Jiří Koula

64,99% Pro věrného diváka Pražského komorního divadla velmi příjemný dárek na rozloučenou, který ovšem (zákonitě?) nedosahuje kvality jednotlivých odkazovaných inscenací. A pro mě i bolestná připomínka, že jsem tento dnes již neexistující soubor objevil příliš pozdě.

74,99% Nevěděl jsem, do čeho jdu, a byl jsem velmi mile překvapen, možná je to primárně předlohou, ale dění na jevišti pevně uchopilo moji pozornost a pustilo až ve chvíli, kdy jsem se ocitnul na ulici před Roxy, s Annou jsem se smál, bál i snil.

Ovšem varování pro potenciální diváky - hraje se v angličtině a v emocionálně vypjatých okamžicích (jichž vskutku není málo) je Miřence Čechové opravdu dost obtížné rozumět.

Lidská komedie, vtipná ilustrace tvrzení, že herectví je řehole.

Mělo to svoji atmosféru, to ano... Jen mě tak nějak minula.

84,99% Viděl jsem až obnovenou premiéru a musím říct, že jsem byl nadšen, jde o jednu z inscenací, které člověku vracejí víru, že má smysl chodit do divadla (a že těch s opačným efektem je opravdu dost). Ondřej Sokol rozumí McDonaghovi, to je známo, nyní mám nutkání přidat i Mameta. Překvapením večera pak pro mě bylo zjištění, že Michal Suchánek umí zahrát vážnou roli (byť v drsné komedii).

Inscenace poutavá v okamžicích, kdy víte jistě, o čem se zrovna hraje. Ve chvíli, kdy se ale ztratíte, naplno udeří cizost použitých prostředků, zvolená stylizace bez obsahu sotva zaujme. No a za sebe přiznávám, že jsem párkrát mimo byl.

74,99% Náročný text, který se ale Štěpánu Páclovi podařilo přiblížit dnešnímu divákovi, promluvu Miloslava Königa k otrokům bez váhání zařazuju do soukromého zlatého fondu monologů.

Vrchol (asi nejen letošních) Letních shakespearovských slavností, komedie, v níž jinde vybočující kabaretní čísla bezešvě zapadají do celku. Využití slovenskočeské koprodukce k jazykovému rozlišení postav dle měst původu považuji za myšlenku ve své jednoduchosti a zároveň působivosti geniální.

Ezra Pound v blázinci, to je kontext (poněkud levně) ospravedlňující použití jakýkoliv výrazových prostředků. Nemoci západní civilizace, na něž znali lék už čínští císaři před tisíci let, je zase slibné a ve svém dosahu silné téma. Miroslav Bambušek však podle mě příliš spoléhá na výpovědní hodnotu východisek inscenace, což mu sice umožňuje realizovat se bez omezení, výsledkem je ale horečnatý sen pasující diváka do pozice tonoucího hledajícího příslovečné stéblo.

Deset procent navíc dávám za velmi vhodné dramaturgické umístění na přelom sezón Čí je to město? a Nepřizpůsobiví.

Základní otázkou této inscenace pro mě bylo, zda přijmout stylizaci "nevážně o vážném". Výsledný verdikt budiž, že rozhodně ano, na jeviště je promítnuto nitro ústředních postav, svět sám pro sebe lákající diváky zástupně skrze postavu novináře svou jinakostí, svět rozkladu a prchavého pudového štěstí, úsloví "žijte tak, jako by každý den byl váš poslední" získává nový temnější význam. Navíc poselství koresponduje s metaposelstvím, kdy alternativní divadelní postupy stravují konvenčního diváka.

64,99% Jako filosofické dílo bych tuto inscenaci opravdu nebral, na to je její domnělá hloubka příliš šablonovitá. Ovšem přiznávám, že jsem se docela bavil, s komentáři operujícími s pojmem nuda se vskutku nemůžu ztotožnit.

15% V Divadle Na zábradlí šlo prý kdysi o povedenou inscenaci. Kdeže ty (předpředpřed...)loňské sněhy jsou.

viz blog

44,99% viz blog

34,99% Čtyři vnějškově rozdílní, v pro inscenaci podstatných charakterových rysech však uniformizovaní chlapi se zašívají v kotelně obchoďáku. V první části se vrší klišé na klišé, ale co naplat, ono to funguje, humor útočící na nejnižší pudy u většiny diváků nezklame. Potom však komičnu dochází dech, vtipy značně prořídnou a jsou recyklovány a objevuje se "příběh". Což byl bod, kdy jsem začal sledovat hodinky odhaduje, kdy mé trápení skončí. Ale ano, herci se skutečně očividně dobře bavili.

15% Nepříliš dobře zahraná špatně napsaná hra. Veškeré (poněkud skromné) naděje, jež první polovina vzbudila, ta druhá převálcovala s elegancí mentálně retardovaného řidiče buldozeru. Skryté kvality Divadla Artur tak nadále zůstávají kvalitně skryté.

Lehce rozvleklé... A poněkud přespříliš na efekt. Ale bavil jsem se, to můžu říct.

34,99% Zápletka první hry spočívající ve "všichni všechno vědí, jen nevědí, že to vědí" mi přišla k uzoufání (či k usnutí) nedramatická, dění na jevišti mi bylo "totálně ukradené", v kombinaci s poklidně smířlivým vyústěním "těžká nuda". U druhé pak musím obdivovat autorky zde odkazovaných recenzí (studentpoint a topzine), jež dospěly k jednoznačné interpretaci. Mě napadly hned čtyři, pro každou z nich najdu argumenty pro a bohužel též proti. Výsledkem je mlhavé vyznění, jež klidně mohlo být záměrem či berličkou autora i režiséra - třeba si ani oni sami celek nebyli schopni vysvětlit.

14,99% Opravdu vydatný klystérek pro mou diváckou duši... Po čtyřiceti minutách autor vzdává svůj marný boj a improvizace odbourávající zejména samotné účinkující jeho textu definitivně lámou vaz. Následně se dění na jevišti mění (byť za vydatného smíchu většiny obecenstva) v nekrofilní orgie spočívající v laškování s právě zavražděnou hrou, jež je znetvořena téměř k nepoznání.

viz blog

viz blog

25% Chápu, že z této inscenace může být někdo nadšený, třeba spoludivačka v zadní řadě, jež se roztleskala ve chvíli, kdy se na scéně objevil Jiří Bartoška. Někomu stačí ke štěstí málo... A málo je přesně to, co jsem viděl.

Jeden obraz, jedna myšlenka... Rozpitváno do padesáti minut. Přesto mi to přišlo vcelku zajímavé, což bude možná do značné míry dané tím, že neznám reality show Prostřeno!...

65% Na Vinohrady až překvapivě svěží inscenace.

Na to, že pohybové divadlo zdaleka není mým nejoblíbenějším žánrem, jsem byl překvapivě celou dobu zaujat děním na jevišti. Výsledný tvar byl sevřený a uhlazený, k celku i jednotlivostem jsem si v průběhu spontánně přiřazoval interpretace... Škoda jen, že posledních pět minut mi zcela zbořilo veškeré konstrukce, ve výsledku tak vlastně nevím, co jsem viděl (tedy přesněji co jsem vidět měl). Nicméně nemůžu vyloučit, že si na inscenaci zajdu znova, neboť mě (ač lehce váhavě) přesvědčila, že by si druhý pokus zasloužila. Pro jedno zhlédnutí ovšem určitě doporučuji.