Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3031)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 4.5.2016)
Režijně rozkolísaná inscenace, která klouzala jen po povrchu. Ačkoli se Zbabělci odehrávají ve velmi vypjaté době, vyjma scény s paní Vašákovou se mě emočně nic zásadněji nedotklo. Rád jsem si poslechl živě interpretovaný jazz v solidním podání samotných herců, kteří však byli v rolích hudebníků překvapivě uvěřitelnější než ve svých postavách. Vyjma N. Lichého, M. Harokové a V. Říhy se totiž jednalo o průměrné výkony, na něž v tomto souboru nejsem zvyklý. Ale možná tvůrcům křivdím, třeba původ toho všeho tkví už v samotné dramatizaci. Nejsem ovšem schopen procentuální "vinu" s to odhadnout.
(zadáno: 12.9.2018)
Pokus tvůrců vytvořit projekt na způsob německého apelativního divadla nevyšel. Na vině je především dramaturgicko-režijní koncepce, která nedokázala inscenaci dodat patřičné tempo a hlavně pro tento divadelní tvar nutnou stimulaci, která by neustále atakovala pozornost diváků. Je však otázkou, zda se prvopočátek problému nenachází už u samotného textu. Jde o nešťastný počin s ještě nešťastným závěrem v podobě trapného momentu zpěvu státní hymny. Zbyhoň! měl ovšem i jedno velké pozitivum. Bylo zajímavé vidět herce ND zase v úplně nových polohách, v nichž v mezích možností inscenace obstáli.
(zadáno: 18.4.2011)
Celá inscenace byla hrána v mírné nadsázce. Výrazná úprava textu šla L. Sobotovi přímo na ruku. Herec měl dobrý nástup, ale asi po půl hodině sklounul ke své hlasové manýře zakoktávání, od níž se naštěstí zcela oprostil v části po pauze. Celkově lze jeho výkon považovat za solidní, na výsledku je patrné, že spolu s režisérem J. Prušinovským našli společnou řeč nejen před televizními kamerami. Výrazněji zaujaly i A. Štréblová a Š. Opršálová. Svérázné postavičky v duchu celé inscenace skvěle ztvárnili i Z. Velen a J. Slánský.
(zadáno: 10.6.2014)
45% ND je asi zakleté. Pohořeli tu Pitínský, Nebeský, Čičvák... Nyní se k nim přičlenil i D. Špinar. Je sympatické, že k textu nepřistupoval pietně, že ho chtěl zaktualizovat, nicméně výsledek je nepřesvědčivý. Nejhůře dopadlo 1. dějství s motýly, včele s výkladově spornou travestitní postavou motýla Iris. Inscenace je velmi uječená, ovšem po herecké stránce solidní. Jenže spíš než aby zaujímala názor, působí jen efektně. Po pauze je zajímavý výklad mravenců, který režisér pojal jako cvičení "oveček" firemní drezurou, jež se nyní ve své obludnosti projevuje snad všude. To je však hodně málo.
(zadáno: 23.9.2010)
(zadáno: 22.4.2013)
Nádherná podívaná, v níž obsah krásně souzněl s režijní formou. V. Morávek vytvořil úchvatnou inscenaci, v níž není místo, které by nezasáhlo divákovy smysly a pozornost. Režisér si nevystačil s klasickým jevištěm, hrálo se víceméně na všech místech divadla. Hudební doprovod přesný, výstižný, stejně jako skvělé kostýmy. Herecky vysoce nad standardem českého divadelnictví, chvílemi až akrobatické kreace herců byly naprosto vycizelované, dechberoucí. Působivé, podmanivé, děsivé... aneb zážitek, který ovšem přece jen v druhé části trošku ztrácel na síle místo toho, aby gradoval.
(zadáno: 8.8.2023)
65 % Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem divadelních adaptací prozaických děl, poněvadž výsledné inscenace v sobě stejně nezapřou literárnost a dění na jevišti často „šustí papírem“. S podobným problémem se potýkaly i liberecké Želary, jimž scházela dramatičnost. Dost možná by napomohlo, kdyby se dramatizace „zbavila“ ještě některých postav, čímž by inscenace získala na dynamičnosti. Nvotova verze Želar je v temporytmu značně rozkolísaná. Přesto téměř tříhodinová inscenace skýtá spoustu dobrých hereckých příležitostí pro téměř celý liberecký soubor. Tímto si nastudování Želar z dramaturgického hlediska své uvedení obhájilo.
(zadáno: 23.1.2013)
Výtvarně, režijně, herecky i hudebně naprůměrná inscenace. Intenzivní podívaná, která vás nenechá chladnými. Vše ostatní již sdělili kolegové se stejným procentuálním hodnocením.
(zadáno: 5.1.2014)
Musím souhlasit s hodnocením kolegů a s jejich komentáři vyjma jediného: zvolené formy, kterou se D. Gombár rozhodl osobnost K. Kryla představit. Navíc podobně laděné kabaretní kousky byly už přímo ve studiu ŠD k vidění. A to je také důvod, proč dávám nižší hodnocení jinak mně poměrně sympatickému projektu. Přesto určitě stojí za vidění.
(zadáno: 13.4.2015)
45% Pomalu začínám být alergický na hry, v nichž se autor po vzoru E. Jelinek snaží spasit všechny problémy světa a nacpat je do jednoho pytle, ať si je pak divák s režisérem nějak přeberou. Nutno dodat, že forma, kterou si pro inscenování zvolil D. Špinar, byla adekvátní textu, v jeho nastudování také nebyl k vidění žádný ze zajímavých nápadů. Za velké plus však považuji hereckou souhru, kterou se Špinarovi podařilo "ukočírovat". Zaujmou zejména L. Polišenská, P. Beretová a J. Pidrmanová. Ale že by dramaturgie výběrem podobných titulů přilákala do hlediště mladé diváky, o tom silně pochybuji.
(zadáno: 17.11.2013)
65% Přiznávám slabost ke hrám dramatičky M. Carr. Její příběhy s sebou nesou jistou naturalistickou linku, pohybují se na hranici mystična, a přitom jsou plné velkých lidských emocí. Režisér M. Vokoun výborně pracoval jak s atmosférou tajemna, tak s gradací textu. Rozhovor umírající Ženy a jejího alterega Megery se postupně zintenzivňuje na maximum, D. Šoltýsová a Máša Málková si nezůstávají nic dlužny, jejich nelítostný duel je herecky naprosto vyrovnaný. Za vrchol inscenace považuji hádku těsně před závěrem, v níž dominuje On v podání D. Bambase. Titul, který stojí za vidění.
(zadáno: 7.10.2023)
Další z výborných textů T. Dianišky, jenž mě nepřestane překvapovat svojí invencí, s níž nachází další a další témata, která by bylo možné uchopit a inscenovat. Zdivadelněný blog „ženy filmového kritika“ je toho dalším důkazem. Autor a režisér spolu s herci J. Albrechtem a zejména výtečnou B. Kubátovou vytvořili šmrncovní inscenaci, která sice především baví, ale v podtextu zároveň cítíte i druhý, a už ne tak veselý podtón. Palmovka má na repertoáru další hit. Vlastně mě zaráží, že tato novinka nebyla hned koncipovaná pro velkou scénu. Dle mého názoru tam za pár měsíců stejně díky zájmu diváků skončí jako její předchůdkyně…
(zadáno: 10.7.2020)
65 % Inscenace A. Doležala na navštívené repríze 30. 6. začala plně fungovat až po zhlédnutí protahované expozice, která by si zasloužila více režijně propracovat, což se logicky odrazilo i na hereckých výkonech, a to zejména Tomáše V. Hrona, jenž chvílemi působil značně nesoustředěně. Nicméně cca po třiceti minutách inscenace nahodila řemen, dvojice herců na sebe začala slyšet a stále rostoucí napětí bylo postupně vygradováno až do závěrečného maxima. Nebýt rozpačitějšího začátku (což mohlo být způsobeno i dlouhou koronavirovou pauzou), šlo by o velmi sugestivní podívanou.
(zadáno: 12.12.2010)