Jiří Koula

Na novou kvidouli jsme se načekali přes čtyři roky, ale stálo to za to. Formát předchozích kusů byl sice částečně opuštěn (minimálně se nedočkáte nové aktovky, adekvátní náhradou budiž Plejtvák), přibyly však nové scénické nápady a Šotkovo pohrávání si s jazykem si stále drží svůj neobvykle vysoký standard. Tohle prostě chcete vidět!

74,99 % Moderní loutkařina, spojení loutkohry s činohrou, převážně přesvědčivé herecké výkony, hladké propojení Erbenových balad, suverénní tempo... Jo, na tohle si zajděte, i když si myslíte, že vám loutky nic neříkají. Více viz blog.

Ano, bylo to nesmírně působivé. Angažování Jany Vébrové a Ivana Achera by mohlo asociovat projekt miusee@poetrymusical Pražského komorního divadla. A vskutku, i La Loba má v sobě něco, co by mě mohlo nutit se vracet... Jenže za tím mámením naprosto nic nevidím, snažit se zobrazit archetyp "napřímo" je podvod, neboť mu je imanentní promlouvat právě skrze své materializace. Takže z mého pohledu mnoho povyku pro nic... Ale povyku zatraceně podmanivého, možná se přece jen vrátím. Může forma pohltit obsah a nahradit jej sebou samou? Pokud ano, je toho právě La Loba důkazem.

La Putyka představuje ochutnávku něčeho, co jinde nenajdete. A mě osobně rozhodně zaujala a pobavila. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jde o první (byť vydařený) krůček na cestě k dokonalému zážitku, proto nemůžu jít nad osmdesát procent (a své naděje vkládám do UP´END´DOWN).

Vezmu-li v úvahu délku a počet dětí v sále, tak té interakce vlastně nebylo nijak moc. Problém bych hledal primárně v tom, že inscenace sama vhodných míst obsahuje spíše poskrovnu. Navíc tato mají jasně dáno, jaká reakce je třeba, moment, kdy Lukáš Jurek čekal na jeden správný výkřik ignoruje přitom pět nesprávných, výslednému dojmu též příliš neprospěl.

viz blog

Jedenáct let od premiéry? A ono se to stále hraje? Naháči, Nahniličko, Blboun, Kapsy plný šutrů... A Láska. Přidávám nový "klenot" do sbírky a jdu zapomenout.

Jsem zvědavý, zda tento text někdy někdo uchopí tak, aby mě bavil. Bylo to pro mě lepší než kdysi na Nové scéně Národního divadla... Otázkou je, zda ne primárně proto, že to bylo důkladně seškrtané.

Koncept Petry Tejnorové byl určitě odvážný a originální (ostatně při inscenování Churchill něco takového potřebujete)... Ale pro mě prostě nezafungoval.

85% viz blog

Krásná ukázka toho, že herecké školy k něčemu jsou. Naproti tomu škoda, že jsem zhlédl představení s jedním z reflektorů obráceným přímo na mě, tudíž jsem nezřídka viděl z herců obrysy spíše než co jiného.

64,99% Vidím, že je zde uvedena délka 2:15, včera ale byla 3:05... A bylo to moc. Nevím, co přibylo, ale zejména druhá polovina byla opravdu rozvleklá, k závěru se inscenace proplížila.

Ač mohu po faktické stránce souhlasit s recenzi Pavla Širmera, z diváckého hlediska to nebyla žádná sláva, ano, skvěle zahrané, téma zdařile rozpitvané, ovšem nemohu se ubránit pocitu, že by se totéž dalo vyjádřit v hodinové črtě rubínovského střihu, aniž by se vytratilo cokoliv podstatného.

65% Kdyby se z posledních dvaceti minut patnáct škrtlo, byl by to fičák - slušně nadupaná inscenace se solidním tempem plná hravosti a nápaditosti. Bohužel však roztahaný závěr celku dost uškodil. Přesto ale tato inscenace rozhodně stojí za zhlédnutí.

65% Poněkud morbidní humor podávaný v hravém balení, vážnější tóny (záměrně?) nevyužity.

65% Historický odstup a znalost událostí přišedších po natočení filmu dovolily autorům a též Vladimíru Morávkovi dát předloze nové rozměry a kvality. Po zhlédnutí filmu i inscenace bych osobně doporučil vydat se do divadla.

75% Velmi příjemné překvapení, komedie, při níž nejednou zamrazí. Ovšem Tereza Němcová "nezklamala", opět projevila svoji laskavost vůči ostatním hercům, o žádném z nichž díky ní nelze říct, že by byl nejslabší.

Vcelku vtipný způsob, jak poukázat na bezcílnost dnešní doby a fakt, že svými životy značně plýtváme. Na druhou stranu jsem vůbec nepochopil, proč muselo "pořád" něco hučet, takže dost textu prostě nebylo slyšet - byl to záměr?

McDonagh až na kost... A dneska na něj byl správný den.

65 % Když jsem zhlédl inscenaci Frielova textu v koprodukci tří profesionálních divadel, nenašel jsem pro něj příliš lichotivých slov. Až SoLiTEAter Libora Ulovce mi ukázal jeho význam, prolnutí sáhodlouhých monologů a jejich propojení vzájemnými reakcemi postav "mimo záznam" vdechly slovům divadelní život.

Tři divadla musela spojit své síly, aby vzniklo toto? Napadá mě jediná otázka - proč? Autorův záměr ukázat, že pravda o minulém uchovávaná ve vzpomínkách se mění podle toho, kdo ji uchovává, byl rozpuštěn v nesnesitelně dlouhých monolozích zcela neúměrných faktu, že rekonstruovaný příběh je vlastně banální a všední, byť se točí kolem potenciálně zajímavé postavy.

Hra je prostorem pro nezaměnitelné herectví Petra Nárožného, jež mám opravdu rád, bez něj by to byla průměrná hra o zašmodrchaných vztazích.

Inscenace pro tři herecké osobnosti, jež se svých rolí zhostily na výbornou, přesto pro zhodnocení jedním slovem je asi nejvýstižnější "milé".

84,99 % České dějiny z nestandardního úhlu pohledu, ale především fakt dobré divadlo, děkuji! Více viz blog.

viz blog

Výborné duo Dvořáková - Táborský dělá z této hry, jež je české mentalitě svým pojetím cti spíše cizí, zajímavý zážitek.