Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.11.2013)
Hra, jejíž kouzlo, pokud tedy vůbec kdy nějaké měla, již dávno odvál čas. A toto tvrzení, dle mého soudu, platí o většině textů dramatika N. Cowarda. Popravdě nerozumím nasazení této "komedie", poněvadž neskýtá ani žádné zajímavé herecké příležitosti. Aspoň nastudování J. Kališové o tom nepřesvědčuje a nemyslím si, že by to bylo dáno vinou interpretace textu. Celá inscenace se nese v "pamětnickém" duchu a to včetně humoru, jemuž se dnes někdo zasměje jen stěží.
(zadáno: 31.7.2015)
Kdyby se Aqualung rozhodl odehrát jen klasickou Werichovu pohádku, udělal by lépe. Přednášky na téma závislosti na alkoholu sice mohly představení okořenit, chtělo by je však pojmout divadelněji a více propojit s Werichovým textem. Takhle vedle sebe stály dva na hony vzdálené literární útvary, k jejichž divadelní syntéze nedošlo.
(zadáno: 4.5.2016)
Režisér příběh situoval do ošuntělého kabaretu pochybné pověsti, který díky zdařile zpracované výpravě navozoval pocit všudypřítomné tísně. Dekadentní nálada inscenace sice souzněla s výkladem hlavní postavy, jenže v tom byl i kámen úrazu. Baal D. Punčocháře v inscenaci jako životní ztroskotanec začíná a ve stejném bodě i končí, jeho destrukce není zřetelněji zpracována, což považuji za zásadní minus. Přesto je nastudování hodné respektu, poněvadž pracuje se všemi inscenačními složkami až na dřeň, což dokáže na diváka intenzivně působit. A některé scény jsou zpracovány opravdu znamenitě.
(zadáno: 29.12.2015)
Inscenace vyniká zejména prvotřídní sehraností souboru a vynikajícími hereckými výkony, nad nimiž ještě trochu ční M. Čapka, který dokázal věrohodně podat postupný pád velkého bohéma a sobce a jeho přeměnu v lidskou trosku. Oceňuji, jak tvůrci přehledně odlišili postavy ztvárňované jedním hercem, což většinou bývá velký kámen úrazu. Působivé byly zejména scény sbližování Baala s přítelem Ekartem, díky jehož chování Baal aspoň zčásti poznává, co znamená být odmítán (zde náhle vynikne i jeho lidskost). N. Tempír dovedl scénicky oživit komorní prostor divadla, zaujala i střídmá projekce.
(zadáno: 26.4.2013)
Moderní inscenace s atmosférou starých časů. Dobrá dramatizace obohacená o scény ze života B. Němcové se soustředila zejména na co nejpřesvědčivější vystižení osudů žen z románu. Okouzlující drobotina, herecky vyrovnané, E. Balzerová, jejíž obsazení do této role bylo překvapivé, ve své úloze obstála. Krásná, jednoduchá, ale podmanivá výprava s vkusným hudebním doprovodem. Velice povedená scéna rozhovoru babičky s kněžnou. Dojemný a přesto nesentimentální závěr. Jen by bylo dobré ho aspoň chvíli nechat v divákovi doznít...
(zadáno: 31.7.2015)
75% Vlastně se po zhlédnutí představení vůbec nedivím, že se DHNP rozhodlo svoji legendární Babičku znovu oživit. J. Pecha je v ní totiž naprosto odzbrojující. Po několika málo minutách jsem de facto přestal vnímat, že se jedná o herce a nikoli herečku. I proto mě pak trochu rušilo zdvojení této postavy, navíc logiky výstupů "babičky ženy" jsem neodhalil. Samotná inscenace zdařile balancuje na pomezí ironie, nadhledu, ale přitom nesklouzává k parodii a příběh odvypráví s úctou k autorce. Za zmínku stojí také hudba Z. Kluky a J. Pavlici, která celé to dění příznačně dokresluje.
(zadáno: 2.6.2015)
A. Petrželková (za přispění D. Viceníkové) vytvořila na základě mnoha a často ne příliš obsáhlých textů D. Charmse působivou inscenaci, v níž hraje zásadní úlohu detailní a přesně dodržovaná stylizace, hudba a originální výtvarná složka (týká se scény i kostýmů). Zajímavý je i fakt, že se tvůrcům přes různorodost textů podařilo inscenaci vtisknout jednotící příběh pohlížející na "problémové" typy žen (může se však přenést klidně na celou společnost), s nimiž se lidstvo potýká od začátku věků - a jak je výstižně režijně ztvárněno v závěru, jen tak se od nich neoprostí... Skvělá M. Sidonová.
(zadáno: 11.7.2022)
Na komediích chorvatského dramatika M. Gavrana je patrná, podobně jako u V. Klimáčka či u A. Ayckbourna, autorova nadprodukce. Možná i z toho důvodu si nápady šetří, vystačí si s jedním dvěma, které se posléze snaží sáhodlouze variovat. Bačkorové například těží ze vzniku neobvyklého přátelství mezi bývalým a současným manželem ženy, která byla (je) v případě obou vztahů dominantní. V režii J. Kališové vznikla solidní situační konverzačka, která i přes občasnou ztrátu tempa (kdy se autor cyklí) dokáže pobavit. Čtveřice herců solidně slouží celku, jen T. Drápela občas sklouzává k větší karikatuře, nicméně nepřekračuje únosnou hranici vkusu.
(zadáno: 23.11.2017)
Text T. Williamse patří do skupiny her, jejichž kouzlo už odvál čas. A v tomto případě mu moc nepomohla ani značně střídmá (ne však špatná!) režie I. Janžurové. Zřetelná pak byla především absence dramaturga, který by se odvážil k razantnějším škrtům. Ze čtveřice hereček zaujala hlavně L. Žáčková, nicméně jako celek inscenace nepřináší odpověď na to, čím by mohl dnes potenciálního diváka oslovit. A důvod zpěvu kupletu v závěru se mi nepodařilo rozklíčovat vůbec.
(zadáno: 22.2.2023)
Režisér antickou tragédii inscenuje jako scénický koncert s výtečnou pop-hudbou J. Kudláče, přičemž jsou některé pasáže Eurípidových textů zhudebněny. Jedná se o prototyp moderní inscenace, která je však prosta prvoplánových režijních schválností, neoklešťuje děj, dá se v ní orientovat a zároveň vyvodit, o čem se hraje. To bohužel není samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Soubor ND se prezentuje ve skvělé formě, navíc všichni s lehkostí zvládají i pěvecké výstupy. Ačkoli se jedná o tragédii a mnohá zjištění, k nimž nás Bakchantky dovádějí, nejsou dvakrát veselá, má inscenace dar dobít pozitivní energií. Jako by z ní sálala radost z tvorby…?
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 23.11.2017)
75% Muzikál byl výrazně zkrácen a písně dostaly díky novým aranžím moderní kabát. Songy zněly přímo z jeviště výborně hrajícími hudebníky (herci) bez sebemenšího nádechu folklóru (za což jsem byl rád). Zhlédnutá repríza měla silný náboj, ústřední dvojice P. Batěk a A. Fixová nalezli pro Šuhaje respektive Eržiku adekvátní polohy. O velmi milé překvapení se postarala především A. Fixová bezchybnou intonací a precizní interpretací písní. Nepřehlédnutelnou postavu Morany pak ztvárnila K. Fixová, jejíž Fátum doslova prostoupilo celou inscenaci. Vyrovnané výkony ve vedlejších rolích.
(zadáno: 31.12.2015)
Na inscenaci jsem se popravdě vydal především kvůli L. Kunzovi, který mě svým výkonem zaujal v muzikálu Thrill Me. A musím konstatovat, že mě o svých schopnostech a talentu přesvědčil i v tomto muzikálu, kde uvěřitelně ztvárnil hned několik charakterově odlišných postav. V rolích Eržiky a Nikoly obstáli N. Ďuricová, i když ta měla občasné intonační potíže, a M. Lambora. Hudební doprovod nepatřil k oporám inscenace, dost často byly slyšet velké nepřesnosti. Zajímavě pojatá scéna. Nastudování M. Taranta s přehledem předčí některé pražské rádoby profi muzikálové produkce.
(zadáno: 7.2.2013)
Pečlivě vystavěná inscenace, jejíž úprava muzikál více zpřehlednila. Výborné hudební nastudování, díky němuž písně získaly nový – jasnější kabát. Nejvíce zaujala V. Lazorčáková, která postavu Eržiky obdařila širokou škálou nejrůznějších emocí. Oceňuji její hereckou přirozenost. Oproti ní I. Orozovič působil poněkud jednodušeji a přestože byl pohybově i pěvecky skoro bezchybný, jeho Nikola zůstal v závěsu své jevištní partnerky. Z dalších jmen bych zmínil F. Strnada coby Kubeše a M. Logojdovou v roli Baby. Kvalitní výtvarná stránka, především light design.
(zadáno: 2.6.2015)
Nemohu si pomoci, ale látka B. Hrabala se s režijním naturelem J. Klimszy, podle mého názoru, moc neslučuje. Na téměř prázdné scéně sice dokázal vytvořit herecky zajímavé duely, jednalo se však jen o dílčí povedené výstupy. Atmosféru z "povídkového románu" se mu zcela nepodařilo zachytit, i když hudba, živě interpretovaná klavíristou, "hrabalovskému" vyznění hodně napomáhala. Některé postavy byly až příliš karikované (J. Untermüller a T. Drápela), jiné těžko zapamatovatelné. Velkou zásluhu na celkově pozitivním vyznění mělo obsazení J. Suchého z Tábora do role Bucifala, ztvárnil ho perfektně.
(zadáno: 8.1.2016)
65% Výpravná podívaná, v níž se na kostýmech, ale ani na scéně nešetřilo. Z. Jecelín vytvořil svou „novou“ verzi známého příběhu, přičemž se ho snažil aktualizovat, což sice ne vždy vyšlo na jedničku, nicméně spoustu těchto narážek ocenil zejména dospělácký doprovod. V titulní roli, nejen svou choreografií chůze, zaujal R. Nevěčný. Jeho pojetí barona Prášila se přesně trefilo do zažitých představ o tomto nejslavnějším lháři. Snad jen toho kolotoče mohlo být méně. Ano, jedná se sice o Otáčivé hlediště, ale jak se říká, někdy míň bývá víc.