Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  111 112 113 114 115 116 117 118 119  >  >>
Ženitba - Divadlo Na Jezerce  30 %
Sukně smutnou jehlou spíchnutá - Divadlo Semafor  30 %
Pravý západ - Divadlo pod Palmovkou  30 %
Generálka - Divadlo Různých Jmen  30 %
Věc Makropulos - Klicperovo divadlo Hradec Králové  30 %
Jakub a jeho pán - Divadlo Bez zábradlí  30 %
Hadí klubko - Švandovo divadlo  30 %
Vojcek - Der Romantiker - Švandovo divadlo  30 %
Správce - Činoherní klub  30 %
Velká mela aneb Francouzská kuchyně - Švandovo divadlo  30 %
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi - Divadelní spolek Kašpar  30 %
Otelo z ostrova Susaku - Divadlo A. Dvořáka Příbram  30 %
(zadáno: 26.3.2024)
Vaříme s Elvisem - Divadlo pod Palmovkou  20 %
Po zhlédnutí inscenace jsem odcházel s mnoha otázkami. Čím si hra kdysi vysloužila nominaci na Cenu L. Oliviera, šlo snad o tak slabý ročník? Čím dramaturgii text zaujal, že se ji divadlo rozhodlo uvést? Proč dialogy působí tak nepřirozeně, že i dobří herci vypadají na jevišti jako kdyby šlo o jejich první zkušenost s divadlem? Proč musel O. Veselý ve stylizaci neúspěšného imitátora E. Presleyho zpívat písně celé? Čím měla být inscenace přínosná pro diváky, herce a repertoár divadla? Ani na jednu z výše položených otázek jsem dodnes nenašel odpověď… Podobná hra, potažmo inscenace, by se na tak prestižní divadelní scéně neměla objevit.
(zadáno: 14.12.2023)
Marná lásky snaha - Národní divadlo moravskoslezské  20 %
Inscenační DADA bez smysluplné režijní koncepce, v níž by se jednotlivé složky jako je hudba, scéna a kostýmy propojovaly. Opak je v tomto případě pravdou... V podobném duchu lze hovořit i o hereckých výkonech, které sice solitérně nejsou špatné, ale jako by v celkovém kontextu vypadly z cyklu "Každý pes, jiná ves". Režisér R. Polák se s touto látkou nepotkal.
(zadáno: 11.6.2022)
Všem se nám uleví - Národní divadlo  20 %
15 % Je chvályhodná snaha dramaturgie ND hledat a uvádět nové české původní hry. Pokud však není k dispozici nosný text, je lepší neuvádět žádný. Na jeviště Nové scény se totiž dramaturgickým selháním dostala lehce nahozená dramatická skica, která by se hodila možná do A studia Rubín, jehož prostor podobné experimenty, z nichž posléze může vykrystalizovat zajímavější tvar, snese. Dalším velkým problémem bylo samotné režijní zpracování, které nedostatky textu ještě prohloubilo. Tato inscenace neměla na půdě ND spatřit světlo světa.
(zadáno: 7.5.2018)
Jezinky a bezinky - Studio Ypsilon  20 %
Nejnovější premiéru Studia Ypsilon lze označit za průšvih sezóny. Ypsilonská verze Jezinek a bezinek se totiž minula všemu, co lze označit přízviskem vkusný. Dramaturgicko-režijní selhání se podepsalo i na hereckých výkonech, které ve většině případů nedosahovaly ani slušného podprůměru (snad jen vyjma Z. Kronerové). Dada hudební vložky působily jako pověstná pěst na oko, dějové odbočky jakbysmet. Tak velký přešlap doprovázený odlivem diváků o pauze jsem v Ypsilonce ještě neviděl. Tohle se opravdu hodně nepovedlo.
(zadáno: 7.5.2018)
Shrek - ostatní muzikálové projekty  20 %
Muzikálová bída. To, co bylo k vidění v Tipsport aréně, bohužel s divadlem nemělo nic společného. Jsem zastáncem názoru, že pokud produkci provázejí zásadní potíže, je lepší ji odpískat, než uvést inscenaci, kde nefunguje téměř nic. Co říci na to, když se evidentně snažící účinkující na jevišti potácejí režijně nezkoordinovaní, když je celá výprava koupená zřejmě v čínském obchodě, když produkce nechá při premiéře mezi účinkujícími pobíhat fotografa, když se hraje v tak nevábném prostředí, když produkce není s to nechat v hale vyvěsit obsazení… Takhle se muzikálové divadlo prostě nedělá.
(zadáno: 23.11.2017)
EXPOp 67 - Městské divadlo Kladno  20 %
Tento projekt se MDK nepovedl. Hlavní problém spočívá již v textu, který se v této podobě neměl dostat na veřejnost. Jedná se o jakýsi slepenec scén, které nedrží pohromadě, některé jsou navíc neadekvátně protahované a hlavně je to celé neoriginální. A když už se v druhé části snaží autorka o dramatično, právě tyto dialogy patří k nejtrapnějším z celé produkce. Bohužel i u interpretace písní byly znát velké rezervy, režie si moc nevěděla rady s množstvím herců na jevišti. O choreografii se raději nezmiňovat. Jde však o první dramaturgický přešlap nového vedení, na který má právo každý.
(zadáno: 22.6.2017)
Šašek a syn - Divadlo Bolka Polívky  20 %
25% Hra, potažmo inscenace, na mě působila už jen jako pouhý odlesk dávných úspěšných Polívkových projektů. Za zásadní chybu považuji absenci dramaturga, který by text nezatíženým pohledem zredigoval a především seškrtal (B. Polívka si hru i sám režíroval!). Inscenace měla spoustu hluchých a bohužel i trapných míst. Vlastně jsem nepochopil účel uvedení této hry, tedy vyjma toho, že si v ní chtěli spolu zahrát otec se synem. Škoda velmi promarněné šance. Než to takhle lámat přes koleno, mohli se oba poohlédnout po hře jiného autora. Mohlo to být fajn...
(zadáno: 17.4.2017)
Čas růží - Hudební divadlo Karlín  20 %
15% Těžký kalibr! S. Tofi svým novým opusem překonal další metu - libreto hodné školáka cca 8. třídy ZŠ se mu podařilo uvést v dotovaném divadle. Tahle estráda se prostě nedá brát vážně. Přitroublé spojováky soudného diváka spolehlivě rozesmějí svou trapností. Nikdy nezapomenu na scény s písněmi Odnauč se říkat ne, Včelka Mája, Dám dělovou ránu apod. Když se k tomu připočte kýčovitá výprava, ale i choreografie, je vrchol nevkusu na světě. Velkým problémem byl i fakt, že písně K. Gotta uzpívala jen polovina účinkujících. Průšvih roku.
(zadáno: 30.1.2017)
Když ptáčka lapají... - Divadlo na Vinohradech  20 %
Při odchodu z představení mi hlavou probleskla následující věta: "Sotva se jeviště DnV zbavilo Soudce v nesnázích, přiletěl tam ´Ptáček´". Ano, kvalitativně se jedná o podobně silný kus, na němž je více než zřejmé, že režie naprosto selhala. T. Töpfer se totiž snaží herce vmanipulovat do takových "komediálních" poloh a situací, na něž si netroufnou ani leckteré zájezdové produkce. T.T. Takovou ženskou na krku režíroval již podruhé - poprvé ji uvedl jako Proutníka pod pantoflem v Div. Na Fidlovačce, kde však takto lacině nevyznívala. Vzdor režii aspoň zaujali J. Satoranský a Š. Vaculíková.
(zadáno: 6.11.2016)
Goldoniáda - Divadlo A. Dvořáka Příbram  20 %
Hra M. Porubjaka je dávno za zenitem a měla zůstat uschována v divadelních archivech. Vtipy, které se kdysi možná zdály být originální jsou po čtyřiceti letech naprosto vyčpělé. Nejmarkantněji je to vidět u homosexuální dvojice, kdy divák sleduje ty nejjednodušší „teplé“ šarže v podání J. Vojty a F. Müllera. Lépe si nevede ani V. Senič v opileckých kreacích. Celé dění působí nepatřičně vykloubeně a humor odpovídá věkové hranici diváků šesti let. Aspoň, že písně P. Skoumala oživovaly prostoduchý „děj“. Inscenaci považuji za dramaturgicko-režijní omyl, s nímž herci mohli něco udělat jen stěží.
(zadáno: 11.4.2016)
Sibyla, královna ze Sáby - Divadlo Hybernia  20 %
Kolovrátek je proti hudbě M. Procházky hitmakerem. A navíc má jednu nespornou výhodu, muzika z něj vycházející nedisponuje texty... Ty, které jsou k slyšení v Sibyle, mohou aspirovat na vítězství průšvih roku. Zlaté Fanánkovy rýmovačky. A když se k tomu připočítá neinvenční choreografie (např. M. Pošta při tanci s odpuštěním často vypadá, jakoby ho kousla tarantule - zmiňovaný měl ovšem potíže i s normální chůzí, na jevišti dokonce regulérně zakopl), zmatené libreto (se závěrem si autor evidentně nevěděl rady) a z toho všeho plynoucí fádní výkony herců, divím se, že dávám tak vysoké procento.
(zadáno: 28.12.2015)
Sex, čachry a kultura pro všechny - Divadlo Pavla Trávníčka  20 %
15% Prostoduchá komedie v prostoduchém nastudování. Díky této novince jsem se přesvědčil, že ve tvorbě P. Trávníčka asi už nikdy nedojde k oné pověstné "výjimce potvrzující" pravidlo, na kterou jsem tolik let čekal. Tímto se tedy s produkcemi jeho divadla nadobro loučím. To opravdu nemá cenu.
(zadáno: 7.10.2015)
TVRZ - komedie husitská - Divadlo Bolka Polívky  20 %
Hra mi svým způsobem hodně připomínala Balákova Švejkova vnuka, který byl v roce 2002 uveden ve Stavovském divadle. I Tvrz se totiž snažila pohrávat s notoricky známou látkou a ani tentokrát ji autor nedokázal originálně uchopit. Text navíc neskýtá zajímavější herecké příležitosti. Fádnost hry nezachránilo ani několik humorných scén. Možná by výsledku pomohl jistý režijní odstup a hlavně nekompromisní dramaturg.
<<  <  111 112 113 114 115 116 117 118 119  >  >>