Jiří Koula

Na novou kvidouli jsme se načekali přes čtyři roky, ale stálo to za to. Formát předchozích kusů byl sice částečně opuštěn (minimálně se nedočkáte nové aktovky, adekvátní náhradou budiž Plejtvák), přibyly však nové scénické nápady a Šotkovo pohrávání si s jazykem si stále drží svůj neobvykle vysoký standard. Tohle prostě chcete vidět!

64,99 % Na rozdíl od Jiřího Landy jsem operou nepolíben, snad právě proto tuto část považuji za vrchol inscenace, stejně tak nesouhlasím s nepropojením Manna s Wagnerem, mě to prolínání reálného a uměleckého vyznělo vcelku přesvědčivě.

65 % Velmi příjemné překvapení, ze začátku jsem se zhrozil "groteskního nátěru", kterému se dnes v divadle prakticky nedá vyhnout, jak se ale později ukázalo, v této inscenaci má svůj význam.

64,99 % Inscenace, na kterou jsem se hodně těšil a dočkal se až po zrušení jedné reprízy. Přílišné očekávání se však ukázalo jako největší překážka, tvůrci se podle mě do inscenace snažili dostat tak mnoho, až se ztratil pocit celku, konzistence. A na to jsem nebyl připraven.

24,99 % Divadlo Artur se posunulo z kategorie "tak špatné, že to musíte vidět" k prostému "špatné", aspoň že Braňo Polák nezklamal (naopak je mi líto Kristýny Podzimkové, že v něčem takovém účinkuje, snad za to byly aspoň slušné peníze). Klíčovou otázkou však je, proč takovéto "příběhy", jimž by nejlépe slušel formát vtipu, vůbec inscenovat.

64,99 % Uznávám, že zobrazení toho, jak to v naší české kotlině a okolí vře, je mimořádně aktuální, neupírám ani Pařízkovi kvality jeho režie, rád jsem opět viděl pod jeho vedením Ivanu Uhlířovou a Jiřího Černého, i ostatní herci podali profesionální výkon. Jenže ač nemám žádnou konkrétní výtku, přesto mě inscenace jako celek nijak výrazně neoslovila, ocenění zůstává v intelektuální rovině.

Hodnotím výše než kolegové, protože Vilma Cibulková pro své herectví pravděpodobně upsala duši ďáblu a Lubor Šplíchal mě bude bavit kdykoliv a kdekoliv. A na vše ostatní v tomto případě vykonává pes velkou potřebu.

74,99 % Simona Babčáková ve své životní roli? Rád bych věřil, že nikoliv, že v této inscenaci jen plně odhalila svůj potenciál a další velké příležitosti budou následovat, ale pravdou je, že to nebude mít snadné, laťku si nastavila skutečně vysoko.

Soubor Dejvického divadla prokázal svou mimořádnou vnitřní sílu tím, že dokázal zkrotit Jana Mikuláška, bravo, jen víc takových počinů. Vše ostatní již bylo napsáno.

75 % Inteligentní, leč vůbec ne intelektuální komedie, promyšleně vystavěná, líčící pasti na divákův úsudek, do nichž se spolehlivě chytíte, aniž byste to měli autorovi za zlé. Přičtěte k tomu zdařilou režii i nadstandardní herecké výkony a je jasné, že tohle chcete vidět. Kdyby všechny komedie byly takovéto, snad bych i připustil, že smyslem divadla může být "jen" diváka pobavit.

Tato inscenace je především nádhernou přehlídkou divadelních možností, jak úsporně a přitom názorně charakterizovat jednotlivé postavy či spřízněné skupiny, v tom Filipu Nuckollsovi tleskám vestoje, díky těmto prostředkům jsem neměl problém se v postavách orientovat, byť herci zastávali současně několik rolí. Potěšil i typický humor Činoheráku. A Markéta Anny Fišerové v závěrečné scéně je snad tím nejerotičtějším, co jsem kdy na jevišti viděl, v kontrastu k "namachrované" Johance nadpozemská transformace.

55 % Invence Davida Drábka v plné síle se všemi klady i zápory. Můj sen je vidět inscenaci, jež by vznikla dvoufázově, nejdříve by ji vytvořil Drábek podle svého a pak by nastoupil jiný režisér, který by odstranil všechny nápady, jichž se Drábek nedokázal vzdát, přestože odbíhají příliš daleko od "jádra" (možnost, že by tuto roli zastoupil dramaturg v první fázi, už asi vzdávám, tak silná osobnost v Česku zřejmě není).

Na to, že se k tvorbě Davida Drábka stavím řekněme rezervovaně, docela milé překvapení, když už se tato hra musela objevit na jevišti, je vlastně štěstí, že se jí ujal právě tento režisér. Zásadní otázkou však je, proč tuto hru dnes vůbec inscenovat, potřeboval snad Drábek hřiště, na němž by se mohl vyblbnout, aniž by tím ublížil textu?

Škoda loutkové části, bez té bych se byl býval opravdu obešel.

Neskutečně procítěná inscenace, Marek Menšík na Hrad! Vlastně ne, jen ať dále hraje divadlo radši na jevišti. Viděno zatím jen dvakrát a pokaždé ukápla nejedna slza, tohle nelze nemilovat. Inscenace je prý určena dětem, ale přijde mi, že je jí pro ně škoda.

54,99 % Komu tuto inscenaci doporučit? Asi středoškolákům, kteří se tak s Bulgakovem seznámí zajímavější formou, než je odstavec v učebnici. Budu-li však vážit tuto inscenaci jako určenou pro širší publikum, mezi klady započtu herecké výkony a scénu (zkoumání ústřední kovové konstrukce mi zkrátilo nejedno hlušší místo), na opačnou stranu pak text/dramaturgii/režii, on je to opravdu divadelní dokument s důrazem na dokument.

Divadlo je syntetické umění, sestává z různých složek a vztahů mezi nimi. Tato inscenace je krásným příkladem toho, že byť jednotlivé části nemusejí být nutně ideální, i tak může být výsledek působivý, neboť co by se samo o sobě jevilo jako nedostatek, může v celku získat smysl. Nechme proto stranou analýzu detailů, jako celek jde o divadlo, jež přesvědčivě komunikuje na emoční i rozumové rovině.

55 % Kdyby se ubralo čtvrt hodiny a vše se přesunulo do zkušebny, byla by to svižná a zajímavá inscenace s kvalitami, jež zmiňuje Jiří Landa. Takto s jeho hodnocením sice souhlasím, leč nutno přiznat i nezvládnuté zadání vytvořit inscenaci pro velké jeviště (nezvládnuté jak ze strany Braňa Holička, tak Nikoly Tempíra).

75 % Extrémní divadlo zobrazující extrémní podmínky, extrémní divácký zážitek. Druhá část je ve srovnání s první nápaditou a působivou paralelou, jež tvoří pravé poselství celku, nesoulad ve fyzickém prožívání mi však přesto přinesl drobnou rozmrzelost.

65 % Silně režisérské divadlo, v němž jsou herci plátnem, na něž Michal Zetel promítá své momentální nápady a asociace. Osobně nemám "polystylizační" přístup moc rád, protože v něm často kvantita nahrazuje kvalitu, v tomto případě to ale vcelku funguje, autoritářské režijní vedení koresponduje s Krappovým chováním k manželce, střet různorodých přístupů pak odpovídá odlišným pohledům na svět ústředního páru. Přesto mi však některé momenty (nejvýrazněji psychiatři à la Pat a Mat) přišly příliš přes čáru.

54,99 % Ač opakovaně zmiňuji myšlenku spojení nového cirkusu s činohrou, stejně jako Risk i tato inscenace ukazuje, že v případě Cirku La Putyka dobrá vůle prostě nestačí.

55 % Též jsem inscenaci zhlédl na plzeňském festivalu, navíc z druhého balkónu. Ano, je možné, že v tak velkém prostoru z tak velké dálky nemohla inscenace vyznít podle plánu, ale úplně přesvědčen o tom nejsem, i v komornějším prostoru bych asi měl problém s nahrazením puškinovské atmosféry pro mě často samoúčelnými nápady SKUTRu (což na druhou stranu není nic pro ničemu, on ani ten Puškin mi moc nevoní).

Jiří Landa to napsal dost výstižně, jen se spletl v procentuálním hodnocení, tohle je jasných 70 %.

S. d. Ch. napsal neotřelý bytostně divadelní text, Barbara Herz ho oblékla do slušivého operně opulentního kabátku. Jenže co se za tím skrývá? Co si z toho odnést? Na diskusi po představení Barbara Herz hovořila o existenciálním podtónu her tohoto autora. Ano, ten byl přítomen, ale spíše jako naléhavá otázka než co jiného.

74,99 % Mám se snažit nově formulovat to, co již napsali kolegové? Ne, prostě se jděte na tuto inscenaci podívat, stojí za to.