Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.3.2014)
Pověstný Voice-band založil E. F. Burian v roce 1927, dramatická montáž zpracovaná na základě lidové poezie sebrané K. J. Erbenem vznikla o osm let později. I přes tato data má nejnovější nastudování Vojny neuvěřitelnou sílu. Možná je to dáno i tím, že postup sborové recitace již nebývá na divadle k vidění, nicméně k zážitku jistě přispěla i sehranost hereckého souboru jak při sborových scénách, tak při náročné choreografii. Tance mají velkou emoční sílu, stejně jako celá inscenace. Ta bohužel trochu doplatila na sólové výstupy, nevyváženost obsazení se v těchto momentech přece jen projevila.
(zadáno: 13.12.2015)
55% Nepříliš dobře napsaná hra akcentující zejména bulvární spekulace či známá fakta ze života dvou velkých zpěvaček (spekulace o jejich lesbickém vztahu je zde zvýrazněna natolik, že mi to chvílemi přišlo až nepatřičné). Písně jsou chtěně naroubované do příběhu a o jejich logickém začlenění by se dalo v mnoha případech pochybovat. Po hře É. Pataki tato novinka nepřináší zajímavější nadstavbu nebo pohled na tyto osobnosti. Naopak. Kdyby MDB uvedlo raději písňový koncert, výborně zpívající H. Holišová a K. Mikulová by jistě diváckou pozornost dokázaly svými suverénními výkony zaujmout i tak.
(zadáno: 27.10.2011)
L. Švormová v roli Fanny obstála, i když J. Jirásková se mi líbila o něco víc. Bavil mě V. Vydra, přestože jeho výkon již není tak dobrý jako kdysi na Vinohradech, stejně tak M. Zahálka. Hrůzovýkon L. Hrušky. Celkově jsem se však na tento příběh znovu rád podíval.
(zadáno: 14.9.2011)
Hra je na můj vkus příliš upovídaná. Škoda, že ji nerežíroval někdo jiný, A. Goldflam se nedokázal oprostit od autorství, a tak se v inscenaci objevily i značně nudné scény (např. předlouhý monolog inspicienta, zbytečné písničky, zdlouhavé přehrávání rolí apod.), jež by jakýkoli jiný režisér automaticky vyselektoval. Přesto se mi Goldflamova hra líbila, ani samotná inscenace nebyla špatná. Nebýt nudných prostojů, hodnocení by se vyšplhalo výš i díky hodně dobrým výkonům P. Vrška, J. Kretschmerové či J. Lábuse. Krásná hudba M. Potočka.
(zadáno: 2.5.2018)
85% Po ročním mezičase, kdy se v DD měnilo umělecké vedení, tato scéna vyrukovala s inscenací, kterou slaví 25. výročí svého založení. A jedná se o oslavu více než důstojnou. Inscenace se totiž pyšní všemi pozitivy, jež stojí za dlouholetým úspěchem tohoto divadla - herecké výkony, které nikdy nespadnou k šarži, precizní režie a dramaturgie. Dvě rozdílné části pojí smysl pro originální humor, navíc se trefně (každá rozdílným způsobem) obracejí k dnešku a mají opravdovou výpovědní hodnotu. Přitom je to celé zábavné včetně víceméně scénického čtení, z něhož „dejvičtí“ udělali divadelní zážitek.
(zadáno: 17.2.2015)
35% Značně literární dramatizace známého románu nenašla v MB režiséra, který by tento zásadní deficit možnými divadelními prostředky aspoň trochu eliminoval. H. Glancová na nešťastně řešené scéně, navíc nedůsledně osvětlované, vytvořila pouze jakýsi inscenační náčrt kladoucí spíš než na hereckou akci (herce tlačila do pouhého figurkaření - viz K. Frydecká coby služebná) důraz na převyprávění příběhu. V tomto směru je obdivuhodné, kolik textu se musel v roli vypravěče naučit P. Mikeska. V. Kubánkovou měla tato role potkat před pěti lety, zážitek z jejího herectví by byl jistě nezapomenutelný.
(zadáno: 13.1.2012)
Klasický muzikál v příjemném rodinném balení. A. Procházka se vzdal vtípků za každou cenu, jimiž zahltil například svoji předchozí karlínskou režii Polské krve. Dobré výkony O. Brzobohatého roztomile parodujícího detektivy či dobře herecky i pěvecky vybavené M. Absolonové, suverénního P. Vondráčka a přitrouble naivní Z. Norisové. Jejich nasazení kazil jen B. Kotiš v roli režiséra, jenž tuto figuru příšerně nadsadil, parodoval a přehrával. Za nejvydařenější považuji výtečně zpracovanou scénu v 2. dějství s O. Brzobohatým a Z. Norisovou.
(zadáno: 12.9.2013)
75% Silný příběh o holocaustu a době, kdy bylo možné doslova všechno. Lidé se denodenně dostávali do naprosto neuvěřitelných situací a právě o jedné z možných vypráví i hra B. Kurase. Velkou příležitost v roli Freitaga využil S. Zindulka, který se nachází ve výborné formě. Především scény s velkým emočním vypětím zvládá podat bez sebemenší falše či patosu, trefuje se přímo, "bez pardonu". Pro mě jeden z nejlepších výkonů roku. Dobře mu sekunduje i J. Zindulka, menší výtku mám pouze k náhlé názorové změně vyšetřovatele Goldberga, zde mohla režie více zapracovat na jeho uvěřitelnější proměně.
Hodnoceni se vztahuje k době uvedení inscenace, kdy byla hrána ve své původní délce 1:40 bez pauzy.
(zadáno: 28.4.2016)
Vlastně by se dalo jednoduše konstatovat, že ženy z tvůrčího týmu svým ženám rozumějí. To bych však nemohl pochválit režijně dramaturgickou souhru, která díky zaměření se na zdařilejší pasáže hry dokázala vytvořit inscenaci "mající šťávu", jež baví zdařile pointovanými vtipnými situacemi a ve stejné úměře i dojímá. V žádném z výše zmiňovaných bodů však nejde přes čáru, drží si elegantní styl. A souhra všech tří dam, jejichž výkony byly až neuvěřitelně vyrovnané, mě bavila snad ještě víc než samotná inscenace. Za zmínku stojí i razantní do inscenace přesně zapadající hudební podkres a scéna.
(zadáno: 19.3.2018)
D. Krejčík se v inscenaci s hereckou lehkostí přenáší přes několik let, během nichž se jím ztvárňovaná postava chlapce musí vyrovnávat s psychickými problémy matky, která se několikrát pokusila spáchat sebevraždu. S podobnou lehkostí dokáže navázat i kontakt s publikem, s nímž komunikuje tak empaticky, že se během představení cítí příjemně i ti diváci, kteří podobnou interakci nevyhledávají. Díky herecko-režijnímu porozumění a precizně zpracovaným situacím vzniklo v OLDstars další monodrama, které dokáže oslovit diváky napříč generacemi. Řada monodramat OLDstars se začíná zajímavě rozvíjet.