Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3030)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 24.7.2022)
Přestože Balákova hra nepatří mezi dramatické skvosty, poskytuje V. Koptovi a J. Poláškovi (mezi nimi se neztratila ani S. Vrbická v roli zdravotní sestry) solidní zázemí pro rozehrání celkem vtipné klauniády, která má svěží tempo a příjemně plyne. Vlastně jsem se nechal rád unášet i retro náladou na pozadí filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, kterou znásobilo využití oscarového songu Raindrops Keep Fallin' on My Head.
(zadáno: 22.3.2012)
(zadáno: 27.3.2012)
Režijně nezvládnutá inscenace. Jedinou omluvou je pro M. Stropnického fakt, že vznikala v době, kdy musel čelit mnohým často až nesmyslným událostem, které se vyrojily zcela nečekaně z důvodu zvolení T. Töpfera do pozice ředitele DnV. Ale ani toto neomluví fakt, že si Stropnický pro převod na jeviště vybral vyčpělou látku, která nám už nesdělí nic nového. Po vzoru Mocné Afrodité herci pouze statují a bohužel ani V. Preiss, jenž zde ztvárňuje hlavní roli, snad poprvé není dobrý. Bavily mě vlastně jen výstupy O. Brouska st.
(zadáno: 21.12.2011)
Poetika velmi nelehkého textu mě neoslovila. Kdyby režisér B. Mazúch alespoň vytvořil zajímavý klíč, jímž by divákům tento těžký útvar „přechroustal“... Výsledek na mě působil hodně chaoticky, navíc se mi jednu postavu nepodařilo ani identifikovat. Herecky ovšem výborné. Je mi proto líto, že mě inscenace vlastně zcela minula...
(zadáno: 5.6.2014)
Nešťastná interpretace známého Poláčkova románu. A. Goldflam vytvořil nezajímavou a překvapivě dost nenápaditou inscenaci, která mě vlastně vůbec nezaujala. Potěšily jen dílčí výstupy jednotlivých herců jako například V. Fridricha, A. Suchánkové či J. Schwarze. Právě uchopení postavy otce Bajzy by mohlo být přesným příkladem toho, v jakém duchu mohl režisér vystavět celou inscenaci. Navíc hudba Z. Matějů se pro tento žánr vůbec nehodila, písně de facto jen zbytečně prodlužovaly už tak natahovanou stopáž. Za vysloveně nešťastný nápad pak považuji „koňskou hlavu“ v podání P. Juřici.
(zadáno: 15.3.2011)
Samozřejmě, že nelze postihnout všechny epizody, které popisuje K. Poláček ve své knize. Nezdálo se mi však úplně dobré věnovat celou druhou část horečnatému blouznění Petra Bajzy, i když z divadelního hlediska bylo jistě atraktivní. Závěr tak ale působil nedotaženě. Herecky mě nejvíc oslovil Z. Kalina, který dokázal ztvárnit všechny postavy velice vtipně, takže jsem víceméně pokaždé čekal, kdy se konečně zase objeví na scéně. Z dalších výkonů bych vyzdvihl J. Nováka a V. Záveského. Pohodová inscenace, vhodná pro celou rodinu.
(zadáno: 8.3.2011)
I když jsem nenašel důvod, proč dramaturgie ND sáhla v této době právě po tomto textu, musím uznat, že jsem se příjemně pobavil. Ocenit musím zejména výtečné herecké výkony, už dlouho jsem neviděl herce ND brouzdat jevištěm s takovým nasazením. Zaujal mě především výkon M. Šplechtové, která se v posledních letech neskutečně vypracovala a s T. Medveckou patří k oporám naší první scény. Nejlépe zpracované byly především její scény s J. Dolanským. Z dalších účinkujících upoutají pozornost R. Stärz, H. I. Ševčíková a K. Burianová.
(zadáno: 24.2.2014)
35% Přejmenování titulu Na správné adrese svým způsobem považuji vůči divákům za podvod. Co říci k samotné komedii? Nemohu zapřít, že některé scény byly dovedeny do takových absurdit, že jsem se neubránil smíchu. Tyto momenty bohužel střídaly chvíle trapna – zvlášť v úvodní scéně s M. Zounarem coby Spartakem. Závan herectví byl pocítit až v momentě, kdy se na scéně objevil F. Tomsa. Škoda, že právě on má v „novince“ nejméně prostoru.
(zadáno: 2.6.2014)
Komedie v sobě jistý potenciál nese, nicméně bylo by zapotřebí ji dramaturgicky velmi radikálně opečovat a především najít dobře padnoucí režijní klíč, jímž by se aspoň některé scény zrychlily. Inscenace je totiž ve většině stopáže dvou a půl hodin těžkopádná a nudná. Opět je zde také k vidění spousta notoricky obehraných laciných vtípků a vlastně se ani není moc čemu smát (vyjma závěrečné scény 1. části, která ovšem hodně připomíná výstup hudebníků z filmové komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku). Po Soudci v nesnázích se jedná o další omyl, kterému profi výkonem nepomohla ani L. Švormová.
(zadáno: 6.7.2012)
65% Solidní zpracování známého románu, které však mohlo více akcentovat hrůzné činy Alžběty Báthoryové. Velmi dobrý výkon K. Jelínkové v titulní roli, hezká scéna i dobové kostýmy. Režie si ovšem mohla lépe pohrát s atmosférou příběhu a s vystavěním dramatických situací.
(zadáno: 30.3.2011)
M. Stropnický dbal hodně na jevištní mluvu, která však místy působila velmi uměle. Ukázkovými příklady jsou J. Holík či P. Rímský, jenž roli panovníka Caesara také značně přehrával. Za dobré považuji výkony herců J. Šťastného, J. Dvořáka a D. Bambase. Bambasův Brutus sice působí poněkud subtilně, ve výsledku je však toto pojetí tím nejzajímavějším, co nové nastudování nabízí. Ostatní v maličkých rolích splnili službu divadlu. Poslední dobou se na Vinohradech objevuje až příliš her, kde se i velcí herci stávají sboristy...
(zadáno: 11.7.2022)
75 % Zdařilá dramatizace O. Šubrtové útlé novely J. Štiftera. Režisérka M. Schlegelová navíc látku z prostředí kdysi nejznámějšího budějovického nevěstince uchopila velkoryse a nastudovala výpravnou inscenaci, v níž hraje prim propracovaná choreografie, stejně tak jako výprava a vyrovnané herecké výkony. Další ze zdařilých inscenací Jihočeského divadla, které divákům přibližují jihočeské reálie na pozadí skutečných nebo také smyšlených historických událostí. Kdo si oblíbil atmosféru první republiky a rád na sebe nechá dýchnout prostředí šantánu, nebude jistě zklamán. Račte vstoupit...
(zadáno: 28.12.2015)
65% I třetí setkání režiséra M. Čičváka s On. Brouskem dopadlo šťastně, i když je ze všech tří projektů "nejslabší". Nejednoznačné ztvárnění postavy Caliguly, s nímž má divák (i přes všechny jím prováděné hrůzy) v jistých okamžicích dokonce (svým způsobem) soucit, patří až k puntičkářsky propracované studii toho, kde se v člověku vlastně vůbec bere zlo a co nebo kdo všechno může být jeho příčinou. Symbolické ztvárnění některých scén působilo až neskutečně poeticky (dají-li se tímto slovem nazvat i drastické scény). Solidní herecké výkony, v nichž není malých rolí (viz kreace E. Režnarové).
(zadáno: 8.6.2019)
85% Unikátní divadelní projekt s detailně promyšlenou koncepcí a realizací. Jeho největší devízou je ovšem fakt, že se nehraje a neinscenuje pouze na efekt. Pod hravým a zábavným hávem silně rezonuje aktuální celospolečenská situace, přičemž je divák konfrontován s různorodými lidskými charaktery, jejichž prostřednictvím tvůrci nenásilnou formou poukazují na věci, vůči kterým bychom neměli zůstávat neteční. Interakce mezi hercem a divákem je příjemným zpestřením a překvapivě vůbec nestresuje. Šest hodin v tomto adaptačním táboře uteče jak nic. Doporučuji zůstat až do samého závěru, který přináší více než výmluvnou tečku.
(zadáno: 27.6.2014)
65% Uvedení Wildovy romantické komedie na hradě Kost byl dobrý nápad. Režii se za pomoci tamního prostředí (některé scény se hrály i na ochozech) podařilo vytvořit tajemnou atmosféru sídla, v němž se dějí věci mezi nebem a zemí... Oceňuji zejména výpravu a light design inscenace, celkově bylo nastudování po výtvarné stránce velmi vydařené. Herecky nejvíce zaujali S. Milková, která vytvořila půvabnou romantickou postavu křehké dívky z dávných časů, stejně jako V. Šanda coby její naivní a méně chápající nápadník. Škoda, že režie více neakcentovala slovní přestřelky mezi manželským párem duchů.
(zadáno: 21.9.2012)
M. Bambuškem vybraný text mívá většinou zajímavé myšlenky, forma režisérova podání mi je ale skoro pokaždé tak znepřehlední, že se ve výsledném tvaru prostě neorientuji. Stejným případem je i jeho inscenace Cantos. Bambušek navíc používá stále stejné prostředky, hraje na efekt a čím dál víc to ve mně vyvolává pocit, že si za každou cenu snaží hrát na intelektuála. Herci se mu zcela odevzdali, obdivuji jejich profesionalitu. Jedná se však o další inscenaci DNz, která mě zcela míjela. Smutný pohled byl i na poloprázdné hlediště… Ale nedivím se tomu.
(zadáno: 16.6.2017)
Před dvěma lety byl ve VDP uveden zdařilý text V. Maškové Hej, mistře!, pojednávající o J. J. Rybovi. Nyní se autorka (tentokrát s P. Khekem) do látky založené na osudu skutečně žijící osobnosti pustila znovu. Dvojice tvůrců se zaměřila na jednoho z největších českých spisovatelů a dramatiků K. Čapka, přičemž se jim podařilo podat věrohodný obraz posledních let Čapkova života a především složitosti doby, v níž tvořil. Režisér projevil cit pro dané téma a zvláště v druhé části inscenace dokázal herce dovést k výkonům, jež v MDP nejsou zcela běžné. Ze všech bych vyzdvihl J. Hánu a V. Dvořáka.
(zadáno: 3.12.2017)
Inscenace s nejasným režijním názorem. Chvílemi mi připadalo, jakoby A. Celiński chtěl za to množství svých nápadů (často pro inscenaci neopodstatněných) a kostýmovou i scénickou velkorysost schovat, že se mu nepodařilo najít klíč, jak ke zcela jistě těžko realizovatelnému textu přistoupit. Vznikla tak nudná inscenace s nezajímavými až neživými postavami, jejichž osudy mi byly de facto zcela lhostejné. Chvílemi se v dění také hůře orientovalo, navíc i využití postavy inspicienta bylo dost nedůsledné. Dle mého názoru se jedná o inscenaci, o jejímž smyslu a dopadu na diváka lze hodně pochybovat.
(zadáno: 26.4.2013)