Jiří Koula

84,99% viz blog

Můžu strhnout deset procent za knír Jiřího Langmajera? Ne, to by nebylo fér.

Vezmu-li v úvahu délku a počet dětí v sále, tak té interakce vlastně nebylo nijak moc. Problém bych hledal primárně v tom, že inscenace sama vhodných míst obsahuje spíše poskrovnu. Navíc tato mají jasně dáno, jaká reakce je třeba, moment, kdy Lukáš Jurek čekal na jeden správný výkřik ignoruje přitom pět nesprávných, výslednému dojmu též příliš neprospěl.

65% Historie jednoho vztahu, historie mnoha vztahů. Sympatická črta, která by sice jistě šla rozpracovat do plnokrevné inscenace, nicméně v tomto případě si troufnu tvrdit, že v jednoduchosti je síla.

Hana Vagnerová suverénně obléká jeden charakter za druhým vybírajíc ze zajímavě pestrého šatníku, Jiří Ployhar v kontrastu k ní zraje (či zahnívá) svým poklidným zabedněným způsobem.

Taková stručná mladší verze Posledních ze žhavých milenců (přičemž to myslím jako kompliment).

74,99% Radek Valenta úžasný, Jan Konečný místy trochu moc teatrální, Anna Schmidtmajerová v mysli spíše neulpí, největší problém ale vidím v tom, že tento příběh tak, jak je vystavěný, na divadelní prkna nepatří, nelze se vyhnout častým přestavbám scény a kde ve filmu zafunguje střih, tam v divadle obecenstvo "mele naprázdno".

Na jednu stranu nemožno srovnávat s filmem, fidlovačkovské manýry stylu "vtip per do diváka tak dlouho, dokud se směje" tu probleskují, výsledek byl nicméně vcelku milým překvapením.

Jedenáct let od premiéry? A ono se to stále hraje? Naháči, Nahniličko, Blboun, Kapsy plný šutrů... A Láska. Přidávám nový "klenot" do sbírky a jdu zapomenout.

viz blog

Velmi milé překvapení v podaném výkonu Kláry Sedláčkové-Oltové, někde za ní Dana Batulková, Hynek Čermák a Jaromír Nosek, puritánským starousedlíkům jsem bohužel příliš nevěřil.

84,99% Pro třicátníky a "přilehlé okolí" naprostá nutnost, návrat do dob, kdy Tereza Pergnerová náctiletým diktovala, co je to hudba. Byl to věk nenudy, nečasu, nedne a nenoci. Byl to nevěk.

74,99% O trochu slabší závěr trilogie, v němž najdete odpověď na otázku, co se mohlo stát se členy chlapeckých kapel, jež hořely příliš jasně a rychle na to, aby se staly stálicemi. Štěstěna je vrtkavá, ovšem každý má právo na druhou šanci... Umí ji ale využít?

Intermezzo z města, v němž chcípl pes a jehož rytmem je tupé dunění, změna prostředí a ústředního tématu umožnila tvůrcům vrátit se kvalitativně k prvnímu dílu.

Na jevišti se sešly mé oblíbené herečky, aby předvedly pozornosti hodné výkony, to vše bohužel v inscenaci, jež je příliš přímočará a bezzubá na to, abych mohl o celku pět ódy.

To, že je hra samotná zasvěcena jedné emoci, ještě neznamená, že by inscenace nemohla rozpracovat i nějaké vedlejší motivy. Racek ve Stavovském divadle je ale monolitem, kde je vše podřízeno jediné myšlence.

A tip redakce? Nu což, byla by to na světě pekelná nuda, kdyby každý souhlasil se vším.

75% Po všech stránkách mladší verze Nejlepších kamarádek z Komorní Fidlovačky, po druhém zhlédnutí ale musím zvýšit hodnocení.

A to je vše? Kdyby se na tom zapracovalo (v mnoha ohledech), mohla by z toho být opravdu výborná inscenace.

Linda Rybová zpočátku slabší, ale v průběhu představení našla správnou polohu a po příběhem opuštěné póze ctnostné panny se dostavil klid v kritickém koutku mé mysli.

Hynek Čermák stejně jako v Lorně a Tedovi dokazuje, že byl k hraní jednodušších, leč v jádru dobráckých chlapů stvořen, snad by je ani neuměl zahrát na méně než sto procent.

A k tomu jednoduše geniální a geniálně jednoduchá a přesto funkční scéna, mé divácké srdéčko plesá radostí.

S každým dalším hodnocením inscenace Pražského komorního divadla budu více a více zasmušilejší z blížícího se konce této výjimečné scény.

Agnes zdatně nese prapor hledání nových postupů a forem, nemůžu si ale pomoci, k vrcholným inscenacím tohoto souboru jí něco chybí.

A kdo bude hodnotit níže, tak je primitiv, jenž si neumí patřičně vychutnat (místy ne až tak) kvalitní pičung.

Veronika Kubařová si u mě touto inscenací zajistila hlas ve výroční anketě, s povděkem kvituji, že veškeré zmínky o matematice byly podivuhodně smysluplné a nešlo o plkání na téma "jak si obyčejný člověk představuje teoretickou matematiku", plusové body dávám též za symetrii stěny táhnoucí se přes scénu s provokativně asymetrickými dveřmi. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se z tématu dalo vytěžit o poznání více.

viz blog

První polovina vypadala jako skladiště divadelních nápadů, kde vedle sebe náhodně leží myšlenky dobré i slabší. Druhá polovina sice určitá tvar nabídla, podivných výstřelků se ale zcela nezbavila. Tohle si soubor Divadla v Dlouhé prostě nezaslouží.

viz blog

Zcela standardní a předvídatelná komedie o záměně, šance pro komediantsví Radka Holuba, jenž si roli jaksepatří užívá, s hereckými výkony, jež v paměti neulpí. Jen Tereza Němcová mě svou nepřesvědčivostí upoutala stejně jako v Mandragoře.

Útok na bránici vedený ve velkém stylu, o tom se nedá psát, to se musí vidět.