Jiří Koula

55% Milá komedie o dvou nerudných dědcích.

viz blog

55% Souhlasím s Michalem Novákem, představení je opravdu příjemné... Ale za sebe bych dodal ještě jeden přívlastek - tak trochu zbytečné.

64,99% Přiznávám, že jsem též čekal víc. Asi jsem příliš dlouho otálel s návštěvou této inscenace a její obecná adorace vyhnala má očekávání do nenaplnitelných výšin.

A Radok pro Novotného? To je políček do tváří zbytku souboru, síla této inscenace spočívá právě v jednotě, s jakou se všichni podřídili danému konceptu.

Zvolená koncepce inscenaci obrala o možnou sílu monodramatu, otázkou ale je, zda tak neučinil i samotný příběh. Výsledkem je vcelku příjemná podívaná, která sice nenadchne, ale zdaleka ani neurazí.

55% Gogol versus televizní zábava, zápas ve volném stylu, přičemž klasik má pro jistotu jednu ruku přivázanou za zády. Inscenace má na jednu stranu silná místa, myšlenky, jež stálo za to realizovat a dokonce snad i něco přinášejí českému divadlu... Proti tomu však stojí všudypřítomný plazivý stín lacinosti.

Nicméně se nakonec přikloním k nadprůměrnému hodnocení, minimálně ve srovnání s jinými inscenacemi Národního divadla.

55% Děj by se dal shrnout do pár vět, o mnoho více by nezabral rozbor motivace všech postav... Ale těch slov, bože, těch slov.

Inscenace pojatá až příliš klasicky, jednoduchá scéna, papundeklové kulisy na ze tmy zářících lanech, všudypřítomný patos... Takhle nějak se to mohlo hrát už za Shakespeara.

55% Inscenace, kterou si za týden nebudu pamatovat, na druhou stranu nemám nutkavý pocit zapomenout, takže vlastně úspěch.

Na tuto inscenaci plnou mých oblíbených hereček a herců jsem se opravdu těšil. Bohužel se však hra samotná zpronevěřuje jednomu ze základních principů "záměnové komedie", vystavět komiku jedné z hlavních postav na motivu "Celý život nepiju, ale zrovna dnes se ožeru jako prase." je poněkud laciné.

55% viz blog

64,99% Vidím, že je zde uvedena délka 2:15, včera ale byla 3:05... A bylo to moc. Nevím, co přibylo, ale zejména druhá polovina byla opravdu rozvleklá, k závěru se inscenace proplížila.

Ač mohu po faktické stránce souhlasit s recenzi Pavla Širmera, z diváckého hlediska to nebyla žádná sláva, ano, skvěle zahrané, téma zdařile rozpitvané, ovšem nemohu se ubránit pocitu, že by se totéž dalo vyjádřit v hodinové črtě rubínovského střihu, aniž by se vytratilo cokoliv podstatného.

Vše o ženách v necelých dvou hodinách, mnoho pozitivního nečekejte. Co to vypovídá o ženách? A co to vypovidá o mužích, kteří jsou pro jejich přízeň schopni čehokoliv?

Jen škoda závěru, sice chápu potřebu dát inscenaci nějaké zakončení, ovšem v tomto případě si skutečně nejsem jist, že to bylo nutné a přínosné.

Vezmu-li v úvahu délku a počet dětí v sále, tak té interakce vlastně nebylo nijak moc. Problém bych hledal primárně v tom, že inscenace sama vhodných míst obsahuje spíše poskrovnu. Navíc tato mají jasně dáno, jaká reakce je třeba, moment, kdy Lukáš Jurek čekal na jeden správný výkřik ignoruje přitom pět nesprávných, výslednému dojmu též příliš neprospěl.

Na jednu stranu nemožno srovnávat s filmem, fidlovačkovské manýry stylu "vtip per do diváka tak dlouho, dokud se směje" tu probleskují, výsledek byl nicméně vcelku milým překvapením.

Na jevišti se sešly mé oblíbené herečky, aby předvedly pozornosti hodné výkony, to vše bohužel v inscenaci, jež je příliš přímočará a bezzubá na to, abych mohl o celku pět ódy.

A to je vše? Kdyby se na tom zapracovalo (v mnoha ohledech), mohla by z toho být opravdu výborná inscenace.

První polovina vypadala jako skladiště divadelních nápadů, kde vedle sebe náhodně leží myšlenky dobré i slabší. Druhá polovina sice určitá tvar nabídla, podivných výstřelků se ale zcela nezbavila. Tohle si soubor Divadla v Dlouhé prostě nezaslouží.

Výborně typově obsazené, leč hra samotná má co nabídnout asi jen posledním fanouškům Depeche Mode v Čechách... Alespoň dvě takové fanynky za našimi zády si inscenaci ušislyšně užívaly minimálně na osmdesát procent.

Scénický výzkum, který nenabízí odpovědi. Bohužel ani otázky, alespoň ne nové. Nadprůměr za komplexnost uchopení "romské otázky", jinak si ale přínosem tohoto kusu nejsem jist.

Myšlenkově velmi chudá hra, snažící se vytvořit něco z ničeho. To se může povést jen díky extrémně dobrým hereckým výkonům, což se částečně i daří. Nejsem si ale jist, nakolik je načrtnutá mentalita postav blízké té naší, o věrohodnosti a ztotožnění diváka s postavami nemůže být moc řeč, zbývá rovina čiré absurdnosti, na niž jsem osobně přistoupil jen nerad. Závěrečná pointa vyzněla poněkud slabě, především kvůli nevhodnému uspořádání scény.

Patříte-li k milovníkům/znalcům/příznivcům vína, klidně si nějaké procento přidejte.

Během prázdnin mé vzpomínky na inscenaci značně vybledly.

Pravda, nejde o intelektuální hostinu o deseti chodech, ovšem ta poněkud vyšinutá atmosféra, kterou se na jevišti podařilo navodit, má něco do sebe.

viz blog

Ano, Veronika Gajerová a Aleš Procházka hrají opravdu výborně, skvělá mi přišla též stylizace Dany Syslové, překvapivě dobrý i Miroslav Vladyka, aní ostatním hercům nemám co vytknout. Jen hra samotná je... řekněme bezelstná.