Jiří Koula

No, dívalo se na to pěkně, většinu obrazů šlo i vcelku dobře interpretovat... Jen se nemohu zbavit dojmu, že stejně důležitým jako něco sdělit bylo pro tvůrce ukázat schopnosti jednotlivých účinkujících. A naopak jsem postrádal snahu dát celku tvar, jednotlivosti by bylo podle mě možné dosti promíchat a výsledek by byl co do vyznění totožný.

Vtipná hříčka, jež má myšlenku, netváří se jako vysoké umění a pobaví i člověka, který o tenisu skoro nic neví a vlastně ani vědět nechce.

44,99% Inscenace vlastně velmi dobře odpovídá tomu, co bych si představil pod pojmem "studentská alterna" - je to bláznivé, je to hravé, je to "tak trochu jiné"... A přestože je vidět jistá koncepce, celek nedrží pohromadě. Svůj podíl na tom bude mít i složení nastupujícího absolventského ročníku, jež se tomu letošnímu co do "homogenity" nemůže rovnat, s lehkými obavami hledím vstříc dalším inscenacím.

44,99% Smát se jednomu vtipu padesátkrát během sto padesáti minut? Tady už nejde o komunikaci herců s diváky, ale spíše o cvičení pro psy pana Pavlova. Osobně tak za největší úspěch považuji, že se mi podařilo neusnout. Nicméně uznávám, že jsem byl v sále dost možná jediný takový, zbytek se smál a nadšeně tleskal všemu, čemu o pár minut dříve, s téměř neutuchajícím elánem.

Snaha hru stůj co stůj odlehčit u mě způsobila nemožnost vcítit se do ní nejen během představení, ale i po něm. Na druhou stranu tato koncepce nebyla samoúčelná, sloužila jako příprava na jeden opravdu silný moment, na nějž jen tak nezapomenu. Je to ale dostatečné ospravedlnění?

V dětství jsem nechtěl být kosmonautem ani policajtem, nýbrž folkovým zpěvákem. Od toho jsem ovšem upustil poté, co jsem nahlédl, že nemám hlas, hudební sluch, smysl pro rytmus, mé prsty jsou příliš neohrabané na zvládnutí kytary na dostatečné úrovni, nemám moc co říct a ani s veršováním to není nijak slavné.

Příklad seskupení říkajícího si Divadlo Artur ale ukazuje, že jsem to možná vzdal příliš brzy a z nepodstatných důvodů. Takže zrýmuju kotlík/rohlík a krosna/sosna, podkreslím to melodií na dvě kila s rytmem pionýrák a za rok na koncertě na viděnou.

85% viz blog

Pořád lepší než Afrika... A to je asi tak jediné, co se o tomto (po)kusu dá ve srovnání s ostatními inscenacemi Cimrmanů napsat pozitivního. Nicméně jsem se vlastně dobře bavil, to můžu říct.

viz blog

Asi mám primárně problém s hrou samotnou, konkrétně s tím, že se některé postavy v určitých okamžicích chovají nelogicky, jen aby naplnily kletbu. Dalším pro mě rušivým prvkem pak je časové vykloubení, kdy scéna evokuje industriální éru, děj však setrvává v hlubší minulosti (pokus o akcentaci nadčasovosti?).

Na druhou stranu, Richard Krajčo ze svého jmenovce učinil nesmírně zajímavou postavu (byť bych se jí osobně ani klackem nedotkl) a celkově soubor podává pozornosti hodné výkony.

44,99% Hra samotná začíná jako ptákovina, aby se v závěru stala ptákovinou ještě větší. Inscenace je pak režírována tak, aby výsledkem byla megaptákovina. Sice jsem byl připravený a vlastně i naladěný na ptákovinu, ovšem čeho je moc, toho není málo.

64,99% Výchozí myšlenka vůbec není špatná a inscenace obsahuje několik zajímavých momentů, přesto musím říct, že tato alterna je na mě asi příliš alternativní, soubor použitých výrazových prostředků na mě ve výsledku působil spíše dojmem studie, výzkumu, co je jak možno použít, což je fáze, jež by podle mě měla předcházet inscenaci samotné. Přesto tomuto (po)kusu nemůžu upřít jisté kouzlo.

64,99% Přiznám se, že jsem čekal trochu víc, obecně mám pocit, že divadlo má možnost díky své bezprostřednosti zaujmout a dojmout diváka více než film, zde se to ale tak docela nepodařilo. A opět se mi potvrdil můj dojem, že Emil Viklický je sice výborný hudebník, neměl by se ale pokoušet fušovat do herectví.

Přišlo mi, jako by autor měl hlavu plnou myšlenek, jež potřebuje sdělit světu, ale už příliš nedbal na to, aby příběh, do něhož zasadí postavy je předávající divákům, měl za každou cenu vnitřní logiku. Výsledkem je inscenace, která prostě nedrží pohromadě, některé "oslí můstky" byly natolik chatrné, že bych přes ně neposlal ani mravence. Navíc bylo vidět, že Chantal Poullain ani Jiřím Schmitzer nemají text tak docela v krvi, těch zaškobrtnutí bylo na můj vkus přespříliš. Škoda, potenciál by tam byl...

65% Vskutku vtipná hříčka utahující si z dobrodružných románů z dob, kdy muži byli praví muži, ženy pravé ženy a malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri byla pravá malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri... Radost zhlédnout.

65% Což o to, hra je to zajímavá, inscenace však zdaleka nevyužívá její plný potenciál, místy bylo dle mého přílišné upřednostňování komediální linie na škodu, text má svá silná místa, při nichž by mohlo diváka zamrazit... Zdá se však, že tuto možnost tvůrci záměrně celkem úspěšně ignorovali.

viz blog

55% viz blog

34,99% viz blog

viz blog

viz blog

25% viz blog

Hlediště sice zdaleka nebylo vyprodané, na závěrečném potlesku to ale příliš poznat nebylo. V divadle se podle mě podařilo navodit správnou atmosféru, k čemuž jistě dopomohl i samotný sklepní prostor. Martin Myšička výborný, ale i mezi ostatními bych těžko hledal opravdu slabý článek.

74,99% Na Ungelt neobvykle živá inscenace, prý díky Janě Strykové, čemuž rád věřím. Text je sice značně předvídatelný a příběh dopadne prostě tak, jak dopadnout musí, protože cokoliv jiného by bylo "trapné a hloupé", přesto jsem se bavil a večer utekl, ani nevím jak.

Je možno napsat k této inscenaci ještě něco originálního? Ani se o to nebudu snažit, prostě zajděte do Dejvického divadla a bavte se.