Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3031)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 29.1.2020)
Krásné, poetické, atmosférické. Tento šansonový večer stojí za opakované návštěvy.
(zadáno: 24.2.2016)
Další z inscenací KoČ, která klade v tom nejlepším slova smyslu důraz na text a herectví. Ačkoli je prosta jakýchkoli režijních exhibicí, dokáže divákovu pozornost lehce upoutat a především ji udržet. V tomto konkrétním případě tomu velkou mírou dopomáhají i tři sehrané herečky (viděno s M. Zoubkovou), které dokázaly věrohodně ztvárnit problémy "svých vrstevnic" a s adekvátní humornou nadsázkou podat i momenty, které by za normálních okolností jistě až tolik k smíchu nebyly.
(zadáno: 13.6.2016)
Postihnout v rámci tříhodinové inscenace život Ch. Chaplina je náročný úkol, s nímž se tvůrci i přes daň určitého zjednodušení některých epizod z hercova života utkali úspěšně. Zásluhu na tom má nejen "filmový" koncept inscenace, ale zejména pak M. Ruml v titulní roli, jenž dokázal postihnout široké spektrum nejednoznačné Chaplinovy povahy. Škoda, že takovou precizností nedisponovali i herci z "company". Zejména pak karikaturní ztvárnění postav S. Černodrinskou celému konceptu dost uškodilo. Dojemně lidskou postavu sluhy Henryho ztvárnil P. Bucháček. V MB vznikla inscenace hodná pozornosti.
(zadáno: 14.12.2023)
Dramatik I. Vyrypajev ani režisérka K. Jandáčková neměli svůj den. Přestože mě jejich předchozí práce zaujaly, spojení obou osobností dle mého názoru nebylo šťastné. Překombinovaná hra v překombinované režii mě i přes relativně krátkou délku sta minut dost nudila a v mnohých chvílích působila zmateně. Bohužel i nové vedení nedokáže odhadnout zacílení inscenace, která by se v tomto případě mnohem více hodila na Novou scénu. S prostorem Stavovského divadla se míjí. Herecky naplněné, určitě musím zmínit výborného R. Máchu i P. Štorkovou. Poznámka na závěr: Ačkoli chápu výstup hasičů, inscenační provedení je za hranicí (ne) chtěné trapnosti...
(zadáno: 31.1.2013)
Na repríze bylo vidět, že inscenace měla pauzu v uvádění, většina herců se totiž často přeříkávala. Dokonce i „štychaři“ se dopouštěli chyb, kdy daného herce osvětlili jen zčásti nebo vůbec. Jakoby všem chyběla řádná oprašovačka. Nejvíce přeřeků jsem „napočítal“ u R. Coufalové. Inscenace mě ovšem bavila, stejně jako nápad s rozmístěním hudebníků do vězeňských cel. S. Moša opět potvrdil svůj cit pro muzikál. Za všechny účinkující jmenuji výbornou M. Sedláčkovou, skvělého D. Vitázka či V. Blahutu. Přes zábavnost se nevytratilo ani vážné téma, které nyní nabývá na aktuálnosti víc než kdy jindy.
(zadáno: 20.5.2012)
Nastudování muzikálu Chicago svojí úrovní inscenování hravě předběhne nejrůznější pražské soukromé produkce. Příjemná podívaná, vyrovnané herecké výkony. Hodně zaujali především R. Zima a H. Seidlová.
(zadáno: 22.2.2015)
65% Bláznivá jízda s úžasnou energií, která nabere dech hned při prvních taktech a pomine až s děkovačkou. Parádní výkon F. Blažka, který je hlavním tahounem celého devadesátiminutového představení, při němž není čas na nudu. Scény, v nichž se Blažek coby Ralph snaží vzpamatovat z působení tlumících medikamentů, jež mu byly do těla vpraveny omylem, patří k nezapomenutelným. Herce skvěle doplňuje dvojice M. Vladyka a J. Šmíd. Dobrá režie dokázala z této komedie vytěžit maximum. Viděl jsem totiž už nastudování, které tak dobře nedopadlo.
(zadáno: 26.8.2023)
Klasická konverzačka, jejíž text k divákovi nepromlouvá jen na „první signální“. Je zajímavé sledovat vztahové proměny postav v netypickém společenství domácnosti, kterou tvoří pětice mužů. Lehce napsané dialogy jdou hercům do úst, takže mnou sledovaná repríza měla veškeré parametry dobré zábavy, za což se zasloužila i pětičlenná partička nepřehrávajících herců. To u těchto komedií oceňuji obzvlášť. Vždyť jen takový opilecký výstup ve skvělém podání F. Blažka by mohl svádět k exhibicím nejrůznějších druhů. Snad se podaří úroveň inscenace udržet i postupem repríz.
(zadáno: 28.6.2023)
Velkou devízou této inscenace jsou herecké výkony, jimž není možné co vytknout. Prim v této souhře hraje P. Stach, za nímž nikdo z jeho kolegů nezaostává. Bohužel předloha, ale především pak samotná inscenace, nenabízí nic víc než povrchní náhled na problematiku alkoholismu, což téma ze všeho nejvíc především banalizuje. T. Zielinski se tentokrát, na rozdíl od inscenací Divadla Verze a produkcí v plzeňském divadle, minul trefou do černého o více než čtyřicet stupňů...
(zadáno: 4.1.2013)
75% Z obou aktovek H. Kajzara mě více zaujala první s názvem Chlív. Zabývala se nesmyslností komunistických experimentů v zemědělství, mezi něž patřily např. projekty, jak dokázat, aby krávy mluvily nebo jak v našich podmínkách pěstovat rýži apod. Jedna vtipná scéna střídala druhou, aniž by z inscenace vyšuměl vážný podtext absurdnosti 50. let. Hra Paternoster již tak čitelná nebyla. Jednalo se o surrealistickou podívanou začínající příchodem syna z Ameriky. Ačkoli bylo dění často nejasné, nedá se inscenaci upřít síla sdělení alespoň přes emoce. Herecky opět bezchybné, skvělá režie.
(zadáno: 9.10.2014)
Velmi dobře zahrané, pěkná hudba (zvlášť v druhé části), podobně jsem vnímal i výpravu a světelný design, ovšem k čemu to všechno, když se tvůrci nemohou opřít o pořádné texty? O něco méně předvídatelná a rádoby existenciální mi přišla druhá aktovka Kvapky.
(zadáno: 14.3.2014)
Dramatizace švédského románu u mne moc nezafungovala, možná potřebovala sevřenější režijní výklad a nezatížený „pohled z venku“. Síla příběhů tak ke mně pronikla i přes sugestivní Haidlerovu interpretaci až ve druhé části. Inscenaci dle mého soudu uškodilo spojení rolí autor dramatizace – režie.
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 6.11.2016)
65% Sehraná dvojice P. Špalková a D. Matásek nepustila do inscenace ani náznak falše. V jejich hereckém podání vyzněly dialogy přirozeně a především dokázali přesně dávkovat ironický humor, v čemž vynikala zejména P. Špalková. Jsem přesvědčen, že až si oba herci plně zautomatizují text (na repríze 20.10. s ním P. Špalková chvílemi bojovala), získají slovní přestřelky páru větší lehkost. Dvojici s humornou nadsázkou doplňovala S. Černodrinská, jíž tato role padla jako ulitá. Příjemná zábava, Divadlu v Rytířské se v žánru komorní komedie daří.
(zadáno: 3.8.2020)
75 % Díky své nové verzi získala inscenace svěžejší tvář, což se týká nejen pěveckého nastudování, ale hlavně choreografie vycházející z původního Balašova konceptu, který nyní rozpracovala J. Burkiewiczová. Povedl se i nový casting, herecky a pěvecky je obsazení, až na jednu výjimku (J. Vrána, jenž nedokázal využít potenciál postavy), vyrovnané. Pokud bych měl zmínit některá jména herců, kteří mě zaujali o něco více, patřili by mezi ně F. Kaňkovský, který přesvědčivě ztvárnil tragický Bučův osud, D. Sitek coby otec Zobar a L. Molínová v roli Izergil. R. Balaš obnoveným nastudováním vychytal nedostatky toho předchozího.
(zadáno: 29.7.2016)
Monodrama je inspirováno skutečným příběhem. Ten je sám o sobě další silnou výpovědí člověka, který se stal pouhou hračkou v rukou nacistů. Bohužel hra není napsaná tak, aby mohla strhnout, vyznívá překvapivě dost indiferentně, stejně jako její jevištní provedení. Nic na tom nezměnil ani fakt, že F. Teller dokázal prodat to nejlepší ze svého hereckého rejstříku. Jenže i v tomto případě došlo na pomyslný kámen úrazu: některé scény totiž režie neadekvátně textu vygradovala tak, že se spíš jednalo o jednotlivé umělé ataky na emoce diváků, než o promyšlenou gradující koncepci.