PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1270)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 26.9.2022)
70+10 % Dianiškův rešeršní pohled na osudy krále komiků upaluje k hořkému konci zručně budovanými zkratkami, v nichž se s fakty a kontexty zachází i volně. Tento divadelní portrét by jistě snesl upřenější pohled na českou malost a závist, vždyť zničily umělce sice vrtošivého, ale více křehkého než pragmatického. Vkrádala se (nakonec zbytečná) otázka, jestli pro titulní roli předurčená Veronika Korytářová celou divokou jízdu, opřenou o výbušnost a pohybový talent, uhraje bez polevení. K vytvoření typické Burianovy gestiky či hlasové intonace nepoužila ani špetku laciné imitace. Výkon, jaký se jen tak nevidí… (Bohužel pro ankety, viděno pozdě…)
(zadáno: 26.9.2022)
Performativní stránka mě na rozdíl od dřívějších projektů Miřenky Čechové až tolik nezaujala, větší váhu má autentické „neherecké“ vyprávění (a že je to silný kalibr). Můžeme v něm spatřovat univerzální postoj k rozporu mezi iniciační nezměrnou vůlí přiblížit se k výšinám a úmorným drilem, který talent posune do skutečné špičky. Nechybí pořádný rýpanec do (vzdělávacího/tréninkového) systému a jeho metod, zpětné zrcátko ukáže i fatální chyby a balanc na kraji propasti. Performerka dovede diváky ke spatření skutečné nahoty mladého křehkého člověka, kterému o něco jde.
(zadáno: 26.9.2022)
Poměří-li se Slovácké divadlo s dílem vrcholného realismu, můžete si být jisti, že výsledek bude stát za to. Tato dramaturgická linie se v Hradišti pěstuje dlouhodobě. Převedeno k Bánovu a do zmodernizovaného scénografického rámce (myslím, že docela nadbytečného, rušivého), ale příběh zůstává, archetypy ožívají v uvěřitelných polohách. Nejde přitom jen o čest a „dobrou pověst“, kterou Kostelnička (výborná Jitka Hlaváčová) hájí způsobem popsaným v antických tragédiích. Vedle pnutí, zda nerozhodovat za jiné, sledujeme i další lidské vlastnosti, ze kterých se budete ošívat. Na to se dramaturgie soustředila a je to dobře.
(zadáno: 26.9.2022)
75 % Výsostně drobnohledný digest všeho podstatného z Ibsenových Přízraků je v podání spolku Jedl umocňován lehce disonanční hudbou a konfrontovaný s hledačským zaujetím, jak tíživé mikrosituace (s klenbou antického dramatu) předložit divákům s groteskním nábojem (poslouží k tomu i markýrování operních postupů), ale nezbavit se mrazivých bodů hry. Ostře broušená typologie postav je odehraná skvěle, kostýmová excentricita není odvážná, je výmluvná, stává se nositelem symboliky. I přes sepětí s hudbou a výtvarným výrazem dojem z celé kompozice je spíše z nespojitých jednotlivostí. Završeno nahotou, to už je skoro takové klišé.
(zadáno: 26.9.2022)
70+10 % Biografická kvintesence osudů popové divy vyšla poněkud sentimentálně a nekonfliktně, Dianiškova typického vichřičného zlehčování je pro tentokrát vlastně málo. Je to portrét pietní, a možná by se mnozí zlobili, kdyby tomu bylo jinak. Na druhou stranu u Bezručů vznikl divadelní hit a lví podíl na tom má obsazení Markéty Matulové do titulní role: vedle fyziognomie je tu uvěřitelný dotek se zemitostí i zranitelností ženy, která to neměla úplně snadné. Divácký zážitek dokoná až nečekané přiblížení k interpretační síle hlasu, který se neměl potkat s dobou tzv. normalizace.
(zadáno: 26.9.2022)
Greta - Divadlo Letí 50 %
Poněkud neujasněná fantasy z blízké budoucnosti. Žánrové zakotvení hry i postoj autora ke klimatickému aktivismu z nesourodé mozaiky až tak zřejmé nejsou. Hra je vedle fantazírování „co bude až…“ napěchovaná faktografií a apelativními citacemi. Vnitřní logika hry nulová, ale díky herecké dynamice se nakonec docela dobře bavíte. Kde jsou konspirace a agitace, k tomu popkulturní odkazy, grotesknost se nejspíše dostaví tak nějak sama. Bravurně podaná hysterická tenze dívky Cívky, nebezpečný charakter Jonáše nebo tajuplnost Pěvkyně jsou vsazeny do divadelně účinných zkratek, jakož i celá apokalyptická nálada. Zatím se tomu smějeme…
(zadáno: 25.7.2022)
Šafařík-Stavná-Kopta-Meduna-Šváb-Vršek-Havelka-Hessová-Štípková a… Rozhodně nejde jenom o výkon Hany Holišové a její interpretaci písní Marty Kubišové. Obří kumšt a pokora. Baví i pojetí: hudební doprovod obstarávají sami herci, nic není ikonizováno, principem je hravost, nelpí se na dokonalém zpodobnění dalších postav. Zatímco první část se nese v poutavém, lehkém, náznakovém konceptu, v druhé, v logice životních osudů Marty, atmosféra ztěžkne a režie se více pouští do výrazových doslovností a vlastních licencí.
Výjimečná inscenace o výjimečné ženě (ale také o tehdejších náladách a době) by si zasloužila jiný, divácky vstřícnější prostor.
Výjimečná inscenace o výjimečné ženě (ale také o tehdejších náladách a době) by si zasloužila jiný, divácky vstřícnější prostor.
(zadáno: 25.7.2022)
V inscenaci „nejtemnější a krutě aktuální Shakespearovy hry“ tvůrci akcentují příběh o zlu v nás a jak se dere ven z jakési ctižádosti, touhy po moci. Ani se o tom moc nehloubá. Hraje se i o politických narcisech a bezvýrazných čekatelích. A o souboji s časem. Pohled je to místy poťouchlý. Ctí se text. Děj pádí přímočaře, jako staré loutkové „rakvičkárny“, bez aktualizování, zato s originálním pojetím čarodějnic –hudebnic na ochozu, …jako by si s gustem modelovaly svoji efektní show. Herecky je inscenace zajímavá tam, kde dochází k posunům a zvratům, tj. u postav ústřední dvojice (Marek Němec, Lenka Krobotová) a Malcolma (Filip Kaňkovský).
(zadáno: 25.7.2022)
55 % Na rozdíl od hry Jméno týchž autorů u této překvapí, jak je předvídatelná. Navíc připomene svou modelovostí známou Královu řeč. Zdá se, že potenciál tohoto brilantního dialogu (téma je komediální jen zdánlivě) je v hereckém uchopení. Čím ostřeji, tím lépe. Ať v rovině hlubší či intelektuální, tak bezpochyby klaunské. Oba principy se opírají o vklady i herecké zkušenosti obou protagonistů, jejich diametrální odlišnost v projevu je jenom ku prospěchu věci, přesto hra možná žádá dostat se interpretačně ještě více na hranu. Nakročeno je, některé pasáže ty možnosti již odhalily. S vyhranějšími reprízami zřejmě uvidíme trochu jinou inscenaci.
(zadáno: 25.7.2022)
Tomeš-Pazderková-Kikinčuk-Ratajský-Vydra-Daňhelová-Korolová-Hořejš-Pechová-Kretschmerová-Břínková… Z muzikálu lze snad číst, že záměrem byla nadsázka, k níž se přidává povýšení příběhu rovnou na broadwayskou show (jistě, svérázného hoštického střihu). Zhudebnění známé filmové komedie v autorsky osobitém crazy pojetí mě na „dotovaném“ jevišti HDK neuráží (proč nedopřát divákům po covidové diktatuře trochu odlehčení), pokud dramaturgický plán příště nabídne zas ambicióznější dramamuzikál. Herci naštěstí nejen obtiskují situace z filmu, choreograficky je to povedené, jen se nesmíte dovědět, že některá čísla jsou přizpůsobované (ne)umu alternací.
(zadáno: 25.7.2022)
Vypravěč se zacykleně pohybuje v jakémsi paralelním vesmíru a z metaprostoru nahlíží na sebe sama, na své strachy a nejistoty… Přesně u inscenací takových textů, často s jakousi snahou divadelně ilustrovat ten příval slov, se mnou cloumá divadelní nuda největší. Ne tak v Komedii. Režie stvořila živoucí intimní svět: skrze nálady postav, scénografické kouzlení (které je do značné míry vykonávané přímo herci), jakož vůbec práci s prostorem, účinnou impresi vytváří také hudební složka inscenace (a když se Nina Horáková opře do zpěvu, to je tedy něco!). I herecký projev Martina Donutila vás náležitě vtáhne.
(zadáno: 25.7.2022)
V ironicky vystavěném zpodobnění vztahu dramatika a spisovatele Strindberga a neúspěšné herečky Siri předkládá JEDL mix brutality, lidské nejistoty, stavů někde na pokraji šílenství a odlehčující grotesknosti. Jistěže nechybí kostýmní výstřednost nebo všudypřítomná exprese. Fascinující je především souhra Davida Prachaře a Lucie Trmíkové nebo nápadité ztvárnění jednotlivých fází jednoho bouřlivého manželství, jež se stalo námětem k řadě děl. Jinou devizou inscenace je, jak banální momenty jsou pozvednuty na artistní kabaret, v němž možná více než jedno manželské peklo spatříme nesnesitelnost sebestřednosti. (Ne každý divák tohle přijme.)
(zadáno: 25.7.2022)
Když témata outsiderovství a vykolejení života zaobalíte do vykloubených přesmyků a ještě bizarnější gradační linky. Když uhozenost je principem, na který se buď naladíte, nebo ne. Mně se to dařilo tak napůl, podle toho, zda na orbitu vystavěných situací se daly tušit afektivní poruchy, které způsobuje dnešní doba. Bujnost inscenace se nezastaví před ničím, ale je zbytečné ukazovat, kde bylo přestřeleno, protože každý tu hranici bude vnímat jinak. Větší problém spíše je, že příběhy, které se začnou zvolna proplétat, nemají úplně shodný (resp. vždy přesvědčivý) náboj, což také určuje náladu v publiku. Přijetí bude rozporuplné.
(zadáno: 25.7.2022)
Ve střihovém vyprávění o pozapomenutém sportovci, jemuž osud nadělil dlouho nerozpoznanou vývojovou vadu, jako bychom sledovali div ne antické drama. Na Dianišku v umírněném stylu, s důrazem na jemnou ironii, černý humor nechybí také. Zároveň se ale jde až na krev. V tématech hry je otisknutý hrubý dnešek se svými předsudky a pohledy na jinakost. Zřejmé jsou i dobové paralely, xenofobní a kruté. Nátlak různého druhu však nezahubí ideály, ustavičné fauly nezlomí lásku ke sportu, inscenace lobuje za toleranci. Příjemná podívaná to vlastě není vůbec, ale to není vada (inscenace). O výkonu Jakuba Burýška v nelehké roli se píše s uznáním právem.
(zadáno: 25.7.2022)
75 % Semaforská buffoopera „o moci peněz a lásky k nim“ byla přiblíženo divákům Malé scény DJKT s elegancí a pochopením absurdní polohy, do níž autoři své dílko kdysi nasměrovali. Hudba v živém provedení a v příjemné instrumentaci. Luxusně provedené party Advokáta a Listonoše v podání Martina Holce a Pavla Klimendy, kteří připomenou slavnou semaforskou dvojici, ale nepřehnaně a tak trochu, jsou předností inscenace. Prostorové dimenzování na malé jevišťátko překvapí, ale zase tu hereckou energii máte přímo na dosah. Tím nejpodstatnějším ovšem zůstává textová hravost a jazzový esprit, na mladé publikum to může působit jako zjevení.
(zadáno: 3.6.2022)
85 % SKUTR se s Dlouhou loučí nejkouzelnější inscenací, kterou zde připravil. Klasicistní singspiel je opřen o nápad zasazení do obrazové galerie, kde příběh ožívá, vstupujeme do snu, místy výtvarně poněkud bizarního. Jevilo se jako nemožné, že vznešené operní party budou provedeny činoherci. Vypilováno, vydřeno tak, že nad výsledkem užasnete (ano, především nutno jmenovat Jana Sklenáře v partu Královny noci), anebo interpretace přiznaně sklouzne k naivistickému vtipu; ostatně je to jeden z principů inscenace. Individuální výkony i kolektivní souhra a pečlivé dramaturgicko-režijní zpracování staré, ale živoucí látky přinášejí divácký zážitek.
(zadáno: 31.5.2022)
Je to na stopnutí. Aluze krize, v níž se vícegenerační bydlení (zdroj konfliktů) opět stává nutností? Ukázka ideálního elektorátu pro populisty, ne-li „Vůdce“? Diskurz na téma, jak jsme se od času Homolkových posunuli – že se v nás prohlubuje násilí aj.? Ani jedno v té inscenaci nefunguje, nekomunikuje. Nesnesitelně řešeným prologem dostává divák první ránu. Kostýmovou hypertrofií druhou. Pak už jen neví. Zpackané v dramaturgické rovině. Herecké nápodoby Homolkových mají trhliny režijní, působí blasfemicky. I přes heroické a vtipné podání Dědy Tomášem Petříkem, Šebánek prostě je jen jeden, stejně jako homolkovský fenomén.
(zadáno: 28.5.2022)
75 % Nevím, jak předloha, ale scénář k tomuto divadelnímu přepisu opravdu funguje jako behaviorální příručka „obsahu hlav“ (zřejmě značné části) ruského etnika. Sledujeme mj. myšlení propadající se často do hlubin mentální zvrácenosti, usebrání se v nepravdě, nebo skrze ty malé figury-šifry vidíme podstatu nebezpečného obra, kterou umocní metafyzický výjev nezakončení. Scénáři by prospělo dramaturgické doladění, minimálně kvůli nevyrovnanosti jednotlivých částí. Čechovovské příměry neobstojí, stylové přiblížení však nebylo záměrem. Herecky velká inscenace, a nezůstal bych jen u Johanny Tesařové a Jana Vondráčka.
(zadáno: 28.5.2022)
65 % Inscenování mnohovrstevnaté a komplikované látky nutně přináší kompromisy. Nevadilo by vůbec, že SKUTR sestavuje tuto velkolepou skladbu jako digest, ale to, že SKUTR čte Bulgakova tak zjednodušeně (včetně některých postav). Možná nejsem sám, koho překvapilo také nerazantní pojetí. Na dlouhometrážní ploše je však rozehrána působivá podívaná, která se opírá o hereckou stylizaci a samozřejmě také vizuální pastvu, kterou SKUTR vytvořit umí, …že nedostatky po celou dobu vlastně moc nevnímáte. (Z nich asi nejvíce problematicky působí nevysvětlený part Vypravěčky, scéna ve varieté, no a včlenění dvou písňových trapáren.)
(zadáno: 28.5.2022)
Další přírůstek DvD do dramaturgie nehratelných titulů. Tvůrčí tandem Burešová – Otčenášek v nich nachází zalíbení pravidelně. V tomto případě ale jde - i přes symbolistní stavbu - o přímočarou inscenaci, nepříliš obratný text o mnoho více nenabízí. Na jeviště je přivedena sebranka lidských typů, která si nezaslouží nic jiného, než aby se s nimi zatřásla zem. Bytost čistá a pravdy vědoucí je nejen přehlížena, ale rovnou nazývána „Zjevem“. Režii vlastně stačí vztahy zatížit dusivou atmosférou a dovést tuto jízdu k (ne)pointě. Jižanská hororová sága bez katarze. Odraz i současného suverénního světa, co si lže do kapsy.
(zadáno: 28.5.2022)
Je důležité nejprve diváka navést, že sleduje pohled do zpětného zrcátka, se vším zkreslením a tendenčním viděním. To podivnou stavbu („ryze amerického“) libreta a styl vyprávění „queer“ příběhu (který má autobiografický základ) obhájí. Fun Home přináší mix řekněme odvážného tématu, chytlavé hudby, zapojení dětských herců, bizarního prostředí, dějových zvratů, které tušíte od prvního náznaku, k tomu nálož projevených i skrývaných emocí, co jen mohou přinést složité vztahy v rodině nebo self-revelation (a o tom to je především). V příznačně komiksovém rámci sledujeme mj. suverénní výkon mladé herečky Emy Karpeles.
(zadáno: 28.5.2022)
Technologicky artistní a v tomto smyslu do sebemenšího detailu syntetizující divadlo bych vůbec nevinil ze ztráty poezie předlohy. Ta se stala odrazovým můstkem pro hledání symbióz s hereckým vyjádřením + předmět, ev. technická ilustrace. Poezii spíše ublížil sestavený scénář, který bohužel až moc sloužil zvolenému konceptu, s vytracením i podstatných slov z kánonu o těch nejjednodušších, ale zásadních principech světa, resp. o očích Malého prince a jeho pozorování „planetek“ dospělých. A pak tu máme Malého prince – Jana Cinu. K odvedenému výkonu a výrazovém uchopení sólového úkolu není potřeba mnoho dodávat. Perfektní.
(zadáno: 12.12.2021)
75 % Když od inscenace klasického muzikálu dostanete přesně to, co očekáváte, jak pojetí vyprávění, tak hereckém ztvárněních známých scén a samozřejmě v pěveckých číslech. Jen ten největší protiva, kterého muzikálové divadlo stvořilo, je v podání Lumíra Olšovského snad ještě protivnější. Trefou do černého je i obsazení Charlotty Režné do role Lízy. Vznikl skvělý duel, podpořený i dalšími výkony, zejména Mileny Steinmasslové či Radka Antonína Shejbala. Herci svou precizností vystavěli i poctu překladu Oty Ornesta. Režie přichází s nápady, ale převáží dojem spíše z pietního přístupu (což většinu diváků nejspíše potěší).
(zadáno: 12.12.2021)
Ideální představení do postcovidové doby. Neřešte americky nablblé pasáže libreta a jeho užvaněnost, dramaturgie to tlačí správným směrem: v monty-phytonovském třeštění se vyděluje téma (pod)průměrnosti adorovaných individuí a ve světě přetvářek a klamu se ryzost a um derou ke slunci! Provedení řady čísel velice pěkné, až na naše poměry nečekané. Kolektivnímu výkonu dominují téměř všichni představitelé stěžejních rolí, vytvářejí skvostné figury a figurky. (Škoda jen neuhlídané srozumitelnosti vstupního čísla Dušana Krause coby Shakespeara.) Samozřejmě aluze na shakespearovská a muzikálová díla baví od začátku do konce.
