Jiří Koula

Petr Kolečko je bůh... nebo ďábel... nebo něco mezi tím. Hru napsal letošním absolventům KČD na tělo a ti si to náramně užívají, takhle má vypadat komedie.

Ve světle viděného považuji rozhodnutí Jiřího Menzela spojit druhou a třetí část za velmi nešťastné (i když přiznávám, že výsledek tohoto jsem viděl jen v podání Divadla Bez zábradlí, kvalita jehož inscenací obecně nepatří k nejvyšší). Příbram ze hry dostala vše, co se dalo, celek perfektně gradoval a má bránice dostala vskutku pořádně zabrat. Nazkoušet tuto inscenaci tak, aby správně vyzněla, muselo být nesmírně obtížné, o to více těší, že se zadařilo.

75% Roland Schimmelpfennig se nejspíše mým oblíbeným autorem nestane, nicméně inscenace, již z jeho textu dokázali v Olomouci vykouzlit, je vskutku pozoruhodná.

25% viz blog

viz blog

viz blog

45% Myšlenka této hry je vskutku námětem století. Ovšem v podání Karlovarského městského divadla se možná dobře napsaná hra změnila v řachandu, jejímž nosným prvkem je, že pokud kdokoliv slepě tápe směrem k někomu jinému, nakonec se ho dotkne na nějakém "vtipně nevhodném" místě. Psychologie postav přes tento plášť prvoplánové komiky pronikala jen velmi neochotně.

Příklad, jak se zajímavá myšlenka coby základ hry může stát zároveň pastí, do níž se lapí. Nejspíše nutným důsledkem zvolené koncepce je, že i banální přímočarý příběh nakyne do časově neúměrných rozměrů. A jak takovou disproporci divák přijme? Přiznejme si, že to do jisté míry může ovlivnit tvůrčí tým, Fidlovačka se ale drží své rutiny a výsledkem je další inscenace, jež si najde "svého diváka" a jiné ambice nemá.

Kongeniální pandán Politického kabaretu. Braňo Holiček pokračuje v nekompromisním odhalování a pojmenovávání příčin dnešního neutěšeného stavu této země, navíc přišel na způsob, jak herce postavit před výzvu vypořádat se s pokaždé jinými výchozími podmínkami a dospět k zamýšlenému sdělení. A nutno říct, že "mladá Ypsilonka" se s ní popasovala na výbornou, tudy vede cesta pro tuto scénu.

Ale jo, koncert to byl hezký... Jen vydávat tento počin za inscenaci je tak trochu podvod.

74,99% Tak tohle jsem si opravdu užil. Havlovu hru sice nepovažuji za šťavnatý plod tvůrčího ducha, Jan Potměšil a Jakub Špalek však dle mého z textu dostali vše, co se dalo.

64,99% Králičí útěk... Nikdo neví, kdy černý králík vysloví jeho jméno, proto žijme. A jedno pozorování - Jindřiška Křivánková je živel a talent, kterému je tato inscenace poněkud malá.

74,99% Ke spokojenosti mi chyběl ještě jeden zvrat, i tak šlo ale o zajímavý vhled do totalitních principů. Zvolená koncepce i výkony obou herců pak vytvořily bytelný most mezi autorem a dívákem.

Roman Sikora nemá rád Václava Klause a "jeho muže". Je to dostatečný materiál na divadelní hru? Inu, těch pár pár nápadů by možná stačilo na vcelku obstojný půlhodinový skeč. Ten se však natažením na téměř trojnásobek proměnil v trapnou inscenaci, přičemž však ona trapnost z většiny nevychází z námětu.

A na rozdíl od Michala Nováka si nemyslím, že v jádru dobrý úmysl sám o sobě táhne celek nahoru, souhlasím s recenzenty, že zpracování působí kontraproduktivně (aneb "tato inscenace by i ze zarytého odpůrce Václava Klause udělala jeho příznivce").

64,99% Asi je to čistě moje smůla, ale po načrtnutí postav a zápletky už jsem jen čekal, až se vyprávěný příběh skrze pořádnou kupu klišé "drsné školy" dostane tam, kam jsem odhadl, že míří. Nadprůměrné výkony obou pánů (Nakolik za to může fakt, že jsou obsazeni do rolí, které s nimi má divák typově tak nějak spojeny?) v kombinaci s ultraminimalistickou a přesto zcela dostačující scénou oceňuji, přesto výsledku vestoje tleskat nemohu.

V USA musí tato hra být "fakt pecka", nejsem si ale jist, proč by se vůbec měla inscenovat na této straně Atlantiku, jakýkoliv nám blízký výklad bude umělým roubováním "našeho na jejich", případně násilným upozaděním hlavní linie. Přesto jsem se oproti "některým" členům redakce docela pobavil.

64,99% Je vidět, že je tato inscenace určena primárně dětem, došlo tak ke škrtům, mezi nimiž byly i některé z mých nejoblíbenějších pasáží předlohy. Ovšem liška Agáty Duškové byla naprosto kouzelná, co do intenzity emočního dopadu srovnatelná s Elil Jindřišky Křivánkové z Daleké cesty domů (samozřejmě s tím, že obě zvířátka drnkají na zcela jiné struny).

44,99% Tolik jinde výborných herců v tak zbytečné inscenaci... Sdělení, že dnes stejně jako před tisíci let závisí osud "obyčejného člověka" na rozmarech mocných, je sice samo o sobě jistě možným nosným tématem inscenace dnešní doby, ovšem způsob, jakým zde bylo přežvýkáno, leda tak odradí i tu hrstku diváků, kteří si od "zlaté kapličky" ještě něco slibují.

54,99% Inscenace nesnažící se ani předstírat, že jde o víc než provokaci a testování, co ještě divák vydrží. Tato mez je jistě u každého nastavena jinak a slabší povahy by tento kus měly rozhodně vynechat, za sebe ale musím ocenit, že se herci celou dobu drželi na území pro mě "bezpečném", ač se nejednou k hranici přiblížili více, než jsou jinde vůbec schopni uvažovat.

Výborný příklad inscenace schopné odradit potenciálního diváka od divadla na dlouhá léta. Není tak špatná, aby si člověk řekl "no jo, tohle se prostě fakt nepovedlo", na druhou stranu v ní není naprosto nic (snad až na pár opravdu jemných detailů, jež ovšem ve zbytku snadno zapadnou), co by diváka mohlo nadchnout pro divadlo jako takové. Takhle nějak na mě působila povinná četba na základní škole - dlouhé, nudné, úmorné.

64,99% První polovina je "dobře našlápnutá lehce absurdní těžce černá kompaktní komedie". Po návratu z přestávky jako by někdo hru vyměnil a z ničeho nic se na jevišti odehrává "těžce absurdní lehce komediální utahané drama", co do té doby drželo pohromadě a vzájemně se proplétalo, to se náhle rozpadá do izolovaných výjevů, z nichž pro některé dokonce těžko hledat ospravedlnění ve vztahu k celku... Byl to záměr? Pokud ano, tak jsem ho nepobral.

55% Marilyn Monroe coby pozlátko, pod nímž se celou dobu skrývá Norma Jeane bojující s démony minulosti? Proč ne, jistě jde o legitimní pohled na tuto osobnost... Jediný, avšak zásadní problém pro mě osobně je, že tak vznikla poněkud statická inscenace a Zuzana Onufráková, ač na počátku opravdu výborná, mi na konci už dost lezla na nervy. Ale možná to je opravdu jen tím, že jsem očekával přerod, změnu... Čímž jsem se zcela minul se záměrem tvůrců.

Facku bych si měl dát, že jsem původně uvažoval, že tuto inscenaci vynechám, naštěstí prozřetelnost rozhodla jinak. Stavovské divadlo by mělo vypravit autobus a zajet se do Šumperka podívat (nebýt už po derniéře), jak v dnešní době inscenovat Čechova. Živost této interpretace "ruského klasika nudy" snese srovnání snad jen s Kuřačkami Národního divadla moravskoslezského, kterážto hra už je však sama o sobě aktualizační parafrází, Hana Mikolášková docílila téhož bez onoho mezikroku.

24,99% viz blog

Vladimír10 už vše napsal za mě, souhlasím s každým slovem.