Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.6.2022)
15 % Je chvályhodná snaha dramaturgie ND hledat a uvádět nové české původní hry. Pokud však není k dispozici nosný text, je lepší neuvádět žádný. Na jeviště Nové scény se totiž dramaturgickým selháním dostala lehce nahozená dramatická skica, která by se hodila možná do A studia Rubín, jehož prostor podobné experimenty, z nichž posléze může vykrystalizovat zajímavější tvar, snese. Dalším velkým problémem bylo samotné režijní zpracování, které nedostatky textu ještě prohloubilo. Tato inscenace neměla na půdě ND spatřit světlo světa.
(zadáno: 30.1.2014)
75% Krásná ukázka toho, že i text starý 50 let leze po pečlivé dram. úpravě a ve smysluplné režijní koncepci nastudovat tak, aby promlouval k dnešku. K tomu bylo nutné nalézt adekvátní obsazení herců, kteří by se dokázali přirozeně pohybovat ve zvolené groteskní stylizaci. O tom, co z lidí dokáží udělat peníze, jak jsou sami pro sebe středem světa či vesmíru, jak ztrácejí kontakt s realitou – nejen o tom všem se H. Burešové podařilo podat přesnou zprávu. Výtečné výkony trojice J. Mazák, M. Isteník a L. Zedníčková - její herecký talent několikaleté účinkování v zájezdovkách naštěstí nezničilo.
(zadáno: 7.2.2013)
Na inscenaci oceňuji především sehranost ústředního hereckého páru V. Preisse a T. Töpfera. Vztah jejich komiků je podán velmi citlivě, bez sebemenšího přehrávání, bez patosu a se střídmou dávkou humoru. Oběma dobře sekundoval V. Vašák, v menší roli zaujala i L. Juřičková. Jen výstup I. Uhlířové byl trapný, stejně jako zpracování celé televizní scény. Pochvalu si zaslouží zejména dramaturgie, která text zdařile upravila a zbavila ho zbytečného balastu většinou zamořujícího nastudování této hry v jiných divadlech.
(zadáno: 30.9.2023)
Rozhodně se jedná o výrazný počin, o němž již bylo napsáno mnohé. Havelka ve Vykouření reflektuje dění kolem pět let staré kauzy s hostující inscenací režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí na festivalu Divadelní svět Brno, v níž Ježíš znásilňuje muslimku. Havelka dokumentárním přístupem dává do souvislostí nejrůznější pohledy zúčastněných stran této zbytečné přestřelky, v níž hrál prim kardinál Duka, čímž dochází k zobecnění otázek ohledně svobody uměleckého projevu. Záslužný počin, který by ovšem zasloužil zajímavější divadelní ztvárnění, a to zejména ve své druhé části.
(zadáno: 18.7.2015)
Ze souboje s velmi těžko hratelným a nezajímavým textem plným lidového humoru, který svou kvalitou předčí snad jen úroveň jiné Hartlovy hry Klára a Bára, vyšel B. Klepl se ctí. Herec zachraňuje co se dá, dělá vše proto, aby z toho nabídnutého dramatikova minima dostal maximum.
(zadáno: 9.3.2012)
35% Na J. Mílové bylo patrné, že by si s textem dokázala celkem obstojně poradit, kdyby ovšem nebyla K. Křížem tlačena do pro ni naprosto nepřirozených poloh. Také si nejsem zcela jistý, zda bylo nutné uvést na scénu postavy chlapce a technika. Jejich význam jsem v tomto podání nerozklíčoval. Stejně jako prazvláštně vymyšlený závěr s rozbalováním bonbónů, jenž řekne víc leda tak samotnému režisérovi.
(zadáno: 30.9.2023)
Solidní dramatizace v solidním provedení DNZ, které disponuje sehraným souborem. Samotná, taktéž solidně zpracovaná, inscenace J. Mikuláška ovšem ničím nepřekvapila. Opět jsme se dočkali režijních postupů, včetně vedení herců, které režisér v poslední době propisuje z inscenace do inscenace. Každá nová inscenace J. Mikuláška je sice výborně připravená, nelze jí po "technické stránce" víceméně nic vytknout, ale proč stále recyklovat to samé? Vzpomenu-li na úžasná plátna, která tvořil v ostravském Národním divadle moravskoslezském či v Divadle u Bezručů, nebo i na začátku působení v DNZ, cítím zde určitou stagnaci, ne vývoj...
(zadáno: 22.3.2012)
S L. Štěpánkovou 70% s J. Strykovou 80%.
(zadáno: 11.9.2013)
Samotný text hry je pouhou kompilací všeho "komediálního", co už bylo více než tisíckrát zpracováno. Nicméně i v tomto případě by při soudnější režii mohla vzniknout celkem koukatelná inscenace. Bohužel A. Procházka v poslední době vykazuje nejen hereckou, ale i značnou režijní únavu... Když se k tomu všemu přičte stále stejná stylizace L. Vaculíka, výsledek nezachrání ani celkem solidně hrající V. Limr. Několik vtipných míst se sice objeví, ale to je na celovečerní komedii prokletě málo.
(zadáno: 4.11.2015)
Tandem SKUTRU s J. Burkiewiczovou vybudoval neskutečně poutavou, energickou, poetickou a zároveň vtipnou podívanou, při níž se několikrát díky fakticky skvostným artistickým výkonům všech účinkujících vysloveně až tají dech (např. přehazování dítěte přes vysoké lavice, lezení jednoho z tanečníků na velmi nestabilní pyramidu z lavic apod.) - a to především právě ve scénách, kdy je v hlavní roli osmiletý klučina – nesmírně nadaný K. Unger. Sehranost týmu a nasazení by si zasloužilo maximální hodnocení. Popravdě vlastně ani nevím, proč ho nedávám. Rozhodně stojí za návštěvú.
(zadáno: 22.3.2012)
(zadáno: 18.5.2017)
75% Plzeňské nastudování WSS mě potěšilo. Bylo zřejmé, že tvůrci ani v nejmenším nepodcenili přípravu. Vyzdvihnout musím zejména choreografii a hudební nastudování - orchestr muzikálového souboru se nachází v dobré kondici. Herecky, pěvecky i tanečně vyrovnané. Přesto bych rád zmínil zejména výkony P. Režného a K. Falcové v ústředních rolích. Nejznámější píseň Somewhere nechala režie netypicky zazpívat V. Zaoralovou Dvořákovou. I když do celkové koncepce tento výstup zcela nezapadal, její interpretace byla působivá. L. Olšovskému se režijní vstup do Plzeňského divadla vydařil.
(zadáno: 24.4.2015)
Do puntíku podtrhuji hodnocení kolegy P. Širmera.
(zadáno: 11.6.2022)
Podobných inscenací, kterým není co vytknout, během sezony vznikne naprosté minimum. V Rokoku nyní jednu takovou nastudoval M. Amsler, jenž se soustředil na budování atmosféry, situací a svoji pozornost v maximální možné míře věnoval hercům. Vznikla tak inscenace se silně vyrovnanými hereckými výkony, jimž dominuje N. Horáková v hlavní roli, která ústřední postavu provází s neskutečnou suverenitou velkým vývojovým obloukem. V pravém smyslu toho adjektiva lze její výkon označit za strhující. Amslerovo nastudování Stonovy Yermy má všechny parametry jak festivalové, tak divácké inscenace. A taková kombinace se na jevištích jen tak nevidí.
(zadáno: 14.3.2014)
65% Lorcova hra se díky režii J. Heřmana proměnila ve scénickou báseň s mnoha silnými momenty, na čemž má nezanedbatelný podíl scénografie P. Svobody a světelný design D. Tesaře. Inscenace dokáže pohltit precizní výstavbou a výsledným emocionálním nábojem. Bohužel tak trochu na úkor herectví. D. Verzichová se s náročnou úlohou vypořádala zčásti, stejně tak P. Oubram. Určující postavou inscenace je Viktor J. Huška, jenž je dle výkladu hlavním a pravděpodobně i nevědomým hybatelem podivného manželského zápasu, v němž každý z dotyčných marně bojuje se svým „protivníkem“, ale i sám se sebou.
(zadáno: 10.6.2012)
Zajímavá hra s dobrými hereckými výkony. Poněkud předvídatelný až klišovitý závěr zachraňuje výborný F. Kaňkovský. Stojí za vidění.