PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3030)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 22.2.2018)
Černoušky považuji za jeden z "majstrštyků" A. Christie, který vysloveně provokuje režijní představivost, o čemž jsem se přesvědčil v mnoha zhlédnutých inscenacích. S touto hrou se prostě dají dělat divy, proto je škoda, že v Divadle Příbram vznikla z režijního hlediska velmi decentní až úsporná inscenace. Divák, jenž se s touto hrou setká poprvé, možná nebude zklamán, nicméně z čistě divadelního hlediska považuji nevyužití úžasného potenciálu textu za vyslovený hřích. A celé to začíná už u figurek černoušků, které režie nechává stát ladem téměř bez povšimnutí v rohu na stolku...
(zadáno: 22.2.2018)
Inscenace vystihuje tvrzení, že pokud se bulvární komedie nastuduje poctivě bez laciností, dokáže pobavit i "náročnější" typ diváků. O milé překvapení se postaral A. Háma, který nejenže představení táhne, ale zároveň se pohybuje v předepsaných mantinelech postavy neuvěřitelně lehce a neuchyluje se k podbízivosti. Věřím, že si tuto polohu udrží i v reprízách, sluší mu. Z dam bych rád zmínil N. Boudovou, hereččin smysl pro trefné glosátorství a ironii dodal její postavě a vlastně i celé inscenaci příjemnou nadstavbu. Ano, takové komediální inscenace se dají brát vážně i z „recenzního“ hlediska.
(zadáno: 20.2.2018)
Někdy i skromný komorní muzikál může hravě strčit do kapsy velké produkce. Kdysi se to podařilo Divadlu Ungelt s Webberovým Líp se loučí v neděli (hl. role M. Kubišová), nyní se něčemu podobnému přiblížili v DNP s inscenací Tick, Tick…Boom! Na některou z cen jistě dosáhne ve všech muzikálových disciplínách suverénní T. Vaněk, na paty mu pak bude šlapat P. Pecha. Oceňuji zdařilé přebásnění a hudební (živé!) provedení, které je v pražských muzikálových končinách výjimečné. I když samotné inscenaci trochu chyběl pořádný režijní tah, nadšení pro věc tento menší deficit stonásobně vykompenzoval.
(zadáno: 20.2.2018)
75 % Krátká inscenace, dlouhotrvající zážitek. Přesně takovou úměrou by se dal charakterizovat projekt Staré arény, který ve třech inscenačně rozdílných částech někdy až téměř poetickou formou poukazuje na zvěrstva totalitního čínského režimu, která jsou aspoň dle společenského a politického dění posledních několika let, zdá se, dost bagatelizována. Velmi přesvědčivý výkon hlavního protagonisty L. Adama, stejně tak přesvědčivě působilo i režijní propojení všech částí inscenace. Tento "gastronomický výlet za hranice lidskosti a vkusu" doporučuji podniknout. Má totiž co říci!
(zadáno: 20.2.2018)
Až v režijních rukách autorových se tato hra proměnila v opravdovou „komedii z hereckého života“, která pojmenovává většinu jeho strastí i radostí. Díky režii A. Goldflama získala hra ucelenější tvář, mnohé situace byly na rozdíl od předchozích inscenací tohoto textu vyloženy trefněji a se smyslem pro pointu. De facto by se dalo říci, že hra byla teprve touto inscenací definitivně dopsána. Herecké vyrovnané čtyřhře přece jen trochu dominovala P. Tenorová. Příjemný divadelní zážitek.
(zadáno: 6.12.2017)
Ano, jedná se o poctivě připravenou inscenaci s promyšlenou stavbou. Co je to však platné, když mě v tomto odosobněném balení osudy postav vlastně vůbec nezajímaly?! V Maryše jde o silný lidský příběh, který se v přemíře režijních symbolů ztratil, stejně jako některé vyškrtnuté postavy. Silně okleštěný text na úplné minimum vytlačil z příběhu na samý okraj i takové figury jako je Lízal, Lízalka, ale i Vávra. Herci se zvolené koncepci maximálně odevzdali a s vysokým nasazením plnili svoji předepsanou funkci. Tahle Maryša mě minula velkým obloukem.
(zadáno: 3.12.2017)
Inscenace s nejasným režijním názorem. Chvílemi mi připadalo, jakoby A. Celiński chtěl za to množství svých nápadů (často pro inscenaci neopodstatněných) a kostýmovou i scénickou velkorysost schovat, že se mu nepodařilo najít klíč, jak ke zcela jistě těžko realizovatelnému textu přistoupit. Vznikla tak nudná inscenace s nezajímavými až neživými postavami, jejichž osudy mi byly de facto zcela lhostejné. Chvílemi se v dění také hůře orientovalo, navíc i využití postavy inspicienta bylo dost nedůsledné. Dle mého názoru se jedná o inscenaci, o jejímž smyslu a dopadu na diváka lze hodně pochybovat.
(zadáno: 3.12.2017)
Hra matoucí "tělem". Po jejím přečtení máte pocit, že se jedná o celkem zajímavý text, jehož síla se však na jevišti naprosto rozplyne a odhalí jeho slabiny. Vědí o tom své v MDP, kde inscenace vyzněla do ztracena zcela. V NDM naštěstí poměrně rázně zasáhla dramaturgie, takže výsledek sice působí kompaktněji a zajímavěji než v Divadle Rokoko, ovšem ani v Ostravě se nepodařilo smysl nasazení hry obhájit. Jedná se o celkem nevzrušivou podívanou (s rádoby překvapivým závěrem ve stylu Agathy Christie) s iritujícím pojetím postavy prostředního syna Alexe (I. Dejmal). Jinak herecky solidní.
(zadáno: 3.12.2017)
Hra přináší dosud ještě tabuizované téma sexuální asistence u tělesně handicapovaných lidí a zabývá se kontroverzní otázkou eutanázie. Jedná se o promyšleně vystavěný text (i když v závěru by měl dramaturg zasáhnout, protože se dění zacyklí) s mnoha zajímavými hereckými příležitostmi. Syrová a nic nepřikrášlující režie J. Klimszy šla víceméně na dřeň tématu. R. Finta je v roli postiženého pubescenta (mimo jiné) po celou dobu představení v neustálé hrou předepsané tenzi, z níž nevystoupí ani na chvíli. Jeho výkon je suverénní a hlavně konzistentní. Výborní D. Viktora, L. Končoková i V. Roleček.
(zadáno: 30.11.2017)
75% Ne náhodou získala Komorní scéna Aréna dvakrát za sebou titul Divadlo roku - a ve své spanilé jízdě pokračuje dál. Inscenace Obrazu je zcela jistě zatím nejlepší režií V. Štěpánka, který ve spolupráci s T. Vůjtkem nevytvořil pouhou komedii na první dobrou, ale snažil se o co nejvrstevnatější náhled na různorodé charaktery postav tří přátel. A protože se mohl opřít o takovou trojici herců, která figuruje v obsazení, vznikla další prvotřídní divadelní podívaná. A nic na tom nezmění ani fakt, že v závěru už ono nastavené tempo přece jen trochu polevilo.
(zadáno: 30.11.2017)
První část inscenace, která je vlastně jen přípravou na to, co přijde po pauze, by si od tvůrců zasloužila trochu pečlivější zpracování, - především co se škrtů a propracování situací i vztahů mezi herci (postavami) týče. Potenciál textu v tomto směru nebyl zcela využit. Část druhá je už mnohem svižnější, zde si byli J. Klimsza s herci "jistější v kramflecích", gagy i situace byly zdařile pointované a vygradované (prim v tomto směru hráli L. Bělašková a A. Čuba). Nakonec se tak jednalo o příjemnou zábavu, jež byla prosta laciností i lascivností.
(zadáno: 30.11.2017)
45% Hru nejlépe vystihuje označení "divadelní životopis". Neoriginálně odvyprávěný osud rakouské císařovny, kterému chybí jakýkoli přesah, charaktery postav i konflikty mezi nimi jsou autorem jen zlehka nahozeny, nerozvíjejí se, takže je pak i inscenace díky předvídatelnosti a pomalému tempu dost těžkopádná. Režie se evidentně snažila, zřejmě si vědoma nedramatičnosti textu, o atak na divákovu pozornost, ovšem některé tyto scény působily jako ona pověstná pěst na oko. Také bez písní a sborů by se inscenace obešla, jejich vyškrtnutí či zajímavější realizace by celku prospěla. Herecky solidní.
(zadáno: 23.11.2017)
Čičvákova inscenace Ibsenovy hry mě neoslovila. Až na malé výjimky mi mezi vztahy velmi solidně hrajících herců chyběla chemie (krásná byla ale scéna umírání Peerovy matky, ta se A. Černé vydařila, nebo závěrečná scéna s A. Elsnerovou a O. Brouskem). Pro posledně zmiňovaného se jednalo o již čtvrté setkání s M. Čičvákem a opět se potvrdilo, že mu jako jedinému ze souboru přechod do DnV prospěl. Vlastně mi bylo až líto, že mě poetika inscenace neoslovila, poněvadž pro jiné diváky může být jistě zážitkem. Ať tak či onak, jedná se o poctivě odvedenou divadelní práci, která si zaslouží pozornost.
(zadáno: 23.11.2017)
75% Muzikál byl výrazně zkrácen a písně dostaly díky novým aranžím moderní kabát. Songy zněly přímo z jeviště výborně hrajícími hudebníky (herci) bez sebemenšího nádechu folklóru (za což jsem byl rád). Zhlédnutá repríza měla silný náboj, ústřední dvojice P. Batěk a A. Fixová nalezli pro Šuhaje respektive Eržiku adekvátní polohy. O velmi milé překvapení se postarala především A. Fixová bezchybnou intonací a precizní interpretací písní. Nepřehlédnutelnou postavu Morany pak ztvárnila K. Fixová, jejíž Fátum doslova prostoupilo celou inscenaci. Vyrovnané výkony ve vedlejších rolích.
(zadáno: 23.11.2017)
Nezáživná komedie plná otřepaných témat. Anotace slibovala písně známých šansoniérek jako např. H. Hegerová či Z. Navarové, ovšem došlo jen na čtyři. Vlastně se jednalo jen o naoko přidanou hodnotu. Ani režie slabému textu moc nepomohla a k vidění bylo dokonce i několik trapnějších okamžiků (viz rapování D. Punčocháře). A. Štréblová s P. Jungmanovou by si zasloužily lepší výběr textu, kde by mohly prodat své herecké a pokud možno i pěvecké kvality.
(zadáno: 23.11.2017)
Text T. Williamse patří do skupiny her, jejichž kouzlo už odvál čas. A v tomto případě mu moc nepomohla ani značně střídmá (ne však špatná!) režie I. Janžurové. Zřetelná pak byla především absence dramaturga, který by se odvážil k razantnějším škrtům. Ze čtveřice hereček zaujala hlavně L. Žáčková, nicméně jako celek inscenace nepřináší odpověď na to, čím by mohl dnes potenciálního diváka oslovit. A důvod zpěvu kupletu v závěru se mi nepodařilo rozklíčovat vůbec.
(zadáno: 23.11.2017)
Při pohledu na tuto komedii je zajímavé sledovat, jak se od doby jejího prvního uvedení před téměř dvaceti lety proměnila naše společnost. Co tehdy bylo šokující (hra byla zařazována ke cool dramatice), dnes už bereme jako běžnou součást našich životů. P. Svojtka se soustředil na co nejvěrohodnější vykreslení charakterů postav, díky čemuž vzniklo opravdu velmi svérázné rodinné panoptikum, jež odhalovalo vyprázdněnost životů hrdinů a dávalo nahlédnout na současný pokřivený hodnotový žebříček některých lidí. Prim v této skvadře hrály A. Fialová a T. Vilhelmová. Vkusná komedie s přesahem.
(zadáno: 23.11.2017)
Inscenace sice nebyla dobrá (především herecká kreace E. Aichmajerové v první části byla opravdu šílená), nicméně popravdě jsem čekal mnohem horší zážitek. E. Aichmajerová v druhé části už nevadila, solidně se své role zhostila B. Mottlová, L. Noha hrál na půl plynu. Párkrát jsem se sice zasmál, ale za produkt klasického divadla bych tuto verzi Natěrače nepovažoval.
(zadáno: 23.11.2017)
75% Opravdu nerad používám vzletné až hystericky znějící označení hodnocení hereckých výkonů. Nyní ovšem musím udělat výjimku, a právě těmito výrazy objektivně popsat výkon J. Vlasáka. Jeho ztvárnění postavy, u níž dochází k progresu Alzheimerovy choroby, bylo sugestivní, procítěné a do naprostých detailů vycizelované. Jedná se zcela jistě o jeho životní roli. Režie navíc zdařile pracovala s nelehkou formou hry, snažila se ji co nejvíce divácky zpřístupnit. Škoda jen, že vedlejší figury zůstaly ochuzené o další rozměry jejich počínání. To je však v tomto případě jen malá piha na kráse.
(zadáno: 23.11.2017)
Tento projekt se MDK nepovedl. Hlavní problém spočívá již v textu, který se v této podobě neměl dostat na veřejnost. Jedná se o jakýsi slepenec scén, které nedrží pohromadě, některé jsou navíc neadekvátně protahované a hlavně je to celé neoriginální. A když už se v druhé části snaží autorka o dramatično, právě tyto dialogy patří k nejtrapnějším z celé produkce. Bohužel i u interpretace písní byly znát velké rezervy, režie si moc nevěděla rady s množstvím herců na jevišti. O choreografii se raději nezmiňovat. Jde však o první dramaturgický přešlap nového vedení, na který má právo každý.
(zadáno: 23.11.2017)
Režie zdařile pracovala s detektivní složkou hry, navodila patřičnou atmosféru napětí a starých dobrých časů Anglie. Už méně se jí však vedlo s humornou stránkou textu, spousta vtipných scén vyzněla zbytečně do prázdna. Herecky nevyrovnané. Zatímco zaujali především J. Koudela v roli seržanta Trottera a Z. Benešová coby Mollie, na druhé straně „barikády“ stál M. Rošetzký, jenž z Paraviciniho vytvořil povrchní figurku, která na jevišti sloužila jen jako pěšák do počtu. Také I. Zajáčková se mohla do postavy paní Boyleové více ponořit a režie více zapracovat na její „nesnesitelnosti“.
(zadáno: 23.11.2017)
Dle mého názoru je Bílá nemoc velmi aktuální hra, jejíž sporadické uvádění nechápu. Ano, je pravda, že její části trochu zestárly, ovšem pokud text uchopí schopný dramaturg a režisér, může z něj vzniknout opravdu zdařilá inscenace s přesahem rezonujícím se současnou celospolečenskou situací. M. Tyc se snažil své nastudování aktualizovat, čímž inscenaci udal sice správný směr, nedošel však úplně ke zdárnému cíli. Oceňuji však snahu o náležité sdělení, které bylo z inscenace zřejmé. Solidní herecké výkony a působivá hudba.
(zadáno: 23.11.2017)
75%. Komorní inscenace, která zaujme originálním výkladem některých postav (Horacio, Polonius) a situací (výstupy herce, závěrečná scéna aj.), v sobě obsahuje i spoustu příjemného humoru (i když některé přidané vtípky mohly být pečlivěji rozpracovány). Herecky vyrovnané, inscenaci vévodí zejména přirozené herectví V. Kubařové a L. Vlasákové. Stejnou pochvalu si však zaslouží i ostatní (zejména pak L. Hampl v roli Polonia). Je jen škoda, že tento Hamlet nevznikl pro příhodnější prostor. Určitě by se z něj stala událost. Takto spoustu té krásy „ukradlo“ prostředí Královské zahrady.
(zadáno: 23.11.2017)
45% Herecky sice solidně zvládnuté (nejvíce zaujal A. Bílík), ovšem režie ne příliš dobrému textu moc nepomohla – spíš naopak zvýraznila jeho nedostatky. Neoriginální hra a špatné dialogy. A navíc pouťová projekce dodávala inscenaci trochu nepatřičně kýčovitý nádech.
(zadáno: 23.11.2017)
Z posledních premiér S. Stašové mám pocit, že se vydala všanc lidové zábavě a divákům se snaží zavděčit co nejrozvernější komediální polohou. Při tom využívá neadekvátní hlasové modulace, klade na slova ve větách podivné přízvuky, a tak bych mohl pokračovat. Postava Amandy byla Stašovou podána nevěrohodně, přičemž herečka většinu situací a dialogů přehrávala. Naopak F. Cíl ztvárnil Toma přesvědčivě, stejně tak A. Vacula pojal Jima. Za vrchol představení považuji herecky procítěný dialog Jima s Laurou (K. Trnková) v druhé části. Asi tak nějak bych si představoval, kdyby vyzněla celá inscenace.
