Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3027)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 1.8.2014)
Slaboučká hra plná nejrůznějších notoricky známých vtipů hnala herce (zejména pak D. Homolovou) do křečovitých šarží (nejvíce se tomu ubránil F. Tomsa), přehrávání a celé to často působilo dost trapně (včetně dodaných songů Kalinka, Červená se line záře a podobně). Tento textík měl zůstat u Z. Kostkové v šuplíku. Je ovšem nutno dodat, že je tato inscenace přece jen o level výš než produkce Jindry Kriegela.
(zadáno: 17.4.2013)
Poetická hra nahlížející do duší několika žen trpících samotou a pocitem osamění. Díky citlivé režii Š. Pácla kladoucí důraz zejména na herectví vznikla inscenace, jež dokáže niterně zasáhnout. Působivá je i paralela s hledáním jiné civilizace pro „osamělé“ lidstvo. Nejvíce oceňuji výkon J. Preissové v roli matky, která dokázala přesvědčivě vystihnout její osobnostní rozpolcenost. Coby autistická dcera Kája jí se stejnou suverenitou kontrovala J. Boušková. J. Hartl vystřihl další ze svých častých úloh ztroskotanců. Pochvala režii, tak nelehký text totiž jistě není vůbec lehké správně uchopit.
(zadáno: 3.2.2015)
Něžně drsná a drsně něžná komorní hra dávající nahlédnout do niterních problémů a životů dvou dospívajících chudých dětí v Uruguayi. Přestože jejich osud nepatří k nejoptimističtějším, umí hltat život plnými doušky a radovat se z neskutečných maličkostí, což režie dokázala velmi přesvědčivě akcentovat. Z inscenace J. Špalka proto sálá navzdory neveselému tématu naděje. Příběh zde není tahounem, ale pouze zástupným bodem pro vykreslení nejrůznějších pocitů mladých lidí a tamější atmosféry. Oceňuji odvahu dramaturgie DvC, že se pustila do tak neprobádaných končin jako je uruguayská dramatika.
(zadáno: 22.2.2023)
Zručně napsaná komedie skládající se z šesti aktovek, které na sebe volně (ne)navazují. Velkým pozitivem je fakt, že jde o komedii s opravdovou závěrečnou pointou – či pointami. Nálož tří aktovek po pauze má větší potenciál, i proto je dění svižnější a vlastně i svěžejší. První část by si naopak zasloužila zeštíhlení některých zbytečně nastavovaných scén. Obsazení vyrovnané. Herci se, jak už to u inscenací v Komorním divadle Kalich bývá, obešli bez zbytečného přehrávání a "tlačení na pilu", k čemuž podobné texty svádějí. To ostatně vnímám jako velké pozitivum této scény obecně. Příjemná zábava.
(zadáno: 24.5.2012)
Absurdní komedie scénáristy R. Geislera (který mj. pracuje pro Divadlo Na zábradlí jako grafik), v níž je dovoleno naprosto všechno. J. Galin ji chytil za správný konec, vyostřil mimóznost dění a především se ji nesnažil povyšovat na něco víc, než je. Když porovnám rádoby intelektuální texty, jež jsou nyní v Divadle Na zábradlí uváděny, hra Za úplňku je mi mnohem sympatičtější. Škoda jen, že režie neodstranila několik notoricky známých vtipů, které trochu narušovaly jinak originální rejdění. Představení doporučuji zhlédnout aspoň po dvou deckách vínka. Zábava zaručena.
(zadáno: 29.7.2015)
Hra D. Jařaba ve výsledku nabízí mnohem méně, než je uvedeno v její anotaci. Určitě by bylo dobré, kdyby autor více ťal do živého, k čemuž téma odsunu sudetských Němců vybízí. Nakonec jsem však sledoval inscenaci připomínající spíš jistý druh love story (i když solidně napsané). V tomto směru se sice jednalo o celkem nesentimentální příběh režijně vkusně zpracovaný, nicméně celek působil rozpačitě.
(zadáno: 20.10.2012)
(zadáno: 3.6.2015)
55% Pokud chtěl tvůrčí tým poukázat na to, co jsou dnešní baviči schopni prezentovat jako zábavu (potažmo producenti filmů, divadel atd.) a čemu všemu je dnešní divák schopen a ochoten se smát, povedlo se. Jenže svým způsobem do této kategorie tak trochu nakonec zapadla i samotná inscenace, která nedokázala jasně oddělit míru zřetelného tvůrčího nadhledu zabývající se tímto tématem a míru herecké improvizace. Docela by mě zajímalo, jak by v režii B. Holička vypadala inscenace, kdyby se ji rozhodl zpracovat "klasicky". Třeba by pak v sobě objevil další možnosti rozvoje svého nesporného talentu.
(zadáno: 5.12.2018)
85% Režijně precizně vystavěná inscenace, zdařilá i po výtvarné stránce. J. Pokorný text nepřepracovává k obrazu svému (jak k tomu většinou mívá tendence) "jen" vede herce, aby svým postavám vdechli patřičný punc „ujetosti“. Po celou dobu se hraje v mírné nadsázce, která tomuto cool příběhu vysloveně sluší. Režisér vynalézavě domýšlel i některé crazy scény, zvlášť pak v závěru. Těžko vyzdvihovat některý z výkonů, šlo o naprosto vyrovnané obsazení, v němž nebylo slabšího článku. Další z výborných inscenací Komorní scény Aréna.
(zadáno: 23.11.2017)
Při pohledu na tuto komedii je zajímavé sledovat, jak se od doby jejího prvního uvedení před téměř dvaceti lety proměnila naše společnost. Co tehdy bylo šokující (hra byla zařazována ke cool dramatice), dnes už bereme jako běžnou součást našich životů. P. Svojtka se soustředil na co nejvěrohodnější vykreslení charakterů postav, díky čemuž vzniklo opravdu velmi svérázné rodinné panoptikum, jež odhalovalo vyprázdněnost životů hrdinů a dávalo nahlédnout na současný pokřivený hodnotový žebříček některých lidí. Prim v této skvadře hrály A. Fialová a T. Vilhelmová. Vkusná komedie s přesahem.
(zadáno: 6.5.2016)
Dle mého názoru nebyla hra pochopena režijně, poněvadž D. Hrbek její nastudování pojal příliš realisticky. V inscenaci jsem postrádal pro tento text tolik potřebnou "přepálenost" grotesky, která by dala vyniknout vtipu. Takto naopak ještě více zvýraznil jednoduchost Jacksonovy komedie. Začlenění tanečku M. Dancingerové pro zpestření jsem věru nepochopil, nicméně bude asi i tím jediným, co si budu po několika měsících z představení pamatovat. Průměr.
(zadáno: 23.6.2017)
V zatím poslední novince vzdávající hold V+W si sice J. Suchý už nenechal tolik prostoru, ale i tak bylo znát, že už má docela velké potíže s pamětí a že mu J. Molavcová musí opět hodně pomáhat. Inscenace byla také zbytečně dlouhá, téměř tři hodiny. Citelně se projevila absence dramaturga. Obsazení podalo dost nevyrovnané výkony, hudební složka byla tím nejlepším z celého představení. Odcházel jsem se smíšenými pocity.
(zadáno: 6.5.2016)
Slabý text svými výkony povyšují herci B. Hrzánová, R. Holub a R. Zima, jehož postava je i nejlépe napsaná. A především pak režie L. Engelové, jež měla spásný nápad a postavu paní Baumanové nechala hrát v obou polohách Bárou Hrzánovou. Inscenace sice nenudí, ale pro komedii nemá ani potřebnou jiskru. Jedná se o solidní průměr, který ocení zejména milovníci výše zmiňovaných herců.
(zadáno: 1.2.2019)
65% Pro autory byla Trnkova Zahrada inspirací, tvůrci přiznávají, že jde o koláž jejich vzpomínek na dětství a na to, jak zahradu a její svět vnímali. Je pravdou, že se jim podařilo i v mém případě evokovat z mysli dávno vytěsněné vzpomínky, což považuji za největší klad této novinky, poněvadž podobně musí do jisté míry působit i na ostatní diváky. Problém vnímám v přehršli vjemů a nápadů, kterých se tvůrci nechtěli vzdát. Ani by nevadilo, že jsem některým nerozuměl, každý má své vzpomínky, s nimiž se druhý nemusí identifikovat, jen by chtělo některé více rozpracovat, i když na úkor jiných.
(zadáno: 24.2.2016)
45% Výtvarně se sice jednalo o velmi vydařený kousek, nicméně režie i přes spoustu nápadů nedokázala pořádně zabavit ani děti, ani jejich dospělý doprovod. Především druhá část působila jako hodně nastavovaná kaše. Úvodní scénu ve foyeru se slony také nepovažuji, hlavně z hlediska následného přesunu tolika drobotiny, za nejlepší nápad, přestože masky sloníků byly povedené. Celkově zklamání.
(zadáno: 28.3.2014)
75% Autorka ztvárnila situaci, kdy se Jane A. spolu s matkou a se sestrou dozvídají, že již nebudou finančně podporovány, alegoricky přitom pracuje s motivem sklizně. M. Málková podává strhující výkon, herečka vystřídá několik rozdílných poloh, přičemž mezi nimi prochází s grácií, noblesou a v každém momentě je přesná. V kontrastu k ní stojí praktičtější Jane A. Veldové a něhou prostoupená Cassandra, na níž je díky citlivému uchopení L. Štěpánkovou zřejmé, jak těžkou životní zkušeností si prošla. Inscenace se vyznačuje i příjemným humorem, který je umě dávkován a herečkami precizně pointován.
(zadáno: 18.12.2013)
45% Typický příklad toho, kdy snaha režiséra o co největší novátorský pohled na starou známou látku zabije její kouzlo a vlastně i hlavní myšlenky. Tato režisérská travesti naprosto se neslučující s Havlovou poetikou, která navíc mnohé zkrácením textu znejasnila, mě míjela. Přesto musím ocenit Pařízkovu práci s herci, kteří mile překvapili v dosud nevídaných polohách. Za všechny bych rád jmenoval především M. Pechláta, V. Javorského a J. Mílovou. I přes výčet negativ je mi však tato snaha, seč ve výsledku nevydařená, tisíckrát milejší, než výkladově ploché inscenace nejmenovaných režisérů.