Jiří Koula

Pravda, nejde o intelektuální hostinu o deseti chodech, ovšem ta poněkud vyšinutá atmosféra, kterou se na jevišti podařilo navodit, má něco do sebe.

Inscenovaný koncert s jasným poselstvím, který sice funguje, ale imho trpí dvěma standardními problémy, jednak je jako politické gesto naivně přímočarý, hlavně ale uvádění ve VILE Štvanice znamená přesvědčovat přesvědčené, ve výsledku tak jde o poplácávání se po zádech v hloučku těch, kteří spolu mluví.

No, holky to bavilo a dohromady jim to pěkně šlapalo... Zároveň jsem však získal pocit, že Jindřiška Křivánková je nesrovnatelně lepší performerka než autorka.

55% Skutečné školní představení, uváděno jen v dopoledních hodinách a je to dobře. Atraktivní způsob, jak se maturanti můžou seznámit s tímto Jiráskovým dílem, nic víc, nic míň.

Profilovat tuto inscenaci jako určenou dětem je od tvůrců projevem specifického smyslu pro humor, naproti tomu tento záměr do značné míry zkrotil "úchylnost", již si Jan Kačena naplno ventiluje v jiných projektech. Zachována z jeho stylu ale zůstává určitá chaotičnost, volné uspořádání motivů generující množství asociací, ve výsledku tak to, co si divák z inscenace odnese, záleží dost na tom, s čím na ni přijde. Frustrující zjištění pro diváka, který se pídí po jasném sdělení, radostné pro toho, kdo si rád pouští fantazii na špacír.

64,99 % Miniatura, jež je mi s každým dalším zhlédnutím sympatičtější, takže jsem od původního "No tak si Satoranský zkusil alternu, budiž mu to přáno." přes "No, vlastně na tom něco bude." dostal až k ocenění východiska, tedy poskytnutí prostoru Lukrécii. Souhlasím však s Pavlou Haflantovou, že aby inscenace vyzněla v plné síle, potřebovala by zvuková složka řádnou péči.

Z představení jsem odcházel s pocitem "pěkný nástin něčeho, z čeho by mohlo být docela zajímavé drama". Sice chápu, že inscenace má formát dle gusta Davida Jařaba a koncepce Pražského komorního divadla obecně, ale v tomto případě se nemůžu zbavit dojmu, že jsem byl o mnohé "okraden".

Navíc Tereza Voříšková se vůbec nechová tak, jak je Lulu v úvodu líčena, její osudovost a jinakost mi přišla zřejmá spíše z chování mužů kolem než z projevu jí samotné, což ve mně budí otázku, proč z ní byli vlastně všichni "paf"?

74,99% Nádhera, herecký soubor v plném počtu i formě, příběh, který k Pražskému komornímu divadlu pasuje, atmosféra, pro kterou do Komedie chodím a jež mě očišťuje... Přesto, rezervy tam vskutku byly.

Dlouho jsem se obával do Semaforu zajít s tím, že pravděpodobně nepatřím ke generaci, jež by produkci tohoto divadla ocenila. Nicméně, máte-li podobné pochyby, určitě si zajděte na Lysistratu.

Jiří Suchý sice není herec, ovšem zcela jistě je básník, tento fakt je v inscenaci sebekriticky akceptován, výsledkem je velmi podařené představení doporučitelné každému.

A neodpustím si ještě jednu poznámku, přes záplavu mladých krásných dívek na jevišti musím konstatovat, že Jitka Molavcová je pořád "kus".

45% Zvolená koncepce umožnila přímou konfrontaci dnešních komunistů s těmi před šedesáti lety, bohužel se zde projevil Filip Rajmont jako zručný řemeslník, když tuto linii perfektně zazdil stylizací do archetypální postavy Kašpárka. Zbylé motivy a témata jsou pak směskou všeho, co jsme mohli vidět jinde uchopené o několik řádů lépe.

"Dnešní nepřítel je rozpitý, neohraničený a nejasný..." A výpověď této inscenace je na tom dost podobně.

Viz blog.

Místy působivě velkolepá podívaná, leč Macbetha jsem z technických důvodů nezahlédl. Více viz blog.

viz blog

45 % Sečteno a podtrženo, Macbeth - Too Much Blood je rozhodně promyšlená a dobře udělaná inscenace, soubor Divadla Na zábradlí je skutečně skvěle vycepovaný... Avšak já očividně nespadám do cílového publika. Více viz blog.

65 % Zajímavé srovnání mládí v devatenáctém a jednadvacátém století, stejně jako zobrazení kontrastu mezi Máchovým dílem a životem. Všechny tři linie mi přišly rovnocenné a výsledný tvar mi srozumitelně předal sdělení. Promyšlená inscenace, které však neprospěly některé herecké výkony, navíc s patosem je třeba pracovat dost opatrně, snadno se zvrhne v nechtěnou grotesku.

64,99% Tak nějak takhle bych si představoval magický realismus na divadle. Ovšem hladina hluku místy opravdu byla zbytečně vysoká.

Inscenace přistupující k životu a dílu Ivana Martina Jirouse mimořádně citlivě i vyváženě, mám ale pocit, že nepatřím k cílovému publiku.

viz blog

54,99% Inscenace, v níž vidím značný potenciál, zvolená koncepce se jeví funkčně a má dle mého šanci zaujmout i "puberťáky", kontrast mezi Májem a úryvky z Máchových deníků jsou pak zajímavým příspěvkem do diskuse, nakolik se v díle odráží autorovo nitro a život. Jenže co naplat, na mé repríze nebyl Vojtěch Morava zrovna dvakrát ve formě a odhalil tak největší úskalí divadla jako živého umění, můžete sebevíce zkoušet a promýšlet, můžete mít sebelepší úmysly, ale nakonec se počítá to, co divák vidí.

64,99% Počáteční dojem, že jde o zajímavou možnost, jak Máchovo dílo zpřístupnit širší veřejnosti (aneb kdo si Máj nepřečte, mohl by být ochoten ho aspoň vstřebat skrze tuto inscenaci), se s blížícím se závěrem poněkud zamlžil, souvislost pohybové složky s textem mi unikala častěji, než bych si přál.

54,99 % Možnost seznámit se s Kunderovým textem a nahlédnout pod pokličku divadelní tvorby. Více viz blog.

55% Nesnadný text klade hercům mnoho nástrah, z nichž některým se při premiéře nepodařilo vyhnout Dušanovi Sitkovi. To se jistě s přibývajícími reprízami "doladí", přesto však zůstanou pochybnosti ohledně interpretace závěru i významu kontrastu scény s dějem. Tuto mnohotvárnost lze však považovat za součást poselství lidských životů nahlížených výhradně skrze časem nutně rozostřené vzpomínky.

54,99 % Inscenace, z níž jsem si odnesl jen pocit, který se ale nebudu ani pokoušet verbalizovat.

64,99% Malovaná inscenace plná výborných jednotlivostí, jež mě ale jako celek až tak neoslovila, v Divadle loutek vidím zajímavý potenciál, který se však dle mého v této inscenaci nepodařilo správně nasměrovat.

74,99% Velmi dobře komponovaný večer, první polovina ukazuje Antoina de Saint-Exupéryho skrze jeho dopisy matce jako přemýšlivého dobrodruha žijícího naplno a usilovně pracujícího na naplnění nejvyšších ideálů lidství, zároveň též odhaluje několik motivů vedoucích k sepsání (nejen) Malého prince. Z tohoto díla jsou poté v druhé části čteny vybrané části poskládané v kompaktní celek vystihující (a snad přímo vykřikující) některé z nosných myšlenek textu.