna Burainova „dramatická montáž“ Vojna, příznačně prostřednictvím techniky sborové recitace, kterou dále rytmizuje výrazná pohybová stránka inscenace a svébytně doplňuje živé hudební těleso. Obdivuhodná je i kolektivní souhra. Je to divadlo návratu ke kořenům.
(zadáno: 11.11.2014)
Ve zpravodaji festivalu …příští vlna/next wave… se režisér projektu vymezil proti českému publiku chválou publika tvořeného zahraniční (turistickou) klientelou. Zůstanu v té skupině diváků, která předvedené, po mém soudu často přihlouplé skeče či fackovací způsob komunikace s divákem neadoruje. Kabaret zaštítěný velkým jménem se proměnil v nesourodou snůšku výstupů, které jen tu a tam a dejme tomu asociovaly existenciální nálady Kafkova díla. Nejzajímavější nakonec byla intermezza, jidiš písně v interpretaci Hany Frejkové, ty jediné totiž respektovaly pravidla žánru.
(zadáno: 11.11.2014)
Kříž, Procházková, Tomeš, Doubravová, Fric, Bernáth, Bačkovský... I kdyby pro vás, tak jako pro mě, hudba Bee Gees byla neskutečná otrava, tato nesmírně dynamická show vezme dech nejen vám, ale i aktérům. Ján Ďurovčík povýšil muzikál na vrcholovou sportovní disciplínu, která má svého krále – Honzu Kříže v roli Tonyho. Inscenace svým vyzněním nabývá na síle zejména, když děj se překlápí a připomíná právě horečnatý stav. Zaujmou i technologie, light design inscenace nemá v ČR obdoby. Sledujte a žasněte, alespoň pak uberete na pozornosti směrem k nepříliš zdařilému převodu textů do češtiny.
(zadáno: 11.11.2014)
Jeden z nejpřesvědčivějších a zároveň nejvíce sugestivních hereckých výkonů. Uhranuti výkonem Karla Dobrého možná zapomenete i na kontext.
(zadáno: 11.11.2014)
(zadáno: 12.10.2014)
Kola dějin tomu chtěla, že Činoherák odehrál na hostování v Divadle Komedie představení „bez scény“. Bez významotvorného prvku (v tomto případě docela zásadního) se obnažila interpretace hrabalovského proudu textu, která dala pocítit, jaká kláda byla na herce naložena a že ne všichni ji zvládají unést. Nedramatizovatelná mozaika autobiografických vzpomínek na 50. léta na severu je odemčena pomocí jednoduchého, ale účelného inscenačního klíče a na diváka se valí střípky a střepy minulosti. Nadčasová slova plná melancholie i jemné ironie promluví v závěru i hlasem zcela současným...
(zadáno: 12.10.2014)
Nemyslím si, že by spojení Kolečko, Kaiser & Lábus, Drábek, čtyř výrazných individualit, fungovalo. Hra se podle mého nesetkala ani s prostorem. Překvapivě „neviditelná“ režie spíše dává prostor stylu humoru z „Kouzelníků“ a díky Jiřímu Lábusovi dojde i na některé dávné „ypsilonské hlášky“. Opravdu zajímavé, mrazivé divadlo se hraje jen v okamžicích, kdy sci-fi nabude reálného rozměru. Legendární herecká dvojice je ovšem stále zárukou velké zábavy. Možná by se oba pánové cítili jako ryba ve vodě mnohem více, kdyby text dal větší prostor autorským improvizacím, jako se jim kdysi dostávalo v Y.
(zadáno: 12.10.2014)
Nový rodinný muzikál názorně demonstruje, jak neexistující tvůrce dokáže zničit práci ostatních. Řeč je o dramaturgovi nemilosrdně stínajícím hlavy rozpínavému libretu, repetování situací a humoru (na rozdíl od Kapesky) infantilního druhu. „Natahovaný“ muzikál vás přesto dostane... scénografickými nápady a hlavně nádhernou titulní písní v podání Michaely Noskové nebo interpretačními výkony dalších účinkujících (z mého obsazení bych vyzdvihl Daniela Bartáka, Ivanu Korolovou a Jana Kopečného). Stafáž Dagmar Patrasové v titulní roli mnoho nezaujme a „herectví“ Felixe Slováčka ml. už vůbec ne.
(zadáno: 12.10.2014)
Mírně uhozené pohádky to mají v divadelních přepisech těžké. Málokdy dosáhnou atmosféry předlohy a zůstane jen u slepovánky vybraných scének. A hledá se, jak vyprávění divadelně ilustrovat. Tuto cestu nakonec ani nezpochybňuju, nelze však nepocítit, jak některé části na jevišti nefungují (např. cirkus), stejně tak na jevišti nefungují absurdní fóry předlohy a děti se s některými postavami neztotožní (ve smyslu, že hned pochopí jejich jednání a úmysly), což je u dětského divadla error z největších. Vosa Marcelka v podání Hany Mathauserové ovšem u dětí boduje...
(zadáno: 13.9.2014)
Tato hra vlastně ani není tolik študýrkou „testosteronu“ a „dobráním se pravd o méně dokonalé polovině lidstva“, zato baví svou vtipnou konstrukcí a půjdeme-li ještě dál, je pandánem některých současných feministických her. Dlouho a s úspěchem uváděná inscenace je postavená na herecké individualitě, a zároveň skvělé souhře aktérů, bez které by řada komických situací (včetně těch parádních opileckých gagů) byla divadelně ztracena.
(zadáno: 11.9.2014)
Do Ponce zavítala choreografie vysokých parametrů s kreativním vkladem většiny aktérů. Z pohledu čistě divadelního jsem viděl vynikající práci s prostorem nebo s emočním výrazem, něco takového se jen tak nevidí. Nejslabším článek z mého pohledu je nízká sálavost zvoleného tématu. Ztráta identity spojená s naší pozvolnou, chtěnou i nechtěnou cestou ke globalizaci je dalším z řady obecných témat, které bez konkretizace nemají šanci diváka více oslovit. Ze všeho nejvíce z celé performance na mě promlouvalo spíše téma strachu. Je škoda, že vedle kreativity technické nestojí i kreativita názorová.
