Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1157)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.2.2018)
85 % Hororová historka ze starolondýnského podsvětí vychází z oblíbeného příběhového archetypu o křivdě a pomstě. Její muzikálové zpracování překvapuje propojením brakovosti předlohy a vznešených árií, dramatičnosti a komiky. Režisér spolu se scénografem přidávají velkou bezprostřednost a promyšlenou iluzivní hru, která vtahuje diváka do dění; panoptikální soukolí roztáčí drásavé osudy postav nebo hemžení při davových scénách. Má to vtip, jde z toho i mráz. Náročnost tohoto muzikálu je pověstná - plzeňští herci však v pěveckých partech obstáli. Pomohl k tomu i vynikající překlad.
(zadáno: 21.2.2016)
Talentované, sympatické a herecky zdatné je ypsilonské mládí. Radost pohledět, jak se spolu s bardy zhouplo na vlně encyklopedického hesla SWING, který má Ypsilonka v krvi od samého počátku. Snad se brzy dočkáme i vlastní generační výpovědi, jelikož přehlédnout, že to bylo jen hodně dobře naučené (inu, pedagogem je Miroslav Kořínek), zkrátka nešlo, zejména když večer počítá s hostem, kterým na mé repríze byla první dáma českého jazzu Jitka Vrbová. Swing je i cítění, stav ducha... Pásmo sestavené Janem Schmidem osciluje mezi závažnějšími tématy i prostou gagovou rozverností, bude vás bavit...
(zadáno: 2.11.2011)
(zadáno: 15.4.2011)
(zadáno: 27.11.2017)
A nemá tohle divadlo náhodou na víc? (přátelsky míněný úšklebek) Sledujeme veselé vyprávění a Martin Matejka má ušitou roli, se kterou bude dlouho spojován (asi jako jeho kolega Pavel Tesař v Aškenázym). Poetika komedie v hudebním rámci je souboru DvD vlastní a barvité modelování figurek pobaví, stejně tak doprovodné komentáře vložené do písní. Charakter mozaiky střídající sitcom a písně zůstává od počátku do konce neměnný a o nějakém zásadním nápadu, jak předlohu uchopit, nemůže být řeč. Inscenace možná i moc hladí, ačkoliv se hraje i o problémech. Anebo alespoň přibrousit ten sarkasmus.
(zadáno: 26.12.2011)
Na první pohled jednoduchá komedie, která zmrazí svým sdělením.
(zadáno: 27.12.2018)
Těžko hodnotit projekt, který s divadlem má společného pramálo, je to spíše laboratoř, v níž si mladí tvůrci zkoušejí postupy, zejména animační. Přihlížíme tedy audiovizuálnímu konceptu, kde obsluha monotónně variuje a technologicky zprostředkovává (animace, zvuk) apokalyptickou náladu inspiračního zdroje. Prostor pro vlastní imaginaci? Bez výkladu či divadelní akce v divadle se imaginace zkrátka u mě nenastartuje, což nutně neznamená, že jiní se „nenapojili“. Pro mě z divadelního hlediska to byl zbytečný večer.
(zadáno: 28.8.2018)
Dal bych přednost Tančírně tajemnější a rezonující v duších diváků spíše přes meziprostor historické paměti. Nesentimentální, náležitě hořce sebezpytnou (stvrzující spoluvinu na stavu společnosti) podívanou nám dramaturgie nenabídla, ta inscenace je místy podbízivá nebo zbytečně doslovná… Jenže herci MDP jsou v revuálním žánru jako doma, mákli si a některá individuální čísla jsou jedním slovem strhující, což je diváky právem bouřlivě aplaudováno. A když ve výrazu postavy ztvárněné Hanušem Borem vidíte zrcadlení výmluvného komentáře, jistou ambivalentnost inscenaci v mžiku promíjíte…
(zadáno: 28.2.2013)
Uhrančivá, strojová a expresivní choreografie. Lovím nit skrze ni a také skrze libozvučně sestavenou anotaci. V okamžiku, kdy se zdá, že ji mám a že performance nabídne „vnější“ téma (odpoutání se, smích, začátek neovlivněného myšlení...), balerínka se poslušně navrací do zajaté koleje „vnitřní“ posedlosti sama sebou. No, i to dejme tomu může být téma, jen plnokrevné divadlo si žádá asi něčeho nosnějšího, i přes obdivuhodný fyzický výkon Andrey Miltnerové.
(zadáno: 20.10.2012)
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 20.12.2014)
Tato jízda v proudu tartuffovských asociací je bezesporu zábavná a tvoří kompaktní celek, zajímavé je i sledovat, které sekvence z Moliérovy hry tvůrci vzali jako východisko pro tuto nevázanou, z části jistě improvizační kompilaci. Odstup a glosy herců jsou motorem. Kde je problém? Až přílišné upřednostnění komiky nad obsahem, ale také tristní počet diváků v hledišti. Toto není dramaturgie pro Stavovské divadlo s více jak 600 místy.
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 5.5.2019)
Postapokalyptický obraz je rozehrán tak, aby bylo patrné, jak se přibližuje naší současnosti: hovoří se o uprchlících, vojensky umlčeném konfliktu, což nakonec vede k ohrožení bezpečí domova. „Tradiční hodnoty“ jsou překrouceny a nově interpretovány. Na půdorysu Aischylova dramatu Agamemnón se podařilo se rozehrát dnešní paralelu a černou vizi. Novotného hra je silná zejména v mrazivých dialozích postav. Důraz na text ale jako by chyběl, skrze akusticky mizerný prostor DUPu se spíše buduje atmosféra. Některé momenty působivé jsou, otazník mám však u těch obscénních, jež mnoho smyslu nedávají.
(zadáno: 12.11.2017)
24 % vs. 76 % (výsledek z 11.11.17) MDP se zapojila do celosvětové sítě divadel uvedením netradičního dokudramatu, představení, jež stojí na jiných hodnotách a funguje skrze jiné siločáry, než jsou výkony herců nebo ruka režisérova. Ostatně o pauze o tom nediskutuje nikdo, probíhá debata jiného druhu, a to je ohromné. Nevídaná aktivizace myslí! Divadlo ústy Soudce položilo otázku (ne nepodobnou Sofiině volbě), na niž neexistuje nesporná odpověď, a implicitně pojmenovává záhubnou hyperkorektnost, nevnímání reality, politickou impotenci, zákonodárné chyby a letargii společnosti. Nutno zažít!
(zadáno: 13.9.2014)
Tato hra vlastně ani není tolik študýrkou „testosteronu“ a „dobráním se pravd o méně dokonalé polovině lidstva“, zato baví svou vtipnou konstrukcí a půjdeme-li ještě dál, je pandánem některých současných feministických her. Dlouho a s úspěchem uváděná inscenace je postavená na herecké individualitě, a zároveň skvělé souhře aktérů, bez které by řada komických situací (včetně těch parádních opileckých gagů) byla divadelně ztracena.
(zadáno: 7.3.2011)
(zadáno: 18.11.2023)
Addamsovi na jevišti vždy budou atrakcí, ale fungovat budou jen s obsahem – vyloženým a rozvíjeným originálním přesmykem zdánlivě nenormálního a zdánlivě normálního. Brněnští tvůrci dostali do své inscenace přesně to, co chybělo v HDK. Divák je veden po emočních obloucích postav, kterým Svetlana Janotová, Alan Novotný, Tomáš Sagher nebo Esther Mertová dávají zajímavé charisma a soudržný náboj. Ani další excentrické výstupy (Lenka Janíková, Robert Jícha) nejdou primárně po efektu. Vizuální plán je podpořen skvělou choreografickou prací (stylizace hlavních figur a rozpohybovaní předků Addamsových). Příjemná podívaná, nedostatky neřeším.
(zadáno: 5.12.2014)
55 % Dulava, Bílá, Mertová, Löbl, Sobotka, Pazderková, Kotiš, Břínková, Noid... HDK má ve svém repertoáru vděčnou hudební komedii pro celou rodinu. Muzikálovou adaptaci jsem neznal, o to větší bylo zklamání, jak libretu vlastně o nic nejde a pohříchu se moc nevšímá některých z populárních postaviček. Addamsovi by přitom mohli svou jinakostí nastavit hodně ostré světlo na svět kolem... Režie nebláznivá, vkusná a s citem pro pointy. Ani herecky Addams family nezklame, výtečně stylizovaní představitelé Gomeze a Morticie, k tomu si připočtěme obrovský talent – Veroniku Mertovou.