Jiří Koula

45% Laskavý pohled na těžký i radostný život kočujících herců... A nic víc. Možná to leckomu bude stačit, já ale z divadla odcházel "hladový".

45% Myšlenka této hry je vskutku námětem století. Ovšem v podání Karlovarského městského divadla se možná dobře napsaná hra změnila v řachandu, jejímž nosným prvkem je, že pokud kdokoliv slepě tápe směrem k někomu jinému, nakonec se ho dotkne na nějakém "vtipně nevhodném" místě. Psychologie postav přes tento plášť prvoplánové komiky pronikala jen velmi neochotně.

65 % Velmi příjemné překvapení, ze začátku jsem se zhrozil "groteskního nátěru", kterému se dnes v divadle prakticky nedá vyhnout, jak se ale později ukázalo, v této inscenaci má svůj význam.

Výborné duo Chmela - Spurná s poměrně zdatně se držícím zbytkem souboru, hra samotná u mě zahrála na správnou notu, jakákoliv podobnost se skutečností rozhodně není čistě náhodná.

55% Existuje-li divadelnický poslední soud, doufám, že se před ním bude Marcela Holubcová zpovídat z vraždy své postavy.

Vzhledem k druhé půli by snad bylo možno její výstupy překlasifikovat na zabití z nedbalosti, na trvalosti a nezvratnosti následků to ale nic nemění.

Této inscenaci imho velice prospělo její strhání Martinem C. Putnou po zhlédnutí dvaceti minut, po nichž premiéru přerušil déšť. To na její obhajobu zmobilizovalo kulturní frontu, přičemž více než kvalita inscenace se řešilo, jak si to Putna mohl dovolit (a jak to mohly DN zveřejnit). No, já to viděl celé a lituji, že při mé repríze bylo sucho. Proč? Protože vrchol inscenace přišel právě po těch dvaceti minutách a pak jsem hodinu a půl čekal na konec. Uznávám, že se občas objevil záblesk něčeho zajímavého, ale jinak to pro mě byla aktualizace bez hlubšího smyslu, paralela na první dobrou.

Sice tak docela nevím, čeho jsem byl svědkem, ale doufám, že to nebylo naposled. Dovolím si volný překlad myšlenky z návodu k použití v inscenaci samé: Vypněte mozky a buďte tady a teď.

A mně by se to i líbilo, masopustní rej v kontrastu ke kolektivizaci, přičemž vše spěje k tomu, aby první posloužilo druhému... Na jevišti se tvořila atmosféra, která by měla šanci mě pohltit...

Kdybych neseděl vedle "zájezdu z domova důchodců", jehož osazenstvo skutečně po celou dobu představení bez ohledu na cokoliv žvanilo o tom, jak je to strašně nebaví a že netuší, o co tam jde. V mysli se mi nořily obrazy, jaké by to asi bylo mít dlouhý bič a prostě je z divadla vypráskat.

viz blog

Přínos této inscenace spatřuji primárně v tom, že si David Zábranský přiznal, že je lyrickým básníkem.

Přidávám se ke kolegům, na jedné straně působivý a důležitý text, též přesvědčivé herecké výkony, proti tomu režijní manýra Michala Skočovského, která to vše vcelku úspěšně zabila. Proč? Prostě proč?!

64,99% První dvě třetiny zkoumající možnosti pohybu jedince i interakce s okolím jsem si užíval, pak jsem ale ztratil nit a divácký zážitek se rozplynul v chaosu.

viz blog

75% viz blog

viz blog

Roman Štabrňák je vskutku kabrňák a Bára Poláková je žena (a muž a žába) mnoha tváří. Viděno poprvé a doufám, že ne naposled.

Myšlenkově velmi chudá hra, snažící se vytvořit něco z ničeho. To se může povést jen díky extrémně dobrým hereckým výkonům, což se částečně i daří. Nejsem si ale jist, nakolik je načrtnutá mentalita postav blízké té naší, o věrohodnosti a ztotožnění diváka s postavami nemůže být moc řeč, zbývá rovina čiré absurdnosti, na niž jsem osobně přistoupil jen nerad. Závěrečná pointa vyzněla poněkud slabě, především kvůli nevhodnému uspořádání scény.

Pokud je nejzajímavějším prvkem inscenace s výrazným náskokem scéna (následovaná možná hudbou), je něco hodně špatně. Můj zpočátku spíše vlažný zájem o dění na jevišti se v druhé polovině postupně dostal až na bod mrazu.

45% viz blog

Rozhodně nad průměr MDP vysoko čnící inscenace.

Velké divadlo, které mě vlastně i bavilo sledovat, akorát mi z inscenace nevyplynulo, proč tento text inscenovat a proč právě takto (leda by odpověď zněla "právě takto, protože nějak se ten text zakrýt musí").

55 % Sice pozdě, zato natvrdo. Více viz blog.

Nemohu než souhlasit s kolegy, zásadní problém této inscenace je rozporuplnost hereckých pojetí jednotlivých postav, je v tom záměr, který jsem nepochopil, či jde o projev slabého režisérského vedení?

84,99 % Co na vědomé rovině potlačíme, to se v nevědomí objeví v sexualizované podobě. Požadavek rovnoprávnosti vedl vedle ekonomického osvobození žen k destrukci polarity mužského a ženského principu, jasného rozdělení tradičních rolí umožňujícího soužití dvou ve svých doménách silných jedinců. Rovnoprávnost při zachování jedinečnosti byla nahrazena rovností, stejností, bezpohlavní uniformitou a ejhle, vyrašila mizogynní pornografie. Králíček je obžalobou určité větve feministického hnutí, ale též ďábelsky imaginativní jízdou.