PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3031)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 2.10.2016)
Originální milý humor, který by myslím ocenila i samotná Maruška Rottrová, po jejímž raritním songu respektive okolnostech a genezi jeho vzniku a následné ztrátě se v tomto jevištním rozhlasovém thrilleru pátrá. Inscenace má patřičný spád a postupné detektivní odhalování oné zapeklité záhady s písní je neskutečně vtipné. A tím, že mají hoši z Vosto5-ky smysl pro nadsázku a patřičné absurdní pointování situací, dostává se jejich novinka na čelní místa v jejich tvorbě - tedy aspoň u mě.
(zadáno: 2.10.2016)
65% Zručně napsaný muzikál. Inscenaci rámuje natáčení slavného filmu Bonnie a Clyde a i když se s kamerou nepracuje důsledně, scény díky využití živých dotáček promítaných na horizontu získávají na větší působivosti. R. Tomeš coby Clyde nebyl úplně za romantického hrdinu, ale spíš za hajzlíka, jehož chování sice může okouzlovat, dá se i chápat, nikoli však pochopit. K. Gudasová přesvědčivě zahrála Bonnie jako naivku, která se dá kvůli lásce na cestu zločinu. Herecky i pěvecky vyrovnaná dvojice. Nejsilněji na mě však zapůsobila postava Blanche, kterou citlivě ztvárnila S. Hanzlíčková Borková.
(zadáno: 2.10.2016)
Svou fragmentovaností je Büchnerova hra vhodná pro režijní postup Skutru. Díky jejich nesporné obrazotvornosti divákovi předkládají vizuálně skoro dokonalou podívanou, která si zakládá na pečlivě propracované choreografii, vše podtrhuje na první pohled líbivá a značně výpravná scéna, stejně tak kostýmy, podobně se lze zmínit i o hudbě. Jenže co je to platné, když inscenace zůstává téměř výhradně u této estetické složky, která se navíc po několika minutách okouká. O postavě Vojcka se nedozvíme téměř nic, o nějakém přesahu příběhu nemluvě. Herci však režijnímu záměru sloužili velmi odhodlaně.
(zadáno: 2.10.2016)
Napsat muzikál o fotbalu, aby vyzněl přesvědčivě, je jistě oříšek. T. Svobodovi se to zčásti podařilo. Všechny scény s fotbalovým mužstvem jsou věrohodné (vyrovnané obsazení), mají šťávu a je znát, že autor věděl, o čem píše. Méně se mu však dařilo s osobními (zvláště milostnými) liniemi hrdinů, které vyznívaly jakoby si Svoboda bral za vzor telenovely. R. Rypar vytvořil na poslech příjemnou hudbu, několik písniček by obstálo i samo o sobě. Největším překvapením večera byl výkon Z. Palusgy, jenž postavu Františka herecky spolehlivě provedl nelehkou životní situací. Solidní hudební nastudování.
(zadáno: 2.10.2016)
55% Adaptace novely, která vstoupila do širšího povědomí díky filmu, za nějž tvůrci získali v roce 1966 Oscara, celkem zdařile akcentovala děsivost doby, stejně tak se jí podařilo vykreslit charaktery některých postav. To vše však bylo zabaleno do takového inscenačního rámce, který mi veškerý prožitek značně zeslaboval. Expresivní herectví, situace vedené do extrémních poloh či práce se světlem - to vše odvádělo pozornost od toho hlavního tzn. příběhu a jeho nadčasovosti. Přestože jsem s viděním režiséra nesouzněl, oceňuji jeho práci s herci. Konkrétně bych rád zmínil výborného M. Nechvátala.
(zadáno: 2.10.2016)
Režii se podařilo vytvořit atmosféru stísněnosti a strachu, k čemuž přispělo i scénické řešení malého jevištního prostoru divadla. Z vyrovnaného obsazení mě nejvíce zaujal D. Bambas, jenž do Nata v adekvátní míře zhmotnil nejednoznačnost osobnosti této nejtajemnější postavy hry. Podobně si vedla také B. Vovsíková. Postava Diane D. Šoltýsové byla na škodu věci vedena přímočařeji, což oslabovalo závěrečné vyústění. Inscenaci by prospělo několik menších škrtů, nicméně i tak je celek prost výraznějších prostojů a má působivost, stejně jako hudba Z. Dočekala. Další povedený kousek Komorní činohry.
(zadáno: 2.10.2016)
35% Poměrně dost špatný text, na němž by se muselo ještě hodně zapracovat, aby ho jeviště a potažmo především hlediště strávilo. Nedokážu si však představit takovou režijní koncepci a úpravu, která by z toho nabízeného mála dokázala vykřesat něco víc než průměr. Kdybych si osobně já přečetl takový text, rozhodl bych se ho ponechat v šuplíku. Tahle komedie totiž nepřináší ani zajímavé úlohy pro herce. Škoda - v takovém obsazení mohla totiž vzniknout kvalitní podívaná. A postavu ztvárněnou A. Hessovou bych škrtl ihned.
(zadáno: 2.10.2016)
45% Ne na všechny texty se hodí Špinarova inscenační šablona pracující s přeexponovanými hereckými výrazy, silným bílým líčením, groteskností apod. Tři sestry se tomuto postupu, dle mého soudu, bránily, seč mohly. S Čechovem měla tato inscenace společného velmi málo (snad jen to závěrečné dějství). Spousta postav zůstala bez výkladu - nikdy by mě nenapadlo, že mi budou na jevišti splývat takoví herci jako K. Dobrý, R. Mácha, I. Orozovič v jednoho - podobně tak V. Lazorčáková s T. Vilišovou. Trochu lépe dopadli V. Postránecký. J. Stryková či F. Rajmont. Celé mě to ale hlavně vůbec nebavilo.
(zadáno: 26.9.2016)
75% Režisér J. Herz svým věkově spřízněným postavám ve hře prostě a jasně rozumí. Soustředil se totiž především na co nejvěrohodnější vykreslení vztahů mezi manželi, které spojuje padesát let společného života. Čtveřice postarších herců citlivě rozehrává leckdy hodně humorné, ale i dojemné situace nepřekračující hranice podbízivosti a přílišného sentimentu. Do postavy jejich vnuka Nicka L. Rous přesvědčivě vtiskl ambivalentnost svých pocitů vůči prarodičům, které miluje, ale zároveň chce jít vlastní životní cestou. Výsledku prospěly i dramaturgické zásahy, které inscenaci přirozeně scelily.
(zadáno: 26.9.2016)
Po zhlédnutí nové inscenace jsem měl dost rozporuplné pocity. Osudy jednotlivých postav byly totiž zajímavě napsány, podobně i režijně zpracovány a herecky věrohodně ztvárněny, jenže celku chyběla jednotící linie, která by viděné orámovala do určitého sdělení. Takto zůstalo u pouhých příběhů se závěrečným balábile, které ve mně vzbuzovalo spíš dojem, že si autor nevěděl s koncem úplně rady. Za promarněnou příležitost považuji také postavu Závislosti, s níž se mohlo pracovat originálněji.
(zadáno: 26.9.2016)
I druhé spojení trojice Magdová-Staněk-Krbová přineslo nevšední podívanou, ačkoli se jednalo "jen" o scénické čtení. Herecké nasazení účinkujících mě dokázalo strhnout natolik, že jsem texty v jejich rukách po pár minutách přestal vnímat. V postavě Žanny se L. Krbová přesvědčivě pohybovala mezi několika jejími různorodými tvářemi od úspěšné businessmanky, která to v dětství neměla snadné, přes zhrzenou ženu, již v určitých chvílích máte tendenci litovat, abyste o ní hned v další scéně ztratili iluze. Herecky vyrovnané (dále zaujali V. Matějovský a M. Hanuš). Rád bych viděl klasickou inscenaci.
(zadáno: 23.9.2016)
Samotná hra má slušný potenciál, jenže díky své žánrové neukotvenosti klade značné nároky na inscenátory. Takzvaných vtipů na první dobrou je v této komedii obsaženo minimum, ty další musí tvůrci dotvořit z autorem nahozených humorných situací. M. Tycovi se bohužel nepodařilo vykročit správným směrem, takže první část inscenace spíš nudí - hned na začátku ztratí dech, který se jí už nepodaří nahodit. Druhá část pak získává na zajímavosti jen díky textu. Chtělo by to méně realistického herectví a více nadsázky. A možná i zajímavějšího hudebního podkresu, který by pracoval s atmosférou příběhu.
(zadáno: 22.9.2016)
Velká muzikálová show, kterou Š. Caban s P. Parvoničovou po stránce režijní respektive choreografické vycizelovali téměř k dokonalosti. Celé té sehrané herecké partě kraluje J. Kříž, jenž se opět posunul o něco výš (i když se to možná bude někomu zdát po „Horečce...“ nemožné) - výborně se pohybuje v intencích postavy, navíc si vyloženě rozumí s pestrobarevným humorem muzikálu. Z dalšího obsazení musím zmínit pěvecky sebejistou P. Koskovou a M. Martiníkovou, která se s citem pro míru chopila herecky náročné úlohy Sandry. Pověstnou třešničkou na dortu je A. Štréblová se svým songem starostky.
(zadáno: 12.9.2016)
Hře a potažmo celému nastudování uškodily zejména přeafektovaně zrežírované scény založené na přehnané gestikulaci. Právě režijní pojetí bylo hlavním kamenem úrazu ve výsledku značně nevyrovnané inscenace. Přesto lze pochválit herecké výkony, zejména pak T. Pavelku a A. Černou. Díky jejich plnému profesnímu nasazení není zhlédnutí inscenace promarněným časem.
(zadáno: 12.9.2016)
75% Citlivé režijní uchopení známého příběhu, zdařilá veršovaná dramatizace T. Vůjtka, scénická jednoduchost a především nevtíravá a přesto velmi působivá hudba L. Bořka ve spojení s třemi vyrovnanými hereckými výkony (oceňuji zejména T. Volánkovou, která dokázala různorodé postavy přesvědčivě odlišit a zároveň je nekarikovat). Z inscenace čiší něha každým coulem - vlastně se jedná o takovou malou jevištní báseň, která dokáže svojí poezií vrátit nejednoho diváka do dětství.
(zadáno: 12.9.2016)
Osobité nastudování antické tragédie s jasnou výpovědí obracející se k dnešku. Režijně nápaditá inscenace se silným nábojem využívala pro každou část tragédie jiných prostor. Právě ona volba místa však měla i svá úskalí v podobě zvýšeného množství hluku z nedaleké silnice, takže hlavně v první části bylo hercům hůře rozumět. Dobrá práce dramaturgů, kteří dokázali "vybrat" z textu to podstatné a diváky tak ušetřili především epické rozvláčnosti první části tragédie. Herecky zaujali A. Veldová, M. Anděl a v menší roli M. Štípková. Propracovaná choreografie. Na takové divadlo radost pohledět.
(zadáno: 30.8.2016)
Vydařená adaptace s odkazy na příběhy známého detektiva využívá humoru, jímž se do žánru detektivky jemně naváží a ironizuje ho. S tímto postupem si perfektně rozumí J. Suchý z Tábora, jenž zde mohl předvést svůj komediální talent. Jeho práce s intonací hlasu, s gesty a se schopností i při sebevětších crazy situacích působit přirozeně dodávaly příběhu patřičnou šťávu. Nestrhával ale na sebe pozornost záměrně a neubíral prostor ani V. Limrovi coby Watsonovi. Inscenace maximálně využívá prostředí OH, P. Zelenka vytvořil výtvarně bohatou inscenaci a navíc si dokonale pohrál s atmosférou tajemna.
(zadáno: 30.8.2016)
Na tomto nastudování oceňuji hlavně dramaturgickou tužku, která z textu a potažmo inscenace eliminovala scény, které děj neposouvají a jejich následná realizace bývá většinou kamenem úrazu téměř každé nové jevištní verze. A tak nakonec působily příjemně dokonce i scény trojice Třasořitka-Marie-Říhal a neprotahovaný výstup Malvolia, kterého za správný konec uchopil M. Pechlát. Právě zde se potvrdilo rčení, že málo bývá často více! Ne příliš dobře napsanou postavu Orsina překvapivě oživil T. Měcháček. Nejvíce však zaujal P. Stach v roli šaška Feste. Příjemná letní oddechovka.
(zadáno: 30.8.2016)
75% Další zdařilá inscenace LCC, která nakonec zřejmě zůstane ve stínu jejich druhého projektu Walls and Handbangs, nicméně i v tomto případě se jedná o zajímavý počin. Na zvolené téma „plážového“ narcismu je zde nahlíženo s humorem, který umí hoši podat s patřičným nadhledem. Chvílemi sice inscenace ztrácí tempo – a to zvlášť v prostřední části, jako celek však působí kompaktně, dokáže navodit pěknou retro atmosféru a hlavně přináší několik nových verzí jejich akrobatického umění. Jsem zvědavý, jakou cestou se soubor vydá s dalším projektem.
(zadáno: 30.8.2016)
Povedená muzikálová inscenace, z níž srší neskutečná energie. Vyrovnané pěvecké i herecké výkony, jimž dominuje v hlavní roli po všech stránkách přesvědčivý T. Vaněk. Jeho působivé ztvárnění Mr. Marionetta je nespornou devízou inscenace, stejně jako příjemná hudba muzikálu, přirozeně působící choreografie a maximální nasazení celého souboru (zmínit musím T. Novotného, P. Pechu, E. Špidlovou a M. Malinovskyho). Menší problém spatřuji snad jen v tom, že ne vždy se divák v inscenaci snadno orientuje, což však nic nemění na faktu, že patří do kolonky: Měli byste vidět.
(zadáno: 4.8.2016)
Inscenátorům se tímto nastudováním podařilo vymést nános prachu, jenž se na hře T.W. od doby svého vzniku usadil. Dramaturgicko-režijní provzdušnění obracející se (zvláště vedením postav) k současnému divákovi vytvořilo podívanou, v níž mě osudy jednotlivých figur (narozdíl od jiných verzí) zajímaly. Herecky nejvíce zaujali J. Matějka (i když v některých situacích mohl na oné světáckosti a improvizaci přece jen ubrat) a M. Isteník, který vytvořil věrohodnou postavu mladého muže, jenž se ocitl v životní "patové" situaci. Oceňuji i to, že tvůrci do inscenace propašovali tolik humoru.
(zadáno: 4.8.2016)
Služky - BuranTeatr 50 %
45% Inscenace, která nevyužila potenciálu samotné hry, takže vznikla fádní podívaná bez jakéhokoli přesahu a názoru. Režie herečky často vedla k zbytečně přeexponovanému výrazu (podobně tomu bylo i u F. Tellera v Cikánském boxerovi), čímž se účinek textu zeslaboval a navíc paradoxně vzbuzoval otázku, zda se hra přece jen netváří, že je něčím víc, než čím opravdu je. Za pozornost stála velmi zdařilá scéna, jejíž nádech tajemna a mysteria mohl posloužit ostatním tvůrcům, aby se vydali podobným směrem. Bohužel se tak nestalo…
(zadáno: 29.7.2016)
45% Praha má další letní scénu! Ani v tomto případě se nejedná o umělecky hodnotný zázrak, nicméně rozhodně ční vysoko nad kvality sdružení, která vznikla kolem umělců typu J. Sypal, F. Ringo Čech, J. Kriegel a jim podobným. Komedie hraná většinou pod názvem 1 + 1 = 3 má dobrý vstupní potenciál, jenž režiséři dobře uchopili a vytvořili bláznivý kolotoč situací, v němž šlapalo vše jako na drátkách. Kdyby i ostatní herci v obsazení dosahovali kvalit J. Racka a J. Nováka, jednalo by se o inscenaci hodnou zhlédnutí. Takto lze jen konstatovat fakt, že se tato produkce už dá považovat i za divadlo.
(zadáno: 29.7.2016)
T. Vůjtek text okleštil na základní příběh, aby ho strávilo i "letní publikum". Podobně je zpracována i inscenace. Režie se spokojila s aranžovanými výstupy – zásadnější kontinuální režijně-hereckou práci jsem spatřoval pouze u J. Vápeníka, T. Savky (ten je největším milým překvapením novinky) a J. Kaluži. M. Etzler působil, jakoby se zapomněl v nějakém nekonečném seriálu – aspoň tomu naznačovalo jeho přibližné herectví. Diváka, jenž Hamleta už viděl, sledování zřejmě unaví. Ale aspoň tak bude moci přemýšlet nad ledním medvědem dominujícím scéně. Jeho přítomnost je největší záhadou inscenace.
(zadáno: 29.7.2016)
Monodrama je inspirováno skutečným příběhem. Ten je sám o sobě další silnou výpovědí člověka, který se stal pouhou hračkou v rukou nacistů. Bohužel hra není napsaná tak, aby mohla strhnout, vyznívá překvapivě dost indiferentně, stejně jako její jevištní provedení. Nic na tom nezměnil ani fakt, že F. Teller dokázal prodat to nejlepší ze svého hereckého rejstříku. Jenže i v tomto případě došlo na pomyslný kámen úrazu: některé scény totiž režie neadekvátně textu vygradovala tak, že se spíš jednalo o jednotlivé umělé ataky na emoce diváků, než o promyšlenou gradující koncepci.
