Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 25.11.2010)
(zadáno: 23.1.2013)
M. Davidovi se nedá upřít jedno, dokáže zkomponovat líbivé popěvky v různých stylech, které oslovují danou cílovou skupinu. Zároveň ovšem dovede zakamuflovat své písně v jiných aranžmá tak, aby třeba z diskotékového hitu H. Vondráčkové vznikl pro představení milostný duet hlavní dvojice. Odhlédnu-li od remaků tvářících se jako nové songy, uznávám, že být v pubertě, asi by mě představení bavilo. Dialogy nejsou moc trapné a Fanánkovy texty odpovídají věku "cílovky" (bohužel se kvalitou neliší od jeho dalších počinů). Projekt má svůj smysl, vidět totiž tolik nadšených teenagerů v divadle je fajn.
(zadáno: 21.3.2014)
65% Inscenace působí na repertoáru dnešních "Vinohrad" trochu jako zjevení. M. Čičvák po spoustě nevydařených projektů na velkých jevištích konečně dokázal vystavět dobrou inscenaci s promyšlenkou koncepcí. Vyrovnané herecké výkony včele s On. Brouskem, který herecky zraje jak víno. V. Vydra byl obsazen proti svému zažitému komediálnímu typu a svým výkonem ukazuje, že dokáže skvěle ztvárnit i odlišné role. I. Uhlířová se na jevišti trochu ztrácela, marně jsem hledal "tu z Komedie". Hra by snesla pečlivější dramaturgické ošetření a zkrácení, nicméně i v této podobě přinesla nevšední zážitek.
(zadáno: 27.2.2015)
Tvůrcům včele s J. Jelínkem rozhodně nechybí invence spojená s velkou dávkou fantazie. I proto mohla vzniknout tato inscenace, která svojí "zvukovou" hravostí dokáže zajímavě ztvárnit hned několik příběhů. A i když mi během představení několikrát probleskla díky výbornému výkonu A. Bubníkové v titulní roli jistá myšlenka, moment překvapení v závěru první části nebyl nijak oslaben. Po pauze následuje koncert, během něhož se mohou caparti řádně odreagovat a rodiče se zasmát některým úžasným tanečním kreacím svých ratolestí. Inscenace, při níž se nebudete nudit.
(zadáno: 18.2.2015)
Komedie napsaná mile nevulgárním jazykem sice probírá nesčetněkrát dramatiky zpracovanou látku vztahů mezi mužem a ženou, nicméně překvapivě přináší řadu neobehraných vtipných situací. První (delší) část je v tomto směru zdařilejší, nicméně ani v té druhé není moc času na nudu. J. Paulové setkání s režisérkou L. Engelovou vyloženě prospělo, její výkon je příjemně umírněný - i bez zřetelné explicitnosti dokáže pointovat humorné situace. Podobná charakteristika padne i na D. Suchařípu, který by možná v porovnání obou aktérů vyšplhal ještě o příčku výš. Tak si představuji vkusnou bulvární zábavu.
(zadáno: 16.12.2015)
Příjemná romanticko-detektivní komedie, kterou režisér P. Hruška spolu s dvojicí J. Langmajerem a A. Gondíkovou uchopili za správný konec. Díky přesné souhře zmiňovaných herců měly dialogy šmrnc, jejich slovní přestřelky působily přirozeně, stejně jako gradace příběhu, jenž se na chvíli "zasekl" jen na začátku druhé části. Vtipně, prakticky a účelně byla vymyšlená také scéna, která se nespokojila jen s typicky zájezdovým interiérem. Prostě a jasně: Jedná o vkusně zpracovanou komedii. Bylo by fajn, kdyby takto produkce vzniklé především pro putování po regionech vypadaly všechny.
(zadáno: 17.1.2022)
75 % Režie J. Šmída v přehledné dramatizaci A. Petrase hovoří mnohými symboly a náznaky, které má ovšem divák šanci rozklíčovat, třebaže rozhodně nejsou prvoplánové. Precizní výtvarné řešení. D. Šoltýsová vytváří Annu jako emancipovanou ženu, která si vlastně ani pořádně neuvědomuje, že by její chování mohlo být vnímáno nevhodně. V momentě, kdy ztrácí vše, nepropadá laciné hysterii, přestože je na ní celková sklíčenost plně zřetelná. Ačkoli k ostatním hercům nebyla dramatizace až tolik štědrá jako k Anně, všichni do svých postav vtiskli řádnou dávku přesvědčivosti. Inscenace, která k publiku promlouvá všemi svými složkami.
(zadáno: 24.2.2014)
45% Žádná ze zhlédnutých her dramatika A. Petrase mě nezaujala, podobně je tomu nyní i s jeho dramatizací Anny Kareniny. V součinnosti s až přespříliš „německou“ režií (ona inspirace německými nastudováními klasiky byla velice patrná) vznikla prapodivná křečovitá podívaná. Příběh se v inscenaci založené na režijní exhibici ztrácel. Nicméně nutno podotknout, že herecky byly všechny postavy vedeny výborně, včetně skvělé T. Vilišové. Tomuto nastudování rozhodně nelze upřít snahu po novém náhledu na notoricky známou látku, ovšem lze zde uplatnit i rčení „méně by bylo více.“ Tohle se moc nepovedlo.
(zadáno: 28.5.2020)
Gombárův přepis Sofoklovy Antigony do současnosti je smysluplný a snadno obhajitelný i před odpůrci podobných „moderních“ inscenací. D. Gombár se soustředil především na téma sebestřednosti politické moci, která je pod narcistním viděním sebe sama slepá ke všem argumentům, a generačního střetu mezi otcem a synem, jenž vrcholí protestsongem Fuck You, Daddy. Ten zároveň považuji za vrchol inscenace. Má neskutečnou sílu. Herecky víceméně vyrovnané, snad jen A. Berecková v titulní roli působí až příliš nečitelně, nejistě, na jevišti se ztrácí. Závěrem musím ještě ovšem zmínit L. Černocha ve velmi sugestivním výstupu věštce.
(zadáno: 3.6.2014)
Celkem zajímavý nápad – zhmotnění Havlových antikódů dává netušené možnosti fantazie. To se ovšem inscenátorům nepodařilo využít a vzniklo celkem fádním nezajímavé nastudování, které mě neoslovilo. Slabé jak po choreografické, tak režijní a vlastně celkově koncepční stránce. Zklamání.
(zadáno: 23.8.2013)
Aktovky tohoto nastudování komedie N. Simona měly sestupnou úroveň. Jestliže té první Věrní hosté nelze nic zásadního vytknout (tedy až na příliš jednoduchý děj), v aktovce Host z Hollywoodu nebylo zrovna dvakrát přesvědčivé herectví V. Žilkové, stejně tak jako v třetí části Svatební hosté. Zkrácení závěrečného příběhu neprospělo pointě, která byla na rozdíl od vinohradské verze nezvládnutá a to především kvůli humorné figuře ženicha. Režisér totiž V. Navrátila stylizoval do velmi trapné polohy. Ostatně i některé další režijní vychytávky působily dost těžkopádně. Stejně jako celá inscenace.
(zadáno: 15.11.2011)
65% Herci z vinohradského souboru mohli po delší odmlce (doufejme, že ji snad završilo nepovedené nastudování Tartuffa) ukázat, že stále umí skvěle hrát. A třebaže to museli demonstrovat na dějově jednodušších aktovkách N. Simona, vyšli z toho na výbornou. Především dvojice S. Postlerová a J. Dvořák. Ve své kůži však byli i další, jmenovitě L. Juřičková s M. Zahálkou a V. Žilková. Ačkoli se jedná o bulvární komedii, zaplať pánbůh za ni. Snad divadlu vrátí aspoň část diváků, jež v předchozích letech tak neuváženě ztratilo.
(zadáno: 21.6.2017)
Ne zrovna dvakrát jednoduše napsaná hra klade velmi vysoké nároky jak na pozornost herců (v závěru byla při hostování v Žižkovském divadle často slyšitelná nápověda), tak diváků. Díky soustředěné práci režie a pětice aktérů (nejvíce mě zaujali P. Florián a I. Krmíčková) vznikla cenná inscenace, která vesměs mainstreamový repertoár tamního divadla pozitivně obohacuje. Účinkujícím může přinést nové impulsy pro jejich další práci a návštěvníkům představení zase skýtá možnost ponořit se do zcela odlišného typu dramatiky a poměřit si s ní své síly.
(zadáno: 14.11.2012)
Poetický, ale zároveň velmi náročný text M. Glaser inscenoval jako surrealistický obraz, v němž ponechává velký prostor divákově imaginaci. Postupně si tak může každý vytvořit svoji verzi příběhu odpovídající jeho osobnosti a dost možná se tím dozví i něco nového sám o sobě. Herecky tato inscenace (bez přehánění!!!) patřila vůbec k tomu nejlepšímu, co bylo možné za několik posledních let na českých jevištích vidět. Neskutečné nasazení všech pěti mladých herců, kteří se museli vyrovnat s náročností scénografie, bylo fakt ohromující. Zážitek.
(zadáno: 10.7.2011)