Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3027)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.10.2012)
Je sympatické zjištění, že po letech stagnace vyrůstá konečně nová generace velmi výrazných a zároveň talentovaných hereček. V jedné z vůbec nejlepších her P. Kolečka, který měl loni invenční pauzu, v jejíž kulminaci psal Kabaret Lidoskop, tak "holky" mohou projevit nejen své komediální nadání. Na bázi jednoho náhodného setkání v baru, kam nevěstu unese manželova svědkyně (a jak se později ukáže nejen svědkyně) se odvíjí příběh, v němž ze sebe každá z hereček vydává to nejlepší. Super zábavná podívaná.
(zadáno: 17.10.2010)
(zadáno: 15.1.2024)
55 % Dramaturgie Slováckého divadla tentokrát neměla šťastnou ruku ve volbě komediálního titulu. Eufemisticky řečeno jde o nepříliš chytrou hru plnou nepravděpodobných situací a postav, které jednají nelogicky. Na druhou stranu je alespoň solidně zahraná, takže ji lze považovat za relativně obstojný provozní artikl. Herecky nejvíce zaujal Z. Trčálek v roli distingovaného komorníka Perkinse.
(zadáno: 26.9.2016)
I druhé spojení trojice Magdová-Staněk-Krbová přineslo nevšední podívanou, ačkoli se jednalo "jen" o scénické čtení. Herecké nasazení účinkujících mě dokázalo strhnout natolik, že jsem texty v jejich rukách po pár minutách přestal vnímat. V postavě Žanny se L. Krbová přesvědčivě pohybovala mezi několika jejími různorodými tvářemi od úspěšné businessmanky, která to v dětství neměla snadné, přes zhrzenou ženu, již v určitých chvílích máte tendenci litovat, abyste o ní hned v další scéně ztratili iluze. Herecky vyrovnané (dále zaujali V. Matějovský a M. Hanuš). Rád bych viděl klasickou inscenaci.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 12.10.2015)
Náročný prozaický text v divadelní adaptaci SH obstál ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé díky obsazení I. Luptáka, který jeho sebejistou interpretací dokáže udržet divákovu pozornost (je patrné, že má s žánrem monodramatu zkušenosti, jeho výkon je hodný pozornosti). A zadruhé režijně-výtvarnou souhrou. Tandem Kosová-Svozil přivedl na scénu další postavy z Maltova života, k nimž se mladý umělec obrací ve vzpomínkách, které jsou díky jejich asociačnímu vybavování podobně neuspořádané jako scénické řešení prostoru. Nicméně každé pronesené slovo má svůj neochvějný význam a dokáže oslovit.
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 4.12.2018)
75% Procítěný výkon N. Lichého, který se potkává s další velkou postavou české literatury. Spolu s režisérkou divákovi zprostředkoval pohled do nitra člověka, který se obrací k Bohu, člověku, životu, ke vzpomínkám... Modulací hlasu a mimikou dokázal vystihnout nepřeberné množství pocitů básníka, faráře a muže nacházejícího se v nelehkém stavu své mysli. Zdatnou spoluhráčkou mu byla M. Tkačíková. Přestože je její Marie téměř po celou inscenaci připoutána na lůžko, dokázala vytvořit plnohodnotnou postavu, jež svým osudem dojímá. Škoda jen nehodícího se hudebního podkresu v první části.
(zadáno: 5.4.2015)
(zadáno: 27.7.2013)
75% Výborný text, skvělé a především vyrovnané herecké výkony všech tří dam, navíc v parádním režijním balení kladoucím důraz na hereckou práci. Hodina a půl dobrého divadla.
(zadáno: 2.6.2015)
Pokud opravdu na začátku zkoušení herci neměli ani slovo textu, klobouk dolů. Během relativně krátké doby se jim totiž podařilo napsat a za účasti "toho, co to dával dohromady" (I. Trojana) nastudovat jednu z nejlepších původních komedií posledních let. Dejvičtí se však nespokojili jen s vtipnými hláškami, jimiž se to na jevišti hemží, ale postupným odhalováním charakterů velmi trefně nahlédli do určitých typů lidí. Při závěrečné "odchodové" scéně jsem proto ucítil mrazení v zádech. Jen dvě menší negativa: (trochu šroubovaně vyznívá scéna s mobily a přechod do zpovědi bankéře H. Čermáka).
(zadáno: 29.1.2020)
Obs. Mátlová, Ďuricová, Matuszek, Sršňová. P. Trávníček se vrátil k Zasněžené romanci již poněkolikáté. Nikdy například nezapomenu na hororový zážitek v podání jeho Divadla Skelet, kdy se nezdráhal v této verzi muzikálu použít playback (nikoli halfplayback!). Ústecká inscenace je zajímavá pouze hudebním nastudováním. Severočeský Big Band pod vedením D. Jensena a V. Béreše je ve skvělé formě, stejně tak jako Skupina stepu DDM pod vedením Michala Krupy – choreografie je velkým plusem inscenace. Nejslabším článkem je režie a s tím související herecké výkony. P. Trávníček navíc nezvládá ani zpěv. Škoda promarněné příležitosti.
(zadáno: 30.5.2013)
Přes velmi dobré ztvárnění jednotlivých postav (inscenaci vévodí výborný P. Děrgel) mi ovšem ani po zhlédnutí představení nebylo zcela jasné, co chtěl režisér D. Šiktanc tímto nastudováním ne příliš diváckého, ale zcela jistě zajímavého textu, divákům sdělit. Potenciál hry nebyl využit a zůstal tak někde před půlkou cesty.
(zadáno: 27.2.2013)
Další z vkusně zpracovaných kousků „slovenské sekce“ DvD. Nápaditá a vtipná inscenace, z níž se ani přes svérázné uchopení textu nevytratilo ústřední téma (reakce lidí na nejrůznější současné trendy), které se autor do svých mikroher snažil více či méně úspěšně promítnout.
(zadáno: 26.9.2016)
Po zhlédnutí nové inscenace jsem měl dost rozporuplné pocity. Osudy jednotlivých postav byly totiž zajímavě napsány, podobně i režijně zpracovány a herecky věrohodně ztvárněny, jenže celku chyběla jednotící linie, která by viděné orámovala do určitého sdělení. Takto zůstalo u pouhých příběhů se závěrečným balábile, které ve mně vzbuzovalo spíš dojem, že si autor nevěděl s koncem úplně rady. Za promarněnou příležitost považuji také postavu Závislosti, s níž se mohlo pracovat originálněji.
(zadáno: 27.5.2016)
Režie se snažila přesným timingem, přidáním odkazů na české reálie a jasnou stylizací postav přiblížit českým divákům specifický anglický humor, což se jí ale podařilo jen zčásti. Úvodu zůstala zbytečně monologická tvář, jíž se M. Schlegelová snažila vzdorovat využitím vtipných dotáček. Zdařilá scéna kladoucí důraz na hravost, stejně jako kostýmy a hudba evokovaly dobu "staré dobré Anglie". J. Suchý z Tábora zúročil zkušenosti z CC, jeho vytříbený cit pro pointy je patrný. Škoda, že postava komorníka Jeevese něměla moc prostoru, P. Oubram se jí totiž chopil v adekvátní distingované poloze.
(zadáno: 1.2.2019)
Milý hudební doplněk náročného repertoáru DvŘ. Nostalgickému ohlédnutí za dobou "filmů pro pamětníky" dodala V. Žehrová příjemnou inscenační vizáž, kterou obohacuje občasnými bulvárnějšími informacemi o někdejších filmových idolech. Sehraná čtveřice účinkujících na sebe evidentně slyší, takže se adekvátně doplňuje a vytváří tu pravou "swingovou pohodu". Inscenace se sice do historie tohoto divadla nijak výrazněji nezapíše, nicméně svůj účel splňuje.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 4.5.2016)
Režijně rozkolísaná inscenace, která klouzala jen po povrchu. Ačkoli se Zbabělci odehrávají ve velmi vypjaté době, vyjma scény s paní Vašákovou se mě emočně nic zásadněji nedotklo. Rád jsem si poslechl živě interpretovaný jazz v solidním podání samotných herců, kteří však byli v rolích hudebníků překvapivě uvěřitelnější než ve svých postavách. Vyjma N. Lichého, M. Harokové a V. Říhy se totiž jednalo o průměrné výkony, na něž v tomto souboru nejsem zvyklý. Ale možná tvůrcům křivdím, třeba původ toho všeho tkví už v samotné dramatizaci. Nejsem ovšem schopen procentuální "vinu" s to odhadnout.
(zadáno: 12.9.2018)
Pokus tvůrců vytvořit projekt na způsob německého apelativního divadla nevyšel. Na vině je především dramaturgicko-režijní koncepce, která nedokázala inscenaci dodat patřičné tempo a hlavně pro tento divadelní tvar nutnou stimulaci, která by neustále atakovala pozornost diváků. Je však otázkou, zda se prvopočátek problému nenachází už u samotného textu. Jde o nešťastný počin s ještě nešťastným závěrem v podobě trapného momentu zpěvu státní hymny. Zbyhoň! měl ovšem i jedno velké pozitivum. Bylo zajímavé vidět herce ND zase v úplně nových polohách, v nichž v mezích možností inscenace obstáli.