Jiří Koula

To, že je hra samotná zasvěcena jedné emoci, ještě neznamená, že by inscenace nemohla rozpracovat i nějaké vedlejší motivy. Racek ve Stavovském divadle je ale monolitem, kde je vše podřízeno jediné myšlence.

A tip redakce? Nu což, byla by to na světě pekelná nuda, kdyby každý souhlasil se vším.

S každým dalším hodnocením inscenace Pražského komorního divadla budu více a více zasmušilejší z blížícího se konce této výjimečné scény.

Agnes zdatně nese prapor hledání nových postupů a forem, nemůžu si ale pomoci, k vrcholným inscenacím tohoto souboru jí něco chybí.

A kdo bude hodnotit níže, tak je primitiv, jenž si neumí patřičně vychutnat (místy ne až tak) kvalitní pičung.

Veronika Kubařová si u mě touto inscenací zajistila hlas ve výroční anketě, s povděkem kvituji, že veškeré zmínky o matematice byly podivuhodně smysluplné a nešlo o plkání na téma "jak si obyčejný člověk představuje teoretickou matematiku", plusové body dávám též za symetrii stěny táhnoucí se přes scénu s provokativně asymetrickými dveřmi. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se z tématu dalo vytěžit o poznání více.

Inscenace relativně svižně ubíhala, o zábavu nebyla nouze, bahenní dráček Errol byl naprosto rozkošný. Pravdou ale je, že pachuť nastavované kaše se v závěru kdesi vzadu na patře objevila.

Kdybych neviděl během uplynulé sezóny všechny hry, na nichž tato iscenace staví (a k nimž se odkazuje), byla by to "fakt pecka", sice upovídaná a náročná, ale to je nakonec důvod, proč do Komedie chodím. Problém ale je, že ač sama o sobě výborná, v porovnání s předchozími je tato hra tak nějak klidnější, jako by se v samé její podstatě zračil záměr poskytnout důstojnou a uzavírající tečku předchozím deseti měsícům.

Martin Finger opět předvedl, v čem je nedostižný, Boleslav Polívka obohatil prostor Komedie o nové, vcelku libé tóny.

Inscenace pro tři herecké osobnosti, jež se svých rolí zhostily na výbornou, přesto pro zhodnocení jedním slovem je asi nejvýstižnější "milé".

V podání souboru Divadla v Dlouhé mě tato (sama o sobě vcelku banální) hra zaujala o něco více, nicméně hodnocení ponechám stejné.

Hořkosladký příběh jednoho života v podání strhující Taťjany Medvecké. Její výkon byl blízký dokonalosti, leč inscenace obsahuje na můj vkus příliš mnoho příliš laciného humoru a zdaleka ne všechny dojemné okamžiky v sobě měly ten správný náboj (z podstaty, s tím nic nenadělá sebelepší podání).

Smíšek Ludmila Molínová, komediantka Sandra Pogodová, kouzelně "vygumovaná" Martina Randová, rozkošně nevinná Zuzana Vejvodová a jen zdánlivě přísná Zora Jandová, slušná porce zábavy, geniální dotáčky... A misty i přesah do vážnější pózy, bouřlivý potlesk na konci byl zasloužený.

Rozhodně nad průměr MDP vysoko čnící inscenace.

Opravdu dobře napsaná i zahraná komedie plná testosteronu, noční můra každé feministky... Nic míň, ale ani nic víc.

McDonagh až na kost... A dneska na něj byl správný den.

Docela povedeně nastavené zrcadlo snad všem rysům naší národní povahy, inscenaci vlastně nemám co vytknout, mé hodnocení sráží asi jen to, že hra samotná je vlastně zoufale banální a naivně přímočará.

Naprosto fantastická vizuální složka s příjemně rezonujícím hudebním podkresem, skvělé herecké výkony... Jen hra samotná je na můj vkus příliš "ukecaná", vleklé lyrické pasáže v kombinaci s opravdu nepohodlným sezením můj celkový dojem značně snížily.

Jiří Hána správně okouzlující, Jiří Štěpnička správně sakrastický, Kateřina Lojdová správně půvabná a prostinká, Dana Syslová správně aristokratická a společenská... Přesto mám pocit, že Wilde prostě potřebuje velkou scénu.

S touto inscenací mám tentýž problém jako s Osiřelým západem v Činoherním klubu. Z obou jsou "odvaření" uživatelé i redaktoři a já prostě nechápu proč. Ono i ladění je takové podobné, asi se tu hraje na nějakou strunu, která v mém nitru chybí.

viz blog

Kristus sestoupil na zem, aby spasil ty, které sice vidíme, ale jejichž životy nás nezajímají. Příběh, který se nikdy nestal, zejména proto, že neexistuje svědectví nikoho, komu bychom chtěli věřit.

Z představení jsem odcházel s pocitem "pěkný nástin něčeho, z čeho by mohlo být docela zajímavé drama". Sice chápu, že inscenace má formát dle gusta Davida Jařaba a koncepce Pražského komorního divadla obecně, ale v tomto případě se nemůžu zbavit dojmu, že jsem byl o mnohé "okraden".

Navíc Tereza Voříšková se vůbec nechová tak, jak je Lulu v úvodu líčena, její osudovost a jinakost mi přišla zřejmá spíše z chování mužů kolem než z projevu jí samotné, což ve mně budí otázku, proč z ní byli vlastně všichni "paf"?

Vlastně nevím, proč hodnotím tak nízko, něco mi tam chybělo, ale jak si tak procházím jednotlivosti, z nichž se skládá inscenace, nemůžu to najít.

Přidám se k davu, nebýt druhé poloviny, šel bych s hodnocením výše. Ovšem i tak ji nepovažuji za úplně zbytečnou, jen by se dal její přínos shrnout do pětiminutového přílepku k první.

Hra je prostorem pro nezaměnitelné herectví Petra Nárožného, jež mám opravdu rád, bez něj by to byla průměrná hra o zašmodrchaných vztazích.

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že Kvaska funguje lépe.

viz blog