Jiří Koula

V mnoha ohledech místy více než trochu absurdní příběh z vesmíru žijícího podle vlastních pravidel. Výsledkem je vtipná komedie, jež dovede zaujmout, ideální kus pro Palace.

Proměněná šance Martina Hofmanna ukázat, že jeho výrazový rejstřík je obsáhlejší, než dává jinde najevo.

První část poněkud "zazdil" obtížně dešifrovatelný závěr, pomoci může možná znalost předlohy (nevím, neznám).

Zato druhý "monolog" už je skutečná lahůdka, uvozovky jsem použil proto, že precizní herectví beze slov Mariky Šoposké monolog proměnilo v plnohodnotné drama dvou postav.

Zajímavě koncipovaný rozpracovaný Strinbergův Tanec smrti, rozhodně doporučuji více než originál v nastudování Divadla na Vinohradech.

65% Na jednu stranu silná hra bez rukaviček se trefující do všeho kolem divadla v kontextu dnešní společnosti balancující na pomezí kritiky a sebeparodie. Na druhou stranu závěrečný výjev z Kukurova mládí jsem téměř prozíval.

65% Sympatický pokus dlouhodobě uvadajícího Divadla Na zábradlí dává šanci hercům této scény ukázat, že "na to mají". Jen ten závěr byl možná až příliš intelektuálský, určitě by se dala najít i stravitelnější poloha, jež by se vymezila oproti předchozím dvěma a vytvořila s nimi přitom konzistentní celek.

Ray Cooney komedie umí... Ale Fidlovačka (nebo možná spíše pan režisér?) se (bohužel) nezapře.

74,99% Podařená inscenace dávající prostor i hercům, kteří ho na hlavní scéně mnoho nedostávají. Když chcete konat dobro, musíte být dobří? A co je to vlastně to dobro?

Cesta do nitra afrického kontinentu? Ne, cesta do nitra každého z nás, před dvěma tisíci let moudří pohlédli do srdce temnoty a vymysleli křesťanství, aby zkrotili lidskou bestii.

74,99% Nádhera, herecký soubor v plném počtu i formě, příběh, který k Pražskému komornímu divadlu pasuje, atmosféra, pro kterou do Komedie chodím a jež mě očišťuje... Přesto, rezervy tam vskutku byly.

Banální love story? Kdepak, především nádherně lidský příběh... A velmi, ale opravdu velmi překvapivé a milé zjištění, že Vojtěch Kotek umí hrát, kdybych neviděl, nevěřil bych.

Ano, první půlka slabší, ale i ta měla atmosféru, jež mě prostě pohltila... A to je u tohoto projektu v tento čas přece to nejdůležitější.

Dnes to stihli za hodinu a čtvrt a popravdě mě nenapadá, kde by se měla vzít ta zbývající čtvrthodina.

Sympatická studie stárnoucího manželství plná opravdu vtipných momentů... Ale celkově vlastně nic extra, prostě život.

Perfektně vykreslená atmosféra léta 1968 se vším, co k oné v mnohs ohledech unikátní době patřilo, s vynikajícími hereckými i pěveckými výkony.

Pravda, dynamika inscenace je velmi kolísavá a místy může mít divák i nutkání sledovat hodinky, nicméně v tomto případě to nepovažuji za chybu, ale naopak za zdařilý přenos nálady z jeviště do hlediště.

viz blog

65% Rozervaná inscenace. Zatímco dekompozice souboru charakterových vlastností potřebných pro rychlý úspěch ve vysokém managementu a promítnutí jeho složek do šablonovitých postav funguje, zpřetrhaná kauzalita je spíše než osobitým výpovědním prvkem z nouze ctností, protože být scény řazeny ve správné časové linii, působil by celek poněkud nudně.

Geniální myšlenka v podobě role Petra Hojera, Tomáš Klus je lepší hudebník než herec.

Vcelku příjemné překvapení, pravda, hra je, řekněme, nekomplikovaná, ale manýry opakujících se vtípků jsou omezeny na jediný a ani ten není reprízován po celou dobu, herci tvoří řetěz bez slabých článků... Jen si vzhledem k tématu hry neodpustím uštěpačnou poznámku - při premiéře před devíti lety tato inscenace svým obsazením odpovídala přece jen poněkud více než dnes.

74,99% Inscenace ukazující, že soubor Divadla Na zábradlí v sobě skrývá potenciál pro vyjádření širokého spektra emocí a postojů. Škoda, že repertoár z poslední doby na tyto možnosti převážně zvysoka... Však víte.

Drama o ženě, jež nikdy nedostala šanci... Klobouk dolů před Veronikou Divišovou, její bezprostřední přirozenost je naprosto odzbrojující.

Zajímavé pro mě bylo i zjištění, že Veronika Žilková zvládne obstojně "utáhnout" vážnou hlavní roli, o to smutnější mi připadá její účinkování v Morávkově Cyranovi.

74,99% Poněkud (leč ne přehnaně) ztřeštěná komedie plná zmatku a kamufláží, kde však divák neztratí nit, s vyrovnanými hereckými výkony, radost pohledět.

Můžu strhnout deset procent za knír Jiřího Langmajera? Ne, to by nebylo fér.

65% Historie jednoho vztahu, historie mnoha vztahů. Sympatická črta, která by sice jistě šla rozpracovat do plnokrevné inscenace, nicméně v tomto případě si troufnu tvrdit, že v jednoduchosti je síla.

Hana Vagnerová suverénně obléká jeden charakter za druhým vybírajíc ze zajímavě pestrého šatníku, Jiří Ployhar v kontrastu k ní zraje (či zahnívá) svým poklidným zabedněným způsobem.

Taková stručná mladší verze Posledních ze žhavých milenců (přičemž to myslím jako kompliment).

74,99% Radek Valenta úžasný, Jan Konečný místy trochu moc teatrální, Anna Schmidtmajerová v mysli spíše neulpí, největší problém ale vidím v tom, že tento příběh tak, jak je vystavěný, na divadelní prkna nepatří, nelze se vyhnout častým přestavbám scény a kde ve filmu zafunguje střih, tam v divadle obecenstvo "mele naprázdno".

Velmi milé překvapení v podaném výkonu Kláry Sedláčkové-Oltové, někde za ní Dana Batulková, Hynek Čermák a Jaromír Nosek, puritánským starousedlíkům jsem bohužel příliš nevěřil.

74,99% O trochu slabší závěr trilogie, v němž najdete odpověď na otázku, co se mohlo stát se členy chlapeckých kapel, jež hořely příliš jasně a rychle na to, aby se staly stálicemi. Štěstěna je vrtkavá, ovšem každý má právo na druhou šanci... Umí ji ale využít?