Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.1.2011)
Zatím vůbec nejlepší herecký výkon Tatiany Vilhelmové. Herecky i režijně velmi nápaditá inscenace.
(zadáno: 9.2.2011)
Podle mého soudu ne zcela povedený text. Výsledku jistě nenapomohl ani fakt, že autor hru režíroval. V tomto případě by Blbá Veruna potřebovala jistý odstup „nezúčastněné“ osoby v podobě režiséra, který by spolu s dramaturgem vyškrtal přebytečná slova a klipovité scény propojil v celek. Do inscenace mi ani moc nepasovaly vybrané písně z přelomu 50. a 60. let a především naprosto zbytečné vulgarismy. Herecky velmi slušný nadstandard, solidní výkon podala především A. Kubátová. Celkově však zklamání.
(zadáno: 22.3.2012)
Velice emotivní hra z období morové epidemie našla svého režiséra, který vystavěl naléhavou inscenaci. Herecky klasicky výborné s velkým výkonem A. Sasínové-Polarczyk.
(zadáno: 10.5.2011)
Představení vhodné pro diváky, kteří se chtějí (když už nic jiného obyčejný člověk nezmůže) alespoň zasmát žumpě respektive dnešní politice. Nahraný rozhovor K. Kočí je pro tento účel ideální, i když by se podobně dobrých textů našlo jistě mnohem víc. Představení jsem měl okořeněné přítomností zmiňované političky, dostavila se se svými kameramany, s nimiž se v hledišti domlouvala na scénáři, v jehož závěru stálo zvolání: "Co ty herce k tomu morálně vede?" Tak nevím. Doufám, že se mi to celé natáčení jen zdálo...
(zadáno: 21.5.2012)
Plnohodnotné pokračování jedničky. Jen tak dál a směle do nich! :))
(zadáno: 7.12.2011)
Zajímalo by mě, co chtěl režisér J. A. Pitínský touto inscenací, která byla rozdělena na dvě nezávislé části, divákům vlastně sdělit. Skvěle sehraný soubor Bezručů sice dokázal z minima vytěžit maximum, takže mě bavilo představení sledovat, ale té vynaložené energie by se přece mohlo použít na daleko zajímavější a smysluplnější počin. Pro mě jedna z nejslabších Pitínského režií (vede pražský Konec masopustu).
(zadáno: 5.1.2014)
Inscenace, která dokáže pobavit, má však několik úskalí. Zaprvé velmi pomalý rozjezd, zadruhé "odbourávající se" E. Mesfin Bouškovou (v tomto žánru by se podobné věci opakovaně prostě stávat neměly) a zatřetí fakt, že postava M. Rumla mluví. Tedy vlastně víceméně jen glosuje viděné, což výsledný efekt humorných situací dost sráží. Pohybově perfektně secvičené, zejména všechny tři herečky jsou ve svých úlohách výborné. A bezva bonus v podobě Červené Karkulky :)) Jedná se o typ inscenace, jejíž zlepšení lze očekávat v průběhu repríz, až si M. Ruml svoji postavu více osahá.
(zadáno: 12.6.2014)
Pitínského dramatizace novely G. Rosalese v inscenační podobě působí podobně chaoticky jako jeho „národní“ režie Konce masopustu, Strakonického dudáka apod. V poslední době se mezi divadelníky rozmohl nešvar dramatizovat cokoli, tedy i látky, jež se bez dalšího vkladu prostě neobejdou. A přesně tím trpí i zmiňovaná inscenace, kterou Pitínský zpracoval doslova jako zvláštní výjevové DADA, v němž se divák neznalý předlohy orientuje jen stěží. P. Liška se navíc v hlavní roli nesnažil artikulovat, proto jsem mu rozuměl jen polovinu replik. Milé vystoupení V. Třešňáka. O čem však mělo vypovídat?
(zadáno: 2.10.2016)
65% Zručně napsaný muzikál. Inscenaci rámuje natáčení slavného filmu Bonnie a Clyde a i když se s kamerou nepracuje důsledně, scény díky využití živých dotáček promítaných na horizontu získávají na větší působivosti. R. Tomeš coby Clyde nebyl úplně za romantického hrdinu, ale spíš za hajzlíka, jehož chování sice může okouzlovat, dá se i chápat, nikoli však pochopit. K. Gudasová přesvědčivě zahrála Bonnie jako naivku, která se dá kvůli lásce na cestu zločinu. Herecky i pěvecky vyrovnaná dvojice. Nejsilněji na mě však zapůsobila postava Blanche, kterou citlivě ztvárnila S. Hanzlíčková Borková.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 3.3.2015)
Úprava hry, ale i samotná inscenace soustředící se výhradně na co nejjednodušší převyprávění základního příběhu, mě neoslovila. Z autorova textu se v tomto tvůrčím podání stala snadno zaměnitelná strastiplná lovestory bez jakéhokoli přesahu. Charaktery postav byly obroušeny do prvoplánové černobílé polohy (například Kabanová jasně připomínala macechu z Tří oříšků pro Popelku, ostatní figury na tom nebyly lépe). Není to však vinou studentů, ti na předchozích inscenacích jasně dokázali, že jsou schopni pracovat v nejrůznějších herecky nesnadných polohách. Zde je na vině tandem Ondruch – Černý.
(zadáno: 16.12.2015)
Inscenaci dominuje výkon I. Janžurové, která jakoby své slavné kolegyni darovala nový život. S trochou hravé nadsázky by se dalo říci, že v Div. Kalich došlo prostřednictvím legendy k oživení legendy. Janžurové poloha bilancující slavné divy, která se však ještě zdaleka nechystá na odpočinek, sluší. Stejně tak jako I. Orozovičovi postava komorníka, kterému herec vtiskl tak překvapivě nejednoznačnou polohu, že divák zůstává na pochybách, co ke své "nadřízené" vlastně cítí. Všechny tyto klady jsou ovšem "vyváženy" absencí dramaturga, jenž by se postaral o prořezání zbytečných textových výhonků.
(zadáno: 17.1.2011)
(zadáno: 1.2.2019)
75% Zdařilá dramatizace K. Tučkové, která sice mohla v první části pracovat s větší zkratkou, nicméně i tak se jí podařilo vytvořit adaptaci poskytující souboru zajímavé příležitosti. Reálie vesnického života byly vykresleny přesvědčivě, postrádal jsem jen větší důraz na Eliasovu genialitu, o níž se divák dozvídá často jen zprostředkovaně. D. Gombár vytvořil inscenaci s mnoha sugestivně zpracovanými scénami, která v druhé části graduje a přechází do strhujícího finále. Inscenaci herecky vévodí J. Erftemeijer, T. Červinek a A. Buršová. D. Gombár se se Švandovým divadlem nemohl rozloučit lépe.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 6.12.2022)
85 % Inscenace, která mi potvrdila, že ne všechny produkce lze bez újmy přenášet do jiných prostorů. Když jsem viděl nastudování Bratrů Karamazových během hostování v DvC, moc mě nenadchlo. Bylo však kvůli prostoru ochuzeno o spoustu scénografických nápadů a režijních vychytávek, se kterými si režisér J. Holec, jenž je zároveň autorem velmi zdařilé dramatizace, opravdu pohrál. Vyrovnané silné herecké obsazení, jemuž dominují J. Kučera, L. Melník, V. Švarc a N. Lichý. Nečekaně silný zážitek z festivalu Ost-ra-var.
(zadáno: 13.4.2015)
55% Inscenační úprava Schormovy adaptace díky výsledné fragmentovanosti tříštila příběh i autorovy myšlenky. Navíc kvůli tomu došlo k znečitelnění charakterů synů a zcela nevýraznými se staly všechny ženské hrdinky. Dění vévodil J. Kukura, jeho výkon je hodný pozornosti - až mě při sledování představení napadlo, že by bylo lepší, kdyby se M. Čičvák a Z. Šajgalíková vydali cestou monodramatu. Pokud by se režisér soustředil místo formy na obsah (našla se tu i typická ukázka zbytečné nahoty), inscenace by určitě mohla oslovit, spousta silných scén (včetně ďábelského závěru) je toho dokladem.