PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3079)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 17.9.2025)
Pustit se do divadelní adaptace a inscenování tak náročného textu W. Woolfové vyžaduje notnou dávku odvahy a předem promyšlené koncepce. Režisérka A. Klimešová se svým tvůrčím týmem dokázala zdánlivě nemožné: proměnila složitý text v působivý scénický tvar, jenž překvapuje jak diváckou přístupností, tak jemným humorem. Od diváka si inscenace žádá jediné, a to naladit se na pomalejší temporytmus a nechat na sebe působit atmosféru, vnímat myšlenky a postřehy jednajících figur, s nimiž se seznamuje v průběhu jediného dne. Čistá inscenace s výtečnými hereckými výkony, jimž dominuje M. Sidonová.
(zadáno: 17.9.2025)
J. Mikulášek rozehrává téma, které stále více rezonuje ve společnosti. Ačkoli obdobnou inscenaci kdysi nabídlo Švandovo divadlo, přece jen jsme o pár let dál a pozitiva či negativa AI dokáže identifikovat už daleko víc lidí. Kolektivní souhra celého souboru je velkou předností projektu, jemuž dominují výkony V. Vašáka a A. Kubátové. Tvůrčí tým sice nepřichází s převratnými objevy ani informacemi, nicméně kultivovaným způsobem upozorňuje na limity i rizika umělé inteligence. Po zhlédnutí představení však přece jen odcházíte s pocitem, že některé lidské dovednosti (jako je např. napsání smysluplné divadelní hry) ani sebelepší robot nenahradí.
(zadáno: 15.9.2025)
Dramaturgicky i režijně vycizelovaná inscenace s výraznými škrty, byť by jich v první části neškodilo učinit ještě o něco víc. P. Štěpán podává v Melodym mimořádně soustředěný výkon, v němž propojuje snílkovství, destruktivní závislost na alkoholu i hrubost životního outsidera. Naproti němu stojí jeho dcera Sára v podání K. Daňhelové vytvářející emancipovanou, nicméně po lásce toužící mladou ženu nebojící se otci postavit čelem. Je víceméně protikladem k submisivní matce, kterou s dávkou velké uvěřitelnosti vystřihla R. Coufalová. Je třeba ocenit odvahu MdB titul nasadit a seznámit diváky i s méně zdařilou hrou významného autora.
(zadáno: 3.9.2025)
Příjemná, uchu lahodící hudba O. Brouska, líbily se mi zejména sborové scény. Některé sólové písně vyžadovaly značnou technickou jistotu, pěvecky solidně disponovaný soubor se jich zhostil se ctí. V tomto směru měl nejnáročnější úlohu Š. Pospíšil. I jemu se až na drobná zaškobrtnutí podařilo těžké party uzpívat s patřičnou lehkostí. Jeho výkon měl též výrazné dramatické kvality, postavu dokázal provést od raného věku až k dospělosti. Velmi citlivě vyzněl Kašparův vztah s rodiči v podání J. Pejchala a P. Janečkové. Inscenace R. Balaše, jenž je autorem nápaditých textů písní, je prostoupena hravým humorem - toť další přidaná hodnota muzikálu.
(zadáno: 2.9.2025)
Gavranova opravdu vtipně napsaná a J. Janěkovou svěže zrežírovaná komedie se může opřít o trojici herců, jež se skvěle doplňují. Určitou výhradu lze mít jen k výkonu J. Jackuliaka, jehož dodávání vtipů na sílu a neustálé rádoby odbourávání se bylo kontraproduktivní. Samotný text je totiž v rámci žánru dostatečně nosný a dokáže diváky pobavit bez těchto zbytečných „přídavků“ často balancujících na hraně vkusu. Navíc tím výsledný dojem z celku herec spíše oslabuje. Přesto se však jedná o příjemnou komedii – pro strávení letního večera pod širou oblohou a pročištění si hlavy od problémů jako dělanou.
(zadáno: 2.9.2025)
45 % Hra M. Novákové není dle mého názoru dostatečně nosná a místy se rozpadá do zmatečných pasáží, což se přeneslo i do výsledné podoby poněkud chaotičtější inscenace, kterou považuji za dramaturgicky problematickou. Například zcizovací postupy byly využívány nesystematicky – samoúčelně, proto působily rušivě. Herecké výkony celého obsazení lze sice označit za kvalitní, nicméně nebyly schopny kompenzovat slabiny textu. Projekt Antická štvanice v posledních ročnících trpí nevyrovnaností premiérovaných inscenací, ani ten letošní není výjimkou.
(zadáno: 27.8.2025)
75 % Komedie v nastudování P. Ondrucha nabízí svižnou podívanou plnou chytrých a vtipně napsaných dialogů, s nimiž si B. Poláková a M. Adamczyk zdařile pohrávají. Oba herci ztvárňují hned tři postavy, které díky dobrému režijnímu vedení odlišují "jinými výrazovými prostředky". Ačkoli samotný příběh o nejrůznějších situacích, s nimiž se v partnerských vztazích střetáváme, nepřekvapí výraznější originalitou, oživují jej zcizovací momenty, přičemž i téma feminismu se zde objevuje v nenásilné formě. Výsledkem je zábavný večer, z něhož odcházíte s úsměvem na tváři, jenž se vám jistě vybaví při vzpomínce na toto „rande“ i po několika měsících.
(zadáno: 26.8.2025)
Komediální inscenace, kterou pro Studio DVA již podruhé nastudovala J. Janěková, je typově přesně obsazená, přičemž trojice hereček na sebe vzájemně slyší a výtečně si nahrává. A. Rusevová, M. Zoubková a K. Badinková Nováková dokážou zdařile pointovat humorné situace, a přestože občas přece jen překročí pomyslnou hranu a rozparádí se víc, než by bylo záhodno, dokáží nakonec vše vybalancovat tak, aby divák odcházel z představení příjemně a vkusně pobaven.
(zadáno: 26.8.2025)
5 % Velmi slabý a vlastně i dost hloupý text, jemuž už vůbec nepomohla nezřetelná režie A. Procházky, která slabiny této prostoduché komedie ještě více poodhalila. Z těchto základních problémů následně pramenilo všechno ostatní...
(zadáno: 26.8.2025)
65 % Inscenace zaměřující se na aktuální problém, kdy navzdory vědeckým poznatkům část populace podléhá svým klamným představám a konspiračním teoriím. Tento společenský boj s iracionalitou není novinkou, což dokazuje i osud G. Galileiho. P. Košař téma přesně identifikoval a umně zdůraznil jeho význam, přičemž celkový dojem posiluje vizuální i hudební složka. Herecké výkony považuji za solidní, nicméně se zde logicky projevují rozdíly mezi herci s většími či minimálními jevištními zkušenostmi. T. Krutina vykresluje Galilea coby omylného a živého člověka, nikoli jako nedotknutelnou ikonu. Příjemný bonus v podobě hostů - J. Smutné a O. Malého.
(zadáno: 25.8.2025)
Hru napsal autor v 30. letech pro Národní divadlo, přičemž si v prvním nastudování zahráli například H. Haas či O. Scheinpflugová. Nyní se k textu po delší inscenační odmlce vrátilo ČS v režii A. Svozila, jemuž se podařilo najít vhodný interpretační klíč pro verzi hodnou 21. století, již obohatil autorskými verši. Svozil se na Milence dívá s adekvátním přídělem nadsázky, do níž jsou situovány i hudební a taneční výstupy. Herecký soubor se s touto koncepcí plně ztotožnil. Je radost sledovat jeho nasazení a pohybovou ekvilibristiku – té vévodí P. Uhlík. Pěvecky zaujme B. Váchová. Celek působí dynamicky a stále dokáže překvapovat novými nápady.
(zadáno: 22.8.2025)
Bachův poetický příběh o svobodě a lásce Dekkadancers rozehrávají s nebývalou silou, a to díky symbiotickému propojení mluveného slova v precizní interpretaci J. Lábuse a V. Udatného, působivé hudby I. Achera v provedení několika členů České filharmonie, nejrůznějších ruchů, originálních choreografií a adekvátně vybraného prostoru Dvorany Rudolfina. Navíc symbolicky laděná jednoduchá scéna podněcuje divákovu fantazii. Dekkadancers touto inscenací znovu potvrzují, že dokáží spojovat vysokou uměleckou kvalitu s diváckou přitažlivostí.
(zadáno: 21.8.2025)
Výtečně vystavěná, a především chytrá komedie P. Zelenky, dramaturgicky citlivě ošetřená O. Šubrtovou, se vyznačuje aktuálností zvoleného tématu a precizně pointovaným situačním humorem, přičemž je text bohatý na originální vtipné hlášky. Ve spojení s jejich přesným timingem a výjimečně vyrovnaným hereckým obsazením vznikla inscenace, která diváka ihned vtáhne do děje a poskytne mu skutečně příjemný oddechový divadelní zážitek. Tato komedie přesně naplňuje své označení žánru. A jak je vidět, jde to i bez zbytečných laciností a pitvořivých gagů.
(zadáno: 21.8.2025)
Hra mi v mnohém připomíná její „komediální fastfoodovou kolegyni“ Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. Děj by vystačil sotva na půlhodinu, přesto je uměle prodlužován – proto inscenace často ztrácí tempo. Ačkoli soubor disponuje značným komediálním potenciálem, rádobyvtipné situace mě zcela míjely. Přesto se objevily i nápadité momenty, zejména scéna s květinami působila osvěžujícím dojmem. Přehnaná hlasitost, někdy až ukřičenost herců místy působila spíš rušivě. V tomto směru jsem si v mnohých momentech vzpomněl na Goldoniho Poprask na laguně. Celkově mě hra, ani její inscenační provedení neoslovilo.
(zadáno: 21.8.2025)
65 % Přesazení klasického Čechovova dramatu do žižkovského prostředí těsně před první světovou válkou je dramaturgicky nosný a inspirativní nápad. Režie navíc podtrhla komediální rozměr textu, který autor sám vždy zdůrazňoval. Z inscenace vyzařuje autentická atmosféra starého Žižkova, jež je umocněna volbou místa - hraje se přímo na dvorku Žižkovského divadla. Dějová linie zůstává věrná původní předloze, pouze jména figur získala českou podobu. Herecké výkony jsou poměrně vyrovnané, přesto nejvýraznější dojem zanechala interpretace Ljuby v podání E. Nejedlé. Žižkovská dramaturgická linka souboru mě baví.
(zadáno: 16.8.2025)
Hra M. Arzumanové nabízí dobře napsaný portrét Marlene Dietrich, který ve zkratce citlivě vystihuje její složitou osobnost, ale i klíčové momenty jejího života. Herecky výrazněji zaujme pánská část obsazení, zejména Š. Gajdošík v roli režiséra Josefa von Sternberga, jenž dokázal postavu vystavět s výrazovou přesností a potěšil i solidním pěveckým výkonem. Naopak představitelky samotné Marlene působí herecky nevyrovnaně, čímž oslabují výsledný dojem. Inscenace dokáže v divákovi probudit zvědavost, aby si dostudoval další informace, o nichž se postavy třeba jen zběžně zmiňují.
(zadáno: 26.5.2025)
Inscenaci vévodí sehraná dvojice J. Böhm a D. Bambas. Samotná hra sice nenabízí extra originální děj, nicméně disponuje živými dialogy, a navíc je dobře vystavěná, přičemž režisér, potažmo herci z běžných situací dokázali vytěžit maximum. J. Böhm se blýskne už v úvodní telefonické scéně, jež je režijně perfektně vygradovaná. Pozadu rozhodně nezůstává ani D. Bambas, který v druhé části naprosto přesně a bez sebemenší známky přehrávání, k čemuž podobné scény sakra svádějí, vysekne hned několik lidských typů z online seznamek. Malá scéna Studia DVA se v posledních dvou letech začíná zajímavě profilovat, což si zaslouží pozornost.
(zadáno: 26.5.2025)
Dramatizace románu o dvou rozdílných senzibilech žijících na Šumpersku, jejíž adaptace se ujala samotná autorka M. Pilátová, nabízí mírně mysteriózní příběh s výrazným lokálním ukotvením. Ačkoli nejsem příznivcem žánru fantasy, inscenaci jsem sledoval se zájmem, přestože jsem pociťoval určitou míru odtažitosti kvůli jejímu inscenačnímu ztvárnění. Z herců vyniká dvojice senzibilů Rudyho a Mirka v podání Reného Šmotka, respektive Filipa Černého. Z obsazení ještě nutno zmínit J. Höniga ztělesňujícího zlo, které prochází napříč staletími a je víceméně všudypřítomné. Milovníky mysteriózních vyprávění inscenace jistě osloví.
(zadáno: 19.10.2024)
Ačkoli mám, přiznávám, Troškovu trilogii Slunce, seno... rád, muzikál O. Brzobohatého, kterému rozhodně vůbec nepomohla režie A. Procházky, je neskutečný kýč. Zřejmě už nikdy nezapomenu například na scénu zpívajících krav – pro mě vrchol nevkusu. Muzikant s takovým talentem, jakým O. Brzobohatý rozhodně je, by měl věnovat energii smysluplnějším tématům...
(zadáno: 2.9.2024)
Divadelní spolek JEDL rozhodně nenabízí mainstreamové produkce, projekt Santini uváděný v architektových stavbách je toho zářným příkladem. L. Trmíková a M. König divákům na základě symbolických obrazů, heslovitých replik, pohybů, gest a nejrůznějších odkazů (to vše umocněno krásnou Viklického a Dohnalovou hudbou) přibližují (zejména) duševní svět světoznámého architekta především atmosféricky. Ačkoli mi je nabídnuté balení sympatické, přece jen bych v tomto případě uvítal o „něco více slov“, aby ke mně inscenace zásadněji promluvila.
(zadáno: 2.9.2024)
65 % Hravá komedie o setkání muže se třemi různými typy žen vznikla na motivy Simonovy hry Poslední ze žhavých milenců. Tato „přepsaná“ verze mě zaujala překvapivě o něco víc než původní text, na němž se přece jen už podepsal čas. Inscenace je hrána ve svižném tempu, dvojice Rumlová – Valeš je sehraná, nastavené tempo dokáže udržet po celých sedmdesát minut. Proměny T. Rumlové baví, a navíc jsou prosty přehrávané karikatury, k čemuž podobné figury svádějí. Prototyp nesmělého ňoumy snažícího se konečně seznámit přesvědčivě ztvárnil J. Valeš. Příjemná letní podívaná.
(zadáno: 2.9.2024)
65 % Za největší devízu mladoboleslavského nastudování považuji hudbu Z. Dočekala, která zásadně utváří atmosféru inscenace, s níž citlivě pracoval i režisér P. Mikeska, a to především v její první části. Bohužel místo toho, aby napětí gradovalo, v závěru druhé části zvolna pohasíná. Chybělo mi efektní zakončení, které by ve mně zanechalo výraznější diváckou stopu, o niž se zasloužily „alespoň“ vyrovnané herecké výkony v čele s vynikající E. Reiterovou. Psáno z reprízy zhlédnuté na hradě Kost.
(zadáno: 23.6.2024)
Divadlo Šumperk se v rámci své regionální dramaturgické linie vrátilo ve světové premiéře hry T. Syrovátky ke kauze zmizení Huberta Habermanna, jenž v oblasti Šumperska žil. Autor napsal hru na principu detektivky, která na bázi pátrání a postupného odhalování pravdy dokáže lapit divákovu pozornost, aby (zvláště v druhé části Nuckollsovy inscenace) následně s napětím sledoval rozuzlení příběhu. Oceňují scénické řešení L. Kuchinky napomáhající k rozlišení časových rovin příběhu a vyrovnané herecké obsazení, kterému dominovali P. Klimeš, O. Král, J. Hönig a P. Komínek. Je důležité si připomínat historii, přestože nemusí hladit po srsti...
(zadáno: 14.5.2024)
Monodrama z dílny šumperského trojlístku autorů je silné zejména ve své první polovině zabývající se hereččinými profesními postřehy a obavami, jež provázejí víceméně každého začátečníka v jakémkoli povolání. S postupujícím časem se však text rozkročí do mnoha rovin a začne se vytrácet jednotící téma. S nahraným patetickým telefonním dialogem v podání B. Hrzánové pak v závěru spadne inscenaci bohužel úplně řemen. Tyto nedostatky ovšem zachraňuje výtečná L. Jančíková, která si od první vteřiny získá pozornost většiny diváků a nenechá si ji vzít do posledního okamžiku představení. Především díky ní stojí inscenace za pozornost.
(zadáno: 30.4.2024)
Výborná souhra dvou herců různých generací P. Bucháčka a M. Ligače. Oba v součinnosti s režisérem dokázali eliminovat jistou melodramatičnost textu, navíc jejich vztah procházející mnohými nástrami a úskalími působí ve všech těchto fázích autenticky. Inscenace na malé scéně mladoboleslavského divadla tak uvěřitelnou formou přibližuje sblížení mužů, kteří už snad nemohou být rozdílnější. P. Svojtka z textu vytěžil maximum a postavám vtiskl tvář autenticity bez prvoplánových klišoidních "sázek na jistotu". Přesto jde o velice emotivní nastudování, jež dle mého názoru nemůže nechat chladným ani toho největšího cynika.
