Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3031)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 24.1.2014)
Tahle parta prostě dělá skvělý humor, co na to říci víc. A díky zatím poslednímu počinu - Plejtvákovi je vidět, že se jejich potenciál velmi nadějně rozvíjí. M. Šotek je velkým talentem, myslím, že o něm coby komediografovi v budoucnu určitě uslyšíme. Navíc má vzácný dar originálně pracovat s češtinou. Jen na jevišti si není moc jistý... Co se týče samotného kabaretu a Borůvčí, nejvíce zaujal J. Suchý z Tábora, v této poetice se krásně našel, padne mu doslova jako ulitá. Ovšem ani ostatní z party nezaostávají! Ultrapříjemná zábava.
(zadáno: 22.1.2014)
Děj je situován do období, kdy malíř Rothko podepsal smlouvu s restaurací Four Seasons na dodání čtyřiceti svých pláten. Tímto činem se v umělcově složitém nitru ještě více rozhoří boj o to, zda má svá díla prezentovat současné konzumní společnosti, když ji snobsky zajímá spíš jen jeho jméno. M. Etzler v roli malíře a M. Kraus coby pomocník Ken sugestivním způsobem zpracovávají pohled dvou věkově odlišných mužů na různou tématiku. Jejich dialogy často přecházející v hádky působí věrohodně, oba herci si na jevišti očividně rozumí. A upozornění na závěr: Nejedná se o pseudointelektuální hru!
(zadáno: 8.1.2016)
Prostoduchá komedie se slabým příběhem a s ještě slabším závěrem, navíc v ní ani není moc vtipných situací. V inscenaci se sice najde několik dobrých momentů, které má spíš než autor na svědomí režisér, ovšem jako celek považuji uvedení této hry za dramaturgický omyl. Ocenit ovšem musím herce, kteří přes to všechno nesklouzli k lacinému podbízení se.
(zadáno: 10.7.2014)
Nelehký úkol v podobě převedení Stendhalova románu na jeviště na sebe vzali K. Fixová s M. Vokounem a víceméně se jim podařilo vystihnout základní dějovou linku Sorelova života. Samotná dramatizace se ovšem jevila až příliš přímočará. Hlavní role byla svěřena J. Vojtovi, v čemž tkvěl zásadní problém, poněvadž herec byl po celou dobu představení výrazově stejný. Menší oživení v jeho herectví přišlo jen ve scénách s H. Lapčíkovou a B. Jánovou. Vysloveně navíc pak byla na jevišti postava pana N., která občas působila až rušivě. I když se jedná o celkem solidní inscenaci, rozhodně by měla na víc.
(zadáno: 31.7.2015)
Chápu, že repertoárové oblastní divadlo musí občas udělat krok stranou a vyhovět "odlišnému" typu diváka, ale zde se jednalo o vyslovený přešlap. Prapodivný textový, ale i scénický slepenec doháněl ještě více do absurdity I. Vodochodský, jehož herecký projev byl na pomezí snesitelnosti. Tohle se prostě nepovedlo. Zbylá procenta dávám za hereckou snahu ostatních, která byla i přes to všechno evidentní.
(zadáno: 18.5.2012)
Síla tématu nekorespondovala s hrou M. Bambuška ani s výslednou inscenací. K hereckým výkonům nemám výhrad, přestože lehce načrtnuté postavy neskýtaly moc zajímavých příležitostí. Režie D. Czesanyho sice hře hodně pomohla, nicméně nezakryla její nedostatky pramenící především z "ležérního přístupu" k látce "třetího odboje". Inscenace ovšem měla i spoustu scén, které mě dokázaly oslovit a emočně zasáhnout.
(zadáno: 17.11.2010)
(zadáno: 22.4.2013)
Hravé, mile úsměvné. Dvojice Varga – Veliký prostě svým dětem rozumějí...
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 9.4.2014)
Při sledování představení je vidět, že herce jejich role baví, s postavami jsou sžití, jednotlivé výstupy si vychutnávají. To se prostě pozná, neustálý nádech příjemna a jisté lehkosti je v sále zřetelný. Ovšem po režijní stránce je inscenace pouhým sledem jednotlivých výstupů, chybí tu určitá spojující nadstavba. Opět jsem se však přesvědčil o talentu K. Hrušínské a M. Kerna, oba by měli dostávat víc zajímavých hereckých příležitostí. Samotnou inscenaci bych viděl spíš jako doplněk repertoáru, jenž by měl být nabízen jako rodinné odpolední představení.
(zadáno: 10.1.2014)
Nejnovější inscenaci Veselých skoků ocení především milovníci muzikálů, zejména pak Chorus linu. Odkazy na něj jsou četné a jsou podány originálně a vždy s vtipem. Humor ostatně prostupuje celou inscenací. A ačkoli se jedná o první projekt, v němž je celkem dost mluvených dialogů, slova se s pohybem mísí naprosto přirozeně. Z jeviště lítalo do hlediště tolik energie, že jistě vyzbyla na každého diváka. Herecké i taneční výkony byly vzácně vyrovnané. Je jedna velká radost tohle představení sledovat.
(zadáno: 28.11.2018)
75% Na volném pokračování Brenpartie považuji za nejcennější autentické vykreslení, potažmo ztvárnění, jednotlivých charakterů postav a postaviček pocházejících z různých sociálních vrstev, stejně tak jako trefné vystižení atmosféry 30. let min. století v Ostravě. Přestože hra není jednolitým příběhem, ale mozaikou humorných scén odehrávajících se během jednoho jarního dne ve 30. letech min. století, její kouzlo tkví právě v pohledu na osudy lidí, jejichž životy jsou léty dávno zapomenuty. Herecky vyrovnané inscenaci vévodí výkon T. Cisovské v mnohovrstevnatém ztvárnění prostitutky Mariany.