Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1157)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.4.2012)
Kdo by to byl řekl, že propojení omšelé romantické látky s obrázkem života v oprýskaném pavlačovém domě a navrch s hudbou The Beatles do sebe tak hezky zapadne a bude na jevišti fungovat. Z pohledu na to všechno jakoby dětskýma očima se radostně tetelím taky.
(zadáno: 10.7.2011)
Vidět se to dá, ale gulášovitý styl Mušketýrům zrovna nesvědčí.
(zadáno: 28.9.2016)
Čechovovská inscenace bez rozměru ztotožnění s tím nastaveným zrcadlem. Vjem první: skvělé herecké postihnutí čechovovských hořkosměšných figur, k tomu jejich přesný dramaturgický výklad směrem k divákovi. Vjem druhý: groteskní stylizace, která s Čechovem samozřejmě souzní. Vjem třetí: přesto všechno indiferentní dopad. Příčinu osobně vidím v té přehlídce hyperbolizovaných ilustrací, které někdy až zbavují postavu jakékoli civilnosti, uvěřitelnosti, celek ne že by ztrácel smysl, ale pro ty některé manýry buduje si odtažitost. Tohle všechno funkčně složit uměl Petr Lébl...
(zadáno: 11.9.2011)
Začínám mít pocit, že angažování některých hostujících režisérů, kteří herce DvD tlačí do svých nedotažených a nevysvětlených koncepcí, přestal přinášet původní účel směřující k jiné práci, „novým obzorům“ pro tento soubor. Má na víc, než na polovičaté a ne zcela vyvážené inscenace. Za ten „zrubaný“ závěr si tato inscenace vyšší hodnocení nezaslouží. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.7.2011)
(zadáno: 16.9.2018)
Po Faustovi v Národním divadle tu máme další inscenaci s kamionem na jevišti. Na archetypovém modelu vznikla "moderní" pohádka, která v plzeňské Alfě ohromuje invenční loutkařinou (= co vše s loutkami lze vyobrazit), baví jemným vtipem a hraje se "drsná" motorkářská muzika. Základem inscenace je však pěkně vystavěný scénář. Práce s loutkou není skrývaná, přesto se propadáte do iluzivní magie loutkového divadla. Motorkářská inscenace mi byla sympatická i proto, že sděluje velkou pravdu našich silnic - dávat si pozor na kamioňáky.
(zadáno: 27.8.2012)
Příběhová slepovánka rozvíjená současně třemi autory je sama o sobě plná bezduchosti a dialogy jsou banální tak, až se divíme, od jakých mistrů pera pochází. Vše dorazila hodně špatná dramatizace. Bezduchost se promítla i do této komedie - ataky bránice pomrkávají hlavně z přehrávaných momentů. Někde vzadu se krčí také její absurdní rozměr, s ním však nepracuje nikdo. Inscenace si kodrcá „bez režiséra“ a někteří herci předvádějí takové brikule, až to hraničí s trapností. Když je humor tahán z paty a přehrává se do mrtě, vzniká paskvilné divadlo beze špetky smyslu. Jenže ono je myšleno vážně!
(zadáno: 28.9.2023)
85 % Zdařilá transkripce Eurípidovy tragédie. Tři ženy, co přišly o všechno, různého postavení i mentálního nastavení se vydávají na svou křížovou cestu. Autor předkládá pohled na válečné uprchlice (nejvíce zřejmá je analogie s Andromaché) bez prvoplánového zpřítomňování. Zřetelně a silně vypoví o jejich situaci tam i zde, scénář se ironicky otře o chcimíry nebo zmíní otřesnější druhy myšlení hýbající společností. Minimalistická režie Anny Turlo má působivou vnitřní logiku a spolu se třemi skvělými aktérkami celý sled fatálních obrazů dovádí k bravurní katarzní tečce. Všímejte si i promyšlené symboliky ve scénografickém a kostýmním řešení.
(zadáno: 14.12.2010)
Výsměch náckům a jiným křiklounům možná měl být kompaktnější a více diváky mrazit. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.11.2011)
Inscenace je v prvé řadě potřebnou službou náctiletým zájemcům o seznámení se s touto klasickou látkou. Více nenabízí. Jinak stále platí, že nepokládám přebásnění cyranovského příběhu Pavlem Kohoutem za zdařilé, vzpírá se emocím, které s tímto velkým příběhem lásky jdou. David Suchařípa se však zařadil se ctí mezi skvělé Cyrany posledních let.
(zadáno: 2.3.2011)
Tahle hra se musí potkat s herci. Nepotkala. Zůstala jen sympatická ambice tohle hrát. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.5.2012)
V té směšné a perverzní metafoře je všechno. V její jednoduchosti je síla a pravdivost ve celé své prostotě. Smích prohlubuje její děsivost. Závěrečný obraz (Trojan – Neužil – Krobot) je důvodem, proč jsem se nakonec přiklonil k tomuto luxusnímu hodnocení.
(zadáno: 26.1.2016)
Zábavná a sebeironická cesta krajinou ženské psýché se opírá o drobná gesta, výstižné grimasy, pohybové vzorce, čili bravurní interpretaci, ale zároveň je svázána poněkud chaotickým scénářem, obecnou dramaturgickou hmotou, která celku spíš podlamuje kolena, než aby byla výpovědí. A to je důvod, proč mě inscenace moc nebavila. Závěrečná nevtíravá aktivizace diváků však patřila mezi ty nejzajímavější (a nutno dodat i nejzábavnější), jež jsem kdy na divadle potkal.
(zadáno: 11.8.2018)
Hledání náboje pro tento starý (a stále živý a moderně působící) text skončilo (nejen) u vizuální změti. Je sice přehnané „obvinit“ režii, že stylová roztříštěnost (video, loutky, patos i parodie, živá hudba i rap z nahrávky) oslabuje tematické linky, za sebe jen konstatuji, že jsem se začal prát s nudou. Potenciál by to mělo, kdyby rámování atrakcemi bylo použito účelněji, dramaturgie by nedovolila tak podivně posunout charakter postavy Lady Milfordové a herci byli dovedeni k zářivějším výkonům. Témata jako měšťanská hrdost, rebelství, praktiky vrchnosti… by hned zněla také silněji.
(zadáno: 2.11.2010)
Chaos je ok, zacílení je ok, nonsens-styl je ok, infantilita budiž, sdělnost skrze erotismy je na hraně, blábolivost některých pasáží není ok, playbacky nejsou ok, "celek" není ok. Ale i tak mě to bavilo. (více v článku na blogu)