PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3030)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.6.2017)
Pro nejmenší děti rozhodně příjemná podívaná neustále atakující jejich pozornost, aspoň soudě dle reakcí na jedné z repríz. Pohybová inscenace má šmrnc, schází jí však závěr, nebo nějaké vyústění. Škoda, že prostě jen tak skončí. Více bych si také možná pohrál s kostýmy zvířat. Ale kaktusový výstup byl super. Oceňuji též hudební složku.
(zadáno: 16.6.2017)
75% Nová dramatizace se soustředí zejménana osudy ženských postav románu. I když šel D. Gombára tentokrát trochu odlišným směrem, výsledný dojem jsem měl de facto stejný jako v případě zlínské inscenace. Nastudování je to velice působivé, má atmosféru, ovšem je patrné, že se jedná o velmi rozsáhlé dílo, které je náročné převést na jeviště. Divák sice hlavní linku udrží, ale tu spoustu vztahů a událostí, podle mého názoru, člověk neznalý knížky, nemá možnost zcela postřehnout. I tak jde ale o inscenaci, která rozhodně stojí za pozornost už kvůli hereckým výkonům a již zmíněné silné atmosféře.
(zadáno: 15.6.2017)
Vyrovnaný herecký duel, v němž D. Bambas předvedl detailní studii toho, jak neustálé potlačování latentního strachu může během jednoho večera zcela rozklížit lidskou osobnost. A. Talacková měla díky košatěji napsané postavě o něco větší herecké možnosti. Annu dokázala rozehrát v mnoha rozličných polohách - nezůstala tak pouze hloupoučkou a rozmazlenou ženuškou stranického pohlavára, v patřičných momentech totiž herečka uměla věrohodně prodat Annin přirozený zdravý selský rozum, oddanost, a také hořkost z života, který vede. Intenzita, s níž se oba herci do inscenace ponořili, je ohromující.
(zadáno: 22.5.2017)
P. Kracik zbytečně dlouhý text hry (zřejmě pro účely zájezdového putování napříč republikou) radikálně seškrtal, přičemž se soustředil zejména na komediální situace, jež pak spolu s herci dokázal patřičně vypointovat. Trochu mi sice chyběly jímavější scény, které touto nekompromisní redukcí vzaly za své, nicméně cesta, po níž se inscenační tým vydal, se ukázala být šťastnou. A to hlavně díky výkonům L. Vlasákové a J. Dolanského. Na Dolanského vyšperkování postavy homosexuálního Brendana se bude zřejmě hodně dlouho vzpomínat. Vše se však děje s citem pro míru a ctí se hranice dobrého vkusu.
(zadáno: 18.5.2017)
Nová adaptace Hrubínovy poemy, dle mého názoru jednoho z nejkrásnějších děl české literatury, se snažila akcentovat dramatično příběhu a niterné promluvy hlavní postavy. Tím sice došlo k jistému zjednodušení, ovšem M. Hanuš tyto "ústupky" kvůli převodu do divadelní verze vyvážil režií. Souhra všech složek, ať už se jednalo o výpravu, light design či hudbu a herecké výkony, jimž dominoval V. Čaněk v roli dědečka. M. Vejdělek místy bojoval s přirozeným přednesem Hrubínových veršů, nicméně roli mladíka pohybujícího se mezi dvěma naprosto odlišnými světy lásky a smrti dokázal obsáhnout zdařile.
(zadáno: 18.5.2017)
75% Přesná ukázka komedie s přesahem, jejíž aktuálnost chvílemi až děsí. Zdařilá divadelní adaptace příběhu pohrávajícího si s možností, že by se jeden z největších zločinců novodobé historie objevil v současnosti. Kam za těch sedmdesát let od jeho smrti naše společnost došla a jaké "celebrity" lidé často uctívají? Trefné obsazení O. Kavana do role Hitlera. Ten tuto figuru ztvárňuje s citem pro míru, nikterak ji neparoduje, a přesto má dar rozesmát i tnout tzv. "do živého", kdy divákův úsměv náhle zhořkne. M. Balcarovi se podařilo vystavět solidní inscenaci s vyrovnanými hereckými výkony.
(zadáno: 18.5.2017)
75% Plzeňské nastudování WSS mě potěšilo. Bylo zřejmé, že tvůrci ani v nejmenším nepodcenili přípravu. Vyzdvihnout musím zejména choreografii a hudební nastudování - orchestr muzikálového souboru se nachází v dobré kondici. Herecky, pěvecky i tanečně vyrovnané. Přesto bych rád zmínil zejména výkony P. Režného a K. Falcové v ústředních rolích. Nejznámější píseň Somewhere nechala režie netypicky zazpívat V. Zaoralovou Dvořákovou. I když do celkové koncepce tento výstup zcela nezapadal, její interpretace byla působivá. L. Olšovskému se režijní vstup do Plzeňského divadla vydařil.
(zadáno: 17.5.2017)
75% Přiznávám, že mě na této novince původně nejvíce zajímal D. Krejčík, který mě poprvé výrazně zaujal v inscenaci DvŘ Cock. A musím přiznat, že mě jeho ztvárnění duševně narušeného chlapce zasáhlo snad ještě více než výkon ve výše zmiňované inscenaci. V podobných pozitivech lze ale hovořit také o Z. Bydžovské coby farářce (i když by mohla trochu ubrat na emocích), v menší roli obstála i P. Horváthová. Z jeviště bylo zřetelně "cítit" napojení na text, ale i herecké a režijní souznění. Jedná se o mimořádně niternou a intenzivní inscenaci, která dokáže divákům předat silný divadelní zážitek.
(zadáno: 15.5.2017)
Mučedník - OLDstars 70 %
Troufnout si na nastudování tak náročného textu s "nehotovými" herci vyžaduje odvahu. Naštěstí pro diváky jí měl T. Staněk dostatek, a tak vznikla zajímavá inscenace, která dává jasné signály, že se v souboru objevily herecké talenty, o nichž v budoucnu jistě uslyšíme. Zejména se jedná o O. Poláka, který hlavní postavu Benjamina ztvárnil velice věrohodně, B. Waschingerové (uchopení matky mi přišlo až neskutečně autentické), ale také o K. Fittnerové - její závěrečný monolog měl pořádnou sílu! Inscenace má tvář a ví, co chce divákům sdělit. Klidně může konkurovat i profesionálním nastudováním.
(zadáno: 17.4.2017)
65% Dvojice L. Radimerská a M. Danzer je studnicí dobrých hlášek a nápadů, což tandem prokázal především ve své předposlední hře Rozlučka II. Novinka Girls na ni v tom nejlepším navazuje - živě napsané vtipné dialogy jsou zarámovány do situace náhodného silvestrovského setkání tří mladých dívek, jejichž hlavním tématem hovoru jsou především vztahy. A ty, zvlášť v konstelaci setkání sokyň v lásce, nejsou nikdy jednoduché... Herečky už při premiéře působily víceméně sehraně, dokázaly po celou dobu představení držet charaktery svých postav a jejich projev měl punc autentičnosti. Fajn zábava.
(zadáno: 17.4.2017)
65% Sympatický pokus o zdivadelnění experimentální poezie, která je už sama o sobě při čtení velkým dobrodružstvím. Podobné pocity jsem měl při sledování představení - musím ale přiznat, že mě inscenace J. Adámka oslovila. Rozhodně mě bavilo ji sledovat a nechat na sebe působit. Je asi zbytečné se ji snažit chápat či pochopit, sdělení v tomto případě není až tak důležité.
(zadáno: 17.4.2017)
Přesně takto si představuji syntézu všech inscenačních složek - ať už se jedná o hudební stránku, herectví, zpěv, ale také lihgt design a především filmové dotáčky, které jsou v tomto případě nedílnou a především obohacující součástí muzikálu. Celému dění vládne M. Horká, která naprosto přesně vystihla charakter své postavy paní Danversové, navíc si zdařile pohrávala s její "tajemnou vizáží". V podobných superlativech lze hovořit i o hlavní dvojici T. Novotný a V. Prášil Gidová. Ostatně celé početné obsazení bylo velmi vyrovnané. V Ostravě je k vidění muzikálová inscenace světových parametrů.
(zadáno: 17.4.2017)
15% Těžký kalibr! S. Tofi svým novým opusem překonal další metu - libreto hodné školáka cca 8. třídy ZŠ se mu podařilo uvést v dotovaném divadle. Tahle estráda se prostě nedá brát vážně. Přitroublé spojováky soudného diváka spolehlivě rozesmějí svou trapností. Nikdy nezapomenu na scény s písněmi Odnauč se říkat ne, Včelka Mája, Dám dělovou ránu apod. Když se k tomu připočte kýčovitá výprava, ale i choreografie, je vrchol nevkusu na světě. Velkým problémem byl i fakt, že písně K. Gotta uzpívala jen polovina účinkujících. Průšvih roku.
(zadáno: 17.4.2017)
Z tohoto nastudování Macbetha jsem odcházel s jedinou otázkou: "Proč byla dramaturgií vybrána zrovna tato hra, když nakonec zůstala bez jasné inscenační tváře a když divadlo nedisponuje takovým obsazením, které by odůvodnilo její nasazení?" P. Khekovi se do inscenace nepodařilo vtisknout téma, jímž by dnešního diváka mohl oslovit - z výsledku nebylo de facto vůbec jasné, o čem se tento Macbeth hrál. Pravda, režisérovi nenahrávalo do karet ani obsazení hlavně mužských rolí. Postavy ztvárňované pánskou částí souboru byly totiž dost zaměnitelné a nezajímavě odehrané. Promarněná šance.
(zadáno: 17.4.2017)
Při sledování strhující herecké exhibice E. Maximové jsem se nestačil divit, jak sugestivně dokáže tak mladá herečka po celých čtyřicet minut přenášet pocity a duševní stavy své postavy na diváky v sále. Intenzivní podívaná, do níž se díky mladé herečce vřítíte z vteřiny na vteřinu a vydechnete až na samém závěru. Další komorní projekt z oldstarského cyklu ruské dramatiky se dvojici Magdová - Staněk vice než vydařil.
(zadáno: 17.4.2017)
Hra D. Gombára mě neoslovila. K danému tématu nepřispěla ničím novým ani objevným, i její struktura byla dost neoriginální. Postavy na jevišti mě vlastně vůbec nezajímaly, ačkoli byly souborem zahrány celkem solidně. K hereckým výkonům vlastně nemám žádné zásadní připomínky, přesto hra, a potažmo i inscenace, šla zcela mimo mě. O tématu peníze vypovídala jen minimálně.
(zadáno: 15.3.2017)
Průměrná hra, která nepřináší nic nového, natož originálního, a to jak svojí strukturou, tak obsahem. Staví vedle sebe pět monologů, jež herci víceméně solidně odprezentují, ale už i kvůli zvolené režijní koncepci nemají možnost nějak výrazněji zaujmout. Ve finále mi to celé přišlo velmi banální, pseudofilozofující a některé příběhy také značně přefabulované. Na jednu stranu výběr hry chápu, je určitě dobré se seznámit s tvorbou tohoto australského dramatika, ale možná by mu slušela jen forma scénického čtení. Jeviště NS bych raději přenechal autorům sofistikovanějším typu Meyenburg apod.
(zadáno: 7.3.2017)
85% Inteligentní hra pečlivě dávkující příjemný humor, za nímž se však neztrácejí důležitá témata, o která v ní jde především. Probírají se zde nejen otázky pravdy a lži a hodně křehké hranice mezi nimi, ale autor docela podrobně zkoumá charaktery obou mužů stojících na opačných stranách „barikád“ a životních zkušeností. M. Táborský a F. Cíl těmto mužům vtiskli autentické tváře a dokázali tak poselství textu divákům maximálně věrohodně zprostředkovat. Silný zážitek. Divadlo v Řeznické nyní prožívá hodně dobré divadelní časy!
(zadáno: 7.3.2017)
75% Ačkoli text Sametové noci přece jen nedosahuje takových kvalit jakým byl Leni, zůstává především v kontextu současných dramatických her vysoce nadprůměrným (i přes zbytečnost, která v půlce příběhu prozradí pointu). Čím se však může tato inscenace chlubit, jsou herečky Z. Slavíková, jež s přehledem zvládá střídání různých poloh postavy, a V. Khek Kubařová, která se s rolí doslova sžila a díky jejímu procítěnému ztvárnění naivní sestřičky tak závěr vyznívá hodně sugestivně. A M. Etzler dokazuje, že mu sluší mnohem víc tato část jeho hereckého já, než jakou předvádí v laciných komediích.
(zadáno: 3.3.2017)
GundR - Wariot Ideal 80 % 
75% Opravdu extrémní divadelní zážitek, který jsem v tomto směru na divadle ještě nezažil. Ačkoli se zde hovoří jen sporadicky, inscenace má silnou výpovědní hodnotu, k níž tvůrci docházejí zajímavou cestou, kdy proti sobě postaví dění před a po pauze... Pohybově i výrazově silná dvojice V. Švejda a J. Kalivoda.
(zadáno: 3.3.2017)
Přes sympatické snažení obou hlavních představitelek jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduji hru, která nabízí pouze koláž notoricky známých postřehů, životních pravd a klišé, které už byly v mnoha hrách nesčetněkrát použity. Neshledal jsem na této skice nic objevného, natož přínosného. Ačkoli mě celek naprosto minul, nelze v hodnocení opomenout, že výsledný tvar držel celkem solidně pohromadě. Určitou část diváků hra, respektive inscenace jistě osloví, já k ní nepatřím.
(zadáno: 3.3.2017)
65% Nastudování legendární pohádky považuji za zdařilé. Režie příběh v únosných mezích zmodernizovala, čímž získala prostor k rozehrání mnoha vtípků, které oživovaly notoricky známý děj. Š. Caban tak dal divákům i cosi milého navíc, čehož se ovšem mohl zdržet J. Kraus v roli jednoho z rádců. Jeho glosy různorodého charakteru se do takového divadelního tvaru nehodily. Herecky i pěvecky si jistá dvojice J. Cina a B. Kohoutová patří k hlavním oporám inscenace, jejich souhru je radost sledovat. Na hudebních produkcích Studia Dva vždy oceňuji živý orchestr a kvalitní hudební nastudování muzikálů.
(zadáno: 3.3.2017)
Spojení světů autorky velkých rodinných románů Jane Austinové a zombie příběhů byl dobrý výchozí nápad, bohužel jeho realizace skončila někde za půlkou cesty. Chybělo mi především razantnější uchopení "zombie linie", která se rozvíjela až příliš pomalu. Inscenaci by jistě prospělo zkrácení, čímž by získala na větším temporytmu. Za výrazné klady považuji výpravu D. Stojčevskiho, hudbu J. Konvalinky a především souhru celého souboru 11:55, který od dob studií na DAMU neztratil nic ze svých kvalit. Rád jsem s touto talentovanou partou mladých lidí znovu setkal.
(zadáno: 3.3.2017)
Ačkoli patřím do skupiny příznivců poetiky Divadla Semafor (jeho produkci sleduji posledních patnáct let kontinuálně), z poslední premiéry jsem byl opravdu hodně v rozpacích. Opomenu-li velké výpadky paměti J. Suchého, které ostatní zachraňovali (nutno podotknout, že asi J. S. neměl svůj den, protože v takovém množství se mu to ještě nikdy nestalo), tak největším problémem byla hra samotná, která postrádala lehkost inteligentního vtipu, jímž si mě kdysi Semafor získal. Možná se repríza 25. 1. opravdu hodně nepovedla, protože celé představení působilo velmi chaoticky a nepřipraveně.
(zadáno: 3.3.2017)
M. Hába vytvořil specifickou verzi Macbetha, jejíž režijní struktura je snadno aplikovatelná na jakoukoli jinou hru. P. Pochop ztvárňuje titulní postavu plus některé další, čtyři herečky v podobě čarodějnic odehrají vše ostatní. Na jevišti se to hemží krví, samozřejmě dojde i na nahotu... Ačkoli jsem tuto verzi nepřijal a vlastně nechápu, proč se ocitla na repertoáru D21, které vyznává úplně jinou poetiku, při sledování jsem se nenudil, ale nespatřoval jsem v tom všem žádnou výpovědní hodnotu. Snad kdyby byla produkce uvedena v nějakém alternativnějším prostoru, získala by aspoň na atmosféře.
