Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.6.2014)
75% Parádní jízda na téma Václav Havel, která si v ničem nebere servítky, ale přitom osobnost státníka a dramatika nikterak nezesměšňuje, přičemž se však tak nějak stále bavíte na jeho účet. Pěkná herecké souhra, které vévodí P. Jeništa a M. König. M. O. Štědroňovi se podařilo vytáhnout zajímavé a popravdě někdy i trošku bulvární postřehy, jež režisér J. Frič dokázal převést na jeviště ve věru přiléhavém hávu, samozřejmě dle jeho nesmlouvavého režijního střihu. Další body si autor zaslouží za super muziku. Ano, tomu říkám vkusná a chytrá zábava.
(zadáno: 6.12.2022)
Krásný herecký duel M. Harokové a L. Melníka, kteří ve velmi soustředěné režii J. Pokorného uplatňují svoje léty nabyté zkušenosti, aby postavy vymodelovali do co nejjemnějších kontur. Radost pohledět na takovou inscenaci, která vás nenechá po celých sto minut vy(a)nadechnout.
(zadáno: 28.4.2015)
75% Inscenace s promyšlenou gradací a hlavně se dvěma chameleony. Pod tímto označením jsem si už v průběhu představení představoval oba protagonisty, kteří během necelých dvou hodin dokázali ze svého hereckého rejstříku vytáhnout snad veškerý svůj léty nashromážděný archiv emocí a dovedností, jenž pak gepardí rychlostí proměňovali. Možná ještě o trochu víc zaujala J. Pidrmanová, její úloha byla přece jen drobet náročnější. K samotnému textu a k jeho dramaturgii bych měl pár připomínek, ovšem jako celek nadprůměr.
(zadáno: 26.7.2012)
(zadáno: 27.10.2011)
(zadáno: 28.2.2018)
65% Solidní inscenace, které se podařilo vystihnout hlavní myšlenky hry. Celku navíc hodně pomáhal prostor klubovny, jenž do značné míry evokuje bytové divadlo. Po herecké stránce zaujala zejména J. Nerudová, jejíž postupné zintenzivňování nátlaku na Bedřicha působilo opravdu věrohodně (a nebýt malého nedopatření, kdy nechtěně zpauzovala hudební nahrávku, po čemž následoval pochopitelný záchvat smíchu jak v hledišti, tak na jevišti, nevypadla ani na chvíli ze své úlohy), podobně lze hovořit i o J. Zadražilovi. Menší rezervy ve výkonu M. Tichého, místy byl jeho projev zbytečně přepjatý.
(zadáno: 20.2.2017)
Přestože samotný děj Veroničina pokoje je kvůli bezpočtu jeho různých variací, které vznikly v pozdějších letech, celkem předvídatelný, inscenace D. Gombára stojí za zhlédnutí především díky pečlivě budované atmosféře tajemna, strachu a jisté stísněnosti, díky čemuž diváka lapí na devadesát minut do své nadvlády. Herecky vyrovanané, ovšem výkony I. Hloužkové a M. Tkačíkové se pánské části překonat nepodařilo. Za zmínku stojí také výprava E. Jiříkovské a hudba D. Rottera, obě inscenační složky se na patřičném vyznění inscenace podílely výraznou měrou.
(zadáno: 16.12.2016)
OST-RA-VAR 2016: Inscenace dostála svému podtitulu "taškařice". Tvůrci do ní vměstnali všechno možné – třeba i rockera Falstaffa se svojí kapelou, některé pasáže hry byly zhudebněny včetně třetiny závěrečného dějství (nejútrpnější část). Jednalo se o jakousi všehochuť, která postrádala smysl, snad vyjma toho, že se snažila odlišit od jiných nastudování. Nejlépe zpracovanými postavami byly okrajové figury jako Blboun, kterého R. Finta obdařil trefnou mimikou a hlasovou proměnou, přičemž si stejně zdařile pohrál i s Robinem, jehož kostýmní ztvárnění bylo nejlepším nápadem celého nastudování.
(zadáno: 24.1.2014)
Příjemná procházka prvorepublikovými časy. A. Goldflam našel přesvědčivý způsob, jak Čapkovy povídky propojit. Jejich zpracování mě celkem bavilo, jenže i přes tyto klady inscenace ve výsledku působí jen lehce nadprůměrně. Režie se totiž spíš soustředila na vykreslení atmosféry a nechala trochu stranou herce, kteří vlastně ani nemají šanci výrazněji zaujmout. Představení lze doporučit např. školám či lidem vyhledávajícím pamětnické filmy (nemyšleno urážlivě). Z nabízené látky šlo rozhodně vytěžit víc.
(zadáno: 12.3.2015)
35% Jedna z replik (volný přepis) hodně napoví. "On: Ty jsi ještě panna? Ona: To je to na mně tak vidět? Ano, bojím se deflorace. On: Pokud chceš, mohu tě na tu chvíli vypnout, umím to. Ona: No, kdybys to udělal, byla bych ráda." M. Epsteinovi, který je podepsán pod vydařenými snímky jako Václav nebo Šťastný smolař, se vstup na pole dramatické nepovedl, velkou vinu přičítám ale i dramaturgii, která uvedení hry v této podobě neměla dopustit. Herci se snaží mnohé krkolomnosti uhrát co nejpřirozeněji (vyjma M. Kačmarčíka), ale vše nelze zachránit. Škoda, že T. Novotný nedostal lepší příležitost.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 9.8.2018)
Špatný výkon S. Stašové, která s každou další premiérou sklouzává ke stále větší a větší herecké povrchnosti. Inscenace "Vězně" je už hodně za hranicí dobrého vkusu. Herečka se po jevišti pohybuje nekoordinovaně, repliky pouze "vyštěkává", o promyšleném logickém rámci postavy nelze vůbec hovořit. Režijně je inscenace pouze lehce nahozená, její stavba není promyšlená, což u jména režiséra V. Strniska zamrzí. Kéž by se S. Stašová vzdala svých dramaturgických (a možná i režijních) tendencí a vrátila se k opravdovému herectví, které vždy bylo její silnou stránkou. Ona i diváci by si to zasloužili.
(zadáno: 25.2.2013)
L. Rybovou a T. Měcháčka s přehledem přehrála představitelka hlavní dětské role A. Matoušů, což je samozřejmě dáno i rozsahem rolí. Co se týče realizace, chvílemi představení nepůsobilo zcela přesvědčivě, propojení složek činohra, tanec a animace totiž ne vždy fungovalo. Uvádění podobných projektů, jež děti a jejich rodiče upozorňují na cennost lidského zdraví, ovšem považuji za dobrou hodnotu.
(zadáno: 2.10.2016)
Napsat muzikál o fotbalu, aby vyzněl přesvědčivě, je jistě oříšek. T. Svobodovi se to zčásti podařilo. Všechny scény s fotbalovým mužstvem jsou věrohodné (vyrovnané obsazení), mají šťávu a je znát, že autor věděl, o čem píše. Méně se mu však dařilo s osobními (zvláště milostnými) liniemi hrdinů, které vyznívaly jakoby si Svoboda bral za vzor telenovely. R. Rypar vytvořil na poslech příjemnou hudbu, několik písniček by obstálo i samo o sobě. Největším překvapením večera byl výkon Z. Palusgy, jenž postavu Františka herecky spolehlivě provedl nelehkou životní situací. Solidní hudební nastudování.
(zadáno: 29.4.2015)
15% I přes zhlédnutí této inscenace pro mě zůstává S. Stašová jednou z nejlepších českých hereček. Tohle prostě muselo být nějaké velmi nešťastné nedorozumění, jinak si to prostě nedokážu vysvětlit...
(zadáno: 27.2.2014)
Stylově nejednotná hříčka P. Kolečka. Ve zvoleném rámci vzpomínání, do něhož tvůrci příběh umístili, se sice nejedná o problém zásadní, nicméně to vytváří dojem, jakoby si autor s režisérem dělali jisté alibi, aby mohli na jevišti rozehrát víceméně cokoli. Text by si zasloužil dopracovat, škoda, že zůstalo u takového polotovaru. Již v tomto stavu se totiž navzdory výše uvedeným připomínkám jedná o celkem příjemnou zábavu. Solidní výkony J. Prachaře a V. Kotka, zásadní náhled na postavy Old Shatterhanda respektive Vinnetoua však herci nepřinesli. Ostatní účinkující mají jen funkci „přihrávačů“.