PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (811)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 27.5.2025)
85% - Neotřelá scénografie skládající prosté bydlení ze tří kontejnerů a kostýmy s efektní fosforově žlutou přenášejí děj do blíže neurčené přítomnosti a v pomalém tempu buduje A. Davidová působivou, zvolna houstnoucí atmosféru dokreslovanou i výraznou hudbou. Na místy až dechberoucím vyznění inscenace mají stěžejní podíl skvělé herecké výkony. Precizní P. Hejcmanová ztvárňuje Blanche ve všech polohách od dámičky, přes nervově labilní, křehkou bytost, až ke strhujícímu závěrečnému zhroucení. Stanleyho v jeho hrubosti, výbušnosti a primitivnosti mistrně zobrazil J. Hejcman. J. Hlaváčová v roli Stelly ústřední pár dokonale doplňuje a vyvažuje.
(zadáno: 27.5.2025)
Folklorní jednohubka složená z krátkých historek a hudebního doprovodu, na níž nejvíc zaujme právě cimbál, který ten autentický hudební doprovod představuje. Jinak je milá, herecké podání zejména Evy Elsnerové zaujme a přesvědčí, ale obecně nejde o nic zázračného. Divadelního na ní moc není, dramatického už vůbec.
(zadáno: 27.5.2025)
Pocta životu a tvorbě Zuzany Navarové ve formě scénického koncertu nestaví na životopisných datech a věrném převyprávění konkrétních událostí. Mnohem spíš vytváří působivé jevištní obrazy, s citacemi konkrétních deníkových úryvků sází na budování atmosféry a nálady. Hradecký soubor společně s hradeckou filharmonií, skupinou RAZAM a Ivou Marešovou se představuje ve výborné formě, jak pěvecké, tak tanečněpohybové. Pokud jde o herecké výkony, k těm hudební inscenace neposkytuje příliš prostoru, ve zvoleném formátu všichni fungují především ve výrazové zkratce. Značně nadbytečně působí některé kýčovité projekce doplňující jevištní dění.
(zadáno: 27.5.2025)
55% - Intenzivní osobní zpověď, výpověď o dnešním světě a problémech jeho, od ekologických přes politické - čítající diskriminaci, rasismus a nenávist všeobecně, i problémech osobních - vyhoření, neporozumění ve vztazích partnerských i třeba sousedských. A také zpověď o zločinu - snad, která však nejlépe a nejintenzivněji funguje tam, kde vedle prostých slov nechává hrát i hudbu a alespoň stínohrou a světly obecně zastoupenou divadelnost, která roztrhá poněkud únavný a nepříliš objevný monolog.
(zadáno: 27.5.2025)
Podcasty - Kam jdeš? 70 %
65% - Důmyslně vystavěný text Jana Šotkovského spojuje hořkou komedii o nejbližších vztazích, rodinných i partnerských, s fenoménem podcastů, jichž využívá k rodinným zpovědím, i se zdařilým propojením s Mrštíkových Maryšou. Zejména první polovina inscenace z jejich zdařilého propojení těží, v příjemném tempu se prolínají jednotlivá prostředí, inscenace srší příjemnou ironií a hořkým humorem, nadhled dodávají i zaznívající scénické poznámky. Druhá část už se za mě žel trochu nadbytečně zacyklila v nekonečném rodinném vyříkávání.
(zadáno: 27.5.2025)
75% - Velmi zvolna plynoucí tempo pomáhá inscenaci Petra Štindla budovat mysteriózní, místy až poetickou - i díky promítaným haiku - atmosféru inscenace, v níž tvůrci za využití efektní scénografie, složené ze dvou nakloněných plošin evokujících společně se slunečníky a lavičkami titulní pobřeží, vytvářejí řadu působivých obrazů a předkládají divákům křehký příběh o putování a hledání smyslu. To vše přes nezdůrazňovanou lokální ukotvenost s intenzivním nádechem Japonska, jeho kultury, nálady, historie a legend.
(zadáno: 27.5.2025)
Otec, syn a pes. Dopisy nahrazující obtížnou, často nefunkční komunikaci, kterou ilustruje i neschopnost jeden druhého se dotknout. Umírající otec, dospívající se
syn, buddhistické myšlenky a touha nalézat harmonii a smysl. Vše v malém prostoru jednoho bytu, jímž navíc zaznívá Ursiniho hudba (které je ovšem v tomto případě až moc). K tomu skvělé herecké výkony jak Markéty Matulové představující se v roli psa i dalších postav, tak Jana Kolaříka a zejména Matouše Bendy. Inscenace o Dežovi Ursinim ve svém průběhu vyvolává celou řadu emocí, od vzteku a nechuti, přes roztrpčení až ke smutku, okamžikům drobných radostí i smíření.
syn, buddhistické myšlenky a touha nalézat harmonii a smysl. Vše v malém prostoru jednoho bytu, jímž navíc zaznívá Ursiniho hudba (které je ovšem v tomto případě až moc). K tomu skvělé herecké výkony jak Markéty Matulové představující se v roli psa i dalších postav, tak Jana Kolaříka a zejména Matouše Bendy. Inscenace o Dežovi Ursinim ve svém průběhu vyvolává celou řadu emocí, od vzteku a nechuti, přes roztrpčení až ke smutku, okamžikům drobných radostí i smíření.
(zadáno: 27.5.2025)
Hravá inscenace kombinující v muzikálové podobě osobní příběh dvou bratrů (pohybujeme se v 17. století) s dějinami divadla od antiky až k baroku by klidně mohla sloužit jako učební materiál. Zábavný a zajímavý. Festivalovou reprízu mírně ovlivnilo horší nazvučení a z něj plynoucí snížená srozumitelnost některých textů. Jedná se nicméně o velmi milou záležitost se zábavnými texty, řadou odkazů k historii divadla i souboru, chytlavými melodiemi, zajímavým příběhem a osvěžujícími energickými choreografiemi.
(zadáno: 27.5.2025)
Scénicky i režijně vlastně jednoduchá životopisná inscenace, pochopitelně divácky velmi vděčná, s ohledem na téma, život Evy Pilarové, jíž táhne především vynikající výkon Petry Králové v titulní roli, která vedle silného hereckého výkonu svou Evu opatřila jistotou pěveckou a podařilo se jí jak intonačně, tak dikcí Evě Pilarové výrazně přiblížit. Neméně výborně jí v řadě dalších rolí sekunduje Radovan Král, který v působivé zkratce vystihuje celou řadu mužů ze zpěvaččina okolí, od manželů přes činovníky až ke slavným kolegům.
(zadáno: 27.5.2025)
75% - Silnému a působivému příběhu Hany Andronikové by prospělo výrazně divadelnější provedení. Dramatizace Kataríny Koišové žel zůstává stále příliš literární, a jakkoli je vyprávění o osudech hlavních hrdinů "zajímavé", nejvýrazněji inscenace boduje tam, kde dává prostor Marku Příkazkému a Martě Bačíkové v rolích rodičů, s nimiž i Rostislav Marek získává prostor rozehrát jednotlivé situace, a to jakkoli je herecký výkon Jany Tomečkové (i všech ostatních i v dalších momentech) skvělý.
(zadáno: 27.5.2025)
65% - Farma zvířat Dodo Gombára je výtvarně velmi výraznou inscenací, od scénografie přes dokonale propracované, vysoce stylizované masky, které konkrétními prvky zvýrazňují zvířecí podstatu (společně s neméně vycizelovanou pohybovou a hereckou stránkou), aniž by zcela kryly herce a komplikovaly jim projev, i charaktery jednotlivých postav. Nabízí řadu zajímavých metafor, asociací - hlediště na pozadí, kostýmy a masky a jejich svlékání - a jednotlivých vrstev. Odhaluje je nicméně pomalu, navíc mnohdy opakovaně, což ji činí zbytečně a příliš dlouhou a rozvleklou.
(zadáno: 27.5.2025)
Zajímavý koncept opakování dějin v různých alternativách jednoho konkrétního příběhu a dějinného okamžiku od lepšího výsledku zdržela nedůslednost v groteskní rovině a přílišná fraškovitost, v níž nezískaly jednotlivé varianty dostatečně ostré hrany, aby dostatečně působivě vykontrastovaly kabaretní a groteskní roviny.
(zadáno: 27.5.2025)
65% - Až kulometná kadence a zběsilé tempo této inscenace z mého pohledu poněkud oslabily myšlenkové vyznění, které je jinak možné v Ošklivci najít. Ve výrazné stylizaci, která připomíná až komiks či sitkom tak vyniká především jako absurdní komedie a poněkud se oslabuje až hororový účinek, který je jinak v textu a jeho inscenacích možné najít.
(zadáno: 27.5.2025)
65% - Zlínský Racek je řadou velmi zdařile inscenovaných situací, v nichž vynikají charaktery jednotlivých postav i jejich všeobecný sklon k sebestřednosti a naprosté nevšímavosti vůči všemu a všem kolem, ale také změtí nevyrovnaných hereckých výkonů, kdy se výrazná, místy až přehnaná expresivita mísí s propracovanou realističností i naprostým minimalismem, zaujme však neotřelým a originálním závěrem (výrazně odlišný výklad) i pochmurně chladnou atmosférou, jíž místy protrhávají konkrétní komické či tragikomické momenty.
(zadáno: 27.5.2025)
Skvělé herecké výkony, klasický text vzdávající poctu divadlu, který nenadchne, ani neurazí.
(zadáno: 15.5.2025)
75% Důmyslně vystavěná scénografie představující kadeřnický salon, tzv. barbershop kvartet interpretující a cappella za doprovodu ukulele známé hity dokreslující děj i zábavné střídání trojice herců ve všech vedlejších postavách, jež vystihují v působivých zkratkách, pomáhají dotvářet hravou a lehkou atmosféru inscenace, kterou táhnou i výborné herecké výkony Vojtěcha Franců a zejména Dany Batulkové představujících ústřední dvojici postav v celých jejich životních poutích. Petru Haškovi se podařilo na prknech Divadla Rokoko stvořit milou a zábavně hravou inscenaci s řadou výrazných myšlenek o lidských životech a očekáváních s nimi spojených. (více v reflexi)
(zadáno: 12.5.2025)
75% - Bizarní. Poetická. Zvrhlá. Mrazivá, místy až děsivá a krutá. Křehká. Magická. Jindy groteskní. Především nesmírně obrazivá a výtvarně opulentní inscenace. Výprava E.Jiřikovské je nápaditá a snadno vyvolává neutuchající řadu asociací: od peří, přes oblaka, nevlídnou krajinu, lůno, klece, gril, knihovny či strohé umývárny; které všechny souzní s textem. Dámy pak předvádějí vynikající herecké výkony, od E.Salzmannové (konečně v ženské roli), až k P.Tenorové (neodolatelně křehká a okouzlující podoba Slípky). I.Uhlířová je klasicky výborná v pokřivené poloze a skvělý byl vývoj a přerod obou postav v podání D.Batulkové a M.Jindrové.
(zadáno: 12.5.2025)
65% - Libeňská inscenace Shawovy klasiky nabízí zdařilou verzi známého příběhu, v němž zaujme v hlavní roli Pavla Gajdošíková a vedle ní i Jan Teplý, Petr Reif, Igor Bareš či Marie Málková. Efektně působí steampunková stylizace, takže zážitkem je Pygmalion vcelku milým a příjemným, bohužel však nijak víc aktuálním, či aktualizovaným, bez jasného výkladu.
(zadáno: 12.5.2025)
Energická a vlastně zábavná levicová kritika pozdně kapitalistické společnosti v úvodu, která je prošpikovaná celou řadou věcných popkulturních odkazů a všeobecně známých hesel i nemenším množstvím brechtovských zcizení a výstupů z rolí, jíž svým (nejen velmi fyzicky náročným) výkonem dominuje M.K.Hochman, a vedle něho zaujme čistě po herecké stránce i K.Bartoš, se bohužel v druhé části mění v rozvleklou přednášku, cyklící se u již dříve mnohem efektněji rozehraných témat, negradujícího konfliktu a v nekonečném závěru, jenž zjevně měl být energickým vrcholem groteskní inscenace, nicméně za mě nefungoval.
(zadáno: 12.5.2025)
75% - Text, který na poměrně děsivém konstruktu setkání velmi nezkušené (a právě tím vlastně značně nevěrohodně zobrazené) postavy "učitele" s velmi problémovým teenagerem se speciálními potřebami a neodpovídajícím zázemím ukazuje, jak náročná setkání s podobnými mladistvými mohou být, a za mě hlavně, jak nezbytné je, aby se v nich angažovali lidé znalí a zkušení, protože amatérismus může v těchto případech být až životu nebezpečný. Inscenace sází na scénickou jednoduchost ilustrativní a jednoduše zařízeného prostoru a herecké výkony, boduje pak zejména skvělým hereckým výkonem Pavla Praise.
(zadáno: 12.5.2025)
Skvělý herecký výkon Martina Pechláta, který v až kabaretním provedení líčí životní úděl své postavy, Casanovy, po efektním úvodu na forbíně v jednotlivých etapách, kapitolách jeho života, z nichž zejména ty první, do dlouhého románku s markýzou d’Urfé, provází sympatická lehkost, hravost a svižné tempo. To zhruba od poloviny trochu zpomalí a inscenace ztěžkne, sice obdobně ke Casanovovu životnímu údělu, ale spíš ke škodě, než k užitku. Kritické připomínky a komentáře, které by měly potenciál dodat významněji na dramatičnosti, totiž zaznívají i v závěru jen letmo a nemají šanci vyvolat výraznější dojem či katarzi.
(zadáno: 12.5.2025)
Deníky a historky lidí, kteří se potkávají se zákazníky a následně se potýkají s jejich dotazy, připomínkami a reklamacemi, nabízejí obvykle velmi vtipný a tedy vděčný materiál - chtě nechtě v tom souhrnu všech dotazů prostě vždy vybublají i podivnosti. V Divadle Na zábradlí se takového námětu pochopitelně rozhodli využít a Fušeři zejména v úvodu fungují skvěle, když dokonale představují realitu takového prostředí i jistou míru bizarnosti, bohužel tempo krátce po úvodu zpomalí a jednotlivé historky se nabalují, aniž by inscenace nabídla nějakou katarzi či alespoň gradaci. Na jeden večer je to tedy zážitek hezký, víc ale nenabízí.
(zadáno: 12.5.2025)
55% - Jarkovský s Vašíčkem svou rodinnou inscenaci Golem uhnětli vlastně ze dvou legend, k té o Golemovi přiložili i legendu Faustovskou a vedle toho celou řadu odkazů, na starší české filmy i divadelní hry, židovskou kulturu, historii či divadlo obecně. Zejména loutkové divadlo získává výrazný prostor i v samotném ději, který se ovšem s promícháváním jednotlivých linií zamotává tak, že se ztrácí jeho přehlednost a v mém případě se po scéně s císařem Rudolfem ztratila i jakákoli touha se v tom ještě zorientovat. Výborným hereckým výkonům a v úvodu skvěle nastolenému tempu a hravosti navzdory.
(zadáno: 17.4.2025)
75% - Spojení Jana Mikuláška se Studiem PalmOFF, Barborou Kubátovou a Jakubem Albrechtem se povedlo. Ačkoli inscenace nabízí silnou satirickou linku a řadu černohumorných vsuvek, v nichž B. Kubátová a J. Albrecht skvěle zúročili zkušenosti z dlouholeté spolupráce a skvělou souhru, která se naposledy stejně brilantně projevila v Ženě filmového kritika, zůstala pro mě především značně hororovým varováním před všemožnými snahami, jak dosáhnout dlouhověkosti a dokonalosti. Se strhujícím závěrem.
(zadáno: 17.4.2025)
65% - Lehká komedie pro Janu Paulovou, která jí i všem dalším obsazeným dává vděčné herecké příležitosti, konverzační humor je příjemný, Romanu Venclovi se jej daří úspěšně vršit v neodpadávající tendenci, Marku Němcovi se podařilo stejně úspěšně nastavit a udržet i tempo inscenace, která je lehká, nikde nevázne. Jen takříkajíc nede o můj šálek čaje a zcela upřímně přiznávám, že řadě vtipů, při kterých se diváci zjevně skvěle bavili, jsem asi neporozuměla.
