Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3031)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.3.2011)
Text hry mě neoslovil. Nový pohled na tisíckrát ohrané téma roku 1968 a vyrovnávání se s touto událostí nepřinesl. Inscenace sice v některých místech dokázala zaujmout, ale jednalo se jen o momenty, jež byly dobře ztvárněné především herecky.
(zadáno: 1.8.2014)
Slabší hra, která nemá potenciál na regulérní celovečerní inscenaci. V textu se sice vyskytlo několik vtipných i zajímavých postřehů ze života, ale jako celek text působí spíše podprůměrně. Přesto přiznávám, že jsem se při představení nenudil. Celkem slušně zahrané od M. Steinmasslové, trošku slabší, ale přesto ucházející byla D. Homolová. Škoda, že se O. Kallus v poslední době neustále stylizuje do role „blbečka“. Dalo se vidět.
(zadáno: 25.10.2011)
Příjemné posezení v milé společnosti Jiřího Suchého a Jitky Molavcové. Večeru by však prospěla větší sevřenost a propracovanost. Na můj vkus spíchnuto až příliš rychlou jehlou. Osmdesátka by si jistě zasloužila důstojnější oslavu.
(zadáno: 18.7.2014)
(zadáno: 12.1.2016)
Komedií, jejichž děj by i přes nestandardní situaci působil věrohodně, je jako šafránu. Tato mezi ně určitě patří. Kromě autorových dobrých dialogů a přesně propočítanému vrstvení vtipných situací (nejvíce diváky asi pobaví "houbičky") měla na dobrém výsledku velkou zásluhu režie M. Krátké, která herce vedla střídmou cestou k pointám (rozuměj bez pitvoření se a bez přehnané expresivity). Velmi vyrovnané obsazení, jemuž dominovali především M. Holubcová (tuhle postavu vystřihla fakt excelentně) a V. Vašák. Co více dodat? Prostě dobrá zábava.
(zadáno: 17.4.2013)
Výborně vystavěná inscenace s vysoce profesionálními hereckými, pěveckými a zejména tanečními výkony. Skvělá choreografie! Suverénní L. Janota, V. Matušovová a S. Janotová. Nejvíce ovšem oceňuji R. Jíchu, který pojal záporáckou postavu Ramóna velmi nejednoznačně, zcela se vyhnul jejímu černobílému pojetí. Hudba Gipsy Kings mě bavila, povedlo se i přebásnění textů, nešikovných obratů bylo slyšet pomálu. P. Gazdík prokázal i cit pro zanechání jemné nadsázky, která je zde nezbytnou nutností. Jinak by se totiž z muzikálu mohla stát poněkud trapná podívaná. Zorro byl naštěstí v dobrých rukou.
(zadáno: 27.7.2013)
Pozor, od kolegy L. Dubského nepopisuji, ale: Tenhle muzikál má šanci stát se diváckým hitem. Je na něm znát spousta práce, trochu vlažný je rozjezd, naopak velmi povedené jsou filmové dotáčky. Pěvecky se nejvíce daří tradičně Martině Sikorové, herecky nad ostatní vyniká Petra Janečková, které se comeback po mateřské povedl. Stepařské číslo J. Pejchala s J. Musilem také není špatné.
(zadáno: 26.4.2013)
55% Celkově dost utahaná inscenace, především pak její rozjezd, který prodlužovaly zbytečně dlouhé filmové dotáčky, jež navíc ani nepůsobily humorně. J. Kříž v hlavní roli obstál, komplexně lze jeho výkon považovat po všech stránkách za nadprůměrný. Projev I. Jirešové byl naprosto přesný zejména na plátně, v živém podání již tak nepůsobil. Stylizace mluvy postavy Liny mohla být propracovanější, aby dosáhla kýženého efektu. Skvěle vystřižené stepařské číslo v podání J. Kříže a J. Révaie. Slušná zábava, z níž však šlo vytěžit mnohem víc.
(zadáno: 22.1.2013)
Nevím, zda to bylo mylným obsazením proti typu, nebo jestli neměl J. Škrdla zrovna svůj den, ale jeho výkon doslova kazil celé představení. Nejenže mu v ústřední písni muzikálu vypadl text a odzpíval ho popěvkem „lalala“, ale celkově si nebyl ve zpěvu vůbec jistý. Herecky oslovily především dámy T. Otavová a L. Schreiberová, jež je ze souboru, dle mého názoru, i nejlépe pěvecky vybavená. Dobrá stepařská čísla, v nichž nad J. Škrdlou vynikal Z. Stejskal. Režie si ovšem mohla více pohrát s úsměvnými dialogy, spousta vtipů totiž zbytečně zapadla. Dobře natočené filmové dotáčky.
(zadáno: 27.1.2011)
(zadáno: 14.4.2014)
75% Jednoduchý a celkem ohraný příběh klasického milostného trojúhelníku (autor hru napsal v obráceném sledu – začíná se závěrečnou scénou, přičemž se postupně dobíráme až k samému začátku nevěry) O. Sokol inscenoval jako velice působivý „vztahový thriller“. Jeho inscenace je ukázkou detailní režijní práce, což se týká nejen vystavení jednotlivých scén, ale i pečlivého výkladu všech tří postav. Herecké výkony považuji za vyrovnané, nejzřetelněji jsem však vnímal citlivost postavy Roberta, kterého ztvárnil O. Sokol. Trio Finger, Lojdová, Sokol potěší i tímto ne zrovna optimistickým příběhem.
(zadáno: 11.10.2012)
První aktovka se odehrávala v retrospektivním sledu, čímž divák mohl zřetelněji nahlédnout do charakterů postav. Dle mého soudu dobře napsanou hru režie neuchopila za správný konec. J. Nerudová působila nevýrazně, stejně tak A. Jastraban, jehož postava Roberta se s děním nijak enormně nevzrušovala. Nejpřesvědčivěji si počínal J. Potměšil. Staré časy na absenci režijní koncepce doplatily o to víc kvůli složitosti textu. Právě v této aktovce, v níž je možno spatřit hned několik výkladů, režisér nenašel ani jeden. A to je škoda. Herecky zaujala P. Špalková. Výborná hudba D. Fikejze.
(zadáno: 7.8.2018)
75% Text Z. Jecelína pracuje se zkratkou, obsahuje patřičně dramatické scény, s nimiž si režisér dokázal s lehkostí poradit. Za vrchol představení považuji scénu, ve které uvedl do prostoru OH devět ještěrů najednou. Choreografie tohoto výstupu dokázala skloubit pocity úžasu, napětí i humoru. Zpracování loutek ještěrů patří k zásadním kladům inscenace. Písně D. Hlaváče jsou příjemné na poslech, texty H. Kebrtové hýří humorem. Tvůrci dokázali namíchat koktejl zábavy pro všechny, takže se v hledišti nenudí, soudě dle osobní zkušenosti, žádný z členů rodiny. Škoda jen příliš dlouhé expozice.
(zadáno: 12.9.2016)
Hře a potažmo celému nastudování uškodily zejména přeafektovaně zrežírované scény založené na přehnané gestikulaci. Právě režijní pojetí bylo hlavním kamenem úrazu ve výsledku značně nevyrovnané inscenace. Přesto lze pochválit herecké výkony, zejména pak T. Pavelku a A. Černou. Díky jejich plnému profesnímu nasazení není zhlédnutí inscenace promarněným časem.
(zadáno: 21.5.2013)
D21 spolupráce s D. Drábkem svědčí. Nápaditá hra pohrávající si s připodobňováním vlastností zvířat a lidí má šmrnc a výtečné dialogy. Dobře jsou v ní postihnuty nejen charaktery jednotlivých herců, ale i jejich někdy nepředvídatelné citové projevy a chování. Všechno ovšem bylo hráno s laskavou nadsázkou, čemuž odpovídalo i vyznění inscenace. Představení mě hodně bavilo, i když D. Drábek ve hře ponechal několik zastaralých informací (např. prezidentem Herecké asociace už není V. Postránecký, ani Tulďa Brousek již není členem MDP). Ale to jsou jen malé pihy na kráse...
(zadáno: 27.7.2013)
Režisér a dramatik Petr Novotný se románem V. Huga nechal dobře inspirovat a napsal hru, která má velký potenciál strhnout divákovu pozornost. Navíc ji také velmi poutavě nastudoval, i herecky inscenace ční nad průměr pardubické činohry. Za všechny možno jmenovat Pavla Novotného, P. Tenorovou, ale i J. Pejchala, M. Tichého či M. Mejzlíka. Dvě a půl hodiny dobré podívané, navíc překvapivě okořeněné vkusným humorem.
(zadáno: 15.6.2016)
Nová dramatizace slavného románu se snaží postihnout život na maloměstě i charaktery tamních obyvatel komplexněji, než jak je tomu u známého muzikálu, který se soustředí především na "záchodkovou story". Pitoreskní postavičky jsou ztvárněny s citem pro únosnou míru karikatury, sentimentu i naivity. Je otázkou, zda příběhu odpovídá také zvolená hudba v podobě francouzských šansonů. Mně do inscenace nezapadala. Kdyby byla inscenace dramaturgicky sevřenější a kdyby i druhá část měla takový šmrnc jako ta první, jednalo by se jistě o něco víc než jen o inscenaci, na niž se dobře dívá.
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 13.10.2015)
Hra a vlastně i inscenace, které se nepovedl začátek a závěr. Režie nedokázala problematická místa textu "očistit", navíc podtrhla vykloubenost dění na maximum, až se autorova myšlenka (příběh vznikl na motivy skutečné události, která byla později zbulvarizována) zredukovala na pouhou zábavu. Což o to, herci L. Krobotová a V. Neužil hrají jak o život, jejich (nejen) milostné duely je radost sledovat, stejně jako v postavách měnícího se T. Kobra, jenže celé to nemá potřebnou pointu a odpověď na otázku proč to všechno... Ale legrace je to (od příchodu V. Neužila na scénu) celkem milá.