Jiří Koula

Pořád lepší než Afrika... A to je asi tak jediné, co se o tomto (po)kusu dá ve srovnání s ostatními inscenacemi Cimrmanů napsat pozitivního. Nicméně jsem se vlastně dobře bavil, to můžu říct.

Asi mám primárně problém s hrou samotnou, konkrétně s tím, že se některé postavy v určitých okamžicích chovají nelogicky, jen aby naplnily kletbu. Dalším pro mě rušivým prvkem pak je časové vykloubení, kdy scéna evokuje industriální éru, děj však setrvává v hlubší minulosti (pokus o akcentaci nadčasovosti?).

Na druhou stranu, Richard Krajčo ze svého jmenovce učinil nesmírně zajímavou postavu (byť bych se jí osobně ani klackem nedotkl) a celkově soubor podává pozornosti hodné výkony.

65% Vskutku vtipná hříčka utahující si z dobrodružných románů z dob, kdy muži byli praví muži, ženy pravé ženy a malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri byla pravá malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri... Radost zhlédnout.

65% Což o to, hra je to zajímavá, inscenace však zdaleka nevyužívá její plný potenciál, místy bylo dle mého přílišné upřednostňování komediální linie na škodu, text má svá silná místa, při nichž by mohlo diváka zamrazit... Zdá se však, že tuto možnost tvůrci záměrně celkem úspěšně ignorovali.

74,99% Drama beze slov, jež se mi snad podařilo z drtivé většiny dešifrovat. Je to něco jiného, než co obvykle vyhledávám, o to více oceňuji, že jsem byl opravdu plně zaujat.

Na jedné straně obdivuhodně vyvážený pohled na otázku bratří Mašínů (a pokud někdo tvrdí, že nikoliv, ať si nejprve důkladně rozebere, na základě čeho si to myslí), na druhou stranu pak zajímavá analýza manipulace s fakty a procesu tvorby názoru.

Po César a Drana u mě další úspěch Luby Skořepové, věrohodně prezentovaný zajímavý text, skvělé.

Hlediště sice zdaleka nebylo vyprodané, na závěrečném potlesku to ale příliš poznat nebylo. V divadle se podle mě podařilo navodit správnou atmosféru, k čemuž jistě dopomohl i samotný sklepní prostor. Martin Myšička výborný, ale i mezi ostatními bych těžko hledal opravdu slabý článek.

74,99% Na Ungelt neobvykle živá inscenace, prý díky Janě Strykové, čemuž rád věřím. Text je sice značně předvídatelný a příběh dopadne prostě tak, jak dopadnout musí, protože cokoliv jiného by bylo "trapné a hloupé", přesto jsem se bavil a večer utekl, ani nevím jak.

Inscenace kladoucí otázky, na něž si sami nechceme odpovědět, navíc proměněná šance Evy Salzmannové ukázat, že opravdu umí.

65% Sevřený tvar, přesto na mé cestě k tomuto Čechovovu kusu spíše další slepá ulička, i když rozhodně vede o pár kroků dále než inscenace Divadla v Dlouhé.

Velmi příjemná inscenace a přesně to, co bych od Violy očekával.

Bez rozpaků sedmdesát procent, podle mě jedna z nejlepších inscenací, jež může Divadlo Na Jezerce nabídnout, na povrchu opravdu vtipná komedie, pod hladinou pak trefná analýza (nejen partnerských) vztahů.

74,99% Letošní absolventský ročník KALDu svými inscenacemi vytvořil (ať už vědomě či nikoliv) docela zajímavý celek, jenž drží pohromadě. My Funny Games je jeho důstojným zakončením a herci v něm jdou opravdu "na krev", bravo.

65% Zatímco v KAI : ABE 2011 n.l. byla inspirace biblickou tématikou přímočará, zde jsem ji (snad) odhalil jen díky tomu, že si neumím představit jinou interpretaci. Odhlédnu-li však od tohoto škobrtnutí na cestě od autorky ke mně coby divákovi, jde o poměrně zdařilé zamyšlení se nad tím, nakolik jsou naše meze dány objektivní realitou a nakolik jsou vskutku niterně naše.

74,99% Pod tenkou slupkou lehce absurdní komedie se skrývá šťavnatá dužina fascinující studie principů moci a jejich důsledků v lidské společnosti.

65% Chytře napsaná komedie s překvapivou pointou, co ale moc nechápu je, proč jsou mužské postavy vcelku plastické a ženské tak zoufale jednorozměrné.

viz blog

Člověk od Divadla v Dlouhé čeká vysoký nadstandard... Zde se mu dostane jen Gogolových Hráčů okořeněných pár hudebními čísly. Je to málo? Odpověď závisí na kontextu otázky.

65% Pro mě zajímavé zjištění, že Lilian Malkina i Naďa Konvalinková umí hrát docela umírněně, Jan Zadražil vskutku chvílemi trochu moc tlačí na pilu. Celkově příjemná záležitost (závěr mi osobně nevadil, naopak díky němu inscenace má pointu a nekončí jen proto, že už ji není jak natahovat), jež ale časem vyšumí.

Pobavilo... Ale proč všechny ty létající věci?

V mnoha ohledech místy více než trochu absurdní příběh z vesmíru žijícího podle vlastních pravidel. Výsledkem je vtipná komedie, jež dovede zaujmout, ideální kus pro Palace.

Za zmínku stojí zejména "výkon" Jitky Jackuliak, jenž byl odměněn umístěním se v loňské anketě v kategorii hrůzovýkonů. A osobně mi taky příliš nesedly taneční finiše.