PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3031)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 14.12.2016)
OST-RA-VAR 2016 I. Krejčí hru inscenuje opravdu jako tragikomedii, klade důraz na pointování dílčích mnohdy humorných scén, které se ve výsledném tvaru propojují v kompaktní celek se silnou výpovědní hodnotou. Inscenaci by možná vystihovalo i sousloví mírná nadsázka, s níž herci své postavy modelují. Herecký koncert ústřední pětice Krupa, Kozub, Kaluža, Čapka, Čuba plus přídavek v podobě citlivě ztvárněné postavy Beránkové v podání A. Sasínové-Polarczyk. Troufám si tvrdit, že tato inscenace náročného filozofického textu aspiruje na jeden ze zásadních počinů letošní divadelní sezóny.
(zadáno: 13.12.2016)
65% Pro výběr slabší a místy až příliš vykonstruované hry hovoří zásadní fakt. Nabízí totiž dvě mimořádné herecké příležitosti, které byly v tomto případě využity beze zbytku. Především V. Khek Kubařová měla díky ní možnost zavítat do dalších koutů svého herectví, jež v předešlých inscenacích zatím nemohla uplatnit. Nabídla tak celou škálu u ní dosud neviděných hereckých poloh. Bylo by dobré, kdyby Dejvické divadlo zavedlo novou „vedlejší“ linii podobných komornějších projektů, díky nimž by divák mohl ještě více proniknout do tajů vytříbeného herectví souboru.
(zadáno: 9.11.2016)
65% Zdařile napsaná komedie pohrávající si s atraktivním tématem věcí "mezi nebem a zemí". Inscenace působí lehce, režie nechává vyniknout přirozeně plynoucí dialogy, s nimiž herci evidentně našli společnou řeč. Herecky nejvíce oslovili P. Borovec a P. Janečková, ovšem i M. Sikorová s P. Dohnalem za nimi nikterak nezaostávají. Za problematické považuji snad jen uchopení postavy Strážného anděla, což však není ani tak vina herečky R. Chvalové jako spíš režie. Příjemný a zároveň divácky atraktivní doplněk repertoáru.
(zadáno: 9.11.2016)
Trefné postřehy autorů, adekvátní inscenační forma (jakákoli jiná by byla určitě kontraproduktivní), na více než 100% hrající M. König (byť je jeho postava spíš určitou koláží z jeho osvědčených hereckých prostředků - takové "the best of"), velmi talentovaná a Königovi na smeče přihrávající N. Mikulová. Zajímavý experiment, který vyšel, nicméně zároveň díky formě inscenování, jakkoli slušivé, tím zároveň naráží na své mantinely.
(zadáno: 9.11.2016)
Hra sice získala v soutěži Alfréda Radoka čestné uznání, mě však o svých kvalitách zrovna dvakrát nepřesvědčila. Výsledku nijak nenapomohla ani neinvenční režie J. Kačmarčíka, jehož některé nápady působily spíš úsměvně. Herecky mě celkem oslovil J. Kropáček, v němž spatřuji zajímavý typ a talent, jeho partnerka H. Mikulková zaujala už o dost méně.
(zadáno: 9.11.2016)
Režie A. Kroba se plně soustředila na Havlův text a práci s herci, kteří vesměs přesně vystihli různorodé charaktery postav. Inscenace sice postrádala zásadnější režijní vklad, zároveň mě ovšem utvrdila v přesvědčení, že hry V. Havla potřebují režiséry, kteří se s nimi nesnaží moc experimentovat. Nalezení přesvědčivých hereckých poloh a vypointování předepsaných situací naprosto stačí k tomu, aby vznikla nadprůměrná inscenace - tak tomu bylo i v tomto případě.
(zadáno: 9.11.2016)
55% Tvůrci novinku prezentují jako ostrou černou komedii, což stvrzují i svým přístupem k textu, jenž má žánrově ovšem mnohem blíže k psychologickému dramatu, byť s jistými úsměvnými prvky. Inscenační zlehčení nejenže rozmělnilo myšlenky hry (přičemž o komedii lze i ve výsledném tvaru hovořit stěží), ale především tím ztratila schopnost dát divákovi pořádnou závěrečnou ťafku, kterou v monologu na konci pronáší Tyrone (T. Drápela). K největším kladům inscenace patří soustředěný výkon T. Havlínka, velkým zklamáním je naopak V. Hlaváčková, která si od své postavy udržuje nepochopitelný odstup.
(zadáno: 9.11.2016)
Román VG se dle mého názoru moc nehodí k dramatizaci. Dramaturgicko-režijnímu tandemu se navíc nepodařilo eliminovat literárnost textu, což považuji za zásadní problém inscenace, která ve výsledku působila zpomaleně, chyběl jí prostě šmrnc. M. Ligač se v roli Nicka sice snažil dostát svému nelehkému úkolu, nicméně ještě nemá tolik zkušeností, aby si s potřebnou lehkostí poradil s dlouhými monology. Š. Opršálová postavu Myrtle zbytečně přehrávala, V. Senič se s rolí jejího manžela minul. Ostatní výkony považuji za solidní, režie mohla více pracovat se zdařilou hudbou O. Brouska.
(zadáno: 9.11.2016)
Děj hry byl sice režií přenesen do současnosti, ovšem inscenace s dneškem moc nezarezonovala. Vznikla tak vlastně jen poměrně nevýrazná verze známého příběhu, jež se možná vnějškovými prostředky snažila o aktualizaci, ovšem k zásadní výpovědi se nedobrala. Dost "neutrálně" působili i samotní herci, ještě jsem tento soubor neviděl tak podehrávat. Výtku mám také ke scéně, která byla při přenosu do Divadla v Celetné dost nešťastně řešená. Spousta diváků si tak musela neustále přesedat, poněvadž jim světla svítila po celou dobu představení velice silně přímo do očí.
(zadáno: 6.11.2016)
Vstup do téže řeky je vždy ošidný, což potvrzuje i obnovené uvedení muzikálu, který se v DB před lety povedl. Současná verze je jeho lehkým odstínem, i když nutno podotknout, že stále důstojným. Bohužel se sem už dostaly podbízivější až laciné hlášky odkazující k současné politické situaci a také herecké imitace politiků. Inscenace je navíc zvláštně zpomalená, narozdíl od její někdejší svěží vizáže působí unaveně, některé scény jsou hlušší a dost se táhnou. Zcela jsem se neztotožnil s výkladem postavy Květušky, do níž však M. Tomešová vložila maximum ze svého talentu. Celkově menší zklamání.
(zadáno: 6.11.2016)
75% Nová původní komedie doslova hýří chytrým a příjemným humorem. Sehraná čtveřice mladých herců na sebe navíc vysloveně slyší a žádný z účastníků této rozlučkové party se neprosazuje na úkor svých kolegů. Zpestřením v podobě ženského elementu je zde prostitutka v podání G. Dorantové vnášející na jeviště podněty k rozehrání nových komediálních scén, když se začne hra potažmo inscenace vyčerpávat. Její uvedení do děje je načasováno velice přesně. Dokážu si představit, že by tato komedie mohla zakotvit na několika českých divadelních scénách. Zasloužila by si to - stejně jako diváci.
(zadáno: 6.11.2016)
Hra M. Porubjaka je dávno za zenitem a měla zůstat uschována v divadelních archivech. Vtipy, které se kdysi možná zdály být originální jsou po čtyřiceti letech naprosto vyčpělé. Nejmarkantněji je to vidět u homosexuální dvojice, kdy divák sleduje ty nejjednodušší „teplé“ šarže v podání J. Vojty a F. Müllera. Lépe si nevede ani V. Senič v opileckých kreacích. Celé dění působí nepatřičně vykloubeně a humor odpovídá věkové hranici diváků šesti let. Aspoň, že písně P. Skoumala oživovaly prostoduchý „děj“. Inscenaci považuji za dramaturgicko-režijní omyl, s nímž herci mohli něco udělat jen stěží.
(zadáno: 6.11.2016)
Inscenovat legendárního "Limonádníka" tak, aby to mělo v dnešní době své opodstatnění, jistě není jednoduchá záležitost. V MDB našli cestu, jak k notoricky známému a obehranému muzikálu přistoupit a zpřístupnit ho tak i divákovi, jenž ho díky filmovému zpracování a mnohým divadelním nastudováním zná de facto zpaměti. P. Gazdík na základě mnohých Brdečkových verzí vytvořil "novou" svébytnou inscenaci, která sice není nikterak strhující, ale dokáže příjemně pobavit (i když bez postavy Buffalo Billa bych se obešel). Pěvecky a herecky nejvíce zaujali L. Janota, V. Skála a J. Musilová.
(zadáno: 6.11.2016)
S tímto muzikálem jsem se popravdě tak trochu minul. Jedná se sice o příjemnou hudbu, podle mě by však obstála více jako scénická... Pěvecky i herecky solidní, nejlépe si vedla trojice dam A. Zelová, L. Bergerová a M. Sedláčková. Značným problémem inscenace byly kostýmy, které nepatřily do skupiny zdařilých - nejhůře v tomto směru dopadl A. Slanina, jehož postava Radúze se tak stala nechtěnou parodií, z níž by měli mnozí muzikáloví odpůrci jistě radost. Jako doplněk repertoáru inscenace ale jistě obstojí.
(zadáno: 6.11.2016)
Zdařilá režijní interpretace s promyšlenou scénografií P. Kastnera umožňující snadné přechody mezi jednotlivými scénami, které po celou dobu představení překvapují svojí variabilitou. V hlavní roli Christophera obstál O. Dvořák, jemuž se podařilo vytvořit věrohodnou postavu chlapce trpícího Aspergerovým syndromem. Jeho detailní práce s mimikou, pohyby a náročná pohybová složka patřily k největším devízám inscenace, stejně jako herecké souznění M. Krausové s postavou matky. Škoda jen, že se J. Kraus snažil i do této inscenace vnést za každou cenu aspoň drobet humor navíc za pomoci improvizace.
(zadáno: 6.11.2016)
65% Sehraná dvojice P. Špalková a D. Matásek nepustila do inscenace ani náznak falše. V jejich hereckém podání vyzněly dialogy přirozeně a především dokázali přesně dávkovat ironický humor, v čemž vynikala zejména P. Špalková. Jsem přesvědčen, že až si oba herci plně zautomatizují text (na repríze 20.10. s ním P. Špalková chvílemi bojovala), získají slovní přestřelky páru větší lehkost. Dvojici s humornou nadsázkou doplňovala S. Černodrinská, jíž tato role padla jako ulitá. Příjemná zábava, Divadlu v Rytířské se v žánru komorní komedie daří.
(zadáno: 6.11.2016)
Román, podle něhož vznikla tato adaptace, jsem nečetl. Přesto si myslím, že jsem díky inscenaci v základu pochytil základní myšlenky (jež oslovily tvůrce), které se pak celý tým snažil více či méně zdařile zprostředkovat divákům. Oceňuji zejména kontinuální práci s loutkou, jež v Disku po letech nebyla pouhou rekvizitou, ale plnohodnotnou inscenační složkou. Herecky vyrovnané, nejvíc zaujala N. Mikulová. Nevětším kladem však byla hudba, která dokázala pracovat nejen s atmosférou, ale zdařile podtrhovala i zásadní situace, jež tak získaly na větší emocionální síle.
(zadáno: 5.11.2016)
65% Solidní nastudování, za které bychom v lecjakém pražském muzikálovém divadle byli vděční... Režie O. Brouska si pohrávala nejen s úsměvnými scénami, ale nezapomněla ani na sociální podtext příběhu, který dávkovala uměřeně, bez zbytečných trapných moralistních odboček. Za zmínku stojí propracovaná choreografie a veskrze solidní pěvecké výkony všech činoherců. Vhodné obsazení M. Písaříka do role Jerryho, jenž přesvědčivě osciloval mezi tvářemi zodpovědného otce a nedospělého chlapce. Za hvězdu večera však považuji J. Dlouhého v úloze jeho syna Nathana. Neskutečně přirozený herecký talent!
(zadáno: 5.11.2016)
Inscenace je de facto synonymem pro označení solidně udělané odpočinkové divadlo. V hlavní roli obstála J. Zenáhlíková, která po úvodní nejistotě postavu Barbs uchopila pevně do svých rukou a vytvořila krásnou postavu, o jejíž příběh má divák po celou dobu představení opravdový zájem. Herecky vyrovnané (zaujali především Z. Mixová a M. Vejdělek), snad jen obsazení J. Mílové do role Alice nebyla nejlepší volba. Herečka je v této úloze dost nepřesvědčivá, což se ještě více projevuje v druhé části inscenace. Pozitivní dojem z celku umocňuje dobře vybraná hudba.
(zadáno: 5.11.2016)
Hlavním problémem inscenace byl režijní přístup. J. Kačmarčík totiž chytrou komedii inscenoval jako bulvární konverzačku - šel pouze po prvním plánu textu, který však skýtá spoustu témat, jež by mohla v hledišti rezonovat. Od předchozích jeho prací se ale dá hovořit o jistém zlepšení, které bylo patrné na hereckých výkonech. Své postavy vystihli hlavně Š. Opršálová a J. Š. Hájek, za solidní lze považovat i výkon T. Hrona, i když u něj by se jisté rezervy našly. Ne zcela věrohodně pak ztvárnila Jeannie V. Benoni. A režijní vychytávka jejího přecházení v řeči do slovenštiny byla úplně mimo mísu.
(zadáno: 5.11.2016)
Přestože samotnou hru nepovažuji za dramatický skvost, díky dramaturgicko-režijní souhře a zejména pak díky čtveřici vyrovnaných hereckých výkonů, k nimž vlastně nemám sebemenší výhradu, lze považovat uvedení za opodstatněné. Na výsledku mimořádně kompaktní inscenace bylo totiž zřejmé, že tvůrci přesně věděli, proč k tomuto textu sáhli. Osobně mě takové divadlo kromě diváckého uspokojení zároveň naplňuje i nadějí do budoucna - tj. že by se podobná seskupení mohla v pražském kontextu více prosadit a sehrát v něm zásadnější úlohu. Inscenace je vlastně přesnou ukázkou toho, jakému divadlu fandím.
(zadáno: 19.10.2016)
Radikální seškrtaná úprava, promyšlená koncepce založená na detailech a herecké drobnokresbě... Dokážu si představit, že by inscenace měla v komorním prostoru velkou sílu, v plenéru se však její kouzlo vytrácelo s každou další řadou. Výsledku nenapomohlo ani poměrně špatné ozvučení, kdy například Ľ. Kostelnému nebylo téměř vůbec rozumět. Těžko hodnotit nastudování, které se dle mého názoru zcela minulo s prostorem.
(zadáno: 19.10.2016)
Jednotlivé situace byly režijně pečlivě zpracované, herci nelehké opilecké výstupy zvládli ztvárnit přesvědčivě, celku však chyběla jistá jednotící linie. Text v sobě nese velkou poetičnost a snad až osudovost, kdy se během jedné noci mohou díky náhodným setkáním a především kvůli nekontrolovatelnému pití alkoholu (kdy pak lidé ztrácejí zábrany) zcela změnit životy hned několika lidí – a právě zde by kontinuálnější propojení scén dodalo inscenaci na větší naléhavosti. Stejně tak mohla režie více pracovat s atmosférou dané noci. Hra určitě nabízí mnohem víc, než bylo na jevišti vidět.
(zadáno: 5.10.2016)
85% Milá, nevulgární a především chytrá zábava. I těmito přízvisky by se dala charakterizovat další Kvidoule CC. Budu se zřejmě opakovat, ale pro mě je to průsečík semaforského a cimrmanovského (všiml jsem si odkazu na sousedovic malého Mirka) humoru v moderním hávu. Bavil jsem se u zfilmovaných vtipů, u sitcomu, ale i u doučovacích hodin – a tak bych mohl pokračovat. Tahle partička to prostě umí! Povedené písně I. Orozoviče včele s šansonem O labuti příjemno večera jen podtrhovaly. A navíc, kdo dnes dokáže složit a zazpívat například song o "čůrání", aby působil přirozeně a vyloženě vtipně?
(zadáno: 4.10.2016)
Tohle se hodně nepovedlo. Samotná hra má sice jistý (i když mizivý) potenciál, ovšem je napsaná tak absurdně, že se naprosto příčí na jevišti viděnému "realistickému" herectví (možná kdyby byly postavy vedeny podobně jako výstup V. Hybnerové s V. Záveským v druhé části inscenace, mohlo by to dopadnout trochu líp). Co je však horší: nikdy jsem na divadle nezažil, aby mi vulgarity přišly tak vulgární... Celé to trápení korunuje naprosto nezvládnutý závěr, kdy divák hledí nevěřícně na jeviště. Jak je možné, že takoví divadelníci jako Hybnerová, Pechlát, Etzler a Záveský vytvoří něco podobného?
