Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3031)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.12.2012)
Naprosto dokonalý divadelní skanzen. Režie zcela bez výkladu (v závěru je vám chudinky Kateřiny dost líto a stydíte se, že patříte k té "silnější" polovině lidstva). Ovšem pokud měla inscenace vyznít, že pokud budete někoho týrat a ponižovat, získáte své, povedlo se. Režisér nechal jinak výborné herce se pitvořit k uzoufání (především prvních 40 minut bylo dost děsivých), nemluvě o přemrštěně nesmyslné gestikulaci, neustálého měnění hlasů, náhlého pění písně Červená se line záře apod. Vrcholem všeho byly závěrečné kýčovité žárovičky a zpěv anděla. Nefunkční scéna a chvílemi až směšné kostýmy.
(zadáno: 7.7.2011)
Inscenace mě zaujala mnohem víc, než její "kolegyně" v Národním divadle. D. Špinar projevil cit pro svérázný, zároveň však i velmi milý typ humoru, přestože některé vtípky byly přece jen občas přes čáru. Herci působili sehraně, nejvíce zaujala T. Vilhelmová. Líbili se mi R. Zach a V. Dyk (jeho pohybové kreace byly neodolatelné). S nelehkou rolí Biondella si vkusně poradil P. Vančura. Potíže jsem měl s výkladem figur Grumia (J. Černý) a Gremia (V. Marek). Inscenace měla šmrnc. Na Hrad se konečně vrátilo divadlo.
(zadáno: 18.2.2011)
Chaotická inscenace bez smysluplné koncepce. Soudě dle výtvorů, které M. Čičvák dosud představil na velkých scénách, je patrné, že tyto divadelní prostory nezvládá ukočírovat. Herce vždy stylizuje do nesmyslných poloh, v prostoru se mu rozpadají jednotlivé výstupy a výsledek působí křečovitě. Diváci neznalí textu mají problémy s pochopením jednání postav, poněvadž režie pod nánosem nejrůznějších "nápadů" opomíjí zpracovat charaktery figur, jež ve své oploštělé podobě k divákům vůbec nepromlouvají. Prapodivná cirkusová podívaná.
(zadáno: 27.1.2014)
Pěkný příběh, velmi nápaditá a vtipná realizace. Se Zlatou husou se pobaví nejen děti, ale i jejich dospělácký doprovod.
(zadáno: 25.4.2013)
Vytvořit na základě Deníku P. Juráčka podobně působivou inscenaci je skutečné umění. Už samotná dramatizace se velice povedla a pokud se k ní ještě přidá herecké nasazení a um pětice Mikulková, Bučková, Vyorálek, Hájek a Polášek v souhře s režijní koncepcí J. Mikuláška, jenž si potrpí na obrazovou propracovanost všech scén, je o zážitek postaráno. Detailně doslova až vypiplaná inscenace, která pravděpodobně nenechá nikoho, a to nejen kvůli osudu P. Juráčka, chladným.
(zadáno: 22.1.2014)
85% Inscenace DNz přináší ještě o něco intenzivnější zážitek než verze z Reduty, což je možná dáno uzavřenějším prostorem pražského divadla. Jedna z nejlepších Mikuláškových prací, které rozhodně stojí za vidění. M. Spurná, alternující se s G. Mikulkovou, do obsazení bez problémů zapadla. Po předchozích strastiplných letech, jimiž DNz procházelo, jsou tyto inscenace doslova očistnou lázní. Dále viz hodnocení NDB - Reduta.
(zadáno: 27.10.2011)
(zadáno: 14.3.2011)
Minor v poslední době, zdá se, až příliš sází na dětskou představivost. Možná by nebylo od věci, kdyby jednou vytvořilo opravdu pohádkově laděnou scénu, která by se právě ke Zlatovlásce více než hodila. Výprava R. Smolíka čítající, zjednodušeně řečeno, několik prken, je už možná až přespříliš imaginární. Podobně „nemelodicky“ působila i hudba. A to ani nemluvím o absenci pravé Zlatovlásky, kterou děti v hledišti marně hledaly. Příběh byl sice čitelný, ale ve výsledku se jednalo spíš o mozaiku nápadů než o klasickou inscenaci.
(zadáno: 7.12.2012)
Příjemný humor mě oslovil a variace na téma pohádky o Zlatovlásce mě vysloveně bavila. Divadlo, které má mnohem větší smysl, než některé produkce pražských soukromých divadel nebo klasických zájezdovek.
(zadáno: 23.6.2014)
Kdysi jsem tuto komedii viděl v překladu A. Jerie a v režii Ľ. Vajdičky v tomtéž divadle. S nynější verzí se nedá srovnávat, byla mnohem zdařilejší. Základní problém tkví v překladu, v Jeriovým se nacházelo méně vulgarit, a nebo spíš díky herečkám nezněly tak vulgárně. A pak – prostitutky hrály opravdu doyenky, pro něž je hra primárně určena, teprve potom uvedení textu získává pravý význam, rozměr a to jak v humorné složce, tak v poselství. Omylem tedy bylo hlavně obsazení herečekami, jež si na staré jen náznakově hrály. V druhé části mě bavila S. Nálepková, dobře pracovala s intonací hlasu.
(zadáno: 24.5.2011)
Příjemná retrokomedie s výtečnými výkony J. Kretschmerové a též V. Havelky, který vystupováním nezapře svého otce. V roli Tima zaujal P. Halíček, z jehož mluvy vycházela řada komických situací. M. Zbrožek se skvěle ujal nápadu s manželi Topičovými. Představení doprovázely hlavně trampské písničky, které podtrhovaly celou atmosféru. Škoda, že si O. Havelka nepustil k tělu dramaturga, jenž by značně košilaté nápady okleštil. Výsledná stopáž je totiž neúměrná nedramatickému příběhu. Chtě nechtě začne s přibývajícím časem nudit.
(zadáno: 3.8.2015)
Dokumentární hře V. Fajer by víc než cokoli jiného prospělo rozhlasové provedení, nebo scénické čtení. Z podoby, v níž ji představil O. Mataj, totiž nevyznívá tíživá atmosféra prostředí, ani situací. Na diváka osudy vězeňkyň doléhají s jistým odstupem. Soustředění narušuje též postava zobrazující všechny muže, o nichž se hovoří (J. Hofman). Pravděpodobně měla do inscenace vnést více akce, její výsledný efekt je ale rozporuplný. Přestože K. Leichtová v roli novinářky zaujme, nejzajímavější postavu vytvořila P. Skružná. Suverénně zvládla vykreslit jednoduchou ženu, kterou ovládá pudovost.
(zadáno: 22.5.2012)
75% Jedna z nejpoetičtějších a dle mého soudu i nejkrásnějších her ze současné dramatiky. Líbila se mi už verze Deutsches Theater Berlin. Text, který děsí a dojímá zároveň, jistě není snadné inscenovat. Režisér P. Štindl se nechal inspirovat půvabem textu a našel v něm hudební paraleru, která se slovy neskutečně souznila. Herecky vyrovnané, nejvíce zaujali D. Beneš, D. Toniková, P. Konáš a roli Iry kouzelně vystřihla J. Šimčíková. Jesliže jsem byl po celou dobu na 65%, závěr poslal konečné hodnocení o dobrých deset procent výš.
(zadáno: 2.5.2016)
J. Suchý napsal velmi vtipnou hru s příjemnými melodiemi a hravými texty písní, která ironizuje romantické příběhy, jenže ne všechny její části se vykazují stejnou kvalitou. Jestliže si krásně pohrál s výstupy manželů Mariášových, v nichž s J. Molavcovou vystupuje, pak by např. úvodní neadekvátně protahovaná expozice potřebovala zásadní zásah dramaturga. Dobré hudební nastudování, čistý zpěv všech účinkujících, kteří občas zápasili s choreografií. Ani tato novinka nepřináší ve směřování Semaforu žádný zásadní obrat, nabízí "jen" inteligentní zábavu, jíž by však bylo zapotřebí pevné režie.
(zadáno: 10.7.2011)