Jiří Koula

55% Přesvědčivé podobenství o tom, kam vede "absolutistická demokracie". Herci se snaží, každá postava je originál, dohromady jim to "šlape", dokonce i projev Veroniky Žilkové mi přišel trefný vzhledem k její postavě. Jenže k čemu je to všechno dobré, když to i tak byly dvě hodiny nudy?

84,99% Klobouk dolů, tato inscenace dělá čest divadlu jako takovému, až se skoro vtírá myšlenka, že se do MDP tak docela nehodí... Ale to by bylo nefér, berme to jako blýskání se na lepší časy.

Zcela souhlasím s Michalem Novákem, pokud jde o jmenované herce, i s tím, že zde vyzdvihování není snadné, neboť soubor působí jako vskutku sehraný tým. Ale nutnost oprostit se od nepravděpodobnosti příběhu? Tak s tím jsem problém opravdu neměl, na vlně emocí jsem se vezl od samého počátku.

75% Opravdu půvabný a působivý důkaz, že i dětské představení může mít úroveň a z dospělých zaujmout i někoho jiného než "maminy", jejichž intelekt se vlivem hormonů dočasně blíží možnostem jejich ratolestí.

Sympatická ochutnávka možností budoucího absolventského ročníku KČD, jenž je typově velmi zajímavě namíchán. Jen bych hercům doporučil, aby ve svých rolích poctivě setrvávali i ve chvílích, kdy si myslí, že jsou "mimo záběr".

24,99% Ne, ne, prostě ne. Pokud bych byl nucen ze všech aspektů této inscenace zvolit jeden opravdu pozitivní prvek, bylo by to líčení Václava Šandy. Zbytek byla směsice v lepším případě šedého průměru, v horším pak utrpení - mého, nikoliv postav.

84,99% Sex a násilí prodává, o tom se můžeme denně přesvědčit... Co se ale stane, když je obojího tolik, až to přestane mít smysl? Jsme schopni brát tato lákadla jako kulisy, popisné prostředky a zaměřit se na "zbytek", tedy příběh? Navíc použití filmových prostředků na divadle nemá chybu. Motto: "Na tohle byste babičku nevzali."

Nejdříve jsem chtěl napsat blog vysvětlující mé hodnocení, ale přiznávám, že na to prostě nemám... Takže stručně, těch dvacet procent je průměr padesáti procent pro umělce a minus deseti procent pro tvůrce snažící se z prdu uhníst kuličku - kulaté to není a navíc to značně zapáchá.

Představení, jež si nejspíše málokdo užije právě tak, jak by si přál, přičemž ona míra je kombinací divákova naturelu, volby obou protagonistů a do značné míry i náhody. Ona nevypočitatelnost je pak zároveň předností i slabinou, těžko hodnotit.

A abych nezůstal Markovi Němcovi nic dlužen, tady je "odpověď smutného pána": Přesvědčení, že okovy, jimiž nás spoutali druzí, jsme si zvolili sami.

75% Soudě dle ohlasů je atmosféra jednotlivých představení dosti proměnlivá, já měl štěstí a to své si fakt užil. Opravdu velkou výtku mám ale k řešení scény, postavit ji v Rubínu tak, aby vlevo vepředu sedící diváci polovinu inscenace neviděli, to je tedy výkon hodný "mistra".

64,99% Letem světem (tedy dílem) Jacquese Préverta. Sice ve srovnání s kabaretem Divadla v Dlouhé o něco slabší, i tak šlo ale o příjemně strávený večer s duchem člověka, jehož humor mi je blízký.

55% Vcelku sympatický komorní "kytarový" muzikál trpící ovšem jednou zásadní slabinou - celou první polovinu se ostatní postavy chovají, jako by Francois byl opravdu znamenitý básník, jenže nějak chybí jakýkoliv důkaz. Martin Písařík se tak svým způsobem dostává do stejné bubliny jako Tereza Voříšková v Lulu, ač v jeho případě bude chyba jinde.

24,99% Tomáš Töpfer by si snad ani nemohl přát lepšího "předskokana".

75% viz blog

75% viz blog

Ne, toto není pohádka pro celou rodinu, je to prostě "jen" dětské představení.

Sice vizuálně je to více než povedené, ale způsob, jakým jsou jednotlivé scény natahovány (a natahovány a natahovány a...), aby z děje s potenciálem čtyřiceti pěti minut vyšla inscenace dvojnásobné délky, může opravdu zaujmout tak akorát děti spíše předškolního věku (a jejich maminky používající slova typu mimísek a kakáníčko).

Poněkud absurdní, leč příliš předvídatelný příběh o pěti outsiderkách spojených jedním mužem, který jim odkázal zchátralé divadlo. Postavy mě nepřesvědčily, komická čísla zakomponovaná jen proto, aby to bylo delší a diváci se smáli, nejsou to, co zrovna vyhledávám, vážnější linii se dostalo méně prostoru, než by si zasloužila... A třešničkou na dortu je Jana Krausová, která opět řádí.

Ale je to řachanda a nepochybuji, že se tomuto kusu dostane "tisíců děkovných dopisů" od diváků, kteří se přijdou prostě jen zasmát.

Chápu uživatelských 80%, je snadné nechat se strhnout sílou textu. Nicméně těch drobných nedostatků i některých vyloženě zabitých podstatnějších momentů bylo příliš mnoho na to, abych mohl jít nad 60%.

Myšlenka hry se mi opravdu líbí. Váhám ale, zda jsem se k ní dostával poněkud obtížně kvůli neobratnosti autorky či svéráznosti Luby Skořepové.

Imaginární pravidelný čtenář mých blogů i hodnotících komentářů je jistě obeznámen s mým postojem k umělectví Terezy Němcové. O to více bude překvapen, pokud nyní napíšu, že v této inscenaci skutečně hrála a vůbec ne špatně, do své polohy Terezky husopasky sice občas sklouzla, ale v míře, již bych nenazval iritující.

Jak si to vysvětlit? Podle mě za to může režie Ondřeje Sokola, který z herců dostal výkony, o něž se na Jezerce standardně prostě nesnaží. Škoda jen, že text samotný je... Řekněme velmi nezáludný.

K inscenování hry, jež je opravdu nadmíru pokryta prachem věků a ke svému tématu se vyjadřuje až směšně krotce v porovnání s tím, co se na nás denně valí z médií, je zřejmě nutno přistupovat s notnou dávkou drzosti... Ač jsem se místy docela bavil, celek pro mě vyznívá poněkud rozpačitě, otázka, zda je tuto mrtvolku skutečně možné vzřísit, pro mě zůstává spíše nerozhodnuta.

65% Zatímco v KAI : ABE 2011 n.l. byla inspirace biblickou tématikou přímočará, zde jsem ji (snad) odhalil jen díky tomu, že si neumím představit jinou interpretaci. Odhlédnu-li však od tohoto škobrtnutí na cestě od autorky ke mně coby divákovi, jde o poměrně zdařilé zamyšlení se nad tím, nakolik jsou naše meze dány objektivní realitou a nakolik jsou vskutku niterně naše.

55% Výjimečnost předlohy podle mě spočívá v tom, že ji nelze jednoznačně uzavřít do škatulky "starcův zápas s přírodou", pravdou ale je, že "laskavost" není zrovna tím přesahem, který bych akcentoval. Ačkoliv tak docela nesouhlasím s tvrdostí komentáře Pavla Širmera (ke mně ona naléhavost dolehla a nemyslím si, že by herci mířili zcela mimo), přidávám se k názoru, že bych od Violy rozhodně čekal více.

Hra nesmírně náročná na pozornost diváka, již se ale vyplatí udržet. Je vidět, že režisér je výtvarník, výsledkem je obraz nabízející povícero interpretací souvisejících s pojmem metaobchodu... Každý něco chce, každý něco nabízí, byznysem může být obchod, vztah i niterné handlování se svými touhami, inscenace poskytuje souvislosti mezi těmito rovinami i vodítka, jak je odlišit... Vyměnili byste jeden pytel rýže za jiný?

24,99% Karel Roden přesvědčivý v póze uťápnutého úředníčka, Jana Krausová naopak náhodně přeskakující mezi všemi pózami, které nabízí obecný pojem ženskosti.

"Příběh" samotný je pak sérií gagů posbíraných z béčkových amerických rodinných sitcomů, v nichž je vše kalkulováno pro maximální otřesení bránice diváka, kterému je jedno, že to dohromady nedává ani za mák smyslu.

Já se však zrovna za každou cenu bavit nechtěl, a tak jsem představení protrpěl... Nicméně jsem byl výjimka, takže odložte mozek v šatně a bavte se.

Příběh, jenž se z do nejvyšších otáček vytočené absurdity vysmekne tím nejbanálnějším možným způsobem, aby diváka dorazil rádobymetafyzickou tečkou.

Karel Roden setrvává ve své standardní póze, která se hodí do Bernhardových Starých mistrů či ke ztvárnění Scrooge ve Vánočním zázraku, v komediální rovině se však její potenciál rychle vyčerpává.

Jana Krausová by pak na své kreace v obecném smyslu spadající pod pojem herectví měla mít zbrojní pas... A ten by jí měl být po přezkoumání nezávislou komisí odborníků odebrán.