Jiří Koula

35% viz blog

64,99% Silný text, výborné přebásnění Jindřichem Pokorným, skvělý Martin Stránský jako Cyrano... Chápu, že to někomu stačí k potlesku vestoje a že se divácké stádo přidá.

Ovšem já proti těmto kladům stavím omyl v podobě obsazení Terezy Kostkové do role Roxany a ani Jan Teplý ml. a Radek Zima svým postavám nedodali příliš přesvědčivosti.

45% Inscenace, jakých je v Praze k vidění (vele)tucet, typická záměnová komedie vycházející ze snahy o utajení nevěry.

V tomto žánru je obyvklé, že se v rámci "rozběhnutí děje" musí někdo chovat jako "totální vymaštěnec", kterému nedocházejí elementární souvislosti. V Techtle mechtle se to (pro mě bohužel) více či méně týká čtyř postav z pěti a to už je na mě trochu moc.

Ovšem díky dostatečné koncentraci převážně laciného humoru bude Tomáš Töpfer jistě vrnět blahem - Fidlovačka bude praskat ve švech a jeho divák se bude smát.

75% Zajímavě nahlédnutý příběh o Ikarově pádu, jenž kromě faktického naplnění násobně aplikuje i přenesený význam tohoto spojení. Autor si s jednotlivými postavami opravdu vyhrál a režisér Jan Frič do inscenace vnesl několik vskutku vydařených nápadů.

Celkově pak inscenace perfektně zapadá do rubínovské poetiky, za což jistě může i vysoká kompatibilita samotného textu s touto.

Jen řešení jeviště a hlediště je poněkud nešťastné, přesvědčte se, že mezi Vámi a hledištěm budou všichni aspoň o dvacet centimetrů nižší než Vy.

74,99% Pod tenkou slupkou lehce absurdní komedie se skrývá šťavnatá dužina fascinující studie principů moci a jejich důsledků v lidské společnosti.

viz blog

Těžkopádný úmorný text, geometricky strohá scéna, koketování s operou a formalizovaná gesta evokující čínské divadlo... A do toho přeexponované šaškování a místy dětinská trucovitost Pavly Beretové a Vojtěcha Dyka.

Ačkoliv uznávám, že se panu Pitínskému podařilo notně zaprášenou předlohu přiblížit dnešnímu divákovi a podat svědectví o lásce, jež nikdy neměla šanci dojít naplnění, přesto je u mě výsledkem spousta nudy okořeněné špetkou nemístnosti.

85% Silná hra podtržená precizními výkony Petry Špalkové a Petra Lněničky. A slzy první jmenované stékající jí po tváři ještě v půlce děkovačky? Tomu říkám sžítí se s rolí, bravo.

viz blog

Člověk od Divadla v Dlouhé čeká vysoký nadstandard... Zde se mu dostane jen Gogolových Hráčů okořeněných pár hudebními čísly. Je to málo? Odpověď závisí na kontextu otázky.

Přiznávám, inscenace mě zaujala více, než bych byl předem ochoten připustit.

No, sice souhlasím, že "klobouk dolů před hereččinou vitalitou a energií", ale přijde mi v první řadě nefér k divákovi nazývat tento kus divadelní hrou, jde spíše o takovou řízenou benefici oblečenou do lehce netradičního hávu. A že to zamýšlení se je vkusné a vůbec ne "klišovité"? Každý máme právo na jiný názor. Při vší úctě k paní Skořepové prostě nemůžu jít s hodnocením nad průměr.

Herečky a herec se sice opravdu snaží, ale zakrýt, že vlastně není moc o čem hrát, je u tohoto kusu asi nemožné.

90% za hudbu, 20% za slabý příběh, pseudomatematické kecy (jež sice dávají smysl, ale jejich zasazení do děje je naprosto absurdní) a zcela nerealistické vykreslení "jedné z nejchytřejších matfyzaček své generace".

24,99% viz blog

65% Chytře napsaná komedie s překvapivou pointou, co ale moc nechápu je, proč jsou mužské postavy vcelku plastické a ženské tak zoufale jednorozměrné.

45% Zvolená koncepce umožnila přímou konfrontaci dnešních komunistů s těmi před šedesáti lety, bohužel se zde projevil Filip Rajmont jako zručný řemeslník, když tuto linii perfektně zazdil stylizací do archetypální postavy Kašpárka. Zbylé motivy a témata jsou pak směskou všeho, co jsme mohli vidět jinde uchopené o několik řádů lépe.

"Dnešní nepřítel je rozpitý, neohraničený a nejasný..." A výpověď této inscenace je na tom dost podobně.

75% Velmi příjemné překvapení, komedie, při níž nejednou zamrazí. Ovšem Tereza Němcová "nezklamala", opět projevila svoji laskavost vůči ostatním hercům, o žádném z nichž díky ní nelze říct, že by byl nejslabší.

44,99% Je příhodné, že se inscenace hraje ve zkušebně, jde totiž o pokus zjistit, zda se dá nepříliš zajímavá korespondence přetavit v zajímavé drama... Můj verdikt je, že pokud ano, tak zde se to neprojevilo.

Nechápu tu hysterii zdejšího "lidu", nechápu ani to zaujetí proti Lucii Šoralové.

Pobavilo... Ale proč všechny ty létající věci?

V mnoha ohledech místy více než trochu absurdní příběh z vesmíru žijícího podle vlastních pravidel. Výsledkem je vtipná komedie, jež dovede zaujmout, ideální kus pro Palace.

Za zmínku stojí zejména "výkon" Jitky Jackuliak, jenž byl odměněn umístěním se v loňské anketě v kategorii hrůzovýkonů. A osobně mi taky příliš nesedly taneční finiše.