Jiří Koula

74,99% Nesourodost a chybějící přesah vytýkané kolegy nemohu potvrdit, mně se inscenace pospojovala a ten přesah z ní tak nějak trčí sám o sobě. Téma výpravy z ušmudlaného postkomunistického zapadákova na hojností oplývající západ je vlastně (meta)tématem snažení Divadla Komedie a osobně spíše oceňuji, že tamější inscenace nejsou "zápaďácky načančané", ale forma roste z obsahu.

Nemohu hodnotit níže, protože mě to vlastně bavilo. Problém ale možná je, že by mělo jít o inscenaci pro děti a ne pro mě.

54,99% Inscenace palčivě ukazující limity fyzického divadla, některá témata lze prostě mnohem účinněji vyjádřit slovem (což je o to názornější, že i to je zde přítomno). Pro jednu scénu však stojí za to vydržet zbytek.

74,99% Muž se ženou, žena proti muži, žena v muži, muž v ženě... Nejsem schopen vyjádřit, co jsem vlastně viděl, převést pohyb do slov vlastně ani není žádoucí. Rozhodně mě však choreografie Lucie Kašiarové baví.

75% Inscenace, která mi dlouho unikala, ale nakonec jsem ji ještě stihl. Rozhodně nelituju, dle návodu jsem nechal mozek ve foyer a nechal ji na sebe působit. A dámy a pánové, byla to jízda!

64,99% Hádat na začátku neslyšitelné repliky Kristýny Leichtové z reakcí Marka Adamczyka byl neobvyklý zážitek, přehlušení obou reprodukovanou hudbou později chápu jako režisérskou zlomyslnost. Souhlasím i s výtkou Jiřího Landy na adresu nevěrohodnosti textu. Přesto ale inscenaci považuji za přínosnou, důvodem však není režie Adama Krause, ale kvality hry (vtip a reflexe dneška), které se prosadily jemu navzdory.

54,99% Osmdesátiminutová ilustrace jedné myšlenky (že být s někým není snadné, jenže být sám je ještě těžší) rozložená do dvou aktovek. Dlouháni se snaží, ale kde téměř nic není, tam si interpretaci nevybuduju.

54,99% Inscenace, na níž se podepsala historie jejího vzniku, Braňo Holiček ji měl původně "jen" režírovat, nakonec na něj ale dopadla tíha tvorby. A přiznejme si, že Hrabal není tak úplně jeho téma, výsledek neurazí, jde o jistou reflexi "nymburské kauzy", ale že by to bylo jó hluboké, to nemohu říct.

Inscenace osvětlující temné stránky dřímající v každém z nás. Ovšem že bych cítil potřebu ji zahrnovat superlativy, to tedy říct nemohu, je podařená, rád se na ni půjdu podívat znovu do Švehlovky, ale to je tak vše, chybí jí "něco navíc", přínos, který by byl právě její.

65% Takové milé představení, v kontextu Vinohrad nadprůměr... A to je vlastně docela dost.

Přiznávám, že mě tato inscenace bavila... Ale co tím chtěl kdo říct?

Tak tohle se tak docela nepovedlo, text Markéty Bidlasové se Vojtěchu Štěpánkovi rozpadl do sledu působivých leč izolovaných scén, výslednému dojmu nepomohlo ani to, že se (alespoň při mé repríze) hrálo pro první řadu (ve třetí řadě si divačky stěžovaly, že nic neslyší (a já ve čtvrté měl často též problém slyšet vše), navíc sklon hlediště v kombinaci s částmi odehrávajícími se na zemi měnil občas dění v rozhlasovou inscenaci).

Dle anotace jde o příběh příliš nonkonformního malíře, já si z inscenace ale odnesl spíše analýzu postojů okolního světa vůči nonkonformitě. Jde o plodný základ pro diskusi, nakolik je odlišnost sama o sobě hodnotou, kde je hranice mezi rebelií, jež se o něco snaží, a vyprázdněným protestem pro vzdor samotný. Vezmu-li v úvahu, že letošní sezóna v D21 se zabývá otázkou "Umělec - vizionář nebo parazit?", je inscenace "trefným otvírákem".

Hravě působivé zobrazení nezdravého vztahu matky a dcery. Přiznávám ale, že od VerTeDance jsem zvyklý na víc.

Tuto inscenaci jsem viděl před sedmi měsíci a první, co se mi vybaví, je zrcadlo na "stropě". A bohužel to je též téměř jediná vzpomínka, po přečtení ostatních komentářů a prohlédnutí fotek se sice dostavilo pár záblesků, ale když to srovnám s Regulací intimity či My Funny Games, je to až překvapivě málo. Nicméně mám poznamenáno bezprostředních 60%, tak tady jsou, asi mě to tenkrát něčím zaujalo.

64,99% Inscenace tak dobrá či špatná jako Ortenova sbírka, pro seznámení s tímto dílem lze ale doporučit.

54,99% Inscenace ze stejného soudku jako Romeo a Julie, hříčka pro fanoušky ústeckého spolku, ovšem vyvážet ji mi přijde lehce nešťastné.

Depresivní, bezútěšné, marné, bezvýchodné. Ale též zajímavé, podnětné, vyzývavé, poutavé. Stejně jako Jirkanovi mi vadilo přetahování realismu s "divadelností", ovšem není nakonec i to součástí poselství? K ostatním konfliktům by to vlastně celkem pasovalo.

75% Rozhodně doporučuji tuto inscenaci zařadit na program květnového či červnového večera, nadmíru příjemná poetická hodinka v Celetné za to stojí.

64,99% Pravda, není to žádný majstrštyk, tato hra ani inscenace se nedostane do čítanek, je to takový "provozní kus". Ale kéž by všechny inscenace dosáhly alespoň takovéto kvality.

Krásné, nádherné, znamenité, působivé... Inscenace hravě a srozumitelně vysvětluje demokracii coby (užitečný) nástroj, dokonce sem tam probleskne i myšlenka, že dobrý nástroj neznamená nutně dobrý výsledek (a rozpracování této poznámky se Braňo Holiček věnuje ve svých "dospěláckých" inscenacích).

Schován za zády Michala Nováka ho kryju v jeho cestě proti davu, sám bych své pocity z této inscenace nepopsal lépe, nemám žádné výtky, jen mě to celé prostě ničím nezaujalo.

54,99% Ve srovnání s Uměním braku on air přibylo speciálních efektů technického rázu, což sice vedlo k působivějším výsledkům, sledovat jejich přípravu ale bylo lehce úmorné. Hlavní výtku však mám k samotnému příběhu, který je prostě divný (a možná o něj vlastně vůbec nejde).

Sympatický projekt, jehož tvůrci si ale dle mého ukousli příliš velké sousto, mám pocit, že ona "roztahaná site-specifičnost" vstřebání textů spíše znesnadnila.

74,99% Pro mě zaměnitelné s inscenací Divadla v Celetné, pokud Norbert Lichý dodal nějakou unikátní přidanou hodnotu, pak na ni zřejmě nemám ty správné buňky.