Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3027)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 30.1.2014)
75% Dalo by se říci, že téma sociálních sítí je vyčerpáno. B. Holiček ovšem dokázal, že se na výše zmiňované lze ještě přece jen podívat nově. Na scénu uvedl in memoriam skutečnou postavu M.K., na jehož osudu demonstroval, co všechno můžou soc. sítě způsobit. A nejsilnější momenty? Setkání tří přátel, kteří zjistí, že si ve skutečnosti nemají co říci, dokáží živě komunikovat jen na chatu, či jak se srabíci schovávají za silná slova a je jim de facto jedno, co „přítel“ na druhé straně prožívá, či jak někteří lidé anonymě odkryjí své pravé já. Černý humor byl v několika okamžicích osvobozující.
(zadáno: 5.12.2018)
Hodinovou inscenací B. Holiček pokračuje ve svébytné poetice autorského divadla, jímž se snaží poukazovat na problémy naší společnosti. Tentokrát zdivadelňuje facebookovou konverzaci věnující se různým aktuálním tématům, což je do jisté míry velmi zábavné, na druhou stranu tímto postupem odhaluje úroveň a smysl podobných diskuzí, a také fakt, jak zkratkovitá internetová mluva následně přechází do běžné verbální komunikace. Realita versus fikce je režijně zajímavě ztvárněna také v závěru, kdy je zrušena bariéra mezi hledištěm a jevištěm. Inscenaci vnímám jako vhodný doplněk repertoáru DPB.
(zadáno: 27.10.2011)
(zadáno: 30.4.2015)
Další z Cooneyho komedií, kterou bych sice na rozdíl od programu neoznačil jako za jednu z nejlepších (vždyť už ústřední téma bigamie je samo o sobě přitažené za vlasy), nicméně jinak je napsaná celkem obratně (až na nepříliš dotažený závěr). Režisér R. Groszmann projevil cit pro vystavění humorných situací, a přitom nepřekročil, až na menší výjimky (což ovšem přičítám spíš na vrub hercům a „repríznému“), hranici vkusné zábavy. Prim v představení hrál M. Cimerák, solidně ho doplňoval J. Kroneisl. Z dam mě zaujala více L. Šmejkalová, K. Hýsková zůstala dost nevýrazná. Solidně zpracovaný bulvár.
(zadáno: 30.4.2015)
(zadáno: 29.8.2015)
Vydávat toto prapodivné balábile plné notoricky známých pravd, navíc na sebe nelogicky poskládaných, za dramatický text je prostě nesmysl. J. Kriegel sice zpočátku velmi dobře napodobuje, co se týče gest i mimiky, J. Duška, ovšem výsledky jejich prací se diametrálně liší (nelze však neuznat, že se herec snaží a je pro danou věc zapálený). Všechno zachraňuje hudba skupiny No Name, ty čtyři songy se fakt příjemně poslouchají.
(zadáno: 26.11.2010)
(zadáno: 21.5.2015)
75% Trojka "Kalbovců" naroubovala na jednoduchý příběh zásadní texty z blogu "1000 věcí, co mě serou" a ono to kupodivu skvěle funguje i na divadle. Bezva zábava v podání tří sehraných mladých herců. Určitě stojí za to vidět.
(zadáno: 26.2.2014)
Herci se touto inscenací snažili provokovat a šokovat, což se jim i vcelku podařilo, neboť i já jako zběhlý "divadelní chodič" jsem párkrát nevěřil svým očím... Ale i snaha o jakousi výpověď nebyla nezřetelná, jen ona chtěnost provokace přehlušila vše ostatní.
(zadáno: 3.8.2015)
viz hodnoceni M. Novák
(zadáno: 13.6.2014)
65% Inscenaci jsem se snažil vnímat dle jejího záměru – v anotaci stojí, že se jedná o divadelní pohlednici z časů kolem roku 1914. Tento netypický útvar se tvůrcům podařilo zpracovat výtečně. Spousta obrazů je poetických, některé jsou vtipné, ale všechny do jednoho jsou krásně výtvarně zpracované, navíc herecky zvládnuté na 1. Ano, je škoda, že celku chybí hlubší sdělení, navíc propojení rozdílných textů jako je Haškův Švejk a Krausovo drama Poslední chvíle... bylo problematické, nicméně i tak se jedná o důstojné připomenutí stoletého výročí jednoho z nejtragičtějších období min. století.
(zadáno: 17.5.2013)
65% Dobrá dramatizace a režijní zpracování, které vystihlo to nejdůležitější z románu. Role W. Smitha je pro L. Šolce skoro jako ušitá. Toto je přesně typ inscenace zapadající do projektu Divadlo školám. Více podobných projektů!
(zadáno: 14.3.2014)
Dle mého názoru jedna ze slabších her Y. Rezy měla v Divadle Palace štěstí na režiséra i herecké obsazení. Díky tomu vznikla vtipná inscenace, která má sice i slabší místa (především v závěru představení trochu ztrácí dech), nicméně první dvě třetiny jsou opravdu zábavné. Myslím, že komedii ocení zejména rodiče malých dětí. Z herců bych vyzdvihl I. Chmelu a L. Rybovou. D. Prachaře jsem v podobných rolích viděl již nesčetněkrát, ale i tak mě bavil.
(zadáno: 12.8.2014)
75% Režie postavila inscenaci na jednoduchém scénografickém antiiluzivním nápadu, který dokázala humorně a především invenčně variovat. Zvolené rychlé tempo navíc zvýrazňovalo vtipnost situací, zároveň však kladlo velké fyzické požadavky na herce. Za hodný obdivu lze označit výkon M. Isteníka, jenž z vysokého nasazení (přes extrémní letní teploty) ani na chvíli nepolevil. Ostatní herci zdařile vytvářeli různorodé figurky, které spolehlivě pobavily. Možná těch vtípků navíc bylo čas od času příliš, nicméně i tak se jednalo o milou a vkusnou zábavu pěkně si utahující z žánru špionážní detektivky.
(zadáno: 2.3.2017)
Možná by se mohlo kdekomu zdát, že tragikomedie pohrávající si s tématem ztráty paměti a možnosti začít žít svůj život znovu a jinak, bude skouzávat k melodramatičnosti. Té se však dramatik P. Quilter vyhnul a ani v inscenaci nic takového k vidění není. Režisér se vyhýbá sentimentu, snaží se na situace nahlížet co nejpraktičtěji, čímž se mu o to více daří navodit pocit jejich autentičnosti. Tři vyrovnané herecké výkony H. Maciuchové, P. Stacha a O. Nováka - jeho procítěný důraz na repliku "vybavuje se mi jen to hezké" je pro mě vlastně klíčem k celému příběhu... Silný divadelní zážitek.
(zadáno: 24.1.2015)
Scénář složený z Hrabalových textů by si dle mého názoru zasloužil ještě pečlivější výběr. Režii se sice podařilo, i přes víceméně monologické výstupy postav, v hledišti udržet potřebnou míru pozornosti, za což může zejména M. Hanuš coby Hanťa, nicméně například monolog J. Pokorné, ač výborně podaný, neměl tak potřebnou sílu, aby nezačal mírně řečeno nudit. Zcela bych pak vyškrtl scénu na začátku druhé části, jež mi do koncepce inscenace vůbec nezapadala. Divák neznalý Hrabalova díla si po zhlédnutí představení sice odnese zevrubný obraz o jeho díle, ovšem uhranut jím nejspíš nebude.
(zadáno: 12.2.2016)
Vyrovnaný herecký duel A. Polívkové a P. Vaňka přináší hořko-úsměvný pohled na dva outsidery, kteří o sobě sice nemají přehnané sebevědomí, ale přesto touží prožít ještě něco hezkého a vymanit se tak ze svých životních stereotypů. I proto se v jednu chvíli přece jen odhodlají překročit hranici mezi sněním a činem. Oba herci se dokázali v nejrůznějších situacích pohybovat opravdu velmi přirozeně, čímž aspoň o jeden level povýšili například jinak celkem obligátně napsaný výstup při seznamování. Svižnému tempu inscenace napomáhala i vtipně a originálně řešená scéna.
(zadáno: 5.4.2015)
(zadáno: 29.2.2012)
Líbivá inscenace s mnoha vděčnými scénami, které jistě ocení nejen děti. Problém však vidím v tom, že se celé představení skládá víceméně z jednotlivých výstupů, které na sebe navazují jen velmi volně. Zářným příkladem je například poslední scéna se sněhuláky. Osobně bych ji pojmenoval spíš moderním slůvkem bonus. S předchozím děním totiž nemá nic společného.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>